Protože žabí syndrom ne a ne zmizet, rozhodla jsem se, za pomoci Adonise, jednat. Adonis mě tentokrát místo k soukromému doktorovi vzal do nemocnice. Byl čtvrtek. O nemocnici na Korfu bych mohla napsat román. Tentokrát jsem si ale trošku poopravila názor.
Pravda, příchod do těchto míst, to už je klasika. Jela jsem s Ofélií na kole a prodírala se zácpou aut. Často mi motorkáři, cpoucí se doprostřed silnice, skoro vjeli na nohu, popřípade mě téměř vzali s sebou.
Před nemocnicí stála velká skupina místních cikánů. Čekali na mladičkou ženu, která měla každou chvilku porodit, svoji dlouhou chvíli si zkracovali tlacháním před budouvou nemocnice a kouřením neuvěřitelného množství cigaret, což bylo vidět na hromadě nedopalků u jejich nohou.
S jistými obavami jsem sundala světla z kola a kolo přivázala k ústřednímu topení ve vestibulu. Pak jsem vzala Ofélii za ruku a snažila se prorvat strkajícím se davem až k ordinaci doktora. Starší šedivý pán s milým úsměvem /vždycky se mi líbili postarší pánové v bílých pláštích. A já jim./ nás ochotně vzal do čisté/!!/ místnosti, prohmatal mi krk, řekl, že je to na 95% kámen ve slinné žláze, pak mě chtěl, chudák vzít na rentgen, jenže přístroj z dvacátých let minulého století mě akorát ozářil, ale na snímku nebylo zhola nic vidět.
Pan doktor Spyros mě tedy poslal na tomograf a řekl, ať přijdu po neděli.
A od této chvíle začínám pět chválu na místni zdravotnictví.
Ještě ve čtvrtek večer jsem si na druhý den mohla zamluvit termín na tomograf. V pátek jsem přišla do čistého diagnostického centra a bez čekání a naprosto zdarma/!!/ mi udělali snímek dolní čelisti, našli půlcentimetrový kamínek pod jazykem, odevzdali mi snímky a poslali domů. /Opravdu jsem si uvědomila, že celá tahle akce by mi v Čechách trvala týdny, ne-li měsíce./
V pondělí jsme po delším hledání našli pana doktora Spyrose na operačním sále /kam jsme s Adonisem vstoupili, když právě operoval…/ a tak nám jen z pod roušky řekl, ať piju šťávu z citronů a když se kámínek nevyplaví, že mi ho ve čvrtek vyřízne. Vyběhla jsem z nemocnice lehkým krokem a špinavé schody potřísněné starou krví pacientů, týdny nevysypané popelníky a smrad z věčně páchnoucích odpadků a toalet jsem za sebou zanechala s pocitem spokojeného zákazníka opouštějícího hotel Ritz.
A tak mám sice kámen pod jazykem, ale spadl mi obrovský kámen ze srdce a začínám se konečně opravdu těšit na vánoce.
to je fajn, ze na to prisli. tak at ta citronova stava pomuze 🙂
Cau Pavli, doufam, ze je kamen venku a ty se muzes dale radovat z vaseho veseleho zivota na Korfu :)Pisnu na mail .-)
v pohodě až na ty vodpadky a špinavý hajzlíky… Tak to jsem opravdu ráda, měla jsem o tebe strach!! Viděla jsem foto s králíčkem… úplně mě dojal ten něžněj výraz Janýska…:-)
tak supr, ze nejsi za hypochondra 😉 a tato zkusenost opravdu potesi, priste uz jen za doktorem Spyrosem! Tak at ty vanoce jsou paradni a pohodove!
Díky za tip. Doplním šatník o bílý plášť
Uuuuf, diky citronum 🙂
Teda doufam, ze zabraly! Tak jsem to myslela!
buteo hahahahahaha..super!!! buteo, tvoje komentare nemaju chybu.
prepac ostrovanka, samozrejme, ze aj tvoje clanky su vyborne, ale ten buteo ma fakt humor..
vsem: diky za podporu!
buteo: ty se svym humorem ten bily plast ani nepotrebujes!!
Tak vidíš,že to dobře dopadlo. Užiješ si Vánoce jak se patří. Nepatří to sem, ale dnes se mé spolužačce ze střední školy narodil chlapeček. Oba dva jsou v pořádku a já mám radost i za ni. Tak jste si dali obě dvě dárek pod stromeček – ty v podobě snad už vyřešeného problému a ona v podobě krásného syna.
To jsem taky ráda,že problém byl odhalen. Citronová šťáva je dobrá věc.
doufam ze citronova stava pomohla a nebylo zapotrebi zadne operace… drzela jsem palce 🙂
Tak zrovna dnes, ve čtvrtek večer, přijela dcera s vnukem, právě ho po operaci propustili na vánoce domů z nemocnice. To jak popisuješ nemocnici na Korfu, tak to se asi se zážitky z pražských nemocnic srovnat nedá. Dcera to okomentovala asi takto: Mami, to jsme byli v Pražské nemocnici, to jsem si myslela, že musí být v republice vlastně tak skoro nejlepší, a já jsem přitom tak šťastná, že už jsme doma, já si myslela, že jsme snad někde na Balkáně, či ještě dál. Ta špína, smrad, nedovírající okna, která viděla nátěry tak po druhé světové válce, nefunkční topení, hrozné “ žrádlo“, nástrahy na dětské chirurgii v podobě různě vyčnívajících hřebíků, prasklých šprcliček u postýlky, hrozného sociálního zázemí… Tak to jenom abys mohla srovnávat s tím, co by ti snad mohlo jaksi vzdáleně chybět??!!
to je dobře, že to takhle dopadlo!Tak to pak trošku prokloktej slivkou, ať dojde i na dezinfenkci! Páá edith
aha, to jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Tak jsem zase o něco chytřejší. No to je dobře, že máš teď s nemocnicí i dobrou zkušenost, to už tam příště příjdeš s lepším očekáváním 🙂 Tak přeji ať to dobře dopadne
petrus, nuli, pindruscha, eliza, edita, terezula: diky za vzkazy a preji hezke vanoce!!!