Korfané jsou v něčem trošku zabednění. Třeba v tom, že by mohli vydělávat na slávě bratří Geralda a Lawrence Durrelových, kteří ostrov představili ve svých nádherných knihách celému světu, ale opak je pravdou. Průměrný Korfan ani neví, o koho se jedná. Domy, kde Durrellovi bydleli, jsou soukromě vlastněné a nijak neoznačené, jediná je bílá vila v Kalami, kde ale žil jen Lawrenc ve svém pozdějším věku. V bílé vile se pronajímají pokoje a dole se nachází kavárna, na jejíž na zdi visí pár fotek a výstřižků z novin z Lawrencových dob.
Před pár lety tady ale jeden Angličan-Durrellofil, založil tzv. Durrellovu školu na Korfu. Tahle škola funguje pouze v létě a pořádá různé zajímavé semináře. Zasloužila se taky o to, že byl nedaleký park pojmenován po bratřích Durrellech a včera se konal večírek na oslavu umístění bronzových pamětních desek do Durrellova parku.
Mezi pozvanými vždycky bývá i Adonis, který ve svých 14 letech hrál v Geraldově hraném dokumentu pro BBC-Zahrada Bohů. V tomto filmu hraje sám Gerald Durrell, jeho řecký profesor Theodor a Adonis, který představuje Geraldova kmotřence a vlastně celou dobu chodí a pozoruje, jak si Gerald povídá s Theodorem. Gerald si ho tenkrát vybral proto, že s jeho tatínkem popíjeli skotskou whisky a bavili se dole v jídelně o ženách a taky proto, že Adonis v tehdejší době mluvil anglicky, což tehdy u dětí nebylo moc obvyklé.
Jenže Adonis se v téhle společnosti tak trochu nudí, trochu stydí a pak ještě nerad vídá některé lidi, kteří se těchto akcí pravidelně zúčastňují a tak posílá místo sebe zásadně mě, což mi úplně vyhovuje.
Na včerejší party jsem se dohodla se svojí irskou kamarádkou Eileen. Řekla, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou, rozloučíme se před mým odjezdem, sejdeme se i s ostatními známými a drinky zaplatí Durrellovi. To se mi zdálo jako docela rozumný nápad.
Usedli jsme ke stolu ještě s Fouadem, syrským expertem na životní prostředí, který na večírku nikoho neznal, tak jsem ho přitáhla k nám. Koneckonců manžel Eileen si hrozně rád povídá a já na něj nemám někdy moc trpělivost, takže jsem spokojeně pozorovala, jak něco hučí horem dolem do Fouada, který byl evidentně rád, že není sám.
Pak se začaly scházet korfské celebrity, vyžírky, figurky, početná anglická komunita a všichni jen netrpělivě čekali, až skončí proslovy a budou se moci vrhnout k bufetu.
V rohu zahrady se pod lampou krčily dvě starší dámy. Penelope, dcera Lawrence Durrella a Lee, poslední žena Geralda. Obě sledovaly to cvrlikání okolo a měly slzy v očích. Měla jsem chuť se s nimi pozdravit, stály tam tak samy.
Přišla jsem skoro až k nim… a pak se zarazila. Uvědomila jsem si, že možná chtějí být v tomto velkém okamžiku samy. Podívaly se na mě, já jsem jim zamávala na pozdrav a otočila se směrem ke stolu, kde se rozlévaly nápoje. Objednala jsem si gin s tonicem a šla si sednout na starou kamennou hradbu, odkud je krásný rozhled až na protější pevninu. Foukal docela studený vítr, ale já jsem ho necítila. Zase končí další léto, pomyslela jsem si s trochou nostalgie.
Hezké… skoro si to dokážu představit. Ještě, že se nějaké společenské akce taky vydaří!
Když jsme jeli lodí z Dassie do Kaliope, tak nám ten dům celkem hrdě ukazovali…
manzelka: vlastne to az zas tak podarene nebylo. spis bylo zajimave pozorovat to deni.
rowdy: tohle je strasny podvod na turisty. vcera mi ten zakladatel te durrellovy skoly rikal, jak tam v te vile minuly tyden sedel na terase a kolem projizdela lod s turisty a pruvodkyne jecela do mikrofonu: podvejte, tady zil spisovatel gerald durrell a zde napsal svoji slavnou knihu a moji rodine a jine zvirene. richard se vztekle rozhlizel okolo a mel chut na ne zavolat z te terasy: neverte ji ani slovo, ta zenska strasne lze!! skoda, ze to neudelal…
Nejsem žádný -fil, ale přiznám se, že možnost navštívit, alespoň jednu z vil mne láká. I když to bude z dálky. Nevím kolik budu mít času, nejspíš málo. Snad se mi to podaří.Musím se podívat jestli u některé není poklad. To by mi hodně usnadnilo celou akci. 🙂
Důležitější bych viděl dát lidem /turistům/ informaci, že nějaký spisovatel žil a psal na Korfu a jestli žil vlevo nebo vpravo bych až tak důsledně nevyžadoval. Názvy jeho knih jsem dávno zapomněl, ale že pitval značně uhnilou želvu u baráku a rodina tiše omdlívala si vidíš pamatuji. Hezký den
večírek
No mě to tak většinou přijde, že když mají lidi něco vzácného hned u nosu, že o to moc nejeví zájem. To je asi normální.. Jinak jejich knížky mám ráda, zvlášť jednu, co se zas pro změnu váže k Rhodu
Dámy Durrelovyjsi jistě pozdravit měla.Určitě by je to neurazilo.
Jsem hrozná ignorantka,přečetla jsem opravdu mraky knih, ale od Durrellů zatím nic. Tak to co nejdříc napravím, nalákalas mě, Pájo
mikin: to se ti muze lehce zdarit. kdyz pojedes od mariny smerem na sever, do kalami.
buteo: vidis, pamatujes si to nejdulezitejsi..
terezula: ktera to je??
gomba: urcite neurazilo, ale nejak jsem si to v posledni chvilce rozmyslela.
nuli: zadna ignorantka, clovek nemuze znat svechno a ja jsem je pred tim, nez jsem se na korfu objevila, taky neznala.
Já si zas pro změnu pamatuju: Spiros: to je divný, Angličani vždycky chtějí dům s KOUPELKA:-) Knihu jsem už četla 2x, dočetla jsem ji asi před 14ti dny po návratu z Korfu. Na Korfu jsem byla asi 13x a jejich domy jsem ještě neviděla. Ale u knih jsem se vždycky bavila. A klientům jsem je taky vždycky nabízela….Tak je doporučuji i všem tady!!!!
Knížkaje to od Lawrence Durrella – Setkání s mořskou Venuší
Nám taktéž tvrdili, že právě tam a tam žil. Bylo to na velmi pěkném místě, taková zátoka se strmým srázem nad ní. Ještě jsem si říkala, tak tady bych mohla nějaký čas žít, bylo to kouzelné místo , ale také bylo vidět, že ta oblast není pro ty obyčejné lidičky.
Gerald Durrel patří mezi moje nejoblíbenější spisovatele… škoda, že to dnešní Korfu už asi není takové, jak ho popisoval on ve svých knížkách.