V zimě s Adonisem na ranní procházky chodím jen sporadicky, protože můj muž s vojenskou pravidelností vyráží v 7.30 a odmítá čas posunout, ale v tu dobu je v zimě ještě tma. A protože normálně ranní procházky spojuji s plaváním v moři, moc se mi nechce lézt do vody za tmy, kdy je ještě fakt kosa. A tak chodím až okolo poledne sama nebo s mojí kamarádkou Kim a pak zase večer s Adonisem.
Na procházkách potkáváme pravidelné ranní chodce a já pak v poledne zase ty polední. Před několika dny jsem tedy potkala pár zimních poledních plavců u mlýna, byla tam taky paní Marie, ale zbytek byli samí muži, kteří zrovna vylezli z vody a připíjeli si malými kalíšky s řeckou pálenkou tsipouro a rozebírali sáhodlouze téma kvality plavek. Pan Jorgos říkal Spyrosovi: „Tyhle jsem koupil v Admirálu za 5 eur a koukej, drží už dva roky…“ a rukou napínal elastické miniplavky obepínající jeho mohutné tělo. Pan Spyros opáčil, že jeho šortky z Jumba vydržely sotva jedno léto a pak se rozpadly na malé kousíčky. Paní Maria vysvětlovala, že je to slanou vodou a že se plavky hlavně nemají prát v pračce, ale pouze vymáchat v čisté vodě. Pan Charis se ale přidal a začal ukazovat své plavky a dodával, že za kvalitu se platí a že on má plavky už čtvrtou sezónu, ale zaplatil za ně okolo třiceti eur, načež pan Jorgos zopakoval, že tak to není, protože on zaplatil eur pět a ty jeho jsou dobré taky.
Musela jsem se smát, protože jsem tato témata od těchto atletů různéo stáří a rozměrů opravdu nečekala. Rychle jsem se převlékla, pozdravila a šla domů na oběd.
Tam mi Adonis vyprávěl svoji historku. Prý ráno, když šel z procházky a stavil se na tržišti, chtěl koupit u jednoho stánku avokádo. Prodává tam takový nerudný pán s hodně veselou blondýnou, která na každého mluví svých pět slov anglicky nebo německy, když má jen trochu pocit, že by mohlo jít o cizince. Je ale vždycky milá, veselá a strašně zmalovaná. Ten den tam ale nebyla. Adonise se zeptal nerudného prodavače, kde je jeho kolegyně a pá se zasmušil: „Doktore, to není kolegyně, ale moje třetí manželka. Zdá se, že to zabalila a odešla ode mě. Nemohl bys s ní promluvit?“
„Ale já nejsem psychiatr, ale neurochirurg,“ chabě se bránil Adonis, který neměl v úmyslu zasahovat do cizího manželství. „To je jedno. Doktore, prosím tě snažně. Zajdi za ní, dělá teď v tom čínském obchodě za rohem, a promluv s ní. Je to fakt naléhavé a na tebe ona dá…“
Adonis pokrčil rameny a později se před poledne vypravil do čínského obchodu s oblečením. Blondýna zrovna vyrovnávala na venkovním věšáku gumové bačkory za 3 eura. „Jééé, doktore, co ty tady?“ překvapěne zvolala. „Ale, něco jsem zaslechnul…,“ nevěděl Adonis, co říct. „Nechceš jít na kafe, že bychom si popovídali?“ Milá blondýna se zarazila, zvědavě si Adonise prohlédla od hlavy až k patě, ale když se optala, kde jsem já a tím se ujistila, že Adonis ji nezve na skryté rande, ale opravdu na kafe, omluvila se, že by ji její šéf pan Xiang v pracovní době nepustil.
A tak se dali do řeči před obchodem a blondýnka mu vyprávěla, že už s manželem prostě nemůže, že strašně žárlí a pořád ji podezírá z nevěry, kdykoliv promluví se zákazníkem, tak se rozhodla tohle utrpení ukončit, ale prý, když ji o to doktor prosí a sám ještě manželovi domluví, popřemýšlí o návratu. Prý ji život bez něj stejně moc neuspokojuje a hlavně nemá na samostatné bydlení.
Adonis tedy zašel znovu na tržiště a vyprávěl nerudnému pánovi, jak pořídil. Pán se rozzářil, podal Adonisovi dvě avokáda ze své zahrádky a srdečně mu děkoval: „Já věděl, doktore, že na tebe je spoleh. Přijď si pro avokáda kdykoliv. Máš je u mě vždycky gratis!“
A já si říkám, že Adonis se na stará kolena stává manželským poradcem, a vzhledem k tomu, že avokáda jím doma hlavně já, mám z toho upřímnou radost.
Nechce si na to Adonis založit firmu? Budou-li výdělky převážně v avokádech, mohlo by to být i daňově výhodné :-).
možná jo. dnes jsme tam byli spolu a zelinář byl štastný, že už je žena zase doma a u Číňana už nepracuje a dal nám dvě zelená jablka 🙂
Krásný příběh. Zdravím pana Xianga. Jsem rada, ze už i na Korfu se domluvím čínsky!
to rozhodně!! je na čase přijet!
Lednové koupele v moři, avokáda ze zahrádky a navrch spásný Adonis, miláček ostrova…co dodat?
prostě dokonalost sama 😀
To máme s A. společné, teda ne to nakupování a vstávání, ale to neměnění času, já jsem ráda, když je celý rok 7 už v 7, protože nalív at si už v 6 je divné ( i když dnes jsem předělávala jednu fakturu a to jsem si nalila už v půl 4 😉 )
hahahaha, ty nezklameš!! já ale tu změnu času taky nemám ráda. fuj fuj