Doma!

Tři měsíce jsm byla v Praze až na malou přestávku. To je fakt šíleně dlouhá doba. Zažila jsem spoustu krásných chvil, ale i spoustu smutných, ovšem často ruku v ruce s těmi veselými.

Dnes při nástupu do letadla řecké společnosti Aegean airlines na mě dýchla ještě na české půdě klasická řecká atmosféra, která mi, musím popravdě přiznat, je tak sympatická a chyběla mi.

U vchodu stojí letuška v modrém a v ruce má košík s bonbony. Řekové, kteří procházejí okolo, se s ní baví, jako by ji znali léta. Ale ne jen jeden; vážně skoro všichni. Jakoby jim letuška nabízela už ten první hřejivý paprsek milovaného domova, od kterého se na nějakou dobu vzdálili.

„Jaké je počasí v Athénách?“ a „Jaké byly Vánoce?“ a „Jaké má být počasí zítra?“ a „Letíme na čas?“ a samozřejmě nesmělo chybět klasické přání šťasného Nového roku „Kali chroniá“, kvůli kterému se jeden starší pán prodral proti proudu nastupujících cestujících a když se konečně dostal až k letušce, zakřičel: „A ode mě taky, málem jsem zapomněl – kalí chroniá!“

V letadle jsem si opět všimla, že neexistuje řada třináct. Vzpomínáte si někdo, kdo často cestujete, zda je v ostatních letadlech? Já na to vždycky zapomenu. V řeckých není, protože Řekové by si do třinácté řady prostě nesedli.

Když jsme se usadili, přišla mi zpráva od jedné mé facebookové kamarádky, kterou ale neznám osobně, zda sedím v řadě 22. Musela jsem se smát, že prostě letadlo do Athén bude zase plné známých, a pokud ještě známí nejsou, pak zřejmě do konce cesty budou. Lenka seděla dvě řady před námi, a tak jsem se konečně seznámily. Bylo mi ctí Alice InWonderland !!

A pak jsme letěli nad horou Olymp a Adonis mi ji hrdě ukazoval, a bylo vidět, že i on už v letadle nasál to těšení se na svoji domovinu.

 

 

 

Při dlouhém čekání na další spoj se začal družit se dvěma pány čekajícími na let na Krétu. Potřeboval si prostě promluvit řecky a s někým se zasmát, zdrbnout, co se dá, a pochválit, jak i přes všecko možné, co je špatně, je v Řecku krásně. A milí Kréťani by s ním nejraději seděli celé odpoledne, ovšem jejich letadlo už startovalo, a tak Adonisovi dali alespoň vizitku, ať je přijede někdy navštívit.

A pak už jsme nastoupili do našeho letadla, pozdravili se s mnoha známými, prože letadlo z Athén na Korfu je něco jako linkový bus ze Vsetína do Hošťálkové.

A když jsme jeli kolem Staré benátské pevnosti a moře a zaparkovali ve starých uličkách Kerkyry, uvědomila jsem si, jak moc jsem ráda, že jsem zase doma.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Doma!

  1. Čerf napsal:

    Představa letadla plného známých se mi moc zamlouvá. A to ani nemluvím o variantě tvého letadla plného mých známých :-).

  2. hana napsal:

    Evine Hoşgeldin! Tohle se čte tak krásně! Mám to podobně:) Díky za všechny sdílené sluníčkem nabité dojmy a emoce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *