Můj muž Adonis se někdy v lednu rozhodl, když viděl jakousi svoji fotku, že se svým narůstajícím břichem musí něco drastického udělat. Vlastně už se takto rozhodl před rokem, ale trvalo mu právě dvanáct měsíců, než od slov přešel k činům. A když se Adonis k něčemu rozhodne, pak ho už nic nezastaví.
Moji milí čtenáři,
v době karantény se nic extra převratného neděje, takže nemám moc inspiraci k psaní blogů. Zato ale čtu na pokračování s pomocí různých přátel a zajímavých osobností svoji poslední knížku Příběhy z korfských uliček. Pokud máte chuť poslouchat, můžete najít jednotlivé díly zde:
https://www.youtube.com/channel/UCRUJHzcxpWJ53fcjVn-cQfg
A pokud jste na facebooku, pak můžete sledovat mé krátké denní reporty z Korfu zde:
https://www.facebook.com/Korfu-s-Pavlou-Smetanovou-783355458721298/
mám jich tam už pěknou řádku.
Doufám, že jste všichni zdraví a máte se, v rámci možností, dobře. Děkuji moc za přízeň a až budu mít něco, co bude stát za zapsání, ozvu se!
S přibývajícími protikoronovými opatřeními se na Korfu už nedá celkem nic moc podnikat. Školy, úřady, taverny , kavárny a obchody (kromě supermarketů a lékáren) jsou zavřené, a už týden máme povoleno vycházení jen za nějakým účelem- tyto účely jsou označený čísly 1-6 a když jdeme ven, musíme poslat sms s číslem důvodu (lékař, nákup, obstarání někoho starého či nemohoucího, banka, nevyhnutelná práce, pohřeb a vycházka nebo cvičení v přírodě). Pak dostaneme potvrzení, že zpráva byla přijata a na ulicích nás kontroluje policie. Pokud najde nějaký prohřešek, pokuta je 150 eur.
Je to tak. Korona je pro nás všechny dost velkým strašákem. I když jsem se poslední dny snažila nedívat se na zprávy, nečíst pojednání expertů, blokovat fake news o strýčcích z Itálie, ktří jsou lékaři a radí zaručené tipy, jak se ubránit, a rozhodla se vyhýbat facebookovým diskuzím. Korona je prostě všude. Ta internetová pandemie je prozatím mnohem horší než ta reálná. Pokud se totiž člověk nenakazí koronavirem, pak se nakazí tak depresivní náladou, že to lze jen těžko ustát.
Myslela jsem, že mně se to stát nemůže. Vždycky jsem zachraňovala od šmejdů především své staré rodiče, kteří kažou chvilku někomu naletěli. Teď jsem ale úplně pitomě naletěla já. Na facebooku se mi zobrazila reklama na super slevy na mé oblíbené boty značky Camper. https://www.campereuoutlets.com/
I tentokrát na Vánoce zůstáváme doma. Janis s námi poprvé nebude, protože letenka přes svátky byla tak drahá, že to prostě nedávalo smysl. Sednul tedy na autobus a odjel do Prahy za babičkou a rodinou mé sestry, a za námi přijede až za měsíc, kdy budou letenky čtyřikrát levnější.
Naši přátelé z Čech se nedávno rozhodli zpečetit svůj dlouholetý vztah sňatkem na Korfu, ostrově, který oba tak milují. Romantickou svatbu však předcházela spousta naprosto neromantického úřadování, překladů a apostil. Nicméně kamarádi si přesně zjistili, jak na to a pak mě poprosili, abych došla s dokumenty na příslušný úřad a nechala zkontrolovat, zda něco nechybí.
Smutek z Janýskova odchodu na vysokou školu se pomalu tavil v nepopsatelný vztek, když jsem se snažila vyklidit a uklidit jeho pokoj.
Když se narodil náš syn Janýsek, filozofoval Adonis vždycky o tom, jak mu koupí deštníček, až půjde do školy a nad tím roztomilým obrázkem, který si v duchu představoval, se sám dojímal až k slzám.
Když jsem před jedenácti lety psala tento příspěvek, neměla jsem tušení, jak se bude náš život vyvíjet. http://www.ostrovanka.cz/chtela-bych-byt-rentierkou/ Ale kdo takové tušení vlastně má, že?
