Srpen na Korfu

Je vždycky horký a rušný. Tenhle měsíc jsem dříve přímo nesnášela, letos si ho poprvé docela užívám. Práci si totiž organizuji tak, jak chci já, počet telefonátů od naštvaných klientů se snížil na úplné minimum a i přesto, že pořád něco nestíhám, je můj čas naplněn mnohem užitečnějšími činnostmi než celá dřívější desetiletí, kdy jsem pracovala pro cestovní kancelář.

Adonis brázdí ostrov na své motorce a ošetřuje turisty, což mu vyhovuje, protože je hyperaktivní a klidový stav ho nesmírně unavuje. Takže když má náhodou  volnou chvíli někde uprostřed ostrova, sbírá citrony v opuštěných zahrádách, na což si nechal vyrobit speciální pomůcku. Kromě toho začíná čas opuncií, které tak miluje, takže bude zase vozit dlouhou tyč s hrnkem na konci a po práci je pak doma zbavovat jemných štětinek, které se tak rády zabodnou do prstu a nejdou ven, protože nejsou vidět, ale jen cítit. (Adonisovi se nic nestane, protože je loupe ve dvojitých chirurgických rukavicích, zato ale zapomene vyhodit houbičku na nádobí, kterou je čistil, takže štětinky pak pocítí ten, kdo houbičku vezme do ruky jako první, většinou já…).

Nedávno přišel domů s opuchlým obličejem, takže jsem se lekla, zda mu někdo za ty citrony či opuncie nedal nakládačku, ale ukázalo se, že ve své volné chvilce se stavil k zubaři na jihu ostrova a nechal si vytrhnout zub, který ho bolel osm let. Protože z tohoto úkonu měl ale strach, ptal se zubaře, zda to bude bolet. Ten se na něj netečně podíval a bez jakékoliv emoce podotknul: „Rekl jsem snad něco takového?“ Adonis chtěl ještě vycouvat, ale zubař ho vmáčknul do křesla a rovnou mu vvrazil injekci do dásně. Později si Adonis velmi  liboval, jak se mu ulevilo, a pak mi vyprávěl, jak neskutečně trpěl, téměř hrdinně, ale nestěžoval si (to není pravda, stěžoval si pořád), protože nechtěl, aby mu všichni říkali, ať si dojde k zubaři. Pak se vítězoslavně podíval na mě a Ofélii a řekl, že takovou bolest, jakou měl po celá ta léta, si nikdo z nás nedovede představit. Ofélie mě kopla pod stolem a já jí jemné kopnutí vrátila. Jsme mrchy.

Janis tomu hrdinnému kousku svého otce bohužel nebyl přítomen, protože jsem ho vyslala na tři týdny do Švýcarska na brigádu. Připadalo mi totiž, že tři a půl měsíce letních prázdnin je nenormální a nemorálně dlouhé období, a že by se Janis měl taky naučit trochu německy, protože po šesti letech němčiny ve škole zná jen: Ich heisse Janis, a to je prostě zoufale málo.

Ač mi všichni známí, které tam ještě pořád mám, psali, že najít brigádu je téměř nemožné, napsala jsem do domova pro lidi neschopné vlastního života, kde jsem v šestnácti a půl letech sama byla na brigádě, ale mezitím už tam nikoho neznala. Vysvětlila jsem, že jsem u nich před dvaceti sedmi lety brigádničila, naučila se německy, vytvořila spoustu nových přátelství, nasbírala zkušenosti a vydělala nějaké peníze, a že teď je můj syn ve stejném věku, a chtěla bych mu dopřát podobnou zkušenost.

Kupodivu se mi po pár dnech ozval sám šéf domova, že to je dobrý nápad, ať synka tedy pošlu. A tak Janis doletěl bez úhony přes Athény do Curychu, a pak se vlakem a autobusem dopravil až do zapadlé vesničky, na místo určení. Přijel kolem poledního, tak mu Švýcaři dali oběd a pak čisté pracovní tričko a poslali ho ihned uklízet. Škoda načatého odpoledne, které by se nevyužilo k práci.

A tak Janis pracuje osm a půl hodiny denně, jí, co je na stole, protože mu za stravu strhávají peníze, takže chápe, že nemá smysl být za ty peníze o hladu či si kupovat vlastní jídlo, jezdí na kole, které mu zapůjčili naši dobří kamarádi a objíždí různé mé známé a přátele, kteří ho o víkendech zvou na obědy a zmrzliny a mám dojem, že se mu vůbec nechce domů.  Když mu píšu nebo volám, odbyde mě, že právě hraje na flétnu nebo dělá nějakou jinou neodkladnou činnost, a proč mu vůbec volám.  Takže stříhám poslední zbytek pupeční šňůry, která nás k sobě pojila a s lehkou nostalgií v duši, ale i se značným uspokojením uznávám, že v jeho životě odteď už budu hrát jen pramalou roli a ve skrytu duše doufám, že třeba jednou ocení, že jsem mu tak trošku směrovala jeho cesty do světa.

Kdysi plachá a nesmělá Ofélie se mezitím za nepřítomnosti bratra stala neskutečně společenskou bytostí, neustále chodí ven někam s kamarádkami, kde se seznamuje s dalšími a dalšími děvčátky v kraťounkých kraťasech a tričíčkách. Skoro každý den u nás spí nějaká její nová kamarádka. Dnes zrovna tady snídá Vája. Ani nevím, kde ji sebrala, ale obrýlená holčička působí milým a slušným dojmem, a já jsem ráda, že Ofélie netráví léto v pokoji pod větrákem s mobilním telefonem nebo počítačem.

A já mám letos konečně trochu času, abych se potkala s lidmi, kteří sem za mnou nebo kvůli mně přijeli, dokonce se skoro denně aspoň na chvilku vykoupu v moři a jsem vděčná za svoje rozhodnutí změnit práci, protože od těch svých individuálních návštěvníků, kteří s mojí pomocí cestují na vlastní pěst, dostávám jen samé milé zprávy. A to je čirá radost.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Srpen na Korfu

  1. Jarry napsal:

    Dobry den Pavlo, presne to, co ted proziva Janis a vy, prozivala jsem ja v sestnacti nase dcera -v Anglii. A ja ji tenkrat nejak neumela rict, ze je to pro jeji budoucnost. Ted je ji 25, sedi tu vedle me a ja ji dala precist Vas Srpen na Korfu. A uz vi! Hodne krasnych dni s detmi(strasne rychle rostou) a vubec vsech preji.

  2. buteo napsal:

    9 ks „Moudrá to žena“, říkám a nekopíruji žádnou Báru Pankel. Znalý už z dob začátků na bloguje.cz Tvé životní zkusenosti a vidím, jak je uplatňuješ ve výchově svých potomků, tak nelze neříct to co říkám v začátku. Vím, že se zde dočteme ještě dalších Tvých počinů a k tomu potřebuješ s rodinou jen být stále zdraví a že neznám žádný významný Tvůj datum, tak vám ho přeji hned dnes.
    Právě jsme se vrátili z dovolené, po letech v Česku. Týden v Třeboni byl báječný.

  3. buteo napsal:

    Kde se vzalo 9 ks na začátku, nemám ponětí, je znát, že si s novým noťasem ještě stále vykám.

  4. Pavla napsal:

    A já jsem moc vděčná, že jsem v lednu objevila Tvoje stránky. Jsou mi pohlazením a inspirací.

  5. Vladimír napsal:

    Víš Pavlo,jsem skutečně rád,že se Ti podařilo najít takou práci,která Tě baví a neunavuje.Obdivuji manžela,jak je šikovný a má svoji práci rád.Kráčíš ve svých šlépějích,aby se děti orientovaly ve světě.To není na škodu.Škoda,neměl jsem tu možnost.Všechno dobře dopadne,uvidíš.

  6. Simka napsal:

    Milá Pavlo, dík za inspiraci s Janýskem – Jerry by něco podobného taky potřeboval (military camp se neosvědčil), zkusím to. Příští rok mě (nàs) čekej, už jsem na Korfu dlouho nebyla … Jo, snaž se dohlédnout na Ofelii, tyhle „slušné“ kamarádky

    • ostrovanka napsal:

      mate nekolikaletou absenci!! jerryho vysli a uvidis… ty deti jsou casto v cizim prostredi lepsi nez doma. mne treba z toho svycarska pisou kamaradi, ze je Janis neuveritelne slusny mlady muz, ktery je tam vsude znamy tim, ze pije vodu. protoze v te vesnici se pije pivo vino nebo jablecnej most 🙂 a taky se ptaji, zda je to tim padem opravdu muj syn…

  7. Martina napsal:

    Pavli,

    Nestihla jsem se ozvat, ale dovolena, kterou jsem naplanavaly mym rodicum byla naprosto super a jsem si 100pro jista, ze byli nadseni. Jeste jednou dekuju. Bez tebe by skoncili v nejakem hroznem hotelu s polopenzi – takhle meli vlastni apartman, hned na plazi, super ubytovani a hlavne vsechno skvele zapadlo do sebe. Auto, ubytovani, letenka! Bez tebe bych to nikdy nedala dohromady! Jeste jednou diky a drzim palce ve vsem.

  8. Čerf napsal:

    Není nad lehce spiklenecká „jemná kopnutí pod stolem“ :-), jako obyčejně moc pěkně napsáno. Přiznávám, že když se můžu rozhodnout, kdy jet do Řecka, snažím se volit jiný měsíc než srpen, ale je to dáno víc přívalem turistů než třeba vedrem. Tak přeji pěkné letní zážitky s individuálními turisty a hodně další inspirace pro psaní.

    • ostrovanka napsal:

      deti uz jsou fakt ve veku, kdy maji z rodicu legraci. s ofelii jsme v tomhle ohledu ale celkem spiklenky…

  9. nominek napsal:

    Moc pohodové čtení. Klobouk dolů za to zařízení brigády i to, jak se jí synek zhostil.

  10. Renata napsal:

    Zdravím na Korfu. Byli jsme zde na dovolené v červnu poprvé. Měla jsem Vaši knížku Korfu bez průvodce. Mimo jiné jsme navštívili i oslí záchrannou stanici. Vašeho manžela jsme bohudík/bohužel (vždy je pěkné vidět někoho naživo, když jste o něm četli) nepotřebovali. Pak jsem byla po návratu „na dovolené na Korfu asi ještě měsíc“. Četla další Vaše knížky o Korfu, podívala se na filmy o Sissi.
    Děkuji za Váš blog a knížky.Ddoufám, že se na Korfu ještě někdy podívám.
    Mějte se pěkne.

  11. Radim napsal:

    Ahoj,

    moc pěkný blog. Jsem rád, že jsem na něj natrefil.

    O Řecku jsem se rozepsal i v mém článku, budu velmi rád, pokud se koukneš a zanecháš nějaký komentář pokud se ti článek bude libít nebo budeš mít nějaké připomínky.

    Děkuji

    http://vsekolemcestovani.cz/evropa/recko-slunce-more-hory-a-pamatky-od-jara-do-zima/

Napsat komentář: Vladimír Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *