V pondělí šel Janýsek po měsíční pauze znovu do školy. Vůbec se mu nechtělo, několikrát se mě ptal, co by se stalo, kdyby prostě do školy nechodil. To jsem mu poměrně drsně vysvětlila, takže pak už jen vzal baťůžek na záda, sedl s Adonisem na motorku a odevzdaně se nechal odvézt.
Já jsem si užila po dlouhatánské době úplně klidné dopoledne, kdy místo obvyklého pošťuchování a ječení obou dětí, jsem měla na starosti jen Ofelii, která, celá šťastná, že má hračky jen pro sebe a nikdo ji neprovokuje, si hrála a zpívala a kromě odvedení na nočníček naprosto nic nevyžadovala.
V poledne jsem šla pro Janýska já a abych vykázala trochu toho zájmu a dobré vůle, šla jsem se zeptat paní učitelky, zda Janýsek má co dohánět a co bychom měli doma ještě dělat. Učitelka se na mě podívala přísným pohledem z pod svých domodra zmalovaných víček a řekla:“Já tedy nevím, odkud jste a jakou řečí na syna mluvíte, ale měla byste s ním okamžitě začít mluvit řecky“. Začala se mi otvírat kudla v kapse.
Zkoušela jsem argumentovat, že moje řečtina není tak dokonalá a nechci učit dítě mluvit s chybami, že nemám takovou slovní zásobu, takže bychom stejně vždy skončili u češtiny. Úča však jakoby byla hluchá. Pořád mlela tu svoji, takže jsem se ještě chabě pokoušela dodat, že přece už šest a půl roku mluvím na dítě česky, to nejde jen tak změnit, že by ztratil češtinu a jak se domluví s babičkou a dědečkem. Úča stále stejně nepřístupná. Nakonec jsem jí řekla, že si nedovedu představit na své vlastní dítě mluvit cizím jazykem a zbaběle jsem změnila téma hovoru.
Janýsek, který nepozorovaně poslouchal, mi řekl: „Mami, je ta učitelka blbá nebo co, že se nám snaží nadiktovat, co máme dělat doma“? Jako bych slyšela svá vlastní slova. Musela jsem mu dát za pravdu, i když takhle se o paní učitelce samozřejmě nemluví.
Rybičky byly konečně zlikvidovány a mě začal klasický kolotoč matky v domácnosti. Venku pořád ještě prší. Zima letos přišla nějak dřív. Docela jsem si oddychla,že jsem nepřemlouvala dále několik svých známých, aby sem přijeli na konci října, protože to je nejlepší období. Letos není.
Začala jsem vymýšlet, na jaké aktivity Janýska přihlásit. Po přečtení knihy Výchova kluků jsem se rozhodla pro srovnání hladiny testosteronu, která způsobuje věčný klučicí nepokoj, a tak jsme se šli podívat na atletiku. Dva mladí učitelé v teplákových soupravách dětem udělují úkoly a sami se mezi sebou baví, telefonují a posílají SMSky. No, aspoň se tam snad za jejich přiměřeného dozoru trošku vyřádí.
Druhý den jsme šli na první hodinu klavíru ke slečně Pilarinou. To je asi 80 letá paní, se kterou jsme se už minulé léto potkali několikrát na městské pláži. Shrbená stařenka, učitelka piana, projevila zájem Janýska vyučovat a Janýsek byl nadšen.
Zazvonili jsme ve druhém poschodí a vešli do lehce vybydleného bytu, zdobeného starými fotografiemi nejrůznějších lidí, milionem cetek a umělých květin.
Paní Pilarinou nás uvedla do pokoje s prastarým německým klavírem. Janýsek se k němu dychtivě usadil, ale stará dáma se rozhodla si ná nejdřívě oťukat. Začala vytahovat dávné kresbičky jejích bývalých žáčků-vidíte, to mu byly 4 roky, dnes je uznávaným lékařem v Aténách. Tenhle zase neuměl pořádně ani řecky ani francouzky, ale na piáno hrál jako virtuos. Asi půl hodiny jsme prohlíželi obsáhlou složku, zatímco já jsem se, už trošku nervozně, snažila dopracovat k nějaké hodině kkavíru, dohodě, domluvě na ceně, ale slečna s jistotou přísné učitelky pokračovala dál.
