Angličané na ostrově I. (Večer s Timem)

Včera k nám navečer neohlášeně přišel Alekos, Adonisův starší brácha, se kterým se vídáme tak dvakrát do roka. Vypadá jako jeskynní muž, strašně pije, kouří, nepracuje a je dost nemocný. Ale nesmírně dobrosrdečný. Přitáhnul s sebou svého kamaráda, Angličana Tima.

Tim na první pohled vypadal dost neupraveně, zkažené zuby, mastné vlasy, špinavé oblečení, pozvali jsme je oba dál a v první chvíli doufali, že se nezdrží moc dlouho. Nakonec dopili veškeré naše zásoby alkoholu, které jsme měli léta ve skříni a nikdo je nepil, a po veselém asi tříhodinovém večeru odešli.

Z Tima se totiž vyklubal nejen neuvěřitelně vzdělaný a inteligentní pán, ale taky výborný bavič. Ráda bych zaznamena dvě z jeho historek, které nám včera vyprávěl.

Když se vůbec poprvé a taky naposledy v životě chtěl oženit, šel svého nastávajícího tchána poprosit o ruku. Jeho snoubenka pocházela z vážené a bohaté italské rodiny žijícící v Anglii.

Tatínek Giovanny si jej pozval do své pracovny plné knih, nalil mu kvalitn portské a řekl mu: „Ještě, než mě chlapče požádáš o ruku Giovanny, rád bych ti nabídnul, aby sis vzal její mladší setru Madelainu. Je o hodně lepší…“

Tim si ale vzal Giovannu, naučil se slušně italsky a po dvou letech se s ní rozvedl.

Pak se jeho život začal ubírat svým směrem, mezitím žil dlouhá léta s jednou francozkou, od ní se naučil perfektně francouzky a pak se s ní rozešel, až nakonec zjistil, že život starého mládence není úplně k zahození a koupil si prastarý polorozpadlý dům v horách na řecké pevnině, kde tráví jeden týden v měsíci a pak jede na tři týdny pracovat do Londýna, aby měl nějaké peníze, naučil se mezitím velmi dobře řecky a užívá si života.

Při poslední návštěvě jeho horského domečku se procházel údolím urpostřed panenské přírody a na obloze viděl spoustu padáků. Těch závodních. Nedaleko se totiž konaly nějaké mezinárodní závody. Ještě ale než je stačil všechny spočítat, spatřil náhle jeden z nich sklapnutý řítící se přímo k místu, kde se zrovna nacházel. Začal ukazovat na ostatní, ať jdou okamžitě dolů a jdou se postarat o svého, jistě již mrtvého, zahraničního kolegu, ke kterému se mezitím rozběhnul.

Ten spadnul na strom, po kterém se svezl dolů k zemi a Tim našel jeho bezvládné tělo. Otočil mu hlavu a povzdechnul si: „Bože, to je Japonec, úplný kamikaze…“.
V tu chvíli se mladík probral k životu a vykřiknul prý perfektní oxfodrskou angličtinou: „To ne, pane, já jsem z Jižní Koreje!!“

Tim se pak také projevil jako úžasný znalec hudby. Měla jsem doma jedno krásné CD s pianovým koncertem, které jsem pustila a nechala ho hádat, co to je. Zatvářil se vážně, chvíli poslouchal a pak tiše zasněným hlasem prohlásil: „Mendelssohn, allegro apassionato ….s dirigentem Kurtem Redlem“, a jakoby nic si dolil další štamprle falešné třešňovice.