Dva roky koronavirových prázdnin na opuštěném ostrově

Ač na ostrově Korfu bydlím už přes dvacet let, vždycky se tak trochu závistivě dívám na ostrovy, které jsou od nás na dohled, protože mám pocit, že tam musí být něco hezčího nebo lepšího než tady. Už jsem měla možnost je objet skoro všechny, tedy opravdu ty, co jsou na dohled, ale zbýval mi ještě nejseverozápadnější řecký ostrůvek zvaný Erikoussa.

Turistická sezona je u konce, alespoň pro nás, kteří pracujeme s českou klientelou. Do Řecka teď Češi mohou jen po předložení negativního testu, takže přestávají jezdit. Žáci na střední škole mé dcery už týden stávkují a okupují školu. Nejsou jediní. Po celém Řecku jsou v okupační stávce studenti více než devadesáti škol. Není to celkem ani nic nového. Žáci druhého stupně a středních škol stávkují celkem pravidelně každý začátek školního roku.

Foto: Archiv Pavly Smetanové.

Počasí ještě není špatné, pro českou klientelu ale v Řecku už sezona definitivně končí.

Většinou chtějí lepší toalety (ve většině škol jsou turecké – tedy dvě šlapky a díra v zemi) nebo školní autobus, pokud jsou zdaleka, či třeba obědy, které jsou v Řecku ve školách spíše vzácností.

Letos na Korfu protestují studenti proti nošení roušek, účasti víc než povolených sedmnácti žáků ve třídách a nedostatečné čistotě škol. Je zajímavé, že nezletilí žáci mohou v nočních hodinách obsadit školu a nikoho do ní nepustit a ředitel s tím nic nenadělá, byť mládež začne po čase sem tam i devastovat třídy a ze školní budovy si dělat noční klub.

My jsme díky stávce získali nečekaný bonus v podobě času a vypluli starou plachetnicí na Erikoussu.

I když se zdá, že ostrov je od Korfu vzdálen, co by kamenem dohodil, naši plavbu jsme museli rozdělit na dvě části. Hned po vyplutí z Kerkyry začalo pršet, a když se přeháňka dostala mimo náš dosah, začalo foukat tak silně, že jsme na noc zakotvili v Kassiopi, což je přístav na severovýchodě našeho malebného ostrova. V šest ráno jsme pak vypluli na motor, když byla ještě tma a moře tiché a klidné a po třech dalších hodinách jsme byli na místě.

Přestože i na těchto téměř opuštěných ostrovech přibývá každým rokem turistů, na Erikousse už není téměř ani noha. Jen pár starších mužů se jde podívat k naší lodi, aby zjistili, kdo jim tam jde rušit jejich podzimní klídek.

Když muži zjistí, že jsme „místní“ z Korfu, oddechnou si a vysvětlují, že sem utekli z Korfu po sezoně před koronou. Jsou to vesměs dobře zajištění důchodci, kteří zde mají své domy, ale přes zimu normálně žijí na Korfu. Často se jedná o bývalé námořníky, kteří se usadili v Americe, tam si založili řecké restaurace a na stáří se s americkým důchodem a pasem vrátili domů.

Obejít celý ostrov kolem dokola zabere něco okolo tří hodin. Je tu krásně zeleno, nádherné moře, pár domů v různých koutech, malá elektrostanice, minimarket, dva kostely bez faráře, hřbitov, jedna celoročně otevřená kavárno-taverna, dva hotely, námořní policejní stanice a škola.

Do školy chodí dvě albánské děti – sourozenci, osmiletá Aurela a desetiletý Leandros. Právě kvůli nim byla škola po mnoha letech v lednu znovu otevřena. A tak tady s nimi sedí na pláži mladičká paní učitelka Irini, kterou sem poslali až ze Soluně. Učitelé totiž musejí mít, podobně jako doktoři, praxi někde ve vzdáleném místě od svého domova. Irini si prý po škole hraje s dětmi a jinak hodně čte. Nikdo v jejím věku na ostrově totiž nebydlí. Rodiče dětí zde vykonávají dělnické a pomocné práce a děti se tak řecky učí pouze ve škole. Doma se totiž mluví albánsky.

Na malé návsi stojí taverna Oasis. Tu vede asi pětačtyřicetiletý Albánec Leonidas, což je jeho řecká přezdívka, který do Řecka uprchl téměř před třiceti lety. V tu dobu na Korfu utíkalo mnoho Albánců přes moře za lepším životem. Leonidas nám vypráví, že prostě zaplatil převaděče a za svojí zemí už se neohlížel. Za velmi přísného režimu Envera Hoxhy, když jako děti závistivě vzhlíželi k břehům vytouženého Řecka a nevěděli, o co jde, když viděli postavy na vodních lyžích, jim prý učitelé vyprávěli, že v Řecku se takto mučí ti, kteří se nechtějí přizpůsobit vykořisťovatelskému systému kapitalismu. Prostě je zapřáhnou za motorovou loď a pak vláčí po moři. Jaké bylo pak Leonidovo překvapení, když zjistil, že se jedná o luxusní zábavu pro turisty!

Foto: Archiv Pavly Smetanové.

Zmiňovaná taverna Oasis.

Leonidasova cesta, kterou za ta léta ušel, byla poměrně trnitá. Protože žil v Řecku příliš dlouho jako nelegální přistěhovalec, rozhodl se následovat svého bratra právě na Erikoussu, kde nehrozily žádné kontroly. Zde vykonával různé pomocné a stavební práce pro místní bohaté usedlíky. A pak mu někdo řekl o nevyužívané kavárně. Je to lidová kavárna spravovaná starostou Korfu a město ji chtělo nabídnout pronajímateli za velmi nízký peníz. Jenže podmínka zněla, že zde musí být otevřeno celoročně. Aby se měla ta hrstka těch, kteří zde bydlí na stálo, kde scházet. A o to nikdo z nich zájem neměl.

A tak se do konkurzu přihlásil jako jediný právě Leonidas a také ji získal. V létě zde vaří jeho žena pár dobrých a jednoduchých jídel, v zimě sem chodí místní lidé na ranní kávu či odpolední ouzo, na kus řeči či na partičku karet. Všichni se zde navzájem znají. Vždyť je jich zde jenom pár. I když kolik jich tu opravdu žije, nikdo přesně neví. Jedni říkají, že snad patnáct, jiní zase, že třicet. Leonidas tvrdí, že je to okolo šedesáti lidí a chce nám rovnou všechny vyjmenovat. Letos se ale právě díky koroně číslo zvýšilo prý skoro na dvojnásobek.

Leonidasův malý syn celý den maluje obrázky a hraje počítačové hry s kamarády z Korfu, starší Renos obsluhuje v taverně. Oba bratři ostrůvek milují, ale stýská se jim po kamarádech ze školy.

Dáme si, co taverna nabízí – pár špízů souvlaki, hranolky, tzatziki a smažené kalamáry, k tomu pár lahví retsiny a večer se pomalu chýlí ke konci. Na nebi svítí měsíc a my se loučíme se starousedlíky.

Ráno, když se chystáme odplout, připlouvá malý trajekt z Kerkyry. Pár ostrovanů se sjíždí v přístavu, aby převzali právě dovezené zásoby jídla i materiálu. Hodně škol na Korfu ještě stále stávkuje, a tak přijíždí i pár rodin se svými dětmi. Tady se ukryjí před všemi nástrahami světa. A cestu ke vzdělání si mladá generace bude muset najít sama. Tady teď budou mít pomyslné dva roky prázdnin na téměř opuštěném ostrově, než se život vrátí zase zpět do svých kolejí.

publikováno pro www.seznamzpravy.cz

Celý příspěvek

Rubriky: Život na ostrově | komentářů 10

O konci léta a začátku školy

Letos bylo překrásné září. Teplé moře, pořád svítilo sluníčko a léto, jako by si chtělo vynahradit dobu karantény, nechtělo skončit.  Až do té doby, než jsem předevčírek usedla k psaní tohoto blogu a vše se změnilo. Už včera celý den vytrvale pršelo a teplota klesla o dobrých deset stupňů. V noci byla taková bouře, že odnesla slunečníky z kaváren na náměstí, vyvrátila obrovské kaktusy, polámala stromy, vyhodila lodě z moře na břeh a zaplavila přízemní byty a krámky. Ráno je vidět jen ta spoušť, ale sluníčko zase pomalu vykukuje z mraků.

Celý příspěvek

Rubriky: Instituce, nemocnice, černá složka zdraví, Život na ostrově | komentářů 21

Horký srpen na Korfu: Když se mládež baví, staří se bojí a Češi cestují

 Publikovano pro www.seznamzpravy.cz

Foto: Shutterstock.com

 Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být srpen na Korfu tak dobrodružný. Po dvaceti dvou letech na ostrově už mě máloco překvapí. Srpen bývá prostě klasika: je vedro, všude jsou davy lidí, italská mládež si půjčí třeba dvacet skútrů najednou a jezdí zásadně v tlupách, často tak pod obraz, že ohrožuje zdraví a životy ostatních, kteří mají chuť i ve čtyřiceti stupních jezdit na rozpálené pláže a čekat přitom v zácpách, protože ostrov prostě není nafukovací a klientů a aut je neúměrně mnoho. V noci se scházejí turisté i místní v plážových barech a vyměňují si své zkušenosti, telefonní čísla, Instagramy i vilné pohledy, polibky a leccos jiného. To je prostě korfské léto, romantika pod palmami, s drinkem v ruce a se šumícím mořem v zádech.

4. 7. 19:13

Řecko bylo doposud hrdé na svá nízká čísla nákazy. S příjezdem turistů se ale počet případů podle očekávání zvedl. A tak se Řecko, které sice turisty chce a, zvlášť letos, opravdu potřebuje, rozhodlo zpřísnit pravidla. Nejdříve sem měli zákaz vstupu Angličané a někteří Skandinávci, pak se začaly povinně nosit roušky ve všech vnitřních prostorách, až nakonec Řekové zavedli povinnost negativních testů pro Čechy, Švédy, Belgičany, Holanďany a Španěly, i když v první fázi už si nařízení vybraly některé balkánské národy.

Povinné testy zase pěkně dopálily všechny české dovolenkáře, kteří mají přijet přesně po datu, odkdy jsou vyhlášeny. Je zvláštní, jak je zřejmě v naší lidské povaze vždy si hledat nějakého viníka. Takže napříč českým Facebookem je možné se dočíst, že řecká vláda to tedy opravdu přehnala, popřípadě že co si to cestovky zase dovolují. Ty, které se zavázaly klientům kompenzovat výdaje za testy v podobě poukázek na příští dovolenou, to schytaly, že jsou vychytralé a nemorální. Přitom právě na českém Facebooku naši spoluobčané dost často vymýšlejí, jak se vyhnout náhodnému testování v Řecku, a spekulují nad čísly přidělenými k jejich QR kódu, protože sedmička se prý testuje a osmička ne, a tak si raději formulář vyplní několikrát a doufají, že jim přijdou různá čísla a oni vyberou ten, na jehož základě jim testy dělat nebudou. Co na tom, že by sami mohli být přenašeči viru, jehož původ svalují na čínské laboratoře a všechny vlády světa. Ale dovolenou si nikým zkazit nenechají. Ta je svatá podobně jako na Korfu patron ostrova svatý Spyridon.

Foto: Pavla Smetanová

Večerní ulice na Korfu.

Když po několika dnech vyhlásil český premiér na svém twitterovém účtu, že si pohovořil se svým řeckým protějškem Kyriakosem Mitsotakisem a vysvětlil mu situaci, a ten na základě rozhovoru povinné testy pro Čechy zrušil, ovšem do poslední chvíle tato zpráva nebyla oficiálně potvrzena, seděly jsme s českou kamarádkou Monikou na břehu moře, popíjely ouzo a spekulovaly, co se to vlastně děje. Monika se zamyslela a řekla: „Já myslím, že to bylo nějak takhle. Náš premiér volá řeckému premiérovi a ptá se ho, zda ‚ozaj vetci Česi musí mať tie testy…‘ a premiér Mitsotakis odpoví: ‚NAI‘ (čti ne, řecky ovšem znamená ano). Nakonec mu ale asi vážně odpověděl, že OCHI (řecky ne), a tudíž se naši turisté mohou těšit dál na krásy této úžasné země.“

K nařízením nově přibylo zavření všech restaurací, barů a nočních podniků od půlnoci do sedmé ráno.

To bylo zdrojem mnoha posměšků a vtípků, jako že korona zřejmě do půlnocí spí a probouzí se až poté, proto je třeba před ní zavřít. Majitelé restaurací a barů tedy ze strachu z pokuty 10 000 eur nařízení opravdu dodržují (jen největší střelci si to sem tam risknou, takže státní kasička se postupně zaplňuje). Mládež si většinou koupí zásoby piva a retsiny v kiosku a jde se bavit dál na náměstí. To je totiž zatím povoleno.

Všechny národnosti světa jsou si vlastně hrozně podobné. Ti starší z nás se bojí, protože jsou v rizikových skupinách, a nadávají na nezodpovědnou mládež. Ti mladší se sdružují, protože to je prostě jejich svět, a nebojí se ničeho, protože jsou přece mladí a na starší generaci nemyslí. Je jedno, zda to jsou Italové, Řekové, Angličani, Češi nebo Němci. Řecké pokladní v supermarketech v těch vedrech nosí roušky jen tak, aby se neřeklo a aby nedostaly pokutu, protože nemohou dýchat a dostávají potničky. Švýcaři mě nadále líbají třikrát na tváře a i já musím přiznat, že zdravit se loktem mi přijde divné, a tak většinou podávám ruku na přivítanou a na rozloučenou sem tam někoho políbím, protože se zapomenu. Zvyk je železná košile.

Foto: Pavla Smetanová

Snímek z archivu Pavly Smetanové.

Právě polovina srpna je na Korfu ta nejvyšší sezona. V tu dobu sem totiž jezdí na dovolenou i mnoho Řeků, kteří mají hromadné dovolené a přijedou prožít na ostrov několik velkých církevních svátků. Šestého se slaví všemohoucí bůh Pantokrátor, po němž se jmenuje nejen nejvyšší hora ostrova, ale také mnoho kostelíků a některé kláštery. Jedenáctého se slaví obrovský svátek – výročí jednoho ze čtyř nejslavnějších zázraků svatého Spyridona, patrona ostrova. V tento den v roce 1716, kdy se zdálo, že se Korfané neubrání tureckému nájezdu, zjevil se nepřátelům svatý Spyridon s mečem v ruce a seslal na ostrov takovou bouři, že se cizí vojáci zalekli a rychle se vzdálili.

Foto: Shutterstock.com

Svatí Nicholas a Spyridon před vstupem do pravoslavného kostela a prodejny suvenýrů ve městě Kerkyra, Korfu.

Už několik dní před tímto svátkem se konají liturgické mše a za silného a vytrvalého zvonění kostelních zvonů svolávajích věřící k bohoslužbám. Právě v den zázraku se pak vychází s ostatky patrona do procesí v čele s mnoha církevními hodnostáři, za nimiž pochodují uniformované dechové kapely a davy lidí. Jenže letos bylo procesí zakázáno, a tak před kostelem v době bohoslužby postávala policie, která nepouštěla nikoho dál, a později zde stály fronty lidí v rouškách, aby se svatému poklonili, políbili ho u nohou a u hlavy a zapálili si před kostelem svíčku.

Líbání ikon neodmyslitelně k pravoslavné církvi patří a víra ve svatého Spyridona je u mnohých lidí tak veliká, že jsou přesvědčeni, že tímto způsobem se na ně vir přenést nemůže. A asi také nepřenese, protože pak by Spyridon selhal, a tím by také selhala dlouholetá a neochvějná víra mnohých v jeho moc. Letos se zvoníci obzvláště činili, a tak pro jejich zvonění nebylo u nás doma v protějším domě slyšet několik dní vlastního slova.

Foto: Pavla Smetanová

Doufejme, že to bude mít nějaký účinek v této covidové době. 15. srpna se ještě oslaví nanebevzetí Panny Marie a pak už pomalu, ale jistě, začne sezona směřovat ke svému závěru.

A tak ať už věříte, že nám pomáhá pan premiér či svatý Spyridon, nebo že události jsou věcí pouhé náhody, v Řecku je to letos pro turisty opravdu úžasné a troufám si říct (a samozřejmě kvůli všem pracujícím v cestovním ruchu doufám), že takovéhle Řecko už nikdy nezažijete.

Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | komentáře 3

Korfu v hlavní sezoně v době korony (psáno pro seznam zprávy)

Všichni se těšili jako malé děti. Turisté přijedou, konečně! V době, kdy by na řeckém ostrově Korfu byla hlavní sezona v plném proudu, lidé teprve otvírají krámky a čekají, až někdo přijede. Prvního července přiletělo dvanáct letadel. Mezitím i jedno z Prahy. Další den zhruba stejný počet. Německo, Polsko, Itálie, Česko, Maďarsko. Ta anglická a skandinávská jsou zatím zrušená. Jenže právě na ta se tady čeká nejvíc.

Ostrov je pořád ještě prázdný. Na plážích se povaluje pár místních a několik málo turistů. Některé taverny, hotely, obchody a kanceláře vůbec neotevřely a ani neotevřou. Mnozí tvrdí, že by byli ztrátoví, jiní se zase bojí nákazy, a ti další jsou si jistí, že sem turisté přinesou nákazu a za pár týdnů se všechno zase zavře. Proto nemohou riskovat nabírání zaměstnanců.

Je zajímavé sledovat protichůdné názory Korfanů. Před několika dny se vrátili řečtí studenti ze svých domovů z karantény, aby si na Korfu vyzvedli svoje věci z bytů, ze kterých museli odejít, aby je majitelé mohli pronajmout za několikanásobný peníz turistům přes Airbnb (kteří ale nakonec nedorazí).

Univerzita se letos už neotevře a kdoví, jak tomu bude po prázdninách. Studenti měli radost, že se po dlouhé době vidí, a tak se začali po Řecku hezky hloučkovat a líbat a objímat, tak, jak je to v jejich povaze. Jeden večer jsem procházela okolo populárního baru, před nímž byla hlava na hlavě. Pořídila jsem fotku a dala na kerkyrskou facebookovou stránku s lehce ironickým popiskem, že nepotřebujeme turisty, aby nám sem zanesli koronu. My si ji tady klidně můžeme roznést sami…

Foto: Archiv Pavly Smetanové

Zmiňovaná fotka studentů.

Po několika minutách jsem dostala asi sto palců nahoru a další snad stovku rozzlobených obličejů. Nejdříve jsem si naivně myslela, že to je reakce lidí, kteří se snaží chovat zodpovědně právě vzhledem k tomu, že tady zatím žádnou nákazu nemáme, a tak se na dav mládeže zlobí. Není tomu totiž tak dávno, co přesně za tenhle prohřešek dostal jeden plážový bar na ostrově Mykonos pokutu dvacet tisíc eur a byl uzavřen na dva měsíce.

Pak jsem ale dostala desítky nenávistných komentářů, proč by se mladí lidi konečně nemohli sejít, že celá bláznivá korona už dávno skončila či nikdy neexistovala, další zase psali, že tady žádnou nákazu nemáme, tak co řeším, a ti nejostřejší mi radili, že pokud mi to vadí, ať se vrátím do Československa. Po chvíli jsem hejtování psychicky neunesla a fotku raději smazala.

Na druhý den mi ale volala majitelka vily, kam měli za tři týdny dorazit moji známí z Čech. Oznámila mi, že vilu neotevře, protože se bojí nákazy. Snažila jsem se s ní smlouvat, přesvědčovat, hrozit i prosit, ale všechno marné. Opakovala, že i když se s klienty neuvidí, má takovou hrůzu, protože čtyři měsíce seděla nepřetržitě u televize a poslouchala korona zprávy, že raději zaplatí jakýkoliv doplatek za dražší vilu, kterou prý mám sehnat.

Strach z korony je tedy, jak jsem pochopila, výsadou starších a bohatších lidí, kteří si prostě mohou dovolit se uzavřít světu a mají dostatek prostředků, aby tuhle krizi několik měsíců či let ekonomicky přežili. A pak jsou ti, kteří koronu berou jako hru těch mocných, kteří na nás chtějí vydělat a ovládnout nás. Dva extrémy v jednom světě.

V Kerkyře, hlavním městě ostrova, jsem před pár dny procházela a potkávala většinou místní lidi. V otevřených, leč prázdných turistických krámcích ledabyle postávali prodavači a pokuřovali. Jeden mi hlásil, že k němu dnes zavítal český pár a dva mladí Maďaři. Dal jim ochutnat likér z kumkvatu a oni šli zase dál.

Foto: Archiv Pavly Smetanové

Ospalé, prázdné ulice.

I když je nákaza v Řecku jedna z nejnižších v Evropě a Řecko se zdálo být slibnou letní destinací pro všechny zelené země semaforu, rozhodla o víkendu řecká vláda o online formulářích, které se musí vyplnit do 48 hodin před odletem.

Co na tom, že se to někteří lidé dozvěděli sotva pár hodin před odletem a někteří naopak vůbec. Formulář je ušitý horkou řeckou jehlou. Nejdříve server řecké vlády nevydržel nápor žadatelů, takže na několik hodin zkolaboval, a potom, když konečně začal zase fungovat, způsobil zmatky po celém světě.

Formulář je sice v angličtině, ale nikdo se moc nenamáhal přeložit i řecké kraje, takže ty zůstaly v řečtině, jen přepsané do latinky. Takže ten, kdo se chystal na Korfu (pokud by vůbec věděl, o jaký kraj se jedná), by místo Jónských ostrovů, tedy Ionian islands, našel Ionia Nissia. Ten, kdo se chystal na Krétu, by musel zatrhnout Kriti a k tomu znát také adresu svého ubytování, což je oříšek, protože v Řecku, kromě měst, adresy vlastně nejsou. Pošta chodí lidem do kiosku s tabákem nebo do místní kavárny. Stejně tak zjistit PSČ byl úkol jak vystřižený z pionýrského tábora.

Bavorsko je přeplněné, turisty chce usměrňovat online

3. 7. 15:04

Formulář se má elektronicky odeslat a do dvou dnů (48 hodin) by měl každý obdržet QR kód, kterým se musí prokázat na letišti při odletu i příletu. Celé vyplňování stojí mnoho lidí dost času a nervů (včetně mě, protože jsem tuto informaci v dobré víře, že pomohu, neprozřetelně zveřejnila, a tím jsem se stala pro mnohé jakousi expertkou na řecké formuláře, takže jsem v jednom dni obdržela asi šedesát zpráv a třicet telefonátů, že formulář nejde vyplnit či daná osoba neobdržela QR kód, popřípadě že tam nejde uvést pes či pět dětí najednou… Za dobrotu na žebrotu, pomyslela jsem si hořce).

Další stres prožívá zhruba pětina pasažérů v cílovém letišti. Tam totiž namátkově testují na covid-19 asi každého pátého cestujícího. Sice ho pak propustí do jeho hotelu či apartmánu, ale ten, který si černého Petra vytáhne, by podle pravidel měl až do obdržení zprávy, že má negativní výsledky, setrvat v izolaci, která může trvat až 36 hodin. Sice už není tak přísná, jak ji původně zamýšleli, ale po naléhání jedné z největších cestovních kanceláří TUI velmi zvolnili, takže lidé by se prostě v tu dobu neměli družit a chodit do obchodů a taveren, ale mohou se jít koupat a užívat svoji dovolenou. Také se ale může stát, že žádná zpráva nepřijde, protože systém je zatím v plenkách. A s největší pravděpodobností se stane to, že to prostě nikdo nebude stejně kontrolovat ani nijak řešit.

A tak je ten náš začátek sezony takový tichý a rozpačitý. Nikdo neví, co se smí a nesmí, nikdo neví, zda se turistická sezona přece jen alespoň trochu rozjede. Nikdo neví, zda bude mít letos práci a jak přežije zimu. A tak se tahle situace pro některé stává doslova peklem, ovšem pro jiné, třeba pro ty, kteří přijedou na dovolenou a proklouznou bez testů, jsou prázdné pláže, čisté moře a ochotní Řekové doslova rájem na zemi. Stačí mít jen trošku dobrodružnou povahu…

(publikováno v www.seznamzpravy.cz)

zde ještě video pro ty, kteří se do Řecka chystají. Je to návod na vygenerování toho prokletého QR kódu:

 

Rubriky: Nezařazené | komentáře 4

Když muži stárnou

Můj muž Adonis se někdy v lednu rozhodl, když viděl jakousi svoji fotku, že se svým narůstajícím břichem musí něco drastického udělat. Vlastně už se takto rozhodl před rokem, ale trvalo mu právě dvanáct měsíců, než od slov přešel k činům. A když se Adonis k něčemu rozhodne, pak ho už nic nezastaví.

Celý příspěvek

Rubriky: Řecká rodinka | komentářů 15

Ještě pořád žiji, ale trochu víc na jiných sítích

Moji milí čtenáři,

v době karantény se nic extra převratného neděje, takže nemám moc inspiraci k psaní blogů. Zato ale čtu na pokračování s pomocí různých přátel a zajímavých osobností svoji poslední knížku Příběhy z korfských uliček. Pokud máte chuť poslouchat, můžete najít jednotlivé díly zde:

https://www.youtube.com/channel/UCRUJHzcxpWJ53fcjVn-cQfg

A pokud jste na facebooku, pak můžete sledovat mé krátké denní reporty z Korfu zde:

https://www.facebook.com/Korfu-s-Pavlou-Smetanovou-783355458721298/

mám jich tam už pěknou řádku.

Doufám, že jste všichni zdraví a máte se, v rámci možností, dobře. Děkuji moc za přízeň a až budu mít něco, co bude stát za zapsání, ozvu se!

Rubriky: Nezařazené | komentáře 3

Korfu v dobách Korony

S přibývajícími protikoronovými opatřeními se na Korfu už nedá celkem nic moc podnikat. Školy, úřady, taverny , kavárny a obchody (kromě supermarketů a lékáren) jsou zavřené, a už týden máme povoleno vycházení jen za nějakým účelem- tyto účely jsou označený čísly 1-6 a když jdeme ven, musíme poslat sms s číslem důvodu (lékař, nákup, obstarání někoho starého či nemohoucího, banka, nevyhnutelná práce, pohřeb a vycházka nebo cvičení v přírodě).  Pak dostaneme potvrzení, že zpráva byla přijata a na ulicích nás kontroluje policie. Pokud najde nějaký prohřešek, pokuta je 150 eur.

Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | komentářů 22

Korfu, korona a jiné příběhy

Je to tak. Korona je pro nás všechny dost velkým strašákem. I když jsem se poslední dny snažila nedívat se na zprávy, nečíst pojednání expertů, blokovat fake news o strýčcích z Itálie, ktří jsou lékaři a radí zaručené tipy, jak se ubránit, a rozhodla se vyhýbat  facebookovým diskuzím. Korona je prostě všude. Ta internetová pandemie je prozatím mnohem horší než ta reálná. Pokud se totiž člověk nenakazí koronavirem, pak se nakazí tak depresivní náladou, že to lze jen těžko ustát.

Celý příspěvek

Rubriky: Život na ostrově | komentářů 19

Věčný boj s internetovými šmejdy

Myslela jsem, že mně se to stát nemůže. Vždycky jsem zachraňovala od šmejdů především své staré rodiče, kteří kažou chvilku někomu naletěli. Teď jsem ale úplně pitomě naletěla já. Na facebooku se mi zobrazila reklama na super slevy na mé oblíbené boty značky Camper. https://www.campereuoutlets.com/

Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | komentářů 20

Další Vánoce na ostrově

I tentokrát na Vánoce zůstáváme doma. Janis s námi poprvé nebude, protože letenka přes svátky byla tak drahá, že to prostě nedávalo smysl. Sednul tedy na autobus a odjel do Prahy za babičkou a rodinou mé sestry, a za námi přijede až za měsíc, kdy budou letenky čtyřikrát levnější.

Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené | komentářů 18