Konec léta na Korfu

 

„Paní Pavlo, jsme v Moraitice, poradíte nějakou hezkou pláž?“ (36x) nebo „Dobrý den, nemůžeme vyplnit příjezdový formulář, poradíte?“ (184x) či „Jedeme poprvé na Korfu s CK XXX, můžete nám napsat, co bychom měli určitě vidět?“ (115x)  popřípadě „Rozhodli jsme se, že bychom si chtěli v Řecku koupit nemovitost, mohla byste se s námi sejít a říct nám  tomu něco?“ (24x) či v nejlepším případě: „Zítra budeme v Kerkyře a rádi bychom vás pozvali na kávu, že byste nám řekla něco o Korfu…“ (228x)

Takovýchto  podobných vzkazů dostávám, bez přehánění, třeba šedesát týdně. Většinou už je nechávám v ignoraci zpráv, protože prostě není v mých silách odpovídat na dotazy (něco jiného je, pokud to jsou moji klienti, kteří se mohou ptát na cokoliv…) lidí, kteří jsou líní si něco přečíst, vygooglovat nebo jim neodpovídá cestovka.

Není ani v mých silách se setkávat s lidmi, kteří, byť jsou většinou opravdu strašně milí, se chtějí dozvědět to, na co já už ten týden odpovídám po padesáté: Jak jsem se sem dostala. Jaké je to žít v Řecku, jaké je to tu v zimě. Prostě kapacita jednotlivce je opravdu omezená a já nemám sílu na tolik setkání.

Proto možná působím někdy protivně nebo arogantně, protože buď vůbec neodpovím nebo napíšu, že na setkání nemám čas, v lepším případě pošlu odkaz na svého průvodce Korfu s Pavlou Smetanovou, kterého jsem napsala přesně proto, abych nemusela odpovídat na dotazy co a kam na Korfu.

Já v létě od rána do večera pracuji, nebo se snažím občas potkat se aspoň se svými kamarády, kteří sem za mnou přijedou a taky být sem tam s rodinou, což není vůbec samozřejmost nebo sse jít prostě na pár minut vykoupat do moře a vyřešit pak několik nepřijatých hovorů, které se mi tam nahromadí.

My zde totiž máme jen čtyři měsíce, kdy opravdu pracujeme od nevidím do nevidím, a které nás musí uživit po celý rok. A tak jsem se musela naučit být trochu drsná a říkat ne, i když to nemám tak zcela ve své povaze a občas je mi to líto. Pokud jste se v těchto řádcích našli, prosím o pochopení a omlouvám se, pokud jsem zrovna vás odmítla nebo neodpověděla na dotaz nebo nebyla úplně milá a příjemná. Ale zkuste si představit, že jste v práci, přemítáte, co musíte udělat, až přijdete domů a mezitím vám píše každý den jiný člověk, jestli byste po práci (resp. v pracovní době) šli na kafe. A tak každý den budete někomu zcela neznámému vyprávět, co dělají vaše děti, manžel a jak se vám žije třeba na Vysočině a přemýšlet, co všechno musíte ještě udělat a už vážně nestíháte. Ale nemáte to srdce odmítnout. To prostě fakt nejde…

Ale zpět k tomu, co je nového na Korfu…

Před více než týdnem začala v Řecku dětem škola. Ofélie byla po tříměsíčních prázdninách a měsících loňských lockdownů opravdu natěšená. První den, kdy mají popové světit školu, čekaly všechny děti ve stísněných třídách tři hodiny, ale pop, stejně jako loni, nedorazil.

Další den se u nich tři hodiny střídali učitelé, kteří se snažili nějak zabít čas a tvrdili, že učit se začnou až příští týden. Jedna učitelka dětem dokonce vyhrožovala, že pokud nebudou zticha, začne je vyučovat.

Mládež řičela našením, protože když má být tři hodiny zticha ve třídě, logicky se nudí, a tak prosila učitelku, ať je vyučuje. Ta jim ale odvětila, že teď ne, že až příští týden. A tak to šlo dál den po dni. Jediný, kdo je přišel vyučovat, byl učitel náboženství, který kdysi učil Ofélii už na základce a před pár lety si na ni zasedl a řekl jí, že by ji nejradši chytil za vlasy a tahal po zemi… Pamatuju si, že jsem to tenkrát chtěla řešit, ale Ofélie mě snažně prosila, abych to nedělala, že se jí pak ve škole budou všichni mstít. To jsem jí tedy s největším sebezapřením slíbila, ale dodnes toho lituji. Nechtěla jsem ale zradit její důvěru.

Když letos začal učitel hovořit o tom, že pokud někdo z dětí cvičí jógu, páchá smrtelný hřích, protože jóga vychází z budhismu a je to modlitba k cizím bohům, Ofélie přišla domů s tím, že chce odhlásit z povinného náboženství. Tady mohou děti dostat výjimku, pokud jsou nevěřící nebo jiného vyznání. Přesto, že sama pocházím z křesťanské rodiny a děti jsem k víře vedla, o odhlášení uvažuji už léta, od té doby, co mi historky z náboženství vyprávěl Janýsek, ale pak jsem na to byla tak trochu líná a říkala si, jen ať se děti něco naučí.

Ale faktem je, že pravoslavná církev uvízla někde ve středověku. Odmítají sexuální výchovu dětí ve školách, radí věřícím, aby neposlouchali epidemiologická opatření, protože pokud skutečně věří, Bůh je přece od nákazy ochrání. Teď tedy konečně nastala ta chvíle, kdy jsem si po letech řekla: a dost. A tak jsme šli s Adonisem do školy, podepsali čestné prohlášení, že chceme, aby dcera nechodila na náboženství, protože je jiného vyznání a ulehčeně odešli ze školy.

Ve školách na Korfu to stále vypadá jako v nějakých ústavech z padesátých let v Československu. Omšelé betonové budovy a neutěšené prostředí, ale já si zase říkám, že i když školství zde na ostrově opravdu není ideální, děti mají internet a tam se dozví všecko, co potřebují. Když budou chtít…

A taky žijí v tomhle nádherném prostředí, plném slunce, u moře, kde je výborné jídlo a pokud nevyvádějí nějaké kraivny, také naprosto bezpečno. A za to jsem neskonale vděčná.

A taky mám radost, že končí sezóna a nastane takový ten podzimní klídek, kdy budou lijáky střídat sluneční svit a já každý den vyfotím nějakou kýčovitou fotku. Protože v tomhle období se fotí zdaleka nejlépe.

Jsem si vědoma toho, že se ze mě stává stará ubrblaná bába. Ale čas nezastavíme a kde jsou ta moje mladá energická léta!!

Tak krásný podzim, přátelé. Já se brzy chystám na cesty, ale od podzimu mám v plánu zase psát!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Konec léta na Korfu

  1. Irena napsal:

    Màte to moc krásně napsané.Vaśi knihu Korfu mám přečtenou.A až se z Korfu vrátíme budu určitě kupovat další.Čte se to moc dobře.Zdravím a přeji po lètě trochu klidu.U paní Edyty je moc krásně. krásně.Irena Charouskovà

  2. Čerf napsal:

    Občas nechápavě kroutím hlavou, když vidím na nějakém internetovém fóru desítky otázek typu: „Tak jsem dorazil, pls poradí někdo, co se tu dá dělat?“ A znovu a znovu obdivuji – většinou místní – lidi, kteří na úkor vlastního času, té nesmírně cenné komodity, která bohužel nemá svou zavedenou oficiální burzu, na ty otázky trpělivě a opakovaně odpovídají, a zjišťuji, že sám bych to dokázal jen ve velmi omezené míře a nejspíš bych si brzy nastavil nějakou arogantní automatickou odpověď ve smyslu „Nejdřív si něco přečti, informací je všude kolem dost!“ No a jako bývalý učitel bych asi brzy vypěnil i při popisovaných školních zážitcích. Vůbec to vypadá, že ve skutečnosti slušného člověka jen předstírám a hluboko uvnitř je přitom schovaný popudlivý nesnášenlivec, který po pár dnech v Řecku konečně ukáže světu svou pravou tvář :-). Tak přeji krásný klidný podzim a užívejte všeho, čeho se v sezóně nedostává.

    • ostrovanka napsal:

      haha, pobavil jsi mě! mně nevadí, když se lidi ptají ve skupinách, protože tam je vždy dost dalších, kteří mají opravdu chuť a čas se o své znalosti podělit. ale přijde mi fakt trošku přes čáru psát někomu zcela cizímu úplně banální dotazy, který si může každý kdekoliv vyhledat, zvlášť, když nehodlá využít jeho služeb. to je prostě jako bys šel zdržovat prodavačku do nějakého elektro- obchodu, hodinu z ní tahal rozumy, ale přitom bys věděl, že si svůj tablet stejně koupíš přes amazon, ale nechce se ti info hledat 🙁

  3. Olga Záleská napsal:

    Pavlo, ŽÁDNÁ stará, ŽÁDNÁ ubrblaná, ŽÁDNÁ bába, to si vyprošuju! A veřejně místopřísežně prohlašuji, že ještě minulý týden jsi byla sympatická energická mladá dáma. Tuze moc Ti s Honzou děkujeme.

  4. Josef Bufner napsal:

    Paní Pavlo 100% se připojuji k paní Záleské, jste opravdu sympatická a v nejlepších letech, znám hodně mladších které Vám nesahají ani po kotníky.

    • ostrovanka napsal:

      to se tedy úplně rdím. někdy jsem ale přesto dost protivná, a to většinou, když mi dojde trpělivost, ale moc často se to nestává. každopádně děkuji!

  5. Veronika napsal:

    Na Vas blog jsem narazila na jare, kdy jsze publikovala rozhovory z Cechy, kteri ziji v zahranici. Nektere pribehy, to byla pro mne velka exkurze mimo muj bezny svet. Tedy prvni dik.

    Pisete zajimave, tak jsem si poridila Vasi prvni knihu o zacatcich, jak jste se na Korfu dostala apod. Vas muz mne misty privadel k udivu a po milionte jsem si rekla, ze jsem se vdala za spravneho muze. (Byt si to asi nektere me kamaradky nemysli, jejo zvyky by je privedly k silenstvi) ;-). Taky jsem si uvedomila, ze Recko je oproti severni a zapadni Evrope, kde jsem nejakou dobu zila, opravdu neco jineho. Proto dik za znovuotevreni oci.

    Mate muj obdiv, co se tyce vyrustani deti v Recku. Vim, jsou napul Rekove, takze je to dane. Jejich vzdelavaci system mi prisel nemozny uz od te chvile, kdy jste s Janyskem omylem udelali jednu stranku ukolu navic…

    Musim si v zime precist dalsi Vase knizky, treba se tam dozvim odpovedi na sve otazky (a nebudu tady otravovat 😉

    Dekuju za dlouhodobou sondu do zivota na Korfu. A vic rozumnych turistu preju.

    Veronika

  6. Pavel napsal:

    Pavli, v tom náboženství je to tak proto, že ti páprdové dobře vědí, že i v Řecku už věřícím pšenka dlouho kvést takhle mohutně nebude. Na vesnicích se křest drží už jen proto, aby okolí rodinu nepomluvilo. Ve městech musí být odklon od církve ještě výraznější. Už jen pár let a věřím tomu, že církev začne mít opravdu velké úbytky oveček. A je to dobře, protože tam kde vítězí dogmatismus na rozumem a lidskostí, nežije se dobře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *