O Adonisovi a jeho lásce k italštině, která mě jednou přivede do hrobu

Zatímco jsem byla v říjnu na cestách, Adonis si rychle pořídil nějaké další kuchyňské přístroje. Prý potřebuje profesionální kávovar, protože ten minulý není dokonalý. (Kolikátý už to je?)

Když telefonoval prodejci do Itálie, měl obrovskou radost, že si s někým může italsky popovídat. A tak místo toho, aby jen zjistil cenu poslání, začal Italovi na druhé straně drátu vysvětlovat, proč si objednává tento kávovar, když nevlastní kavárnu, a ještě mu povyprávěl, že žije na Korfu, ale volá mu z českého čísla své manželky, a že studoval v Itálii, a nechybělo moc, aby milého Giovanniho pozval na dovolenou k nám domů.

Giovanni si laxně zapsal, že má zjistit cenu poslání a zavěsil. Kávovar přišel v mé nepřítomnosti a já netušila, že váží padesát kilo a že už nikdy nebudu moci plně otevřít kuchyňskou skříňku.

Adonisova láska k italštině je tak silná, že mě před několika dny málem přivedla k šílenství.

Před pár měsíci se totiž Adonis v lodním klubu ve Staré pevnosti seznámil s jedním starším italsko-ruským párem. Peppe a Nataša spolu žijí na malé plachetnici, v létě brázdí Středozemní moře a v zimě si opravují a zútulňují loď. Peppe je policajt ve výslužbě a u Nataši si nejsem jistá, asi je teď prostě žena v domácnosti.

No, a protože Adonis nevynechá žádnou příležitost ke konverzaci v italštině a ještě je k tomu v jádru fakt dobrý člověk (ač na to nevypadá), pomohl Peppemu vyřizovat nejrůznější záležitosti, které by Peppe, který hovoří opravdu pouze italsky, sám prostě nevyřídil. A tak se stalo, že za jeho dobrotu jsme dostali pozvání na večeři u nich na lodi.

Já jsem se trochu vzpouzela, protože italsky sice něco málo rozumím, ale ne dostatek na to, abych s někým mohla celý večer sedět a poslouchat, a rusky, co jsem se naučila, jsem dávno zapomněla, takže moje ruština je takový česko-polsko-slovenský mix, byť se skvělým (dle mého názoru, i když spoustu Rusů už jsem takhle fakt naštvala) přízvukem. Adonis byl ale toho názoru, že by bylo neslušné, kdybych nepřišla taky, a hlavně beze mě prý on nikam nepůjde. (Čím je starší, tím je nějak přilnavější…). A já se nechala přemluvit.

A tak jsme vyrazili. Stará pevnost byla krásně nasvícená, a i když to vypadalo, že se schyluje k dešti, byl poměrně příjemný a teplý podzimní večer. Manželský pár na nás už netrpělivě čekal v lodi a na stole byly nachystány předkrmy. Po úvodních formalitách jsme si dali skleničku vína a hned po předkrmech přišlo hlavní jídlo a po něm okamžitě dezert, takže jsem se radovala, že do hodinky budeme mít odbyto a můžeme jít domů.

A s touto vyhlídkou jsem se snažila být společenská a naslouchat tomu, co si mezi sebou ti tři říkají a odpočítávat čas. Adonis si ale začal přilévat víno a já začala mít nemilou předtuchu, že tak rychle se odsud nehneme. Peppe mezitím otevřel další lahev vína.

Adonis začal vyprávět o svém kávovaru a zmrzlinovači a ve chvíli, kdy začal zjišťovat, jak dlouho zde Peppe s Natašou ještě budou, než odjedou do Itálie, tušila jsem, že je chce k nám pozvat na večeři a rozhodla se tomu zabránit všemi možnými prostředky. Takže dřív, než byl schopen zformulovat větu (po 23 letech společného soužití není už žádný problém předvídat, co Adonis vypustí..), jsem do něj jemně šťouchla loktem. Adonis se na mě překvapeně podíval (na rozdíl ode mě, on předvídat nedokáže) a po několika vteřinách mu to došlo, takže mi anglicky řekl: „Aha, ty nechceš, abych je zval?“ Zrudla jsem a tiše zadoufala, že manželé vážně nerozumí anglicky, jak celou dobu tvrdili.

Po chvíli se na mě Adonis otočil a řekl: „Ty se pěkně nudíš, vid?“ a pak začal italsky vyprávět, že teď se nudím já, ale on že toleruje deset měsíců v roce všechny mé české návštěvy a nevadí mu, že se bavíme česky, ba naopak nás v tom podporuje. To má sice pravdu, ale zapomněl k tomu dodat, že on je u sebe doma a většinou pro nás chystá jídlo, kafe nebo zmrzlinu, a když ho to s námi nebaví, pak si vezme mobil a přede všemi si něco čte nebo klidně hlasitě telefonuje nebo prostě odejde a nic neřekne a nechá nás tam. Jenže tohle všechno se dost špatně provozuje na návštěvě. V duchu jsem se rozhodla, že zahodím konvence a začnu žít svobodným, byť ne příliš společensky přijatelným životem, stejně jako to dělá můj muž a je mu úplně jedno, co si o něm kdo myslí.

Dvě hodiny konečně uběhly  a Adonis se rozhodl, že by se měla dopít ještě další otevřená láhev, kterou tam měl Peppe odloženou, ale já (zcela nový člověk) jsem si chvíli hledala něco na mobilu a pak se zvedla k odchodu a chystala se rozloučit s tím, že já jdu stejně pěšky a Adonis jede na motorce. Nataša, které mně bylo zcela upřímně líto, protože mi nosila jakési polšťářky a pořád se na mě mile usmívala, celkem chápavě pokývala hlavou, ale Adonis se na mě podíval doslova vyděšeně a vyhrknul: „Kam bys šla? Přece mě tu nenecháš samotného?“

Chvilku jsem tedy zapřemýšlela, že si zase sednu a ještě to vydržím, ale mé nové já se rozhodlo, že budu následovat svého gurua doslova a do písmene tak, jak mě to celý život svým příkladem učí on, rozloučila se a odešla domů.

A tak odteď, prosím, když budete mít pocit, že se nechovám příliš slušně a společensky, nezlobte se na mě. Aspoň ale můžete vzít jed na to, že je to zcela upřímné 🙂

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na O Adonisovi a jeho lásce k italštině, která mě jednou přivede do hrobu

  1. Míla napsal:

    No jo, k tomu není co říct.

  2. Čerf napsal:

    Opravdu, úplně nový člověk, gratuluji! Tenhle Rubikon, myslím, za překonání stojí :-).

  3. Sim napsal:

    Ja to cetl takto:

    1) Adonis je skvely a mluvi italsky
    2) Adonis je skvely a dela skvelou kavu zmrzlinu a vubec vsechno
    3) Adonis je tak skvely, ze jej lidi zvou k sobe a mate exoticka jidla zdarma
    4) Ty nevis ani po letech vsechno (nebo je to nedostatky v italstine):

    > a nechybělo moc, aby milého Giovanniho pozval na dovolenou k nám domů

    to vis, ze pozval. konkretne „bella ragga. venite subito a casa mia. vabbe capisco, mi mandate la machinetta ma non voglio bere tutto da solo, ma dai, si, in novembre…“

  4. ela clarici napsal:

    Mila Pavlo.moc vas zdravim z Rakouska.jsem pravidelny divak poradu PRIZNAKY TRANSFORMACE;ktery moderuje Ava a Ondra Brozovi (internetove vysilani). Maji tam novy porad transformace ve svete,kde pres skype promlouvaji muzi i zeny o zivote v te ktere krajine ziji a o situaci u nich.Je to velmi zajimave a poucne vypraveni clovek se ledacos zajimaveho dozvi hned z prvni ruky a z korfu tam jeste nikdo nebyl tak jsem si vzpomnela na vas jestli by jste nemela zajem v poradu vystoupit.Jinak vice se dozvite na vyse uvedenych strankach,kde se taky muzete v pripade,ze budete mit zajem dozvedet vice. Mejte se hezky zdravi Ela Clarici

  5. ela clarici napsal:

    jak to ze je zverejnena emajlova adresa,nemumim to dat dolu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *