Češi (a Slováci) v cizině – Katarina Maruškinová – Maroko

Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na to, že se zde jí rukama. Místo lžíce se používá chleba. Než jsem se naučila odtrhnout si adekvátní kus, uchopit ho tak aby ním nabrala omáčku, maso nebo zeleninu ze společné mísy, a úspěšně to dostala do úst, byl to trochu boj.

Ahoj Katko, vím o tobě, že jsi věčná studentka. Máš za sebou studia anglistiky, cestovního ruchu a blízkovýchodní studia a nyní se připravuješ na doktorát z etnologie. Jak ses ocitla v Maroku? Pocházíš z nějaké dobrodružné cestovatelské rodiny?

 

Ne, vůbec ne. Jsem původem ze Slovenska, ale s rodiči jsem jako malá byla nejdál v Maďarsku. V šestnácti letech jsem odjela do Ameriky na výměnný pobyt,  a tam objevila nový svět cestování, který mě nadchnul.

Už za studií jsem si našla práci v cestovním ruchu. Nejprve v egyptských dovolenkových destinacích, později jsem měla možnost poznat Jordánsko, Sýrii, Libanon a Írán. Vždy to ale bylo jenom z pohledu průvodce. V Jordánsku jsem se v roce 2011 chtěla usadit, to ale nevyšlo. O rok později jsem byla jednou cestovkou vyslána poprvé do Maroka. Netrvalo dlouho a já jsem pustila svůj pražský byt a odstěhovala se do města Fes, kde dosud žiju.

Fes se nachází v marockém vnitrozemí v severní části země. Proč ses usadila zrovna tam?

Fes je asi tři hodiny cesty od oceánu. Poprvé jsem sem přijela v roce 2011, kdy jsem provázela poznávací cestu. Je to starobylé město zasazené do středomořského pásma. Pěstují se zde olivovníky, je tu sucho a horko v létě a v zimě poměrně chladno. Máme tu překrásnou středověkou medinu medina a není to tak obrovsky turistické město, byť zde žije téměř půl druhého milionu obyvatel.

Maroko je nesmírně rozmanitá země. Jsou zde vysoké hory, oceán, pásmo hor, kde se dá lyžovat a jezdit na treky, a poušť. Takže od severu na jih se  mění před očima nejen krajina, ale i obyvatelstvo, jazyk, barvy, příroda.

V posledních letech tu je i dost bezpečno. Dříve byl Fes městem kriminálníků, ale dnes už je hodně kontrolováno policií, která chce ochránit turisty, takže už se tam člověk nemusí bát. Ale měl by si samozřejmě, jako v každém velkoměstě, dávat pozor.

Mezitím sis našla marockého muže. Jak jste se seznámili?

S Mustaphou jsme se potkali, když jsem spravovala penzion ve staré medíně města Fes a on se stal našim novým recepčním. Byla jsem tehdy v jiném vztahu, který ale příliš nefungoval. Mustapha mě zaujal svou pracovní morálkou, pečlivostí, dobrým srdcem a upřímností. V cestovním ruchu není jednoduché najít někoho, kdo se chová tak, jako on. Ačkoliv mě ale jeho chování a přístup zaujaly, neměla jsem v té chvíli o nový vztah zájem. Trvalo několik měsíců, než jsem si připustila, že bych mu měla dát šanci. Nakonec se tak stalo, a nelituji.

Znají Maročané Česko a Slovensko?

Vzdělaní lidé ví, že existovalo Československo, jež se rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku. Kde ale přesně tyto země jsou, to neví každý. Maročané vůbec mají problém s geografií a zemích se moc nevyznají. Pokud ale něco ví, tak je to většinou pozitivní – třeba že máme dobré fotbalisty. No a samozřejmě si myslí, že jsme bohatí, jako všichni bílí Evropané.

Z mého obličeje je snadno vyčíst, že jsem cizinka, byť se nechovám jako turistka. Přesto se opakovaně setkávám s tím, že zboží na trhu má vyšší cenu, když ho kupuji já, než když po něj pošlu Mustaphu. S tím se ale v zemích jako je Maroko prostě musí počítat. Cizinci z afrických zemí to tady ale mají mnohem horší. Maročané umí být hodně rasově nesnášenliví.

Jaký je svazek s mužem ze země tak odlišné kultury?

Přílišné lpění na vlastní kultuře a náboženství je hlavní problém vztahů dvou cizinců. Pokud v takovém vztahu jsou, musí si uvědomit, že oba mají povinnost se přizpůsobit. Pokud to nedokážou, asi by ve smíšeném vztahu neměli být.

Mustapha je pouze vlažný muslim, takže mě nikdy se nesnažil přesvědčit, abych konvertovala k islámu. Je věřící, ale není nijak aktivní. Ani mezi našimi známými nejsou žádní náboženští fanatici.

Naopak vidím jako výhodu, že se vzájemně doplňujeme Každý z nás je jiný a spolu vytváříme harmonický celek.

Je něco, co ti na životě v Maroku vadí?

Některé aspekty místní kultury a mentality. Třeba na to, že se v zimě v interiérech netopí. To mi hodně vadí. Podobně jako přílišná zdvořilost, jež nevychází ze srdce, ale je pouze strojená.

Dále je pro mě osobně trochu nepříjemný zvyk jíst rukama a jako lžíci používat kousky chleba. Trvalo mi dlouho, než jsem se naučila odtrhnout si adekvátní kus chleba, uchopit ho tak aby ním nabrala omáčku, maso nebo zeleninu ze společné mísy, a úspěšně to dostala do úst. Vadí mi také to, že se tím pádem sní velké množství chleba, který já nemám nějak moc ráda.

Stravujete se domácí kuchyní nebo vaříte česky?

Můj muž se nedokáže najíst z jiného jídla než toho, které pozná z domova. Vaříme proto márqu a tadžín, má taky rád čočku a fazole v husté zeleninové omáčce. Snažím se mu vyjít vstříc. Mnozí Maročané jsou velice konzervativní a automaticky odmítají jídlo, které neznají. Nicméně Mustapha mi čas od času připraví moje oblíbené francouzské brambory nebo těstoviny se sójovou omáčkou, tudíž to, co mám ráda já.

A jaké je pro tebe nejdivnější a jaké nejtypičtější jídlo?

Za nejzvláštnější jídlo já osobně považuji kravská kopyta, byť ve Fezu se třeba taky hodně konzumují například bodláky, především listy a květy, a to jako součást márqy, to znamená jídla, jež pozůstává s jakéhokoliv druhu masa, zeleniny a omáčky. Také se konzumují různé typy rostlin, a to ve formě salátů připravených na páře, což mi docela chutná. Nejtypičtějším jídlem je tadžín, který se připravuje ve stejnojmenné kónické nádobě a na rozdíl od márqy má méně omáčky.

Kde a jak bydlíte? Je těžké tam přežít?

Ve Fesu si pronajímáme ve středověké medině tradiční  dům s vnitřním patiem a terasou na střeše. Máme jednu ložnici, salon, kde se podává čaj, kuchyň a zázemí. Medina má své nezaměnitelné kouzlo.

Teď platíme normální nájemné, což je 300 eur včetně poplatků, což je celkem dobrá cena na to, že jsem cizinka.

Dnes už v medině bydlí hodně cizinců. To se opravdu změnilo. Je velká, bydlí tu asi šest set tisíc lidí, většinou spíše chudší lidé. Je tu téměř devět tisíc křivolakých uliček.

Původně jsme měli  v plánu zde provozovat penzion, ale kvůli koroně se nám dost změnil život, takže v tuto chvíli nechceme  investovat do nejisté budoucnosti.

Dříve jsme se uživili jsme skvěle. Já jsem provázela pro české cestovky a provozovala penzion, a k tomu je tady relativně levně. Takže když zde člověk vydělá třeba 600 eur měsíčně, jde z toho nádherně vyžít.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Tak dříve jsem samozřejmě byla hodně zaměstnaná v cestovním ruchu. Dnes dělám hodně práce na počítači. Budím se mezi sedmou a osmou a nakrmím při cestě na nákup potulné kočičky, kterých je tu miliony. Pak si udělám snídani, sednu si s počítačem na terasu, protože často je krásně a svítí sluníčko, a pracuji. Dělám překlady, píšu články a mám spoustu dalších aktivit.

Mustapha jako správný Arab nevstává před jedenáctou hodinou, po snídani jde do kavárny, udělá si úkoly do školy, protože teď, jak není práce, se věnuje studiu angličtiny, pak zajde na nákup a uvaří. Já na vaření nějak moc nejsem.

Okolo čtvrté si dáme siestu na hodinku či dvě. Pak jdeme někdy ven, Mustapha občas s kamarády a já po večerech spravuji sociální sítě nebo se s někým sejdu. Chodím ráda brzy spát, třeba kolem desáté, ale Mustapha většinou dorazí okolo jedné v noci. Takže máme dost odlišný režim. Hodně se spolu díváme na filmy a seriály, což je fajn, protože se zlepšuji v arabštině.

Co bys poradila Čechům a Češkám, kteří se do stejné země chtějí přistěhovat nebo si našli partnera či partnerku z té země?

Aby vydrželi a nevzdali to během počátečních těžkostí, protože jednoduché to není nikdy. Maroko je odlišné, nejenom od Česka a Slovenska, je odlišné i od ostatních arabských zemí. Není toho moc, co máme s marockou kulturou společného. Ale chce to hledat si ten svůj důvod, proč tady má člověk zůstat.

Doporučuji, aby to nebyl partner. Mým největším impulzem k odstěhování se do Maroka byl také vztah, který se mi záhy po příjezdu rozpadl. Já jsem si ale řekla, že přece jeden muž nereprezentuje celou zemi, a že si jím Maroko nenechám znechutit.

Pokud člověk přijede do Maroka jenom kvůli partnerovi, tak to nejspíš nevyjde a on se vrátí zpět. Je mnohem lepší poznat nejprve zemi, až potom si v ní najít partnera. Co když mi tato kultura a mentalita vůbec nevyhovuje? Pak je i vztah jenom trápením.

Katku můžete sledovat na instagramu: 🇸🇰Slovenka v Maroku🇲🇦 (@sl0venkavmar0ku) • Instagram photos and videos

Děkuji za rozhovor a přeji vám úspěšný start do Nového roku! 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *