Ráno bylo zase mrazivé, ale překrásné a slunečné. Trochu zoufale jsme se druhého ledna snažili najít nějaké místo, kde by se dalo nasnídat. Druhého ledna je většina podniků zavřená, ale obávám se, že mimo turistickou sezónu bychom stejně moc nepořídili.
Na Silvestra jsme se procházeli venku a přemítali, co budeme dělat večer. Narazili jsme na neuvěřitelně hnusnou sklobetonovou pyramidu, ze které dcera diktátora Hodži udělala kdysi muzeum svého otce. Dnes už je to jen troska s rozbitými skly, ale Albánci se rozhodli ji ponechat na památku na zlé časy.
Další den jsme nasedli do našeho starého BENZE , který začal tak strašně řvát, že jsme se obávali, že daleko nedojedeme. Nahrála jsem si ten zvuk, abych ho, až budu na internetu, mohla poslat majiteli půjčovny a zeptat se, co s tím. Adonis mezitím přišel na nějaký trik, jak BENZ umlčet, tak jsme jen tiše doufali, že do Tirany, kterou jsme měli asi dvě hodinky před sebou, nějak dorazíme.
Ten nápad, abychom Silvestra strávili v údajně nejošklivějším hlavním městě Evropy, kterým má být Tirana, jsem dostala už někdy v září.
Nevím, podle jakého klíče Adonis usoudil, že je čas zakoupit nový kávovar. Ten starý, který byl skvělý a vypadal jako parní stroj, začal za ta léta ovládat tak bravurně, že všechny návštěvy chválily Adonisovu kávu jako tu nejlepší. Ale Adonis nebyl úplně spokojen, protože postranní parní trubička nedělala dobrou pěnu na kapučíno, takže byl nucen si zakoupit elektrický mlékovar či jak se tomu říká. Pak byla pěna dokonalá. Jenže Adonis chce tu pěnu dělat sám… a to je ten problém.
Je dost těžké se s smířit s tím, že Janis už je dospělý. Kdysi dávno jsme uzavřeli dohodu, že pokud do svých osmnáctin nebude pít alkohol, dostane ode mě sto eur. Asi před rokem mu došlo, že by mohl vydělat mnohem víc peněz, a tak zkoušel cenu zvednout, ale vzhledem k tomu, že mu alkohol (zřejmě) opravdu nechutná, zůstala jsem neoblomná. Zítra tedy dostane sto eur a já doufám, že je hned nepropije…
Skoro všechny moje české a slovenské a ostatní cizí kamarádky z ostrova odjely na Vánoce do svých zemí, protože ty české (slovenské, německé, švédské) Vánoce jsou přece ty nejlepší. Já naopak miluji Vánoce na Korfu. Déšť střídá sluníčko , na ulicích sice je vánoční výzdoba, přes den ale málo znatelná, až večer, když se setmí, vyniknou vánoční světýlka a ozdobené stromky. V obchodech nevyhrává téměř žádná vánoční hudba a nekoná se žádné nákupní šílenství. V hezkém počasí lidé vysedávají venku v kavárnách a v dešti vycházejí zařídit jen to nejnutnější.
Můj muž Adonis řecké banky bytostně nesnáší. Stejně tak nesnáší restaurace, kavárny a bary. Kdyby bylo na něm, nepoužíval by ani letadla, hotely, v podstatě jakékoliv služby. Protože proč by člověk měl platit za něco, co si může udělat sám, že… Proč cestovat letadlem či autem, když má motorku , a proč bydlet v cizích postelích, když ta doma je ta nejlepší. A o kávě za tři eura padesát ani nemluvě, nehledě na to, že on dělá kávu stejně nejlepší.
Škola je dobrej materiál pro psaní. Pořád se něco děje. Někdy nad tím jen kroutím hlavou a někdy zas pospíchám domů, abych mamince vyprávěla vtipnou historku, co se ten den stala ve škole. Tak se teda podělím i s váma o pár historek.
