Češi v cizině – Barbora Formanová – Tanzanie

„Manželova rodina mě přijala velmi krásně. Masajové jsou vstřícní, nejsou závistiví a nemají takové ty klasické špatné povahové rysy. Žijí velmi jednoduchým životem, ale nejsou chudí, protože mají dobytek.“

Ahoj Báro, už od roku šestým rokem bydlíš v Tanzanii. Jak ses tam ocitla?

V roce 2013 jsme jeli  na klasickou dovolenou s mým tehdejším přítelem a na pláži tam měl obchod můj dnešní manžel.  Dali jsme se s ním do řeči a on se nabídnul, že nám bude dělat průvodce . Tam asi přeskočila ta první pověstná jiskra. V tu chvíli nám to ale ještě nedocházelo.

Vyměnili jsme si kontakty a komunikovali jsme spolu i po našem odjezdu a já jsem se tam za půl roku vydala znovu, ale tentokrát sama.

Takže už ses s přítelem rozešla a jela za novou láskou?

Tenkrát jsem si až tak neuvědomovala, co nastane, takže jsem s ním ještě chvíli chodila, ale když náš vztah na dálku s Masajem začal nabývat konkrétnějších podob, řekla jsem mu to a rozešli jsme se. Samozřejmě to nechápal a je možné, že se na mě ještě pořád zlobí, ale už nejsme v kontaktu.

Co tě na tvém Masajovi tak okouzlilo?

Na poprvé se mi ani tolik nelíbil, takže nedovedu přesně určit, co se stalo. Asi se do mě zamiloval nejdříve on, ale pak to nějak vzniklo i z mé strany. Imponuje mi, jak je velkorysý k druhým. I když sám nemá, rozdal by se.

Byl to pro nás blesk z čistého nebe. Já jsem dříve spíš odsuzovala ty cizinky, co jezdily do Afriky a braly si místní chlapy. Sice mě vždy lákala nějaká teplá země, ale nikdy jsem neměla žádné představy o životě v Africe nebo sny o afrických mužích. Ale miluji zde to teplo, moře a čerstvé jídlo za pár korun.

 

Takže při tvé další návštěvě Zanzibaru na tebe Masaj čekal a jak se váš vztah vyvíjel dál?

Jezdila jsem za ním dvakrát až třikrát za rok a na konci roku 2015 jsem se do Tanzánie přestěhovala na stálo. Za několik dní jsme se pak vzali na Zanzibaru v kanceláři a Masajové nám na pláži udělali hezký obřad.

S manželem jsme zhruba stejně staří, on ale neví přesně, kdy se narodil. Na jeho dokumentech jsou vymyšlená data, abychom se mohli vzít. On je Masaj, což jsou lidé z buše, takže tam je gramotnost poměrně nízká. On měl to štěstí, že mohl navštěvovat školu.

Jak se ti podařilo překonat kulturní rozdíly?

Člověk je prostě musí přijmout a vzdát se svých utkvělých představ. Musíme se snažit pochopit toho druhého a ne se ho snažit měnit.

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že to zvládnu. Většinou to jsou vlastně maličkosti. Třeba jsme přišli spolu s Masajem na hotel a místo romantiky si manžel zapnul televizi, což jsem nechápala. Ale oni televizi nemají a pro něj to byla velká věc a já jsem to později přijala.

Poté, cos nemohla sehnat na Zanzibaru práci, jste se odstěhovali na pevninu do Dar el Salamu. Co jste tam dělali?

Tam jsme si pronajali dům, ale pracovala jsem jen já, protože on tam práci sehnat nemohl. Ale já jsem vydělávala podstatně více, než by vydělával on.

Nejdříve jsem tam pracovala v jednom hotelu,  ale musela jsem odtamtud odejít, protože nebylo možné vyjít s místními šéfy.

Později jsme si ale založili byznys s africkými látkami. Manžel pro ně jezdil a vybíral a nakupoval a já jsem organizovala celou logistiku a manžel jezdil balíky odesílat do Čech. To nás hezky uživilo, ale s příchodem korony už to nebylo jednoduché. V Čechách máme eshop, kde je možné naše krásné látky zakoupit.

Před několika měsíci jsme odešli a odstěhovali se do buše. Městský život nám moc nevyhovoval.

Přišli jsme do vesnice, kde manžel začal stavět dům a kde má pozemky. Teď budeme sklízet kukuřici, sázet fazole, máme krávy, slepice a farmaříme.

Bydlíme ve zděném domě, kde máme zatím k užívání jen jeden pokoj, protože na zbytku pracujeme a ještě není hotový.

Měla jsi alespoň trochu představu, co tě čeká v buši?

Za masajskou rodinou mě brával už když jsem za ním jezdila, takže jsem trochu, jak se zde žije. Ale nakonec toho pro mě bylo opravdu hodně nového.

Manželova rodina mě přijala velmi krásně. Masajové jsou vstřícní, nejsou závistiví a nemají takové ty klasické špatné povahové rysy. Žijí velmi jednoduchým životem, ale nejsou chudí, protože mají dobytek.

Místní lidé jsou opravdu přátelští, ale nemáme si moc o čem povídat. Třeba spolu děláme korálky, ale v blízkém okolí nemám kamarádku. Já si vystačím v pohodě sama. Mám malou dvouletou dcerku, práci na poli a kolem domácnosti, takže nemám čas se nudit.

Jakými mluvíte doma jazyky?

Dcerce jsou teprve dva roky, takže ještě tolik nemluví. Ale já na ni mluvím česky, manžel masajsky a společně se bavíme svahilsky. Rozumí nám všem. Masajština je odlišná od svahilštiny, ale tím, že to není psaný jazyk, mám trochu problém se ji naučit, takže jen pochytávám, co zalsechnu. Manžel umí česky asi jako já masajsky, protože protože on zase pochytává, jak mluvím na dcerku.

 

Jak dlouho ti trvalo naučit se svahilsky?

Začala jsem se učit už v Čechách.  Stáhla jsem si tři knížky, poslouchala jsem po cestě do práce audio každý den a naučila jsem se opravdu poměrně dobře a to i přesto, že nemám žádný velký talent na jazyky. Ale moje touha domluvit se byla velká. Nakonec mi to trvalo asi dva roky. Mezitím jsme se bavili naší jednoduchou angličtinou.

 

Jak se vám žije bez vody a elektřiny? A co je vaše běžné jídlo?

Mám plynový vařič, takže uvařím cokoliv. Zatím máme jen solární panely na nabíjení telefonu a svícení. Ale nemohu používat ledničku a troubu. Takže vařím spíše svahilská jídla. Masajská jsou příliš jednoduchá. Je to hlavně ugali –  kukuřičná mouka vařená ve vodě do ztuhnutí.

Svahilská jídla se sestávají z  fazolí, listové zeleniny a a vlastně jakékoliv zeleniny a rýže. Dělám také často bramboráky, to máme všichni rádi.

Jídlo máme ze zahrady a něco kupujeme ve vesnici. Od městečka, kam se dá jezdit nakoupit,  jsme vzdáleni asi 40 minut  autem.

Bez lednice se dá žít úplně v pohodě. To, co se kazí, sníme hned. Tady není problém, že by se jídlo nesnědlo. Nikdy jsme ale netrpěli hlady. Lidé jsou pohostinní a hodně si pomáhají  navzájem.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ráno vstanu a umyju horu nádobí a udělám snídani. Třeba vaječnou omeletu se zeleninou a čapatí. Pak peru ručně prádlo, ale práce mi nevadí, kromě zmiňovaného mytí nádobí. Vodu zavedenou nemáme. Chytáme dešťovou vodu a chceme vykopat studnu. Zatím platíme za dovážku pitné i užitkové vody na motorce nebo na kole.

Pak musím začít vařit oběd. Vedle nás je škola, kam chodí čtyři děti manželových bratrů, ti se k nám chodí najíst. Pak jdu na pole a také řeším obchody po internetu. Ten mám přes sim kartu, ale není tu moc dobrý signál.

Manžel se mezitím stará o hospodářství a dělá práce okolo domu.

 

Co ti připadá jako největší úskalí svazku s Masajem?

Můj manžel je hodně zvyklý na Evropany, protože pracoval v turistické oblasti. S jiným Masajem bych být nemohla. Ale my dva si opravdu sedneme a  respektujeme se navzájem, takže  se nijak kulturně nesrážíme.

Vidím spíš výhody, třeba v tom, že pokud to člověk při první překážce nezabalí, velmi ho to posune.

Je něco, na co si nikdy nezvykneš?

Na všudypřítomný kravál.  Kostely, které by se daly díky decibelům  splést s diskotékami. Hlasitá hudba hraje  všude, často i v noci. Do jisté míry jsem si zvykla, ale úplně jedno mi to nebude asi nikdy.

 

Máš nějaký sen nebo přání do budoucna?

Možná mám teď nižší životní úroveň, ale mám svobodu. Nikdy mě nebavilo chodit do práce a otročit pro někoho jiného.  Tady mám práce hodně, ale pracuji pro sebe a svoji rodinu a dělám si, co mě baví a těší, kdy chci a jak chci, i přesto, že naše finance často kolísají.

Jsem spokojená a nic mi nechybí. Chtěla bych, abychom byli pořád tak spokojeni, jako teď. Aby se zlepšila finanční situace, aby se nám podařilo dokončit dům a vyhloubit studnu , ale není to něco, bez čeho se neobejdeme.

Tak to je moc hezký závěr a přeji ti, abyste žili i nadále šťastně a spokojeně!

Bářin český eshop s africkými látkami najdete zde: (1) African fabrics african fashion africké látky africka móda – Africa fashion Tanzania

A ještě recept na jídlo, které vidíte na fotce:

Uvaří, fazole do měkka. Mezitím osmahnu cibulku, papriku a mrknev, pak přidám rajčata a udělám omáčku. Pak smíchám s fazolemi, ještě chvilku povařím, osolím a je hotovo.

Listovou zeleninu musím oloupat, odstranit stonky, ty jsou tvrdé. Osmažím zase cibuli a přidám omyté listy. Opět povařím, osolím a je hotovo.

A ugali je jednoduché – bílá kukuřičná mouka se přidá do vařící vody a míchá tak dlouho, až ztuhne…

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Češi v cizině – Barbora Formanová – Tanzanie

  1. Miluše Mika Graca napsal:

    Krásná energie…

  2. Patricia napsal:

    Jsem ráda, že jsem si tento článek přečetla. Čiší z něj čistá energie. Přeji hlavně zdraví celé její rodinĕ.

    • ostrovanka napsal:

      mám ten samý pocit! díky a já Báru upozorním, aby si přečetla Váš komentář. určitě ji potěší.

  3. Kamila napsal:

    Milá ženská, ačkoliv to jistě je těžké žít bez moderních výdobytků, bez přátel se stejnými kořeny, tak tahle baba to zvládá s přehledem. Klobouk dolů. Držím Báře palce, aby se podnikání zlepšilo a oni si mohli splnit svoje sny. Opravdu zajímavý rozhovor. Díky za něj.

  4. Dana napsal:

    Krasny a velmi zajimavy zivotni pribeh, z ktereho vyzaruje krasna cista energie a spokojenost. Velmi inspirativni. Preji cele rodince at jste vsichni spokojeni a zdravi.

  5. Ostrovanka napsal:

    díky moc. Vyřídím Báře!

  6. Bara napsal:

    Je moc hezke, kdyz clovek zije dle svych predstav a do niceho se moc nenuti. To je z rozhovoru citit. Ja sama zila v nekolika zemich a nakonec se rada vratila do Cech, z mnoha duvodu, ale ten hlavni byli kamaradi. S nikym jinym jsem se nikdy tak nenasmala a nebyla si tak blizko, prestoze jsme si udelala kamarady po celem svete a stale je mam. Ale rozumim, ze kazdemu klepe srdce pro jinou zemi a mentalitu a rozhodne to nemusi byt ta jeho rodna. Ve vztazich vidim mnohem vice potencialnich problemu, sama mam cizince a jsou tam veci pres ktere se tezko da prenest……..
    Kazdopadne kazda zkusenot je k nezaplaceni a poznat jiny zivot a tim sam sebe je nejlepsi skola 🙂

  7. Jirka napsal:

    Když jsem četl začátek , tak je to jako bych znovu četl příběh Bílé Masajky. Skoro začínám věřit, že Masajové mají nějaké voodoo, že dokážou sbalit Evropanku během dovolené. Hodně štěstí, ať se daří i když jsem realista a myslím, že to nakonec dopadne jako v té knize.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *