Na kraji světa

20160523_093908

Nad řeckým ostrovem Korfu se nacházejí další tři málo obydlené ostrůvky, kterým se říká Othonské: Mathraki, Othonoi a Erikussa. Většina Korfanů (pokud nepocházejí právě z Othonských ostrovů) na nich nikdy nebyla, což mi přišlo úplně nepochopitelné. Ale pak jsem si uvědomila, že většina Korfanů nebyla ani na Pantokrátoru, nejvyšší hoře Korfu, natož někde mimo.

Po dlouhé době jsem přijala Adonisovu nabídku, abych s ním jela na plachetnicové závody. Protože směřovaly právě na Othonoi, kam jsem se vždycky chtěla podívat, souhlasila jsem a Ofélie se s radostí přidala ke mně.

Sobotní ráno se tvářilo zlověstně. Poprchávalo a ve vzduchu byla cítit přicházející bouře. Měla jsem ještě čas si všechno rozmyslet, ale Ofélie, která normálně lodě nesnáší, prohlásila, že si chce konečně splnit svůj životní sen a ať jí to, prosím, prosím, nepřekazím. A tak jsme vypluli.

Bouře pomalu ustala a vítr dul tak akorát, že plavba nebyla ani příliš pomalá, ani příliš divoká. Adonis se soustředil tak urputně, že odmítl i plechovku Plzně a jakékoliv jídlo. Jeho věrný plavčík Vasilis, kterému z evidentních důvodů říkáme Pátek, běhal sem a tam, napínal plachty a zase je sundával a nechal se komandovat kapitánem a nadávat si do úplných blbců, že jsem ho v duchu překřtila z Pátka na svatého Vasilise, což je v Řecku Ježíšek, který na Nový Rok nosí dětem dárky. Jeho trpělivost, dobrota a vůle odpouštět je zřejmě nekonečná.

Ostrůvek Othonoi je ze všech tří ten největší a nejzápadnější. Kolik na něm žije vlastně lidí, není zcela jasné, ale místní se shodují, že to bude celoročně něco okolo padesáti až sedmdesáti lidí. Takže málo. V přístavu jsou čtyři otevřené taverny, jedna je ještě zavřená. Možná, že taverny otevřely právě kvůli závodům, jinak turisté na ostrově zatím nejsou žádní.

Po dvanácti hodinách doplouváme na místo a procházíme se po malé přístavní vesničce a lidé se s námi dávají spontánně do řeči. Procházíme okolo nehezké elektrárny, policejní stanice, kde prý pracuje jeden policista, úřadu námořní policie, kde pracují čtyři zaměstnanci a zavřené základní školy. Narážíme na místní „kafenío“, můj oblíbený typ řecké kavárny, kde se scházejí staří pánové, hrají karty, kouří a pijí kafe nebo tsipuro. Pan Tasos (Katechis, tak se jmenuje většina othonských obyvatel) vlastní i přilehlé pandopolío (starý řecký konzum), kde se dá sehnat téměř vše, co člověk na tak opuštěném ostrově nezbytně potřebuje.

Druhý den jdeme po snídani na pěknou procházku, pak se vykoupeme a Adonis se mezitím vrací na loď a připravuje pro všechny oběd. Při obědě otvíráme láhev vína a přemýšlíme, co se zbývajícím odpolednem. Já bych chtěla dojít na východní cíp ostrova až k majáku. Nějaká místní slečna tvrdila, že je to asi 2,5km, ale jak zjišťujeme na mapě, ostrované nemají o skutečných vzdálenostech ani ponětí. Cesta k majáku je přinejmenším dvojnásobně dlouhá. Náš kamarád Janis je pro procházku, Ofélie by nejraději zůstala na lodi a hrála si s tabletem, Adonis by raději dopil láhev a šel si po obědě zdřímnout a Pátek udělá to, co chce Adonis.  Ale nakonec vlastně udělá Adonis to, co chci já, takže vyrážíme.

Asi v půli cesty přesvědčuji celou skupinku, že bychom měli sejít z asfaltky a vydat se zkratkou. Nikdo není příliš nadšen, ale moje dobrodružná povaha mě žene vpřed. Po několika stovkách metrů však přicházíme k zavřené bráně. Nemohu se smířit s tím, že zde žádná zkratka nevede, a tak skáču z ne příliš vysoké meze do trávy a věřím, že tudy právě vede zarostlá pěšina, kterou hledám. Jsem připravená dopadnout na tvrdou hlínu, ale ouha! Dopadám na složenou síť od oliv, plnou listí a trávy, na což moje noha není připravená, a tak se kotník vymyká do bolestivého úhlu a já dopadám celou svoji (ne zrovna malou) váhou na něj. (Ta potupa! A bolest!)

Chvilku sedím, zadržuji proud slz a hraju si na hrdinku. Pak zkusím vstát a tvrdím, že k majáku dojdeme, že to rozchodím. Celá parta mě sice zdánlivě lituje, ale v duchu se raduje, že to k majáku prostě nedám (kdoví, jestli to vůbec dojdu zpět) a navrhují cestu domů.

Chvilku hrdinně šlapu do kopce a v duchu si nadávám do kreténů a idiotů, potom mě ale přemůže bolest, takže už jen tiše vyji. Tak, aby to nikdo neslyšel. Jedenáctiletá Ofélie mě soucitně podpírá a já, protože jsem ji před chvilkou seřvala, když tvrdila, že ji bolí nohy, se z hloubi duše stydím.

Po pěti stech metrech zjišťuji, že nemám šanci dojít zpět. Dívám se na tři chlapy okolo mě a zkusím si je představit, jak mě nesou, ale pak tenhle sen rychle vzdávám.  Po chvilce procházíme kolem opuštěné sanitky. Adonis se k ní rozběhne, otevře dveře, nachází uvnitř klíčky v zapalování. Bez přemýšlení tedy otočí klíčem a snaží se nastartovat, ale baterka je k mé smůle vybitá. I přes silnou bolest se musím smát. Tohle se může stát jen v Řecku. Kdyby šla sanitka přece jen nastartovat, asi by nás ten jediný policajt na Othonoi stejně nechal být, zvlášť kdyby mu Adonis vysvětlil, že je doktor vezoucí pacienta. Ale s největší pravděpodobností by to ani nikdo nezaznamenal.

I přesto, že na ostrově je velmi málo dopravních prostředků, (po tiché zoufalé modlitbě) se po chvilce  objevuje postava na skútru. Asi padesátiletý Ital mě sveze dolů do přístavu a já sedím na lodi a dívám se na svoji končetinu, která vzdáleně připomíná nohu.

Zpráva o mém pádu se roznese rychlostí větru. Kdyby existovala Othonská televize, jistě bych ten večer byla v hlavních zprávách. Pan Tasos, majitel taverny, přijíždí za pár minut na motorce a nese mi ledové bloky, za další chvilku přijíždí stařičké Suzuki a v něm sedí bezzubý pán, který se na mě laskavě směje. Říká, že je prezident ostrova a sveze mě do taverny.

A tak i přes obrovskou bolest se raduji z laskavosti cizích ostrovanů a když na zpáteční cestě projíždíme kolem překrásné zátoky zvané Bílý písek, slibuji si, že se sem musím podívat znovu. A ten maják ještě určitě pokořím…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Na kraji světa

  1. NULI napsal:

    Chjo, Pájo, to je pech! Ač statečná a nezdolná, přece jen jsi byla zdolána :-). Ne, beze srandy, z vlastní zkušenosti vím: zkratky umí najít jenom muži. Je to nespravedlivé, ale je to tak …

  2. Marek Letovský napsal:

    To je těžký úděl nezdolných objevitelů. Za ten hřejivý pocit v srdci se platí bolestí. Držím palce.

    • Ostrovanka napsal:

      přesně. ale já myslím, že jsem zaplatila za tvrdohlavost a nabubřelost. dobře mi tak. pokaždé, když došlápnu, si na to s bolestí vzpomenu…:)

      • Handa napsal:

        Tak tahle „tvrdohlavost“ je mi fakt blízká… Ačkoliv mám mnohokráte potvrzenou definici zkratky – zkratka je cesta sice delší, zato však méně pohodlná … Provází mne a bude provázet na mých cestách dál… Do budoucna přeji mnoho krásných, objevitelských a méně pohodlných zkratek s bezbolestným koncem… :o)

        • ostrovanka napsal:

          Handa: zkratka je delsi:)) to je pravda!! akorat mne prijde potupne chodit na temer opustenych ostrovech po asfaltkach. diky a mej se krasne!

  3. Čerf napsal:

    Kdysi jsem měl spadeno na ostrov Erikussa, ale nakonec jsem vždycky dal přednost větším a pestřejším ostrovům. Samozřejmě, s rizikem musejí velcí objevitelé a dobrodruzi tvého typu počítat. Držím palce, ať jsou tvé příští objevitelské plavby a výšlapy pokud možno bezbolestné :-).

    • Káča napsal:

      Na Erikussu máme spadeno letos – ale žádná cestovka do toho jediného hotelu co tam je nejezdí. Takže v září chceme týdenní zájezd s ubytováním v Sidari použít jako „letenku“ a od neděle do středy ( kdy jezdí ze Sidari loď ) pobýt na ostrově a pořádně ho prošmejdit a vycachtat se na liduprázdných plážích. . . .
      A mít hlavně na mysli – zkratky nebrat!

      • Ostrovanka napsal:

        na erikusse jsem byla kdysi jen na pár hodin. záleží na tom, co od toho člověk očekává. káčo, nebylo by lepší koupit samostatně letenky, ať neplatíte dvakrát za ubytování? kdybys chtěla, napiš mi na pavla74@hotmail.com , mrkneme, zda by to nešlo levněji.

        • Káča napsal:

          Díky moc za nabídku, na Erikusse jsme byli v září na výletě, takže víme, co nás tam čeká a tři dny na to v pohodě stačej. A zrovna dneska jsme si koupili studia v Sidari na poslední zářijový týden u „naší“ cestovky, který nás díky věrnostním bonusům vyjdou na 7.500,- i s pojištěním. . . A pak ještě budeme mít dva, respektive tři dny na výletování po Korfu . . . A pro nás je i důležitý, že nemusíme řešit transfer z letiště a tak. Ale na mejlík písnu, potřebovali bychom radu ještě s něčím jiným. . . 🙂 Předem díky

          • ostrovanka napsal:

            aha, tak to je fakt super cena. jasně, napiš klidně, p

  4. Palko napsal:

    Milá Pavlo,
    věta/Nakonec vlastně udělá Adonis to, co chci já.takže vyrážíme/, ve mně vzbudila dlouhý a hlasitý úsměv. Uvědomil jsem si, že je to u nás doma s manželkou velice podobné. Velmi často udělám, to co chce ona, ale výsledky jsou jako u vás katastrofální.S rozdílem že nevím, jestli si jako vy nabubřele nekomentuje-stejně udělá, to co chci já-.
    Jelikož vás mám rád, líbí se mi váš humor, pohled na svět, mimo jiné vysoce hodnotím váš pohled na problém uprchlíků. Objevil jsem váš blok nedávno a dělá mi radost si jej pročítat. Svým způsobem se ukájím četbou o Korfu, kde jsem byl v loni na dovolené a stará kolena jsem se do ostrova a jeho obyvatel zamiloval.
    Dovolím si vám dát možná dobrou radu. Vaše předsevzetí bylo možná provedeno trochu v afektu,hormony asi trochu zapracovali. Doporučuji ten maják nePOKOŘIT, ale raději si POKOUŘIT s Adonisem v zátoce Bílý písek s láhvinkou dobrého vína a pak jej nechte si hodit trochu šlofíka.
    Váš tajný obdivovatel Palko ze stověžaté.

    • Ostrovanka napsal:

      oh, díky, můj tajný obdivovateli. máte naprostou pravdu!! vaše slova mě hřejí na duši:) tak doufám, že vám čtení blogu bude dělat radost i nadále!

  5. Vladimír napsal:

    Pavli,doufám,že to doufám jenom zvrtnutí kotníku seTi brzy zahojí a budeš zase v pořádku.Vidíš,také jsem nevěděl o těch severních ostrovech.Určitě je tam hezky i když trošku nepořádek asi.Náhoda je někdy blbec,ale jsi v dobrých rukou.Někdy se vyplatí,nepřeceňovat své síly,ale co,zase jsi poznala nové končiny.Přeji brzké uzdravení.

