Po dlouhých deštivých a zamračených týdnech jsme si zvykli vstávat dlouho po odchodu dětí do školy (chudinky malé, jak je někdy lituji a s hrůzou vzpomínám na své zimní vstávání do školy), ale dnešní den byl jako vymalovaný. Sluníčko se snažilo prodrat zavřenými okenicemi, tak jsem ho pustila dovnitř a začala připravovat čaj a topinky k snídani, zatímco Adonis sledoval stávku námořníků v příměm přenosu.
Ač jsem měla naplánovno spoustu věcí, chtělo se mi jít ven. A tak jsme vyrazili na procházku do zálivu Garitsa, podél sluncem ozářeného moře.
Bylo něco okolo půl desáté a po cestě jsme potkávali další chodce, kteří měli stejný nápad jako my. „Ahoj doktore, jak se máš?“ zdravili kolemjdoucí, které jsem nikdy neviděla, Adonise, který je tady známá figurka. Co chvíli se s někým zastavil na kus řeči, takže nám dvacetiminutová cesta k větrnému mlýnu zabrala skoro tři čtvrtě hodiny.
Po cestě nás zastavil jeden kardiolog-důchodce, tomu se Adonis svěřil s vysokým tlakem a doktor mu doporučil tabletky, které další kardiolog, jehož jsme potkali o chvíli později, označil za naprosto nevhodné.
U větrného mlýna se potkal se svým gastroenterologem, který mu nařídil přísnou dietu a postěžoval si, že je mu samotnému špatně od žaludku ze včerejší návštěvy jedné taverny.
Po cestě zpět jsme se stavili v řeznictví, před nímž jsme potkali několik známých. Bylo už skoro půl jedenácté a zrovna šel po ulici Alan, náš americký kamarád. Vyprávěl nám, že právě zavezl svoji ženu na letiště, protože musela odletět na pohřeb jedné známé do Athén a tak je sám doma. My jsme se právě chystali na trh a sluníčko začalo krásně hřát. Pozvali jsme Alana na ouzo do kavárny na tržišti. Alan se sice bránil, ale slíbili jsme mu, že si uděláme soukromou vzpomínku na zemřelou známou Karin, se kterou jsme se párkrát potkali, a tak jsme všichni usedli na židličky vedle stánků s banány, pomeranči a rybami.
Kavárna se nachází přesně uprostřed tržiště, a tak člověk vidí všechny známé, které dlouho neviděl, každý se zastaví na kus řeči a někteří si sem tam přisednou.
A tak jsme probírali, kdy jsme se naposledy s Karin viděli a jestli si užila svého života a pak debata sklouzla k tomu, zda si užíváme života my. Alan tvrdil, že v jeho životě převažují pozitivní věci, Adonis zase, že čeká, kdy si začne užívat a já jsem jen seděla a vystavovala svoji tvář slunci a přemítala nad tím, jak je mi dobře. Alan se pak podíval na věčně pesimistického Adonise a řekl mu: „Začni si, kamaráde, rychle užívat. Právě začala tvoje poslední etapa v životě..“ A Adonis mu dal za pravdu a objednal ještě jednu rundu. A já jsem si pomyslela, že bych si přála, aby tahle etapa trvala co nejdéle.
„Living in the moment“ a to je cely trik stastneho zivota :). Moc hezky napsane, Pavlo. Diky za zamysleni!
Musíme se radovat s maličkostí a krásné slunečné dopoledne k nim patří. Díky
Mám také věčně pesimistického. Musela bych ho někdy „šťouchat vidlema,“ aby trochu povolil.
Pěkné, trochu se zastavit a zamyslet neuškodí……. mějte Pavlo :))))))))
to mu ten Alan hezky řekl…
Když námořníci nepracují, tak stávkují, když zbytek obyvatelstva nepracuje jen špacíruje po nábřeží a tržnici, tak je to co? Přeji krásný den
Část obyvatelstva špacíruje po nábřeží doufajíc, že najde nějaký způsob, jak se dostat přes moře, např. do práce, nebo do nemocnice, nebo z cest zpátky domů…
buteo: to uz bys mel davno vedet: ti, co nestavkuji, si prece uzivaji zivota a nekteri z nich berou podporu v nezamestnanosti 😀
Jo,jo, nejhorší je pořád čekat, kdy už TO přijde a nakonec zjistit, že TO už dávno bylo.
Bohužel vlastní zkušenost, tak jen doufám, že TO není v životě jen jedno. 😀 😀
snad jeste pises z tohoto sveta????:)
Ale jo, já jsem „furt“ tady, odešel někdo jiný.
Život není jenom zima,aby se člověk stále mračil.
Vystavit tvář slunci je nejlepší možná varianta, jak si začít užívat života okamžitě 🙂
vsem: proste jen tak si obcas rict, ze je nam fajn…
a to se mi u Tebe líbí “ je nám fajn“. Popisovat a brát věci a děje, že z toho jen endorfiny skáčou.
Věřím, že třeba situaci – Nad zálivem lítali vřískající rackové a jeden starý smutně seděl na zemi-
by naše milá ostrovanka napsala asi takto – Nad zálivem vesele kroužili bílí rackové a jeden moudrý krásně seděl na molu.
😀
Kurňa závidím vám svítíčko – já úplně cítím sluneční deficit. Tu po měsíci vylezlo slunko a já se přistihl, jak ho lapám i přes sklo kanclu a pak když su šel z práce, tak su cítil jak se mi přímo vpíjí do kůže. Jen, aby už více hřálo, ale už se to, ale blížíí – to jaro:-)
uplne ti rozumim!! a jaro uz je snad na dohled:)
Jen takové malé info pro Tě – na NP – nezávislé diskuzi, je sobotní úvodník pod názvem Home Matrix .
GEM
jejda, jsem nejak mimo. co to je? posles odkaz?
Hází mi to furt do spamu, horor něco odesílat, pošlu poštou, bude tam dřív.
http://www.np-diskuze.cz/?p=38852#comments
ok, diky. ty jsi v recku??
Probuď se a zabíjej.
Je to marný, je to marný, a znovu-je to marný.
Ty si nepamatuješ na ten můj chvilkový azyl u Tebe, tuším 7-8.1.?
Při potížích na Neviditelném čertu(mazání příspěvků) při mé reemigraci do GR!
Jj, to Ouzo. 😛
MSF
P.S. Četlas to Home Matrix vůbec?
jo aha… jo, cetla.
A co?
Stravitelný?
Už kdysi dávno, v třetihorách, jsem Ti psal, že situace na „Ostrově“a pevnině, byť přímořské, (ve vnitrozemí ještě vyhraněnější) je diametrálně odlišná.
Možná ani nevíš, asi se na pevnou(řeckou-Pha se nepočítá 😉 ) zem nedostaneš, ale s odstupu těch 2 let, by jeden občas zaplakal.
Njn, kde najít lék, těžko radit.
TT, PHO
Pavlo, už moc těším na léto, které si nedovedu představit bez řeckého sluníčka a návštěvy Korfu. Už aby to bylo! Ke Spiridonovi moc zdraví Věra
taky zdravim! kdy jedete a kam?