Na podzim mi napsal můj starý známý, švýcarský kuchař Henri, se kterým jsem tři léta pracovala v kuchyni, že mu zemřel milovaný pes, tak že mohou s manželkou zase cestovat a chtěli by přijet na Korfu na tři týdny, aby mě po dlouhé době viděli a oslavili také jeho osmdesáté druhé narozeniny.
Byla jsem nadšená. Henriho jsem měla vždycky ráda a jeho žena Esther, o dvacet let mladší než on, je taky skvělá. Věděla jsem, že Henri přežil dva různé druhy rakoviny a snaží se si užívat života, jak jen to v jeho věku jde.
Po příletu jsem je zavezla do ubytování a chtěla je vzít do jedné prima restaurace u moře, která se jmenuje Moby Dick. Dívala jsem se na facebook, zda tam mají otevřeno, ale jak jsme ji hledala, vyskočil mi Moby Dick v Egyptě v Hurghadě, kam jsem tak ráda chodila. Napsala jsem jim zprávu, zda je tam ještě majitel Sheriff a okamžitě mi přišla odpověď, že ano a že mě zdraví. A pak jsme si chvíli psali. Po více než dvaceti letech, kdy jsem do Moby Dicku chodila jako domů a kde na mě všichni byli neuvěřitelně laskaví, což jistě nesmírně pozitivně ovlivnilo můj pohled na muslimy, jejich země, kulturu i mentalitu. Sheriff mi psal, že si pamatuje, jak jsem jim na rozloučenou dala dva kanárky a že mě má ve svém srdci zapsanou jako představitelku naprosto ryzího přátelství. To mě opravdu potěšilo.
Henriho a Esther jsem pak vzala do korfského Moby Dicku, kde jsme vzpomínali na staré dobré časy, protože není pochyb o tom, že právě moje mladá léta strávená o prázdninách ve Švýcarsku, zase formovala můj náhled na svět.
Za pár dní jsem tuhle úžasnou dvojici vzala zase na výlet po našem krásném ostrově a pak pozvala na návštěvu k nám domů.
Adonis usmažil ančovičky a připravil svůj skvostný rajčatový salát a my jsme seděli a hodovali a můj muž, kterého jen tak něco nezajímá, poslouchal Henriho, jak vypráví o přípravě jídel, koření, pečení chleba a o svém domácím systému topení. Pak si vyměnili pár receptů, společně jsme vypili několik lahví vína a léto tím započalo úplně úžasně.
Ta stará přátelství jsou pro mě drahocenným pokladem a je skvělé, že takových pokladů mám na světě několik.
Takový způsob léta zdá se mi velmi velmi šťastným :-).
mně též… akorát těch návštěv nějak přibývá a já už moc nestíhám.
jj, není nad dobrá přátelství! 🙂
souhlas. těch opravdových je málo.
Jak ty to umíš napsat a jak rád čtu takové příběhy.
tak to mám radost!
Mít dobré opravdové přátele nás naplňuje být šťastnými.Ne každý se jím může stát.Krásné jsou vzpomínky na mladá léta.
Sry, trocha OT, ale nemůžu si odpustit přípodotek – nebýt textu pod obrázkem, zeptal bych se: kdes mi cvakla? Neuvěřitelné! Dvojník ze švajcu…
MSF
fakt?? pošli foto!
Fakt.
Pošlu.
Vydržať.