Tři měsíce jsm byla v Praze až na malou přestávku. To je fakt šíleně dlouhá doba. Zažila jsem spoustu krásných chvil, ale i spoustu smutných, ovšem často ruku v ruce s těmi veselými.
Dnes při nástupu do letadla řecké společnosti Aegean airlines na mě dýchla ještě na české půdě klasická řecká atmosféra, která mi, musím popravdě přiznat, je tak sympatická a chyběla mi.
U vchodu stojí letuška v modrém a v ruce má košík s bonbony. Řekové, kteří procházejí okolo, se s ní baví, jako by ji znali léta. Ale ne jen jeden; vážně skoro všichni. Jakoby jim letuška nabízela už ten první hřejivý paprsek milovaného domova, od kterého se na nějakou dobu vzdálili.
„Jaké je počasí v Athénách?“ a „Jaké byly Vánoce?“ a „Jaké má být počasí zítra?“ a „Letíme na čas?“ a samozřejmě nesmělo chybět klasické přání šťasného Nového roku „Kali chroniá“, kvůli kterému se jeden starší pán prodral proti proudu nastupujících cestujících a když se konečně dostal až k letušce, zakřičel: „A ode mě taky, málem jsem zapomněl – kalí chroniá!“
V letadle jsem si opět všimla, že neexistuje řada třináct. Vzpomínáte si někdo, kdo často cestujete, zda je v ostatních letadlech? Já na to vždycky zapomenu. V řeckých není, protože Řekové by si do třinácté řady prostě nesedli.
Když jsme se usadili, přišla mi zpráva od jedné mé facebookové kamarádky, kterou ale neznám osobně, zda sedím v řadě 22. Musela jsem se smát, že prostě letadlo do Athén bude zase plné známých, a pokud ještě známí nejsou, pak zřejmě do konce cesty budou. Lenka seděla dvě řady před námi, a tak jsem se konečně seznámily. Bylo mi ctí Alice InWonderland !!
A pak jsme letěli nad horou Olymp a Adonis mi ji hrdě ukazoval, a bylo vidět, že i on už v letadle nasál to těšení se na svoji domovinu.
Při dlouhém čekání na další spoj se začal družit se dvěma pány čekajícími na let na Krétu. Potřeboval si prostě promluvit řecky a s někým se zasmát, zdrbnout, co se dá, a pochválit, jak i přes všecko možné, co je špatně, je v Řecku krásně. A milí Kréťani by s ním nejraději seděli celé odpoledne, ovšem jejich letadlo už startovalo, a tak Adonisovi dali alespoň vizitku, ať je přijede někdy navštívit.
A pak už jsme nastoupili do našeho letadla, pozdravili se s mnoha známými, prože letadlo z Athén na Korfu je něco jako linkový bus ze Vsetína do Hošťálkové.
A když jsme jeli kolem Staré benátské pevnosti a moře a zaparkovali ve starých uličkách Kerkyry, uvědomila jsem si, jak moc jsem ráda, že jsem zase doma.
Představa letadla plného známých se mi moc zamlouvá. A to ani nemluvím o variantě tvého letadla plného mých známých :-).
hahaha 😀 já bych svoje letadlo nechtěla ani zadarmo!!
Evine Hoşgeldin! Tohle se čte tak krásně! Mám to podobně:) Díky za všechny sdílené sluníčkem nabité dojmy a emoce!
díky!!znamená to turecky vítej zpět?
Ahoj ostrovanko,
po delší době se ke mě dostal tvůj příspěvek a děkuji za výstižné přiblížení řecké srdečnosti. Přistihla jsem se, jak se při čtení žulím a dovedu si to úplně představit. Řecko je moje velká láska a srdeční záležitost, byla jsem na spoustě ostrovů, ten tvůj domovský jsem zatím nenavštívila, ale vše má svůj čas. Děkuji za tvé psaní s vůní moře, chutí oliv a šťavnatých pomerančů, s dotekem řeckého slunce. Přeji ti šťastné dny v poklidném tempu, efcharistó.
Marcelka, milovnice života
Mockrát děkuju!!! A prosím, co to znamená, že se žulíš? 😀
Prostě to po přečtení Tvého článku bylo první, co mi vytanulo na mysli 🙂
jsou to právě- (nejen pro Turecko, které se stalo i mým domovem) -ale i pro další středomořské země- typické a tolik všudypřítomné uvítací fráze 🙂
Myslím si, a to nejen vzhledem k aktuálním politickým událostem, že laskavostí, srdečností a diplomacií obecně jako Češi zrovna moc neoplýváme.
Naopak přiléváme olej do ohně, což nyní můžeme příkladně vidět v našem zhoršujícím se vztahu se Slovenskem…
aha, díky! já s tím nesouhlasím. já myslím, že češi jsou nesmírně srdeční lidé, ale prostě až na druhý pohled. na ten první ne. vlastně jediné, co mi tu chybí, jsu moji čeští přátelé… kde bydlíš v turecku? moc zdravím!!
tak to mě moc těší, že to s čechy vidíš jinak, a pokud v tomto názoru zůstanu v menšině, zlobit se rozhodně nebudu:) a díky za tvou radu-poznámku, „..až na druhý pohled“ ať už jsem kdekoliv, třeba se mi bude ještě někdy hodit 🙂
Žiji střídavě na západním pobřeží, izmir a okolí, řecký chios je vlastně téměř za rohem:)
měj se fajn!