Po deštivé zimě přišlo krásné slunečné počasí. Jako stvořené pro každoroční první plachetnicový závod sezony- na sever ostrova do městečka Kassiopi.
Adonis horko těžko sháněl posádku, protože jeho věrného plavčíka, kterému jsme pro jeho oddanost přezdívali Adonisův Pátek (podle Robinsona) ranila mrtvice, a tím pádem přišel o svého nejcennějšího parťáka.
„V létě za mnou přijeli na návštěvu kamarádi z Prahy. Vzala jsem je i do kostela sv. Spyridona, aby se podívali na otevřenou rakev, a pak vhodili napsaný vzkaz do košíku. V tu chvíli se přede mnou objevil stařík, oblečený jako farmář, se zablácenými botami ve špinavých teplákách. Mezi ramenem a uchem držel nejnovější model iphonu, v druhé ruce lísteček a tužku a s někým hovořil. Vypadalo to, jako by si psal seznam na nákup. Když jsem se přišla blíže, slyšela jsem, jak mluví zřejmě se svojí ženou: „Marie, tak co tam mám ještě napsat? Za tvoji sestru? Dobře. A co za švagra? Za toho ne, ten mě už delší dobu pěkně štve. Ano, soused je nemocný, ale minule mě ošidil na olivách, škrtám. Ano, Angeliki a děti, to je jasné. Ještě někdo?“ Po chvilce se seznam zaplnil, muž ukončil hovor, složil lísteček, zapálil svíčku, pokřižoval se a šel dále po svých.“
Protože si naši kamarádi Kuba s Terezou vybrali nejdeštivější týden celého roku, vzala jsem je včera na výlet do jednoho kláštera, o kterém mi v létě vyprávěl můj kamarád Petr, ale kde jsem ještě nikdy nebyla a samotné se mi zoufale nechtělo. Rady Korfanů, kudy se tam jede a zda tam vede a jaká cesta, se od sebe velmi lišily, takže jsem usoudila, že cestu budeme muset najít sami, protože nikdo z rádců tam zřejmě nikdy nebyl (tohle je na Korfanech tak fascinující, že nikdy nepřiznají, že něco nevědí, to vám raději špatně poradí).
Už je mi skoro třináct, to znamená, že už chodím na gymnázium (u vás jako sedmá třída). Vybrala jsem si hudební školu, protože jsem si myslela, že to je přesně škola pro mě. Ukázalo se ale, že jsem se mýlila.
Objevovat se dá téměř donekonečna, i na tak malém místě, jakým náš ostrůvek je.
Kamarádka mi řekla o malém kostelíčku nad severozápadním pobřeží, odkud je krásná vyhlídka na celou Paleokastritsu a do hlavního města.
Vánoce na ostrově letos byly opravdu slunečné. Adonis pro Míšu, kamarádku z Prahy, jako dárek pod stromeček připravil její nejoblíbenější jídlo – chobotničky v octě, ty dostala poctivě zabalené a myslím, že z nich měla upřímnou radost.
Ano, na Korfu je krásně. I v zimě, když prší, i o Vánocích, když je celkem zima a všeobecně tu Vánoce téměř nic nepřipomíná. Na Korfu je totiž krásně pořád. Ale bohužel to neplatí pro všechny. Celý příspěvek
Letos zůstáváme po několika letech na Vánoce doma. Sice jsem měla nutkání někam s rodinou vyrazit, ale když jsem projela všechny možnosti letů z našeho ostrova, rychle mě přešla chuť cestovat. Lety byly buď tak drahé nebo složité, popřípadě obojí, že jsem usoudila, že by bylo prima být beze stresu doma.
Moje kamarádka Hanka, krásná, chytrá a sympatická třicátnice, se před časem rozešla se svým českým přítelem, a protože miluje Řecko a řečtinu velmi dobře ovládá, ráda by se seznámila s nějakým Řekem.
Ze dne na den, z minuty na minutu se na ostrově dokáže změnit počasí. Ještě o víkendu bylo skoro léto a najednou vichřice lomcuje všemi stožáry, stromy a anténami a blesk předvácí nad mořem své divoké tance. Adonis uvažuje o nějakém novém způsobu topení, protože elektřina je drahá a dřevem začal šetřit. Trámy z půdy, které jsme pálili loni, už skoro dohořely. Koupil tedy pro Janise jakási naftová kamínka, a i když mu všichni říkáme, že docela smrdí naftou, Adonis si stojí za svým a rozhodl se pořídit naftová kamínka nám všem. Po tolika letech manželství vím, že oponovat mu je mrhání energií. A tak se těším na teplo a zbytek neřeším.
