Světlo z druhého světa

received_879907385449022

Zrovna před pár dny jsem mluvila po telefonu se svojí sestrou z Německa, která se chystá na prázdniny se svými dětmi na naši chalupu u Sečské přehrady. „Vůbec se mi tam, nechce,“ posteskla si Mája. „Vždycky jsme tam trávily prázdniny s Éjou, a bez ní je tam tak strašně smutno…“ Naše milovaná nejstarší sestra Éja zemřela před dvěma a půl roky.

Dnes Mája přece jen vyráží na dlouhou cestu. Brzy ráno, ještě před odjezdem, mi napsala zprávu: „Facebook je idiot“ a přiložila fotku, kterou vidíte v záhlaví. Chvíli jsem ji zkoumala, ale nějak nedovedla pochopit, co se děje a co s tím má facebook společného. Nad fotkou byl od facebooku tento vzkaz: „Ahoj Magdaleno, je hezké udržovat vzpomínky živé. Umíme si představit, že na tento příspěvek před třemi lety ráda vzpomínáš.“

Na fotce je odraz osoby s foťákem v ruce. Je to odraz naší sestry Ester, která byla s Májou ten den před třemi lety na výstavě našeho bratrance Tomáše Smetany. Výstava se jmenovala Světlo z vedlejšího pokoje. Bylo to jen několik dnů předtím, než se dozvěděla svůj ortel smrti.

Máju ta připomínka rozhodila, ale já jsem tu fotku pořád zkoumala. A pak mě napadlo, že facebook není idiot. Facebook jen připomíná to, co do něj vkládáme. A dneska se mu, jistě nechtěně, povedl skvělý kousek; přinést nám pozdravy ze světla z druhého pokoje, možná z druhého světa, kterému, dokud se nacházíme na tomto světě, nemůžeme rozumět.

A tak odepisuju Máje: „Co blbneš? Facebook není idiot, je geniální. To je přece pozdrav od  Éji v den, kdy jedeš na Seč! Jak jinak to má zařídit, abys to pochopila?“

Mája mi poslala několik srdíček a já jí popřála šťastnou cestu. Je čas přestat smutnit a raději začít vzpomínat na všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu směli prožít.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Světlo z druhého světa

  1. Lenka napsal:

    Pavli krásná myšlenka, kéž by to byla pravda a naši blízcí z druhého břehu se mohli takto k nám přiblížit.

  2. Vladimír napsal:

    Na naše blízké z rodiny budeme vždy vzpomínat s láskou,protože už se z onoho světa nikdy nevrátí.Proto se radujme z každého hezky prožitého,byť obyčejného dne,z obyčejných věcí,neboť nevíme kolik nám toho tady ještě zbývá.Měj se hezky,Pavli.

  3. Ofelie napsal:

    Pekne napsane, ale moc kratke mami!!! 😀 <3

    • ostrovanka napsal:

      moje milá ofélie, v zimě budu psát delší příspěvky, ano? slibuju! ale tohle je prostě jen taková krátká myšlenka.

  4. NULI napsal:

    Povzbudivé, pravdivé.

  5. Handa napsal:

    Už dávno jsem poznala, že náhody neexistují… jen je správně pochopit

  6. Martina Tyna napsal:

    Světlo z vedlejšího pokoje… Hm, to je opravdu zvláštní… Vladimír Holan kdysi napsal krásnou báseň o smrti:

    Vyhnal jsi ji ze svého nitra už před mnoha lety
    a zavřel jsi ten kout a hleděl na vše zapomenout.
    Věděl jsi, že není v hudbě, a proto jsi zpíval,
    věděl jsi, že není v tichu, a proto jsi mlčel,
    věděl jsi, že není v samotě, a proto jsi byl sám…
    Běda však! co se to stalo dnes,
    kdy jsi zděšený jako ten,
    kdo náhle za noci spatří
    paprsek světla pod dveřmi,
    vedoucími do vedlejší světnice,
    v které už dávno nikdo nebydlí?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *