I tentokrát na Vánoce zůstáváme doma. Janis s námi poprvé nebude, protože letenka přes svátky byla tak drahá, že to prostě nedávalo smysl. Sednul tedy na autobus a odjel do Prahy za babičkou a rodinou mé sestry, a za námi přijede až za měsíc, kdy budou letenky čtyřikrát levnější.
Naši přátelé z Čech se nedávno rozhodli zpečetit svůj dlouholetý vztah sňatkem na Korfu, ostrově, který oba tak milují. Romantickou svatbu však předcházela spousta naprosto neromantického úřadování, překladů a apostil. Nicméně kamarádi si přesně zjistili, jak na to a pak mě poprosili, abych došla s dokumenty na příslušný úřad a nechala zkontrolovat, zda něco nechybí.
Smutek z Janýskova odchodu na vysokou školu se pomalu tavil v nepopsatelný vztek, když jsem se snažila vyklidit a uklidit jeho pokoj.
Když se narodil náš syn Janýsek, filozofoval Adonis vždycky o tom, jak mu koupí deštníček, až půjde do školy a nad tím roztomilým obrázkem, který si v duchu představoval, se sám dojímal až k slzám.
Když jsem před jedenácti lety psala tento příspěvek, neměla jsem tušení, jak se bude náš život vyvíjet. http://www.ostrovanka.cz/chtela-bych-byt-rentierkou/ Ale kdo takové tušení vlastně má, že?
Tak takovéhle dotazy mi chodí opravdu často. Já úplně chápu, že člověk, který žije ve Střední Evropě, má dost stresu, pošlourného podnebí a celého života, který se většinou dá žít, ale není příliš šťastný. V zimě vstávání za tmy a chození z práce za tmy, pak rychlý nákup, dětem něco k večeři a už je zase čas jít spát. O víkendu k babičkám nebo na chalupu, udělat velký nákup a zase nanovo. V Řecku se nespěchá a jen tak se lelkuje a posedává, zdá se. Vlastně ten nápad – odstěhovat se k moři a tam se netrápit nesmyslnou prací od osmi do čtyř padesát týdnů v roce, nevozit děti na kroužky od čerta k ďáblu, jen sedět u moře, občas ulovit nějakou rybku, pěstovat si rajčata a posílat děti do školy, kde prázdniny trvají tři měsíce, je opravdu lákavý. Mnoho lidí si myslí, že je to nápad velmi originální. Chtěla bych tedy napsat pár bodů a odpovědět tak všem, kteří se mě na život v Řecku denně ptají. Nejčastější dotazy znějí nějak takto:
Ranní koupání v moři je lék. Včera ráno jsem se k tomu ještě pobavila, když jsem vylezla z vody a zaposlouchala se (já vím, že se to nemá) do konverzace dvou babiček a jednoho dědečka, kteří se na tom samém místě ráno objevují taky. „Pane Spiro, vás už jsme tu ale dlouho neviděly! Kde jste?“ Zahalekala starší z nich. Pan Spiros se zachmuřil a smutným hlasem se rozvyprávěl: „ááále, zemřela mi žena a kvůli tomu jsem přišel o 42 koupání! Ale teď už zase musím začít.“ (místní plavci si koupání počítají, například „letos v zimě jsem absolvoval jen asi deset koupání“ nebo „tenhle týden jsem kvůli počasí přišel o tři koupání“ atd…).
Je to nejhorší hladomor na naší planetě za posledních sto let. Jemen je země ležící na jižním vstupu k Rudému moři, která už před začátkem války v roce 2015 patřila k nejchudším státům světa. Dovážela 90 procent potravin, 40 tisíc dětí ročně se nedožilo 5 let. Podle neziskové organizace Save the Children od začátku bojů zemřelo hlady 85 tisíc dětí ve věku do 5 let. Čechojemenka Sabina Addailamy se rozhodla alespoň některé z nich zachránit.
Milí čtenáři,
autogramiáda mojí nové knížky bude ve čtvrtek 2.5. od 16.00 hodin ve Vinohradském knihkupectví v Praze. Adresa: Náměstí Jiřího z Poděbrad 5, Praha 2.
Možná přijde i Ofélie a snad se mi podaří přemluvit Janise, aby nám zahrál malý koncert.
Přijďte, pokud můžete, budu se na Vás těšit.
Knížku můžete předobjednat zde nebo koupit na místě. https://www.nln.cz/knihy/pribehy-z-korfskych-ulicek/ zde klikněte na odkaz.
aktualizováno: děkuji všem, kteří přišli!! A pro ty, kteří nepřišli, tu mám video, které pořídil vzácný návštěvník Vláďa, který kvůli mně vážil cestu do Prahy až z Klimkovic!!!
Ofélie přišla a podepisovala knihy a Janise jsem přemluvila, aby hrál. Adonis upíjel víno opodál a nevěděl, jak odpovídat na otázky, zda ví, co o něm píšu… 🙂
Moji milí čtenáři, s radostí vám oznamuji, že moje nová knížka Příběhy z korfských uliček vyjde na konci dubna.
Tentokrát se na ní trošku podílela i moje (ne už tak) malá dcerka Ofélie. Tak pevně doufám, že se vám bude dobře číst.
Vaše ostrovanka