Potom zahrála jakousi skladbičku sama. Janýsek hvízdnul a potichu se mě ptal, jestli ta paní hraje lépe než David. Dále vzala Janýskovi jeden prst, zahrála něco na způsob Ovčáci čtveráci a řekla, ať přijdeme ve čtvrtek, že Janýsek bude jistě dosti talentovaný na to, aby ho mohla učit. Protože ona si vybírá…
Doma u domácích úkolů jsem ztratila poslední zbytky nervů, když Janýsek odmítal dělat úkoly, kterých je, mimochodem, oproti mému očekávání opravdu hodně. „Chceš být pozadu a nechat si říkat, že neumíš pořádně řecky a k tomu ještě ani psát?“, zeptala jsem se zlostně. Můj synek se na mě podíval lítostivýma nevinnýma očima a prohlásil:“Víš, všecky děti ze třídy už skoro umí psát, protože chodí na večerní doučování psaní, jen já to musím dělat doma sám.“
/Otřela jsem si pot z čela. O tom, jak populární jsou v Řecku soukromá doučování napíšu v nejbližší době/.
No nevím, paní učitelka asi moc tolerantní k bilingvním dětem nebude… 🙁
Zdravím Vás. Co ta učitelka s dětmi ve škole dělá, když psát se musí učit na doučování. Není to trochu divné? Podle mě jste byla dost mírná. Přeju pevné nervy! 🙂 Vlasta
Milá Pájo,je to opravdu hodně náročné v běžném prostředí, pro Vás a Janýska to bude ještě složitější. Ale zvládnete to. Jen se chci přimluvit, aby nebylo hned zkraje kroužků mnoho, ty dvě mimoškolní aktivity bohatě stačí. Moc na vás budu myslet. Mám z první třídy (resp. z celého prvního stupně) nejmladší dcery nedobré dojmy, naopak u velkých dětí to docela šlo. Můj celoživotní názor je, že nejvíc záleží na učitelce. Ale také na tom, jak tu situaci doma s dětmi „proberou“ rodiče a u Vás to jistě bude s Janýskem v pohodě.
Fakt to tam nemáš jednoduché.To je jedna z chvílí,kdy ti vůbec nezávidím.Korfu je nádherné místo pro dovču,miluju to tam,ale ten život tam už bude nejspíš méně romantický.Asi bych měla problém zvládnout podobné situace.Přeju hodně síly,tobě i Janýskovi.Má to fakt těžké.
v kolikaty je tride?prvni?nenervuj se a dej tomu volny prubeh…nechces z nej mit sprta a jednickare ne?nech ho jit jeho vlastnim tempem a na ucitelku se vykasli, je blba.
Důležité je, aby byl Janýsek v pohodě a na školu nezanevřel. Přeju ti hodně trpělivosti.
duna: taky mam ten dojem, i kdyz tvrdila opak.
vlasta: zatim na ni nechci nadavat, uvidime, co se z ni vyvrbi. ale to doucovani, to je kapitola sama pro sebe, v brzke dobe napisu.
nuli: dik za podporu, vic krouzku uz nebude. janysek by to zvladnul, ale ja ne…
ivana: to je ono. clovek proste nemuze mit vsechno. a korfu ma rozhodne jine kvality nez zrovna skolstvi.
spoon: jo, v prvni. mozna jsem z nej nechtela mit sprta, ale jednickare:) na ucu kaslu, mas pravdu.
bara: presne tak to beru, akorat nevim, jestli mi na to staci nervy. uaaaaa!!
Ahojda Pavli :-)tak koukam, ze uz ses zase vratila do starejch koleji. Ja uz docela taky..i kdyz mi trochu pripada ze tady jedu po jedny a druhou jsem nechal na ostrove. Nestejska se mi tolik, jen obcas a po jen po necem a po nekom. Moc pozdravuj děti a Adonise, mrzi me, ze jsme se nestihli rozloucit, mel jsem ke konci desnej fofr. papa jENDa
no tak ucitelka je teda natvrdla a divim se, zes ji nic nerekla. je to prece krasne, ze na deti mluvis svym jazykem, ze ho ovladaji a sami se recky nauci perfektne, to je bez pro problemu. skolstvi v recku bude asi na podobne urovni jako tady ve spanelsku, nechapu opravdu co v tech hodinach delaji, panc co je nenaucis doma, zrejme umet nebudou… takze je fajn, ze ti to neni jedno a vsadim se, ze z nej ten jednickar bude 😉
nieco podobne som zazil u znamych v anglicku. matka-slovenka, dieta- slovensko/anglicke. v piatich rokoch do skoly, po anglicky akurat tak utekat vedelo…pristup tam vsak maju o nieco lepsi, skor sa snazia motivovat, pristupovat osobnejsie, pomoct atd… drzim palce
Ó jé…… tak nějak nevím, co na to napsat. Snad jen, že přeju pevné nervy a o paní učitelce si myslím svoje.
jenda: jeee, ahojky, napsala jsem ti mail.
leni: na nic jsem se nezmohla. ale priste uz ji asi neco reknu. jen jeste nevim co…
tom: joooo, anglie:)
manzelka: diky, budu je zrejme potrebovat!
ahoj, vidím že čteme úplně stejné knížky (Výchova kluků). Ohledně školy mám návrh, aby Janýsek byl v poho a ty taky – posílej tam Adonise – jako doktor a rodilý Řek bude mít víc respektu. Neexistence alternativního školství bude asi vážně slabina jinak nádherného ostrova, tak hodně štěstí (i když, specielně s klukama, se vždycky nějaký problém vyvrbí).
Tak to mohu popřát jenom pevné nervy.
přesně.. měla by takové děti podporovat a ne je schazovat, že pořádně neumí řecky. To teda nechápu…A co se týče vyprávění o volném čase a o doučování – no jako bych slyšela moji řeckou kamarádku 🙂
ach….Na dceru mluvím česky, i když se někdy přistihnu, že automaticky přehodím na angličtinu, ale jestli mi bude někdo v budoucnu vtloukat do hlavy, že na ni nesmím mluvit svým a vlastně i jejím rodným jazykem, tak dotyčnému asi taky něco vtluču do hlavy, nejspíš dubový kolík.Od čeho se mateřský jazyk jmenuje mateřský???
No tak ja sice deti nemam 🙂 ale myslim, ze ta ucitelka je holt hrda Rekyne a ty zas hrda ceska matka 😉 tak si nenechej nic diktovat, jak rika Janysek, a ona to snad brzo pochopi. A to pocasi, letos nam asi hezky rijen prisel do Prahy, tak nam to prej 😉
simka: vychova kluku=aneb, jak zvladnout testosterony. bavim se:)
jenia: diky!
terezula: jo, jenze to vime my. ona tohle nechape.
nigeria: ano, mam stejnou logiku jako ty.
zuzka: a jak je v hradci?
Tak tento problem snad u nas nenastane, naopak me skola bude platit, abych dite ucila cesky. Tady se matersky jazyk cti at uz je clovek odkudkoliv. A povazuje se to za ohromne plus. Taky je. U vas navic musi byt obtizne pro dite se ucit cist i psat tou jejich abecedkou, sice ji umim, ale presto mi trosku delalo problem recke napisy prelouskat. Drzim Vam moc palce.
To je síla
To s paní učitelkou je vážně síla. Myslím, že Janýsek to slovem „blbá“ úplně vystihl, taková ženská nic jiného není. Mně to přijde pro Řeky skoro až typické – např. na Thassosu jsem potkala Češku, které manžel postupně zakázal českou TV, rádio, pak i mluvit na jejich syna česky a brát ho s sebou do ČR. A výsledek je ten, že kluk – kromě toho, že je to nesnesitelný rozmazlený parchant – umí jen asi 5 slov česky. Divila bych se, kdyby lidi nebyli poučení o popularitě frondistiria, když je to placené:-D Ale nějak nemám pocit, že by to dětičkám tak úplně pomáhalo…