I velká láska má občas svá ale…

I když některé věci jsou tady v Řecku k uzoufání, občas se člověk přece jen zasměje.

Někdy si někteří čtenáři myslí, že když Řecko kritizuji, nemám ho ráda. Ale tak to přece vůbec není. Jen to je stejné jako se zamilovaností, která přechází v lásku. Nejdřív vidíte svůj protějšek bez chyb a jen skrze růžové brýle, časem vám ale začnou vadit odhozené ponožky v koupelně, poplivané umyvadlo od pasty na zuby a chloupky čouhající z nosu a jiné radosti dlouhodobých vztahů. A kdo říká, že ne, ten lže nebo žije od rychlého vztahu k druhému, což může být taky řešení…

Tak kde začnu. Asi u těch pomyslných špinavých fuseklí, které se někde válejí…

Řecko se ke covidu stavělo celou dobu značně zodpovědně, takže tady byl vymyšlen systém testování žáků ve školách. Děti si mohly v lékárně zdarma vyzvednout 3 testy týdně, ty si doma udělat a pak se zapsat do poměrně složitého online systému, že jsou negativní. Bez toho je nepustili do školy. Jenže to, jestli si testy opravdu dělají, samozřejmě nikdo nekontroloval, ale když se nějaké dítě zapomnělo zaregistrovat, pak mělo smůlu a kopu neomluvených hodin k tomu.

Pokračovat můžu zaflusaným umyvadlem..

Když chceme jet někam na cesty, potřebujeme modrou evropskou kartičku zdravotního pojištění. Ta se v Čechách vydává, tuším, na deset let, v Řecku ale jen na rok. A když nemáte zdravotní pojišťovnu po ruce, máte tak trochu smůlu. Sice už funguje online systém, kde se dá o ni požádat, ale s velmi nejasným výsledkem. Loni jsme požádali 26.2. a kartička opravdu do týdne přišla. Ovšem platnost měla pouze do 28.2.2021, tedy končila dva dny od vystavení. Vzhledem k tomu, že jsme nakonec stejně nikam nejeli, nechali jsme to na letošek.

Po předchozí zkušenosti jsem požádala až 1.3. (protože jsem pochopila, že kartičkový nový rok začíná až od března – neptejte se proč). Mohla jsem si vytisknout potvrzení platné na 14 dní, kdybych ji potřebovala hned, protože kartička měla do té doby přijít. Teď už uběhl měsíc a půl a kartička nikde. Na pojišťovnu se nelze dovolat a do našeho odjezdu už se to stejně nestíhá. A tak musíme doufat, že kdyžtak ten neplatný papír bude stačit, a hlavně že to snad nebudeme vůbec potřebovat.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál, třeba když si potřebujete nechat vystavit nový řidičák, protože ten z roku 1971, papírový, růžový rozkládací, už neplatí kromě Řecka nikde jinde, ale ještě ani po dvou letech ho nemáte. Prostě nikdo neví proč.

Ale před pár dny mě pobavila jedna historka: Můj manžel Adonis si stežoval našim přátelům, že kvůli plachetnicovým závodům musí oběhnout kardiologa a další doktory, aby získal potvrzení, že je v pořádku (za každý papír se samozřejmě platí) a diskutovali jsme o tom, k čemu to vlastně je a zda by se někdo soudil s jachtařským klubem, kdyby se mu na závodech zastavilo srdce. Na to nám ale kamarádka říkala: „Ha, to nic není. Já jsem v klubu karetních hráčů bridže a abych mohla hrát, musela jsem přesně tyhle papíry mít od doktorů taky!“

Ale tam bych to tak nějak víc pochopila, protože v případě prohry větší částky si člověk o ten infarkt tak nějak říká…

Příspěvek byl publikován v rubrice Instituce, nemocnice, černá složka zdraví, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na I velká láska má občas svá ale…

  1. Čerf napsal:

    Kolik papírů by asi muselo být na Člověče, nezlob se… 🙂

  2. Sim napsal:

    Ahoj.
    Co se tyce zdravotni karticky, tady jsem na strane Recka. Stejne doklady od auta a podobne zbytecnosti. Kdyz je clovek v databazi, tak tam je a zbytek se doresi za jizdy.
    Proste je to problem toho, kdo to vyzaduje nebo kontroluje.

    • ostrovanka napsal:

      no, ten problém je, že v Řecku je takovej bordel, že nikdo nic nedohledá. a blbý je, když pak potřebuješ ošetřit, tak po tobě v čr prostě tu kartičku budou chtít a nějakej neplatnej dokument je jim úplně šumák 🙁

  3. Dalibor Smetana napsal:

    Z Australie
    V Austrálii je 6 státu a 2 teritoria.
    Některé zákony a doklady jsou federální a některé státní.
    Před lety, po přesídlení z NSW (New South Wales) do Victorie jsem potřeboval změnit řidičák z NSW na Victoriánský. Řidičáky platí federálně, ale kvůli práci jsem musel mít místní, řidičák tady zároveň platí jako ID karta (občanský průkaz).
    Zašel jsem tehdy v Melbourne na dopravní inspektorát a tam mi řekli, že NSW řidičáky se ve Victorii neuznávají a budu si ho tedy muset udělat úplně znova od začátku na všechny vozidle s jízdama, zkouškama atd.
    Zděsil jsem se, „To přece nemyslíte vážně?Když jsem kdysi v Sydney v NSW předložil Československý řidičák vystavili mě místní okamžitě bez problémů, bez zkoušek bez ničeho.“
    „Jak to dělají v NSW nás nezajímá. A máte ještě ten Československý průkaz?“
    „No někde doma ho mám – na památku, ale Československo už ani neexistuje.“
    „To nevadí, přivezte ho.“
    Za pár hodin potom mě ve Victorii vystavili místní řidičák na památeční růžový Československý, který úředníci velmi obdivovali a ktery měl napříč z NSW razítko, „ZRUŠENO“.
    Na to mě úředník tady v Melbourne  poučil, že to vůbec nevadí, protože zrušení z NSW je pochopitelně ve Victorii neplatné.
    V Austrálii je zakořeněná zajímavá rivalita mezi Victorií a NSW zvlášť, ale i mezi ostatními státy. Něco jako mezi Českými kraji.

  4. nominek napsal:

    Každý systém má očividně své mouchy 🙂 (i viz komentář z Austrálie)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *