Adonis v moři

Adonis se zhruba jednou za rok rozhodne, že se se mnou bude ráno chodit koupat. Většinou mu to vydrží opravdu pouze jednorázově, ale to už je zase jiný příběh.

I dnes se tedy rozhodl, že to je jistě dobré pro jeho zdraví, a tak si včera koupil sandály!! (poprvé v životě) a ráno se sháněl po svých velmi málo používaných plavkách, potapěčských brýlích (prý chce vidět, kde plave, protože co kdyby v moři byli žraloci, proslýchá se) a ploutvích.

Vyrazili jsme ve tři čtvrtě na osm a po cestě potkali pár spřízněných duší. Některé z nich byly jen na procházce, jiné běhaly se sluchátky v uších, jiné už se převlékaly v Garitském zálivu do plavek. Bylo horko jako uprostřed léta.

Já tyhle figurky znám od vidění, protože okamžitě s nástupem jara, brzkého svítání a vysokých teplot, chodím k moři hned po ránu, a tam je potkávám den co den. V tu dobu jednak není takové vedro a taky musím později pracovat. Vzimě chodím v poledne.

Adonis se tvářil velmi odhodlaně a hrdě. Všecky kolemjdoucí hlasitě zdravil, ukazoval ploutve a říkal, že jde plavat, jakoby očekával, že ho někdo začne plácat po zádech a říkat mu, jaký je hrdina. Jenže vzhledem k tomu, že moře už má v tuto dobu okolo 24 stupňů, nikdo jeho plavání, pro ostatní celkem normální, nijak nekomentoval.

U větrného mlýna Adonis opět všechny hlasitě pozdravil a oznámil, že i on se teď chystá plavat. Všichni pozdravili nazpět, ale jeho odvážné plavání nikdo z ostatních plavců nějak výrazněji nezaznamenal.

Adonis si nasadil ploutve a potápěčské brýle a chvíli se na schůdkách otužoval, potom opravdu vlezl do moře a plaval. Vždycky, když vystrčil hlavu, oznamoval mi, co viděl pod vodou. Takže jsem se dozvěděla o velké rybě, prastaré amfoře a několika krabech.

Když jsme vylezli z vody, skupinka plavců stašího ročníku se bavila o nějakém známém, kterého prý ranila mrtvice. Adonis se přidal horlivě do hovoru. Bývalý policejní důstojník vyprávěl zasvěceně o tom, že mrtvice jsou dva druhy, a jak se přesně projevují. Adonis mu řekl, že vypráví nesmysly a jal se uvádět věci na pravou míru. Tím si získal značnou pozornost. Plavci pochopili, že mají co do činění s doktorem, a ti tady v Řecku, jak známo, mají dost výsadní postavení. Lidé si jich, podobně jako pravoslavných popů, velmi váží. A tak nábožně poslouchali, Adonis byl potěšen nebývalým zájmem obecenstva a srdečně se usmíval a vyprávěl. Když začal ale vyprávět o svých chorobách, poznala jsem, že to bude na dlouho a šla si sednout do stínu a pozorovat moře.

Pak se mu začali jednotliví plavci, kteří mu oddaně naslouchali, svěřovat se všemi svými neduhy. Adonis všechny okomentoval, někomu řekl, že je to v jeho věku normální, druhému poradil, ať zhubne, třetímu, ať si zajde na kolonoskopii a jednu paní poslal za kardiologem. Pak se na něj ta paní usmála a říkala: „Doktore, to člověk stejně nikdy neví ani dne ani hodiny, ale když se na nás tak díváš, tak co myslíš? Jsme na tom dobře?“

Adonis se tiše rozhlédl po celé partě a zavrtěl neutrálně hlavou a rukou naznačil něco ve smyslu: tak tak všelijak, a s tajemným úsměvem  se rozloučil.  Parta ztichla.

Po cestě zpět jsme se stavili na tržišti, v pekárně, v opravně obuvi a v obchodě s vínem, takže teď už všichni, ale úplně všichni, vědí, že byl Adonis plavat. A ti, kdo to ještě netuší, se to dnes dočtou tady.

A mimochodem, víte, že, mám nového knižního https://www.nln.cz/knihy/korfu-s-pavlou-smetanovou/ průvodce?