Letní podvečer

IMG_2064

Zjistila jsem, že když nechodím na procházky a nekoupu se v moři, moje myšlení a nálada prudce klesají. Práce, práce, telefony, návštěvy, to všechno sice mám ráda, ale je třeba občas si najít chvilku jen tak pro sebe.

Dnes jsem si u neuvěřitelně milé Slovenky Dariny koupila pár kousků oblečení. Narazila jsem na její obchod před nedávnem úplnou náhodou, když jsem se procházela po Kerkyře se svojí sestrou Májou. „Na mňa možte hovoriť normálne,“ řekla nám Darina a myslela tím češtinu nebo slovenštinu. Smály jsme se slovu „normálně“. Obchůdek je její a má tam krásné kousky. Darina mi dala velkou slevu a věnovala krásný obrovský klobouk. Ten jsem si hned nasadila na hlavu a zjistila, že se na mě lidé usmívají (možná se mi smáli, ale to nevadí) a dokonce otravný číšník z nedaleké turistické taverny, který mě zásadně nezdraví, mě dnes poprvé pozdravil.

 

Abych udělala radost Adonisovi, koupila jsem dvě předražené Plzně a pak prošla okolo obchodu mé anglické kamarádky Kimberley, která zrovna zoufala nad špatnou sezónou. Neviděly jsme se pěkně dlouho, tak jsem se na chvilku zastavila na kus řeči. Zrovna ona je mou parťačkou v zimním plavání a naše společné procházky a koupání v moři mi vyloženě chybí. Dohodly jsme se, že se sejdeme v sedm večer a půjdeme naši trasu. Práce nám neuteče.

 

Jak jsme řekly, tak jsme učinily. Venku bylo docel vedro. Došly jsme až k větrnému mlýnu a svlékly se do plavek. Na kamenném molu bylo plno lidí, kteří tady v létě hledají své útočiště. Moře bylo klidné a teplé. Povídaly jsme si, co se za poslední dva měsíce událo, a nějaký pán, který plaval naproti nám, pozdravil a řekl, že moře s námi dvěma je teď mnohem hezčí. Potkaly jsme také plavajícího Takise, mladého muže s Downovým syndromem, který chodí plavat v létě i v zimě a vyhrává všechny závody pro postižené. Vesele nás zdravil a když jsme ho nechaly nás předhonit, měl takovou radost, že výskal nadšením.

 

Zpět jsme šly pomalu parkem okolo moře a chvilku pozorovaly staré pány hrající pétanque. Tvářili se u toho nesmírně vážně a občas na sebe pokřikovali, když měli pocit, že někdo z nich švindluje. Když nás uviděli, začali mávat a ptali se, jak se máme. „Jak jinak se mít v Řecku, než krásně?“ odpověděla jsem v dobrém rozmaru. „Tak to má být!“ volali nadšeně a nabízeli nám, ať si s nimi někdy přijdeme zahrát.

 

Pak jsme se zastavily v krásné taverně Avli. Tu otevřeli celkem nedávno nějací mladí kluci, kteří se opravdu snaží. Mají tam dobré jídlo i pití a celkem rozumné ceny. Dokonce mi sbírají plastiková víčka pro nemocnou Eleni. Srdečně nás zdravili a hned přinesli pytlík víček. Tam jsme si sedly tak, abychom viděli na Starou pevnost a na záliv Garitsa, objednaly si pivo a houby na česneku a klábosily o všem možném.

 

Venku se začalo smrákat, pevnost, celá osvícená, vystoupila v celé své kráse a na nebi se začaly objevovat hvězdy. Na lavičce v parku sedělo osm stařenek v černých hábitech, které si přátelsky povídaly. Na zídce u zálivu posedávali lidé. Někteří rybařili, jiní telefonovali. Ti, co telefonovali, mluvili albánsky. Nedávno mi Adonis vyprávěl, že na tohle místo chodí telefonovat všichni Albánci z Kerkyry, protože tam chytají albánský signál, takže je telefonáty stojí o hodně méně.

 

Doma na mě čekal Janýsek, který zuřivě cvičí na svoji novou flétnu. A Ofélie, která skládá ponožky a přitom se mě ptá: „Mami, ty jsi vyšší forma života než já?“

Musela jsem se rozesmát a ptala jsem se, jak ji to napadlo. „No, protože jsi vyšší,“ vysvětlila mi svoji logiku.

 

Vzala jsem ji do náruče a uvědomila si, že tyhle prchavé chvilky štěstí jsou právě ty, které činí život tak krásným.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 reakcí na Letní podvečer

  1. Jana napsal:

    Idyla… Co k tomu dodat 🙂 Snad jen to, ze kdyz se usmivate na svet, usmiva se on na vas…a tak to proste je 🙂

    • ostrovanka napsal:

      to je jednoznacne. ale obcas clovek potrebuje trosku dobit baterky, aby se mohl usmivat uprimne.

  2. Mára napsal:

    Tak to si měla Pavli fajný den – člověk musí někdy trochu vypnout. Jsem rád, že mluvim normálním jazykem a jsem vyšší forma života 😀 .

  3. filipika napsal:

    Vauuu, gratuluji…

  4. danka napsal:

    Akoby som čítala kúsok „mojej letnej“ knihy od Durrella 🙂

  5. NULI napsal:

    Jsou téměř nezachytitelné okamžiky pravého štěstí. Moc ho přeji; moc ho každý potřebujeme. I nám, čtenářům, jsi kus přepustila …

  6. Wilson napsal:

    Kouzelně prožitý den, který neměl chybičku. Krásně se to čte, jak si někdo umí užívat. Být to trošku blíž, tak bych se k Vám, holky, rád přidal.

  7. Irma Roudnická napsal:

    Milá zlatá Pavlo,dlouho jsem u Tebe nebyla a tak jsem si to počteníčko zase užila :-).
    Tvoje vyprávění mě úplně vtáhlo do reality jako by jsem tam byla s Vámi. Moc děkuju za Tvé psaní a postřehy. Moc zdravím na Korfu.
    Hezké léto přeje Irma

  8. Roobin napsal:

    Paráda. Klídek a pohoda na Korfu. Úplně jsem byl vcucnut.

  9. Thassomil napsal:

    Děkuji za navození příjemné letní nálady.
    Pro spolučtenáře: všimněte si, že povahově krásný člověk vyvolává krásnou náladu. :-))

  10. Thassomil napsal:

    P.S.: Pavli mimo mojí ženy a tebe, znám ještě třetí ženu, která generuje trvale příjemnou náladu a to je delegátka C.K. Brena – Andrejka Cejnková. Nikdy jsem nečetl tolik kladných hodnocení na delegáta CK jako na ni. :-))

    • ostrovanka napsal:

      dekuji!! ty ctes hodnoceni na delegaty? to je nejake hobby? 🙂

      • Thassomil napsal:

        Čtu hodnocení destincí a mezi tím se semtam vyskytne i hodnocení delegátů. Já už mám „Vánoce“ i z toho, jak se při příletu chovají rekreanti k delegátům. Odhadem třetina rekreantů od nejmenované cestovky se s Andrejkou vítá na letišti, jako by na ně čekala příbuzná. :-))

    • petr matouš napsal:

      Musím souhlasit s Thassomilem, Andreu jsem zažil 3krát a opravdu nemá chybu,asi ze stejné várky co Vy Pavlo.Má velkou zasluhu natom že i moje dcery začaly jezdit do Řecka.Také sleduji hodnocení delegátu,je zajímave že víc těch pozitivních je na ženy .

