Půlka suchého února je za mnou. A jaké to je? Pro někoho, kdo nepije alkohol, nebo alespoň jen málokdy, přijde nepochopitelné, co je to za výmysl. Ti, kteří pijí pravidelně nebo hodně, se většinou dělí na dva tábory. Na ty, co říkají že je to nesmysl, a že když to člověk má pod kontrolou, tak o co jde, a na ty, kteří sucháč dodržují taky, protože si chtějí dokázat, že se prozatím bez alkoholu měsíc prostě obejdou. A k nim patřím už třetím rokem já.
Čím víc času utíká od mého posledního pořádného psaní, tím hůře se mi něco vymýšlí. Mám tolik podnětů a tolik témat, o kterých si říkám, že je prostě musím napsat, jenže pak je léto a já se nezastavím, potom začnu cestovat a nejsem na počítači, pak dělám aukci pro Jemen, záhy se někdo staví na návštěvu nebo vysvitne sluníčko a já musím jít nutně plavat nebo prostě se s Adonisem zapovídáme u oběda, otevřeme si lahev vína a po té je úplně nejlepší si dát siestu.
V zimě s Adonisem na ranní procházky chodím jen sporadicky, protože můj muž s vojenskou pravidelností vyráží v 7.30 a odmítá čas posunout, ale v tu dobu je v zimě ještě tma. A protože normálně ranní procházky spojuji s plaváním v moři, moc se mi nechce lézt do vody za tmy, kdy je ještě fakt kosa. A tak chodím až okolo poledne sama nebo s mojí kamarádkou Kim a pak zase večer s Adonisem.
Má ještě smysl psát o Vánocích nebo o tom, o čem člověk přemýšlí? Nebylo už všecko vyřčeno, napsáno? Nejsou to stejně jen prázdná slova, která nikoho už nezajímají?
Když si občas čtu zpětně své blogy, uvědomuji si, že sice stárneme a odrůstají nám děti, ale ve své podstatě zůstáváme stejní, jen časy se mění.
Zatímco jsem byla v říjnu na cestách, Adonis si rychle pořídil nějaké další kuchyňské přístroje. Prý potřebuje profesionální kávovar, protože ten minulý není dokonalý. (Kolikátý už to je?)
„Paní Pavlo, jsme v Moraitice, poradíte nějakou hezkou pláž?“ (36x) nebo „Dobrý den, nemůžeme vyplnit příjezdový formulář, poradíte?“ (184x) či „Jedeme poprvé na Korfu s CK XXX, můžete nám napsat, co bychom měli určitě vidět?“ (115x) popřípadě „Rozhodli jsme se, že bychom si chtěli v Řecku koupit nemovitost, mohla byste se s námi sejít a říct nám tomu něco?“ (24x) či v nejlepším případě: „Zítra budeme v Kerkyře a rádi bychom vás pozvali na kávu, že byste nám řekla něco o Korfu…“ (228x)
Tentokrát jsem musela udělat rozhovor sama se sebou, protože mi na poslední chvíli vypadla kamarádka v Africe, a já jsem nechtěla přerušit svůj rozhovorový řetězec. Tak tady mě máte … Vlastně je tohle taková tečka, a pokračování, pokud budeme živi a zdrávi, zase na podzim. Hezké léto!!!
