Kdyby Ostrovanka byla moje dítě, upekla bych jí bývala ke včerejším narozeninám dort s deseti svíčkami. Protože je ale jen dítě fiktivní a já stejně neumím péct, napíšu jí raději narozeninový článek.
Kdybych totiž byla pořádná matka, věděla bych, že desáté narozeniny měla 14.5. a nenechala bych to až na další den. Jenže já jsem prostě líná matka.
Je opravdu neuvěřitelné, jak můj blog ovlivnil můj život. Často jsem během těch deseti let přemýšlela, že už jsem vlastně všechno napsala, a teď už se mohu jen opakovat, tak že bych asi se psaním na téma ostrov Korfu měla skončit. Jenže zabijte své dítě, které milujete, byť je fiktivní.
Psaní mi možná zachránilo manželství a přivedlo k lásce k mé nové vlasti. Pokaždé, když jsem měla pocit, že mě něco strašně štve a už nemůžu dál, napsala jsem blog. Když jsem psala o Adonisovi, najednou mě při tom naštvání občas napadlo něco vtipného, tak jsem to zapsala a začala se tomu sama smát. A na konci článku jsem zjistila, že vlastně celá ta příhoda, která mi tak lezla na nervy, je nakonec veselá. A tak jsem změnila svůj úhel pohledu na některé problémy v manželství, ale i na celý život na ostrově, a začala být mnohem pozitivnější.
Práskla jsem na sebe kdeco, což má své výhody, protože když mě někdo začne drbat, většina lidí už o tom stejně ví z mého blogu. Můj muž si zvyknul na to, že mu najednou lidé přestali říkat jeho pravým jménem, ale že už pro ně prostě bude navždy Adonis. Někdy se zlobí, že o něm píšu, jindy si dává pozor na to, co říká a dělá, aby se o tom nedozvěděl celý svět, a jindy mám pocit, že dělá různé psí kusy proto, aby mi poskytnul inspiraci. Mé dospívající děti jakékoliv zmínky o sobě chtějí předem schvalovat a psaní mi značně cenzurují.
Ze spousty problémů jsem se vypsala a přestala je řešit, jako by ze mě někdo sňal tu tíhu. Jako bych události, které jsem napsala, náhle zapomněla. Vlastně si dnes můžu pročítat své knížky a divit se historkám, které jsou tam napsané, jako by je psal někdo jiný. (I to je jistá výhoda krátké paměti. Člověk je sám sobě nejvěrnějším čtenářem…) Ale díky psaní jsem začala čím dál tím víc vnímat krásu místa, kde žiju a uvědomovat si radosti všedního dne a nacházet sama sebe. Asi bych psaní blogu měla doporučit všem jako úžasnou grafoterapii.
Skrze psaní jsem se potkala se spoustou zajímavých lidí a vyslechla množství neuvěřitelných historek. Zvlášť poté, co jsem zde napsala článek o mé zemřelé sestře a šarlatánském lékaři, se mi dostalo odezvy v podobě neuvěřitelně smutných, ale na druhou stranu nadějných příběhů, že jsem si opět mohla uvědomit, že nic není černobílé a náš svět je dokonale barevný.
Samozřejmě nejzábavnější na celém psaní jsou čtenáři, kteří reagují a komentují, někdy píší na facebook a jindy na mail. Většina reakcí je pozitivních, jen málokdy se stane, že by mi někdo napsal něco nehezkého. Taky proto jsem vděčná za soukromí těchto stránek, kde se nesrocují profesionální nenávistníci jako na blozích různých velkých internetových deníků. Bez čtenářů by jakékoliv psaní postrádalo svůj smysl.
A tak se ohlížím za desetiletou cestou, kterou jsem spolu se svým blogem ušla. Ta cesta byla někdy slunečná a uhlazená, jindy zase trnitá a bouřlivá, ale vždycky jsem po ní ráda šlapala. A tak z celého srdce doufám, že jen tak brzy neskončí a bude se ještě chvíli klikatit dál.
A vám, čtenářům, bych chtěla srdečně poděkovat, že vás pořád baví ty moje historky číst a že mi dodáváte pozitivní energii. Jsem moc vděčná, že se mám s kým podělit o své radosti i starosti.
Mějte hezký den a pokud si dáte něco dobrého k pití, dejte si jednu skleničku navíc i na Ostrovančiny desáté narozeniny:)
Krásné vyznání,co jiného dodat.Protože velice miluji Korfu, tak mě mimo jiného vaše blogy držely nad vodou, když jsem téměř tři roky pečovala o ležící maminku.Děkuji a doufám,že se na váš krásný ostrov zase někdy podíváme. Yveta
to mě moc těší!! doufám, že se sem zase dostanete!
Přeji vše nej a plno dalších krásných příběhů
díky!!!
Opravdu není zač. . .:-) Nejenže nás to baví, ale když se delší dobu neobjeví nové vyprávění, už se o Vás strachujeme. Jako nedávno, kdy mě až minulou sobotu napadlo juknout na fejs, abych zjistila, že jste v pohodě a dokonce v podstatě „pár metrů“ od nás.
No nám už se to blíží a budeme na oplátku „pár metrů“ od Vás. Takže teď začíná takové to trochu stresující období, které lze nazvat: Hlavně, aby nám do toho NĚCO nevlezlo!!!!
no, ono po těch letech je to čím dál těžší napsat něco, aby se člověk neopakoval. i když…opakování matka moudrosti, a jak píšu výše, já si to stejně nepamatuju a čtenáři možná taky ne:))
tak krásnou dovolenou a určitě vám do toho nic nevleze!!
sklenička vypita !
úžasně splněný rozkaz. díky. a máš super nick:)
Skleničku rád přidám. I když Ostrovanku neznám plné desetiletí, potkávám se s ní už víc než sedm let a to je taky pěkně dlouhá doba. A celou tu dlouhou dobu je to pro mne potkávání moc příjemné a přínosné. Tak všechno nejlepší! 🙂
nápodobně. díky!!
Le temps passe très vite. Deset let virtuální náklonnosti Butea k Ostrovance. Málem buteo napsal „lásky“, ale ten věkový rozdíl mu nedovolil být tak domýšlivý.
Přesně polovic této doby ještě manželka pracovala v Praze a já žil šťastný ale osamělý život poustevníka a pozorovatele ptáků, AJ má hezčí název – bird watcher. To taky mimo popisu cest byla hlavní náplň mého blogísku.
Světélko obveselení přinesl nový příspěvek Ostrovanky a když se mi podařil náhodou komentář a autorku rozesmál, dmul se horal pýchou a bylo mu dobře na duši a hnedle nebyl sám.
Před 5 lety šla do důchodu i manželka, já nejezdím k Severnímu moři, z plánu návštěvy Korfu sešlo, jezdíme na Sicílií a letos je už zaplacená Sardinie. Já na psaní delších příspěvků do blogu nemám čas a tak jsem na FB, něco posdílím a k tomu přilepím názor který nikdo nečte a když, tak se urazí a je mi to fuk. Co mi ale zůstává, jsou vzpomínky. Šak kdo nemá vzpomínky, ten nežil.
No a na Tebe Pavli mám hezké vzpomínky i když jsem Tě nikdy nepotkal. Nevadí, mám pár fotek, které má fantasie dokreslila a jsi báječná.
buteo, ty zasloužíš metál za výdrž!!!! takže gratuluju zároveň i tobě a děkuji. no, a blogovací láska nezná věkových limitů. však blogově je buteo jen o něco málo starší než ostrovanka:))
Ty jsi byla můj první zahraniční kontakt a pak děvče od Velkých jezer. V poslední době jste zůstaly jen vy dvě, kam občas zajdu. Oby mě udržuje obrázky svých pro mě často exotických ptáčků. Přeji Ti krásnou úspěšnou sezonu při dobrém zdraví a spokojenosti celé rodiny.
dekuji a ja tobe tez!
gratuluji k výročí. V ČR je teď vypjatá nálada, země s jedním s nejvíce homogenních složení obyvatelstva zažívá tenze , nešnášenlivost roste ( i když doufám že je zveličena internetem, který doufám není zcela reprezentativní) takže každá kapka naděje a optimizmu z dalekého zeleného ostrova dobrá pomáhá to přežít a nebrat zdejší problémy tak tragicky
ja vim:( napada neni dobra ale treba s prichodem leta bude zase lepsi. ono se v tom hnusnem pocasi fakt nezije lehce… ale vsude je neco krasneho, jen to vyhledat:)
Klidně opakujte, co jste napsala! Pokaždé si přečtu všechno ráda. A hlavně – už si málo pamatuju :-)! Díky vašemu blogu jsme začali jezdit do Řecka!A nikdy nás nezklamalo! Hodně zdaru do dalších článků a dní!
super. tak jo. ja si taky malo pamatuju, takze asi opakuju, aniz bych chtela. dekuju!
Milá Pavlo,
je jisté, že nejen život Tvůj ovlivnilo Tvoje živé hřejivé psaní.
Těch deset let je jen těžko uvěřitelných a já se těším na všechna další desetiletí s Tebou.
diky, mirko, a ja zase rada ctu tvoje blogy. ty uz to mas taky nejmin deset, vid?
Už maličko přes 🙂
Pokaždé,když si přečtu Tvůj příspěvek Pavli,nabije mě to další chutí do života a zapomenu na problémy.Dovedeš to hezky sepsat a hlavně se raduješ i z maličkostí.Taky se už tím řídím.Člověku je hned tak nějak líp.Taky jsem si už připil na výročí,i když jsem „holub“,jak se říká,ale Ty víš proč.Připil jsem i na Tebe,aby Ti to vydrželo,jak v psaní,tak v profesi výborné průvodkyně po vašem krásném ostrově.Musím být trpělivý a co jsem slíbil se chci snažit splnit.Manželka není proti.Uvidíme.Velké cíle už sice nemám,ale něco se snad ještě podaří.Za chvíli začne další sezona a věřím,že bude úspěšná.Ani se nedivím tomu páru,který tam byl už šesnáctkrát.Někdy zase.
tak manzelku pozdravuj a tesim se na vas!
Blahopřeji a nalévám si – Metaxu. Ať Vám pomáhá psaní tak, jako nám pomáhá čtení Ostrovanky. Letos jedeme na Korfu pošesté, na jedno místo, na sever. Je nám tam dobře. A máte na tom podíl.
cira radost na me strane. tak na zdravi!
Krásný blog, blahopřeji!!!!
Zatím jsem nikdy nepsala ale čtu pravidelně a těším se na každy příspěvek.
Cali
je, tak to je prima vedet. moc zdravim!
Pájo – ten kdo miluje Řecko – nemohl prostě tvůj blog minout a dřív či později se k němu dostal. Možná nebýt tvé první knihy, tak bych se k němu dostal později, ale věřím, že stejně. Gratuluju k výročí a, ať ti to stále skvěle píše!
diky, diky, diky!!
Pavlo gratuluju a děkuju za spoustu pěkných chvil stravených u Vašich článku.Čte Vás i moje dcera a pár dalších přátel ktere jsem navedl.Sonu jsem přečetl poctivě dvakrát od začátku a získal snad i trochu závislost.Na Korfu jsem byl nedávno a díky M.H.mám i vlastnoručně podepsané Vaše knihy.Přeju celé rodince zdraví,hodně duvodu k veselosti a v sobotu Pod drnem si na Vás připijem i když jenom černým.
skoda, ze se porad mijime pod tim drnem. dekuji moc za prani!
No neni drn jako drn……jednou se urcite potkame
Do další desítky přeju spoustu drobných námětů k psaní blogpříspěvků a na Korfu nutně musím ještě jednou-mám projetou jen půlku ostrova- tudíž autorčin skvělý průvodce ještě nebyl plně využit 🙂
Na zdraví- ať už sklenkou ouza a nebo moravského vína- autorce i jejímu vymazlenému děcku 😉
diky a tesim se na dalsi setkani na namesti v kerkyre!
jdu pozdě s přáním, všeho inspirativního k deseti narozeninovým letům a večer ta jedna sklenka bude na tebe! Nikdy by mě nenapadlo, že se tvůj muž může jmenovat jinak :-D!
🙂 kdyz jsem blog zacinala psat, chtela jsem byt uplne anonymni. to nakonec dlouho nevydrzelo. ale kdyz jsem premyslela, jake jmeno bych mohla dat manzelovi, napadl me Adonis, aby si ctenari predstavili reckeho boha:)))))
no, a ted mu tak opravdu rika uz kdekdo, tak si na to zvyknul.
Ahoj Paji!
Preji take vse nejlepsi k blogovym narozeninam a neodpustim si a zavzpominam taky..uz je to teda let! Kdyz jsem se zacla na blog vypisovat o tom,jake to je zit v zahranici a s cizincem, jeden z prvnich a povzbuzujicich komentaru byl od tebe. Zacala jsem sledovat tvuj blog, take blogy ostatnich blogeru na bloguje.cz (ano i buteo :)) a bavilo me to hodne, psat i cist ostatni…pak se muj zivot trochu prevratil naruby a bohuzel do toho jsem zjistila, ze jedna „kamaradka“ prelozila memu tehdy jiz expriteli cely muj blog pry…to me hodne vadilo, samozrejme jsem vedela, ze blog muze cist kdokoliv, ale ze by si ho nekdo prekladal, nebo ho cetl, aniz by mi o tom rekl bylo divne. Najednou jsem citila, ze to pro me to vypsani se ztraci smysl, ze to sdileni s ostatnimi neznamymi ctenari neni tak jednobarevne…do toho pak bloguje.cz skoncilo a ja si blbec ani svuj blog neulozila.. Mrzi me to, byl to prece jen svym zpusobem muj denik…
No nic zpet k tobe Paji, tebe jsem ale neztratila, jsem moc rada, za nase setkani v Praze a podpis v tve knize a tvuj zajem o me historky ap.. Facebook vse zas posunul jinam, ted se hodne rozmaha vlogovani na youtube..o tom si nepremyslela? Ja ted nevim, co driv se dvema malymi detmi, ale mozna se k blogovani vratim, na videa asi si netroufam, tam jde anonymita uplne stranou 🙂
Posilam krasny pozdrav ze Sevilly!!
diky, leni, za moc mily komentar. vlogovani na youtube vlastne uz vicemene leta delam. neni to klasicky blg ale vkladam tam ruzna videa ze zivota na korfu. kdyz budes chtit mrknout, najdes me pod pavla cream. mej se krasne!!
Milá Pájo, já se dostávám s ještě větším zpožděním, ale čtu Tě už roky, stejně tak Sonju. Jsem šťastná, že Tě mohu číst a vděčná, že Tě znám. A srdečně přeji vše dobré …
moc děkuji!!! a já zase čítávala tebe, ale pak jsi přestala psát. nebo ještě pořád píšeš?
Opožděná gratulace, opravdu krásný blog! A jestli si, milá Ostrovanko, myslíš, že ovlivnil život jen Tobě, tak jsi na velkém omylu. Mě mj. přivedl třikrát na Korfu a k blogování, a to pomíjím věci ještě podstatnější a zajímavější… Už jsem se párkrát chystala tom napsat do mailu a poděkovat, třeba se jednou odhodlám, ale zatím aspoň takhle. Všechno nej ke kulatinám a hodně dalších krásných příspěvků, už se na ně moc těším a jistě nejen já :-).
to je skvělý!! kam píšeš blog? pošleš odkaz? fakt mě to moc těší, díky!
Díky za krásné čtení, co nová knížka?
🙂 nevím…. mám rozepsané asi čtyři, ale nějak nemůžu nic dodělat…
Milá Pavlo,
moc gratuluji Ostrovance k narozeninám! Přeji jí hodně pohody, energie a spoustu nápadů a postřehů do dalších let!
Prázdniny se rychle blíží a už se moc těším na naši 1. návštěvu Korfu ( opravdu – ještě jsme tam NEBYLI!!!!)
Ráda bych tam koupila nějaký opravdu dobrý olivový olej – mohla byste mi, prosím, poradit kam zajít či zajet?
Mějte se krásně, moc Vás zdravím.
Yvona
no jasně!! nejlepší olej má naše farmářka eva, které říkáme venuše. je to češka. napiš jí na e.prifti@seznam.cz a ona je znalkyně a vyrábí svůj super olej.
Díky moc za kontakt, určitě se Venuši ozvu.
Co dělá bolavá noha? Už je to lepší?
Moc Tě zdravím!
díky, lepší, ale bolí pořád…
Milá paní Pavlo, moc Vás zdravím a přeji vše nejlepší i Vaší Ostrovance. Čtu ji už velmi dlouho a ještě jsem se nikdy nepokusila Vám napsat. Čtu Vaše povídání velmi ráda. Píšete mile a zajímavě Proč reaguji až dnes? Přání „Mějte hezký den“ se mnou trhlo. Proč tahle vazba? Nešlo by se vyjádřit česky? Já už jsem starší paní a používané výrazy (je jich mnoho – např. díky místo kvůli, problém byl diskutován – mi vadí). Vy píšete velmi pěkně a tak mě Vaše vyjádření zarazilo. V Řecku jsme byli mnohokrát, na Korfu dvakrát (jednou dokonce asi u Vaší kamarádky Edity v Liapades). Dnes jsme již důchodci a jaksi nám na cestování nezbývá. Třeba ještě našetříme. Přeji Vám vše dobré a nezlobte se za moji připomínku. Zdislava Novotná
Milá paní Zdislavo, vůbec se nezlobím, naopak Vám děkuji. Vidíte, žiju tady tak dlouho, že už občas asi fakt překládám. Na exete kali mera nebo Have a nice day. Jak byste popřála hezký den někomu na závěr Vy?
Musím se nad tím sama zamyslet. Asi „přeji vám hezký den“ by bylo opravdu vhodnější. Ale jak vidíte, všechno špatné k něčemu dobré, protože nebýt toho, že jsem Vás tím nadzvedla ze židle, nikdy bych se asi nedozvěděla, že mám takovou věrnou čtenářku a ještě s tak krásným staroslovanským jménem:) Tak Vám přeji hezkou neděli a snad mi tenhle češtinský prohřešek odpustíte.
Krásný den Ostrovanko.
Dovoluji si napsat něco úplně mimo téma příspěvku. Byla jsem dlouholetou spolužačkou a kamarádkou Esterky. Teď jsem na krátké dovolené na Korfu s přítelem a maličkým vnoučkem a konečně jsem sebrala odvahu, abych se pokusila s tebou spojit.
Pokud bys našla na chvíli čas, mohli bychom někam přijet a zajít na dobré řecké kafíčko
Moje mobilní číslo je +420 607 170 820