Tak takovéhle dotazy mi chodí opravdu často. Já úplně chápu, že člověk, který žije ve Střední Evropě, má dost stresu, pošmourného podnebí a celého života, který se většinou dá žít, ale není příliš šťastný. V zimě vstávání za tmy a chození z práce za tmy, pak rychlý nákup, dětem něco k večeři a už je zase čas jít spát. O víkendu k babičkám nebo na chalupu, udělat velký nákup a zase nanovo. V Řecku se nespěchá a jen tak se lelkuje a posedává, zdá se.
Ranní koupání v moři je lék. Včera ráno jsem se k tomu ještě pobavila, když jsem vylezla z vody a zaposlouchala se (já vím, že se to nemá) do konverzace dvou babiček a jednoho dědečka, kteří se na tom samém místě ráno objevují taky. „Pane Spiro, vás už jsme tu ale dlouho neviděly! Kde jste?“ Zahalekala starší z nich. Pan Spiros se zachmuřil a smutným hlasem se rozvyprávěl: „ááále, zemřela mi žena a kvůli tomu jsem přišel o 42 koupání! Ale teď už zase musím začít.“ (místní plavci si koupání počítají, například „letos v zimě jsem absolvoval jen asi deset koupání“ nebo „tenhle týden jsem kvůli počasí přišel o tři koupání“ atd…).
Je to nejhorší hladomor na naší planetě za posledních sto let. Jemen je země ležící na jižním vstupu k Rudému moři, která už před začátkem války v roce 2015 patřila k nejchudším státům světa. Dovážela 90 procent potravin, 40 tisíc dětí ročně se nedožilo 5 let. Podle neziskové organizace Save the Children od začátku bojů zemřelo hlady 85 tisíc dětí ve věku do 5 let. Čechojemenka Sabina Addailamy se rozhodla alespoň některé z nich zachránit.
Milí čtenáři,
autogramiáda mojí nové knížky bude ve čtvrtek 2.5. od 16.00 hodin ve Vinohradském knihkupectví v Praze. Adresa: Náměstí Jiřího z Poděbrad 5, Praha 2.
Možná přijde i Ofélie a snad se mi podaří přemluvit Janise, aby nám zahrál malý koncert.
Přijďte, pokud můžete, budu se na Vás těšit.
Knížku můžete předobjednat zde nebo koupit na místě. https://www.nln.cz/knihy/pribehy-z-korfskych-ulicek/ zde klikněte na odkaz.
aktualizováno: děkuji všem, kteří přišli!! A pro ty, kteří nepřišli, tu mám video, které pořídil vzácný návštěvník Vláďa, který kvůli mně vážil cestu do Prahy až z Klimkovic!!!
Ofélie přišla a podepisovala knihy a Janise jsem přemluvila, aby hrál. Adonis upíjel víno opodál a nevěděl, jak odpovídat na otázky, zda ví, co o něm píšu… 🙂
Moji milí čtenáři, s radostí vám oznamuji, že moje nová knížka Příběhy z korfských uliček vyjde na konci dubna.
Tentokrát se na ní trošku podílela i moje (ne už tak) malá dcerka Ofélie. Tak pevně doufám, že se vám bude dobře číst.
Vaše ostrovanka
Ráno bylo zase mrazivé, ale překrásné a slunečné. Trochu zoufale jsme se druhého ledna snažili najít nějaké místo, kde by se dalo nasnídat. Druhého ledna je většina podniků zavřená, ale obávám se, že mimo turistickou sezónu bychom stejně moc nepořídili.
Na Silvestra jsme se procházeli venku a přemítali, co budeme dělat večer. Narazili jsme na neuvěřitelně hnusnou sklobetonovou pyramidu, ze které dcera diktátora Hodži udělala kdysi muzeum svého otce. Dnes už je to jen troska s rozbitými skly, ale Albánci se rozhodli ji ponechat na památku na zlé časy.
Další den jsme nasedli do našeho starého BENZE , který začal tak strašně řvát, že jsme se obávali, že daleko nedojedeme. Nahrála jsem si ten zvuk, abych ho, až budu na internetu, mohla poslat majiteli půjčovny a zeptat se, co s tím. Adonis mezitím přišel na nějaký trik, jak BENZ umlčet, tak jsme jen tiše doufali, že do Tirany, kterou jsme měli asi dvě hodinky před sebou, nějak dorazíme.
Ten nápad, abychom Silvestra strávili v údajně nejošklivějším hlavním městě Evropy, kterým má být Tirana, jsem dostala už někdy v září.