  11. Barbora napsal:

    Dobrý den,
    při „pátrání“ po všem, co se týká Korfu, jsem narazila na vaše stránky a strávila veškeré volné chvíle, v posledních pár týdnech, pročítáním Ostrovanky. Při čtení na mě sálají od slunce rozpálené řecké cesty stejně tak, jako z knížek Durrella, kterého jsem milovala už jako dítě (navíc jsem na fb objevila společného přítele, takže nejsme úplně cizí 😉 ). Díky za příběhy i za poznatky, krásný den 🙂

  12. Eva napsal:

    Je krásné mít kamarádky někde poblíž, s nimi je všechno snazší, radost radostnější a smutek méně smutný, že? Taky jsem dnes měla pěkný den, usmívala jsem se na mé klienty a oni na mě, dokonce i na paní, která přišla s půlhodinovým zpožděním. Kouzelný klobouk dorazil až k nám. Třeba se stane obvyklým vybavením šatníku mnoha z nás? Díky.

    • ostrovanka napsal:

      super. klobouk jako posel dobre nalady? vyzkousime!

    • HonzaPraha napsal:

      Je zajimave, jak byly damske klobouky bezne pred valkou, zatimco po valce se s vyjimkou slavnostnich prilezitosti skoro prestaly nosit, a to i na Zapade. Klobouk, alespon v mych ocich, dodava zene distingovanost a uroven, vyclenuje ji ze sedeho davu „zen z lidu“. Kdyz se zena take odpovidajicim zpusobem chova, okoli se k ni bude chovat jako k dame.

      • Eva napsal:

        K tomu, aby zena byla tzv. za damu, neni potreba klobouk, ale jak’s uz napsal – odpovidajici chovani, ze? Damou muze byt prodavacka ci pravnicka, a pavlacovou drbnou muze byt take kdokoliv. Ale zpet ke kloboukum – zase se zacinaji hodne nosit a mas pravdu, jsou krasne, elegantni a pokud jsou i poslem dobre nalady, tak se k nim vratme hezky rychle.

  13. Irma Roudnická napsal:

    Ano, ten kouzelný klobouk jak napsala Eva je potřeba nejen na klienty ale i na obyčejné lidičky kolem nás. Tvoje psaní mě vždy nabije energií a humor s kterým píšeš mi není cizí. Jako by jsem byla při tom co se děje u Vás.
    Irma

  14. Jarka napsal:

    Tiše závidím…

  15. jeníček napsal:

    Zdravím všechny milé lidičky,kteří navštěvují tento blog, právě jsem se vrátil z Paleokastrice, hned druhý den po příletu na Korfu, jsme v podvečer objevili kouzelnou babičku (dali jsme jí jméno babička Korfička), ona chodila uklízet slunečníky a lehátka. Tak jsme jí šli pomoci,protože nemohla už moc chodit a po schodech lezla spíše po čtyřech. Kouzelné povídání z babičkou, vždy v podvečer bylo nezapomenutelné, její laskavé a srdečné úsměvy hladili po duši. Krásné dny na Korfu paní Pavlo .

    • ostrovanka napsal:

      to je hezke! babicka korficka. varila vam kaficka? a jak jste si s ni povidali? vam taky krasne dny, jeniku!

      • jeníček napsal:

        Krásný den, s babičkou Korfičkou jsme začínali klasicky (kalispéra kiria,ti kánete, sighnomi parakaló Jaja ,)pak trochu anglicky ,německy,česky ,rukama ,nohama, úsměvem zase trochu- miláo elinika- sas efcharistó, Cherete, Jásas, Copak kafíčko,ale korfské mňamky- Taramosalatu(fantastické),dolmades,yemisty,tyropity, spanakopity atd…. krásný pozdrav z uplakaných Krkonoš. Jestli uvidíte Lenku Chandridou-tak že ji pozdravujeme.PS. Každý večer jsem předčítal Sonjin deník,ale nestihli jsme ho na Korfu dočíst ( Když se ráj stane peklem-*velmi překvapivé),tak teď doma to už dopadne -Díky za vše. Jeníček z domečku na kopečku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *