V poslední době mám pocit, že je mi snad sto roků. Když se ráno probudím, je mi jako bych proflámovala celou noc. Nemůžu otevřít oči a když už je konečně otevřu, celý den se mi zavírají. Nevím, jestli je to kombinace práce, vedra, návštěv a alkoholu, ale vzhledem k tomu, že už jsem dost dlouho nebyla na žádném vyšetření, rozhodla jsem se zajít si na krevní testy.
Vyrazila jsem na lačno kolem půl deváté. Paní na recepci mě pozdravila s úsměvem a slovy, že už mě dlouho neviděla a zda nečekáme přírustek do rodiny. Usmála jsem se zamítavě a sedla si do čekárny.
Vedle mě seděla naprosto „vystajlovaná“ maminka s rok a půl starým chlapečkem Nikolou. Naproti mě další maminka s malým miminkem v košíku a vedle ní starý chrchlající pán pohrávající si s komboloi. /Korálky, se kterými si zde hrají nejen chrchlající řečtí staříci./
Dlouhou chvíli jsem si krátila pozorováním těch několika spolučekatelů. Malý Nikola běham sem a tam a chvilku neposeděl /ach, zrovna tohle období mamince vůbec nezávidím./ Ta zatím pořád nervozně vstávala a volala Nikolku zpátky, ale chlapec jako by neslyšel. Vbíhal do laboratoře, k odběrům krve, na toalety, prostě všude, kam se dalo vejít.
Druhá maminka, sotva pár týdnů po porodu, mluvila na své novorozeně tak, aby ji každý slyšel:“Pojď, moje zlatíčko, můj broučku. Pročpak pláčeš? /dítě udělalo takové asi vteřinové béé/ Nebolí tě něco? Ne, ty máš určitě hlad,“ vedla dál svůj monolog. „Nebo že bys chtěla jít ven a dívat se na lidi? Hm… protože ještě není tak úplně čas na papání…“
Dědeček si odchrchlal, strčil komboloi do kapsy a vytáhl si noviny. Četl si celkem poklidně až do té chvíle, než vystajlovaná maminka od Nikolky začala synka předvádět:“ Nikolko, ukaž, jak líže kočička mlíčko…“ Nikola vyplázl jazýček a maminka od miminka se začala rozplývat a vyprávět miminku:“Vidíš, to je ale velký chlapeček, co už umí, ty jsi ještě mimi…“
Potom malý Nikolka ještě předvedl, jak se maminka zlobí a jak si tatínek poroučí kávu. Dědeček se chraplavě zasmál. Složil noviny, vytáhl komboloi a začal chlapečka lákat na chrastění korálků.
Recepční, které nad hlavou visela ikona svatého Spyridona, se dala do řeči s maminkou od miminka a mě, i když jsem se celé situaci v duchu trošku smála, přesto zase jednou mile praštilo do očí, jak si Řekové nudné čekání dovedou zpříjemnit.
jj mám pocit že v nemocnici na lefkádě to vypadalo podobně, akorát vedle dveří pro umírající byly hned dveře na pediatrii…a velká placatá obrazovka tomu všemu na chodbě vévodila..bohužel přes hustý dým z cigaret pana ve vrátnici stejně nebylonic vidět..ale bavila jsem se taky..bylo pořád na co koukat…jak film a já jen nevěřícně zírala…:-) zdravím z valach a chystám se na kontrolu na krétu!:-)
no to je fakt, a na jednu stranu to i svym zpusobem obdivuju a prijde mi to i prijemne, kdyz treba na autobusove zastavce se das s kymkoliv do reci, jen o tom blbem pocasi a cekani se tak urychli 😉
Nevím co je nebo jaká je vystajlovaná řecká matka. A co gravidita? Naznač. Hezký den
Vystajlovana recka matka…to se musi videt !! :))))
já sizcela nepoeticky krátím čas hraním her na mobilu … zlatý TETRIS :)))
edith: uzijte si to tam!!
leni: jo, presne!
buteo: ne, neboj, zadne prirustky necekam, akorat si me tam pamatuji, kdyz jsem chodila na krev jako tehotna.jinak vystajlovana recka matka ma velke cerne bryle, ktere nesundava ani uvnitr, vypasovane dziny, vysoke podpatky a upnute tricko+ nejake extravagantni kadernicke kreace na hlave:)
L: tak tak, slovy se neda dost dobre popsat:)
gomba: vidis, kdyby kazdy tady v recku hral tetris, mezilidske vztahy by byly na bode mrazu:)))
Já tam měl ale i otázku, ta gravidita byla podružná, aby tam nebyla holá věta
Aha,mě se to celé otevřelo až za chvíli. Vidím řeckou kočku s něžným náznakem knírku pod nosem
Tak já bych se na Korfu asi hodila.Mě totiž baví sledovat lidi a povídat si s nima a zapojovat se do her dětí – ale často si připadám jako vtíralka a musím se dost „krotit“.
nuli: drzim ti tu misto:)
Pájo, no já to uplně vidím a v duchu se tady směju…mě někdy stačí čekat jen pět minut na autobusové zastávce 🙂 A ještě k tomu pozorovat i ten ruch – jak okolo projíždějí zároveň nablýskaná BWM, děděčkové v bakelitových tříkolkách a asiatky na kolech 🙂
Jak to čtu, tak v Řecku bych snad s nadšením chodila i k mikrobilogovi…, svatoušci na stěnách, milí staříci … :-)Ostrovanko, i já děkuju za krásnou knížku, konečně ji taky mám a už se těším na další pokračování…. (k četbě blogu přes internet se už tolik nedostávám a černé na bílém je to přeci jen klasika!) Moc se mi líbí!!!!