U nás tady na ostrově nebylo včera, ale už před Vánoci. Vysvědčení se tady totiž rozdává třikrát do roky. Každé tři měsíce. A ty zbylé tři měsíce jsou letní prázdniny.
Janis nastoupil do hudebního gymnázia (po šesté třídě už se tady chodí na gymnázium) a mně se zdálo, že to byla dobrá volba. I když Adonis byl z počátku zásadně proti, protože se hudební gymnázium netěšilo moc dobré pověsti mezi korfskými intelektuály. Já jsem ale zastávala názor, že je lepší chodit na hudební gymnázium, kde se nic nenaučí, s radostí, než na normální gymnázium, kde se také nic nenaučí, s nechutí. A požádala Adonise, aby mi ukázal jediný gympl, kde se děti opravdu něco naučí. Na to neměl odpověď a tak šel Janis do své vytoužené školy.
Pravda, bylo mi trochu divné, že se doma vůbec nic neučí. Ale Janis mi tvrdil, že si všechny úkoly dělá po cestě autobusem do školy a zpět a o přestávkách. A vešekrý svůj volný čas tráví hraním na příčnou flétnu.
„Jani, a co starořečtina?“ zeptala jsem se s starostlivě na noční můru všech řeckých rodičů. „Mami, úplně v pohodě, strašně mě to baví a jde mi to, takže buď v klidu,“ odpověděl mi ležérně můj geniální synek. Probírala jsem to s ostatními matkami, které se divily, protože starořečtina je prý nesmírně těžká a tady se na ní ve školách velmi bazíruje. Je také často důvodem, proč děti opakují celý ročník. O ostatních předmětech tvrdil, že mu jdou „fakt strašně dobře“ nebo taky „možná nejlíp ze třídy.“
A tak jsem Adonise s celkem lehkým srdcem poslala do školy pro vysvědčení. Na gymnáziu se dávají známky od 0 do 20, čím vyšší, tím lepší. Pokud ale má někdo méně než deset z nějakého předmětu, může pak propadnout.
Janis se vrátil ze školy dřív, než Adonis a tvářil se trochu znepokojeně. „Mami, kdybych neměl tak dobré vysvědčení, jak jsem původně myslel, zlobila by ses?“
Podívala jsem se na něj s mnoha otazníky v očích, které však zůstaly nezpodpovězeny.
Pak přišel Adonis a podával mi vysvědčení. Ze starořečtiny, která mu šla tak „strašně dobře“, měl Janis 14. Hledala jsem očima ty nejnižší známky a uviděla 12 ze sborového zpěvu.
„Jani, proč máš dvanáctku ze zpěvu?“Zeptala jsem se udiveně. „Máme strašně blbou učitelku, víš…“ Aha.
Potom jsem si úplně dole všimla, že má Janis tři neomluvené hodiny. Ty mě zajímaly víc, než známky, které nebyly zas tak špatné. Nejdřív se to snažil svést na to, že hrál tuhle s orchestrem na pohřbu a že ho z hudebky nestačili omluvit, to ale jsem mu nezbaštila. Tak musel s pravdou ven. V hodině zpěvu totiž pískal na ruce, protože nerad zpívá, tak doprovázel sborové zpěvy takzvanou „handflute“, kterou okoukal z kanálu youtube a učitelka to vzala jako provokaci a vyhodila ho ze třídy ven. A tak dostal neomluvené hodiny.
Pak jsem se usmála, vrátila mu vysvědčení a prosila ho, aby se trochu snažil. Při tom jsem si vzpomněla na svoji úžasnou sestru, která, když začala chodit na gymnázium, se vůbec neučila. Maminka se jí vždycky ptala, jestli nemá žádné učení a ona odpovídala, že to jsou jen samé úvody. Pak v pololetí přinesla najednou pár čtyřek. Snažila se to doma vysvětlit a tak řekla: „No jo, když oni nás těch úvodů pak začali zkoušet…“
Tak mě napadlo zalistovat ve starých blocích u Sonje, jakpak se to děvče učilo. Jenže jestli si pamatuji dobře, ta začala psát až někdy v posledním ročníku.
Ze zkusenosti v naší rodině. Loni na podzim odjel vnuk /co bydlí v Mainz/ na výměnný pobzt do města Kamloops, 80000 obyvatel, hornické městečko kousek /200km/ vedle Venkuvru v Kanadě. Psal, že je to brnkačka, Kanaďané jsou opožděni za Němci a tak hraje furt hokej a golf. Před Vánocemi se vrátil a ptám se, jak dohání zameškané? Brnkačka a navíc umím anglicky líp než kantorka. Včera vysvědčení? Nevíme, odjel na lyžák do Hohe Taur. Takže ňama problema a hezký den buteo
😀
Klasika 🙂 . Pamatuji si, ze za nas nektere maminky chodily z tridni schuzky rovnou do hospody. Ja jsem se temto prekvapkum se svymi detmi chtela vyhnout, a tak cele roky co chodily do skoly jsem pracovala vzdy v te ci one skole.
Mimochodem, tady (v USA) mame vysvedceni 4x do roka u mladsich skolaku, na stredni skole 2x, ale neustale posilaji “ progress report“. Jakmile znamka klesne, tak volaji nebo pisi domu, u neomluvene hodiny jeste ten den. Jo, jo detem se tu keca o trochu hure 🙂
tak to mate dobrou kontrolu. tady nic. obavam se, ze kdyz se pujdu do skoly preptat na synka, nebudou vedet, kdo to je. pokud teda nereknu, ze je to ten s tema neomluvenyma hodinama, ale obavam se, ze nebude jediny:))
Gratuluju Janisovi i Tobě . My máme známky na internetu, takže můj denní rituál: sklenku vína, kostky ledu a noťas. Řecká škola má něco do sebe, nebo Ty jsi vzácně vyrovnaná osobnost :-).
simco, ty to asi beres moc vazne. nebo to mas jako dobrej duvod k piti vina uz po ranu:))
Co já jsem se nabál, když jsem netahuje moldánky cupital k domovu cestičkou z kopečka ze školy, z brašničkou s vysvědčením na zádech. 🙂
ja to mela obracene. ja jsem byla tak vystresovana, z emi nasi slibili 5 kc za kazdou petku, ctryri kacky za kazdou ctyrku a za jednicku jsem musela doplacet. chteli me motivovat k tomu, abych se nebala nosit spatne znamky. na gymplu to ale zrusili, protoze nechteli prijit na mizinu:)
No, nevím, ale myslím si, že byste měla trochu přitvrdit, začít ho kontrolovat častěji než při vysvědčení – a případně se s ním začít učit nebo mu vzít doučování.
Když nebude mít např. u starořečtiny základy, tak nebude na čem stavět, to se potáhne, bude to horší a horší, pak už bude v těžké pubertě a nehnete s ním…
aleno, diky za rady, ale ja uz s nim nehnu ted. ale abych byla spravedliva, ze starorectiny byla zrovna 14 jedna z nejlepsich znamek ze tridy. myslim, ze deti, ktere najednou prisly na gymnazium, si potrebuji prijit na svuj system a samy zjistit, ze to neni tak jednoduche jako na zakladce. musim ale rict, ze me jeho skolni vysledky zatim moc netrapi. celkovy prumer mel 17,5 a to je fajn.
Něco podobného u nás,myslím tu motivaci. Starší dceři jsem asi v 5.třídě slíbyl 100kč když přinese 5 alespoň z d.ukolu,písemky zčehokoliv.Bylo to z tělocviku,já myslel že mne klepne Pepka ale slečna prachy měla.Nyní je ynženýrka,prostě pragmatik.
🙂
Mno já měl ty dvanáctky nebo spíš desítky hlavně z matiky. Taky jsem měl hrozně blbého učitele:-). Za hodinu popsal 3 plný tabule příkladů ze všech stran – chudák ten, kdo měl službu a musel to po něm mazat. Jednička téměř neexistovala a dvojku měli ze třídy snad jen 3 lidi. A jsem rád, že u nás bylo vízo jen 2x ročně, protože to by jsme psali písemky snad každou hodinu.
hm, ja mela blbe ucitele snad na vsecko, pokud to beru podle znamek:)
Pavlínko, myslím, že to je opravdu slušné vysvědčení a ty 3 hod. je důvod pro rodiče aby trošku prudili, ale nemyslím, že je to nějaká tragedie.
Můj syn byl od školky chválen za to, jak je hodný a slušný. Dělalo mi to dobře, ale pak ho za to chválení začali děti nenávidět. Takže jsem se na jedné třídní schůzce rozbrečela, když učitelka řekla, že je hodný. Naštěstí to pochopila nová paní učitelka a tak Honza dostal poznámku i když se k nějaké klukovině jen nepatrně připletl. A my to s manželem tajně oslavili. A měla bych spoustu dalších příběhů, ale to by bylo na román.
Děti jsou osobnosti , a kdo tvrdí, že se jeho dítě chová pouze tak, jak si jeho rodič předsevzal, ten lže.
Radujte se, že máte šikovné děti a vychovávejte je stejně jako dosud.
Posílám moc pozdravů do mého milovaného Řecka. Lenka
díky, lenko, já se opravdu raduju. zlobím se jen tak naoko…:)