Ostrovanka bloguje

„Některé děti musí být ubytovány v hlavní vesnici, protože ne všechny vesnice jsou propojeny, někdy se dá připlout jen lodí nebo projít pěšky džunglí. Takže občas bydlí děti na internátě ve škole už od sedmi let…“

Celý příspěvek →

„Bydleli jsme v domku, kde se vlezla malá kuchyňská linka a postel. Netekla tam teplá voda, nefungovala lednice, pitná voda nebyla často pitná. Denně bylo 40°C. Všechny naše principy se zbořily, vše šlo proti nám…“

Celý příspěvek →

„Občas porovnáván jak se řídí tady a v Itálii, kde jsem také žil a kde se taky řídí tak trochu „bláznivěji“. Jeden můj dojem je, že zatímco Italové při řízení vykazují starost o sebe a svá auta, tento pud sebezáchovy často jakoby u Thajců chyběl…“

Celý příspěvek →

Vrchol pohoří Vitosha (1862m) v Sofii

„Bulhaři jsou přátelští, chválí mě, jak umím bulharsky, i když si myslím, že tak dobře neumím. Líbí se mi, že ačkoliv nemají moc peněz, vždycky si najdou jeden lev, aby si mohli sednout na kávu a jsou skutečně pohostinní….“

Ahoj Nicole, poprvé jsi do Bulharska přijela v roce 2012 jako dětská animátorka a další rok jako delegátka. Ten druhý pobyt ti změnil celý život, protože ses seznámila se svým nynějším mužem. Jak k tomu došlo?

Ivan dělal barmana v hotelu, kde jsem byla ubytovaná.  Den před mými narozeninami jsem si chtěla zavolat s mamkou, ale nefungovalo mi připojení na internet. Poprosila jsem na recepci, zdali by mi nemohli pomoci a oni mě odkázali na muže na baru. Když jsem za ním přišla, vybafl na mě lámanou češtinou „S čím ti můžu poradit“? Problém vyřešil během pár sekund a ještě mě pozval na drink. A z letního románku se stala láska, z lásky manželství a z manželství rodina…

Celý příspěvek →

Chytaní pstruhu na jednom z místních jezer- tajné misto, kam se člověk dostane jen s kanoí, pak kus pešky a zbytek na tam schované staré loďce.

„Okolo nás žijí medvědi, vlci, orli, losi, bílé horské kozy a pumy…Našla jsem zde to, co si představuju pod opravdovým životem. Není to nijak jednoduché, ale je to opravdové a upřímné…..“

Celý příspěvek →

 „Když jdete na trh, tak to tam vypadá jako v pohádce z Tisíce a jedné noci…. Jednou jsem ochutnal čerstvé velbloudí mléko. Chutnalo jako aktimel, když ho někdo zahřeje na 60 stupňů a načůrá do něj…“

Celý příspěvek →

„V pondělí jsem vystoupila z vlaku a v útery už mi na dveře klepal jeden modrooký chlapec, který sice přišel za mojí spolubydlící, ale dnes už sdílíme společné příjmení.“

Abstract vector color map of Romania country

Celý příspěvek →

Doma…

Ahoj Lenko, když jsem se doslechla, že už přes dva roky žiješ v Gruzii, musela jsem se podívat na mapu, kde ta země přesně leží. Jak ses zde ocitla?

Všechno začalo před dvěma lety, kdy jsem přijela poprvé do Gruzie na návštěvu. Zajímala jsem se o pravoslavnou víru,  a ta je v Gruzii všudypřítomná. Už tenkrát jsem věděla, že to nebylo naposledy, ale nevěděla jsem přesně, proč mám ten pocit. A že o měsíc později přijedu zase a už zůstanu „navždy“…

Celý příspěvek →

„Manželova rodina mě přijala velmi krásně. Masajové jsou vstřícní, nejsou závistiví a nemají takové ty klasické špatné povahové rysy. Žijí velmi jednoduchým životem, ale nejsou chudí, protože mají dobytek.“

Celý příspěvek →

„Moji studenti mi často vysvětlovali, v kterém výtahu a v které budově na univerzitě straší. Týká se to hlavně starých budov, které za japonské okupace v druhé světové válce zabrala armáda. Traduje se, že tam Japonci při výslechu mučili lidi…“

Celý příspěvek →