  6. Mára napsal:

    Hmm – mám to podobně a hlavně v Řecku. Ten nezdolný pud – prozkoumat co jsem si zamanul. Je mi jedno jestli praží sluníčko sebevíc – jestli to není pohodlná cesta -jestli je to výšlap do prudkého kopce, prostě nejsem spokojený dokud to nezdolám. Zvláštní to choroba dobrodružných povah. Samozřejmě moje žena už tak nadšená není.:-)
    Věřím, že si nedopadla jako kovářova kobyla a Adonis ti nohu řádně ošetřil. Přeji, ať můžeš zas brzy běhat – přeci jen před hlavní sezónou je to asi dvojnásob nepříjemné…

    • Ostrovanka napsal:

      já JSEM kovářova kobyla.. takže se léčím mastičkami a olejíčky kamarádky evy, obklady mé maminky a láskou všech…adonis mě léčí svými dobrůtkami, ale jako doktor tvrdí, že se s tím stejně nedá nic dělat, bude to ještě dlouho boolet, ale nakonec to přejde. no jo, no…

  7. Tomba napsal:

    Dobrý večer Pavlo,
    předně Vám přeju brzské uzdravení a hlavně šťastnější návrat na Othonské ostrovy:-))!
    V srpnu jedem poprvé do Řecka a vybrali jsme si právě Korfu.Už od listopadu hltám všemožné informace o zajímavostech ostrova ,aby jsme stihli vidět za těch deset dní co nejvíc.Proto nedokážu pochopit, že většina korfanů nepokořila Pantokrator, natožpak Othonské ostrůvky!
    Takže ledujte ať mám co hltat 🙂

    • ostrovanka napsal:

      leduju, leduju:) a přeji vám, ať se vám tu líbí! a na pantokrátor se určitě podívejte, to je jednoduché.

  8. Jiřina Preislerová napsal:

    Na Othoni jsem byla asi před třinácti lety, týden jsme tam bydleli v hotýlku kousek od přístavu. Ostrov je kouzelný, mám na něj ty nejkrásnější vzpomínky. Jen až k Majáku jsme se tenkrát taky nedostali, jen asi na půl km ,jak jsme se blížili, už z té dálky si nás všiml pěkně vypasený rotwailer a než jsme se stačili vrátit k motorce, byl u nás. Ale pes byl docela v pohodě,,pánečky doma neměl, tak nám bylo blbý jít bez dovolení až tam. Celý ten ostrov je famózní, kouzelná příroda, lidi, kostelíky a ty výhledy…….Doufám ,že se tam k Katechisům ještě někdy podívám. Jo, ale taky jsem tam měla zdravotní komplikace-při plavbě z Kerkiry na ostrovy jsem si užila svou první, no snad i poslední mořskou nemoc. fuj… z Kerkonoš zdraví Jiřina

    • ostrovanka napsal:

      to je super! to jste skuteční dobrodruzi! mořská nemoc je fakt strašná věc. srdečně zdravím do kerkonoš:)

  9. Dáša napsal:

    Dobrý den.moc děkuji za video s delfíny.me se nepostestilo je potkat tak snad příště. zdravím ze Šumavy Dáša s Korfikem

    • ostrovanka napsal:

      mila daso, diky za pripomenuti, obcas mi nedochazi, ze spousta lidi nema FB, tak dam jeste sem. zdravim na sumavu vas I korfika.

  10. Pavla - perivoli napsal:

    Ahoj Pavli

    zaujal mě Tvůj popis výletu a při dalším pátrání jsem se dočetla, že z Kerkyry na Erikoussu jezdí pravidelně trajekt z Kerkyry a pozdě odpoledne se vrací…
    Myslím, že by to byl výborný typ na jedno-nebo dvoudenní výlet..
    Nevíš prosím zda jsou tyto informace stále aktuální a tento výlet realizovatelný ?

    Ještě prosím pozdravuj Ofelii, roste Ti v ní velmi dobrá konkurentka,
    Neuvažuješ o knize : Korfu očima Ofelie ?

  11. ostrovanka napsal:

    ahoj pavlo, no, on tam sice jede, ale pak se hned vrací, takže na jeden den to nemá význam.
    jinak ofélie je skvělá vypravěčka, ale cokoliv svýma očima musí napsat ona, pokud bude chtít. já za ni neuvažuju o ničem:) ale děkuji moc a vyřídím…

Napsat komentář: Ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *