Třeba jako zrovna dneska. Adonis tu má kamaráda ze Soluně, který s ním chtěl jet na plachetnicové závody. No a tak mám celý víkend jen pro sebe a děti, což je sem tam opravdu příjemné.
Domluvila jsem se se svojí anglickou kamarádkou Eileen, že se odpoledne sejdeme v marině u bazénu a dětem slíbila, že si uděláme hezký den.
Připravila jsem pěkně všechno potřebné, vzbudila Ofelii z poledního spánku, dala dětem oběd a vyrazili jsme směrem k autu. Bylo něco po druhé hodině, slunce pálilo jako čert.
Ještě jsme ani nedošli na místo a už vidím něco, co mě může vytočit na nejvyšší míru- moje auto je zablokované jiným autem zřejmě nějakého úplného idiota. To se tady děje poměrně často, ale většinou to docela dobře dopadne, protože ten, kdo blokuje, buď nechá klíčky v autě, za sklo napíše svoje číslo anebo bydlí tak blízko, že na několikeré zatroubení vyleze z okna a jde auto přeparkovat.
V tomhle případě to ale nebyla ani jedna z možných verzí. Prostě mě někdo zablokoval a bylo mu to úplně jedno.
Ofelie začala pofňukávat, Janýsek mi radil takové dětské rady, proč třeba nevylezem na sloup a nebudeme pozorovat, jestli nejedou policajti, na sluníčku bylo asi 50 stupňů a já troubila v době siesty jako divá, otevírala se samozřejmě všechna okna v okolí s naštvanými sousedy, které jsem vyrušila ze spánku, ale auto ničí nebylo. Popadl mě strašný vztek, začala jsem klít jako dlaždič, děti neděti /sem tam se mi to vymstí, když nějakou nadávku použijí v Česku/, připravovala jsem se na šílenou pomstu, chtěla jsem /i když tohle normálně nedělám/ tomu sprosťákovi propíchnout pneumatiky. Pak jsem ale zkusila oficiálnější možnost, přivolat policajty. Tohle už jsem zkoušela kolikrát, ale nikdy nepřijeli. Teď jsem jim řekla, že tam na ně budu čekat, protože potřebuju nutně odjet. /pravda, bylo mi trochu trapné na ně čekat v plážových šatičkách, z pod kterých vykukovaly plavky a ověšená dětskými plavacími koly, no, ale nedalo se nic dělat/.
Čekali jsme asi půl hodiny, já zuřila víc a víc, ale nemohla jsem odejít, protože vzhledem k tomu, že jsem sama parkovala nelegálně, mohlo by se stát, že přijedou policajti, dají pokutu tomu, kdo mě blokuje a zároveň taky mě a to je 68 eur, což jsem nechtěla riskovat.
Posléze ale opravdu přijeli!! Poprvé vůbec! Vysvětlila jsem jim situaci. Byli to dva mladíci ve slušivé uniformě a pokrčili rameny, že s tím nic nenadělají, v sobotu jim nikdo nezavolá odtahovku, tak že můžou dát jen pokutu. Prosila jsem je, jestli by mi dali nějaký lístek, aby mi nedali pokutu jejich kolegové, až tam přijdou na kontrolu. Řekli, že mi dají svoje jméno a kdyžtak mi to dosvědčí. Neuvěřitelné!!
Pak jednoho z nich napadl geniální nápad. Za předním sklem aut jsou nalepeny pojišťovací údaje. Zavolal tedy na pojišťovnu, kde mu /v sobotu a ještě přes poledne- v Řecku naprosto nevídané/ záhy zjistili majitele auta a jeho telefon, zavolali mu a on přišel auto přeparkovat!!
Ještě než dorazil, docela jsem si přála, aby za tyhle moje útrapy tenhle hulvát dostal pokutu jako hrom. Ale tihle milí chlapíci mi říkali, že mu ji nedají, jinak by ji museli dát i mě a to se jim nechce. /Ach, jak galantní!!/.
Onen pán-ten hulvát byl náš soused. Přišel úplně překvapený, proč na něj volám policajty, když to je jeho auto a on mě minule pustil na své parkovací místo, které mi teď zablokoval a co dělám za scény. Já jsem ale samozřejmě nevěděla, že bylo jeho. V duchu jsem se styděla, že jsem mu chtěla propíchnout gumy a objet auto korunou a nechat mu dát pokutu a taky za to, že neustále nadávám na řeky, jak jsou neschopní, ale takhle šlechetně by se u nás žádný policajt nezachoval. Stydím se a omlouvám.
Mám prima náladu, za chvilku přijde moje kamarádka Eva na skleničku a já doufám, že těch pozitivních historek bude ještě fůra.
……no, teda fakt pěkný trapas, ale hlavně, že to po té dlouhé peripetii dobře dopadlo a ta sklenička byla fakt na místě…:-))
jeee, vozickarko, ty si to ctes? zdravim te!!
…to víš, že jo!
Dobře se čte tento žánr v době politických nechutností a nic moc slávy /doufám, že zatím/ na MS fotbalu. Jen tak dál.