Ostrovanka bloguje

Když se díváte ze severovýchodního pobřeží Korfu směrem k Albánii, máte pocit, že je skoro na dosah ruky. Za dobré viditelnosti rozeznáte domy, kopce, pobřeží. Prostě sousedi přes vodu.

Celý příspěvek →

Na spoustu témat poslední dobou přicházím v moři. Tam totiž poslední dobou plavu mimo jiné s francouzskou spoluplavkyní Sylvie, která má tři dospělé dcery, a zrovna jsme probíraly jednu z nich. Je to právnička, žije v Athénách a nastěhovala se se svým snoubencem do bytu jeho matky.

Celý příspěvek →

V pátek zmizela našemu kamarádovi Steveovi z anglikánského kostela jeho milovaná elektrická kytara. Měli jsme téměř jasno v tom, kdo ji vzal, ale žádné důkazy.

Celý příspěvek →

Na Korfu člověk nepotřebuje denní tisk ani internet.

Celý příspěvek →

„Ine matiasmenos (je uhranutý)…,“ slýchávala jsem od lidí vždy, když můj malý synek začal brečet a nemohl přestat. Nejprve jsem si myslela, že si ze mě dělají legraci, ale později jsem pochopila, že v Řecku se na uhranutí opravdu věří. Věří na ně mladí i staří, profesoři i babky na poli. Patří totiž tak nějak k nim.

Celý příspěvek →

Tohle je můj milovaný synek Danny (pro mé čtenáře Janýsek) 💙. Zítra bude slavit své 25. narozeniny 🎂 a právě teď se nachází v Kolumbii, na mezinárodním hudebním festivalu v Cartageně, kam byl pozván, aby koncertoval a vyučoval.

Celý příspěvek →

Nejsem velký příznivec Vánoc, i když jejich význam chápu a respektuji. Zároveň ale vůbec nesdílím představu krajanů v cizině, že „nejlépe je na Vánoce doma v Česku, protože tam je to prostě nejlepší“. Možná pro někoho. Pro mě ne. Pro mě je nejlepší klid. Žádný shon, žádné frenetické nakupování dárků, jejich následné balení, týdny pečení a úklidu a pak jeden jediný den vaření takového množství jídla, které se stejně nedá sníst. Fronty, zácpy a tlačenice v mém životě nemají místo a bytostně mě štvou.

Celý příspěvek →

Nad tímhle se stále častěji zamýšlím. Je náhoda, že jsme na světě? Kdoví… ale nebudu tady teoretizovat, raději vám povím pár historek ze života…

Celý příspěvek →

Moje kamarádka Míša za mnou byla asi před rokem a půl na Korfu, někdy v dubnu. Tehdy mi kladla na srdce, abychom kvůli ní nijak neměnili náš zaběhnutý program a řád – že se prostě přizpůsobí všemu, co děláme. A hlavně, ať jí Andreas večer nic nevaří, když my večer nejíme, protože chce prostě žít tak, jak žijeme normálně.

Celý příspěvek →