„To je prostě Řecko…“

Tuhle větu slyším od Řeků denně. Je to takové povzdychnutí s nádechem hrdosti smísené se studem, časté alibi pro to, když něco nefunguje tak, jak má. Ale „to je prostě Řecko…“ může mít i velmi kladný význam.

Naši přátelům,  Kláře se Slávkem, o kterých jsem zde nedávno psala, se stala nedávno taková příhoda;

Při červnové návštěvě Korfu si Klára nakoupila oblečení v jakémsi obchodě v centru Kerkyry, chtěla zaplatit 240 eur kartou, ale z mašinky nevylezl žádný lísteček ani napoprvé, ani napodruhé, a tak nakonec zaplatila hotově.

Po měsíci jí přišel výpis z účtu, kde byla částka 480 eur stržena…  Když se dvojice v srpnu vrátila na Korfu, vyprávěla mi, že je prodavačka asi podvedla, a že už volali místní kamarádce, aby tam zašla, ale pořád se nic neděje. To, že by je prodavačka chtěla okrást, jsem považovala za vyloučené.

A tak jsem se s nimi vydala do obchodu. “Dobrý den,” pozdravila jsem nesměle. Prodavačka si mě změřila pohledem, pak se podívala na Kláru a začala lomit rukama a naříkat: “Nezlobte se, už tolikrát jsem to v bance urgovala, už je to ve stádiu zprocesované žádosti, ale to víte… tohle je prostě Řecko, strašně se vám omlouvám!!!”

Ptala jsem se, zda by jim nemohla vyplatit ty peníze nazpět v hotovosti, ale paní nešťastně tvrdila, že to opravdu nejde, protože se ten bankovní proces už nedá zastavit. Ale pokud chceme, máme se stavit do Národní banky u vedoucí pobočky paní Eleni, která má případ na starosti, a s tou ať to zkusíme domluvit.

K našemu velkému štěstí se v obchodě nacházela zrovna účetní podniku, která se nabídla, že půjde s námi.  V bance stálo několik dlouhých front. Trošku nešťastně jsem se porozhlédla okolo sebe, ale to už nás účetní jistým krokem vedla k přepážce paní Eleni, jejíž pracovní stůl zel prázdnotou. Bylo něco okolo desáté hodiny a zaměstnanec u vedlejšího stolu se podíval na hodinky a oznámil, že paní Eleni by zde měla být do patnácti minut. Po této době se vykolébala z toalety kyprá dáma s velmi výrazným nalíčením (docela by mě zajímalo, co by se dalo vidět pod vrstvou mejkapu), v podpaždí si nesla kosmetickou kabelku, a blahosklonně nám pokynula, ať se přiblížíme.

Po chvilce přesně věděla, o co jde a řekla, že žádost je v procesu schvalování a nedá se stáhnout. Poté vyjela jakési výpisy z účtů onoho obchodu a řekla, že tam žádnou částku 240 eur nevidí, takže jsme ji upozornili, že se jedná o dvojnásobek, protože karta byla použita dvakrát. Na to se paní Eleni zamyslela, z šuplíku vylovila elektronickou cigaretu, ze které lačně potáhla, přijala tři telefonáty od svého syna, který se stále něčeho dožadoval, ale ona mu telefon znovu a znovu po několika větách trpělivě vytípávala, a pak prohlásila, že se tedy žádost musí zrušit.. (což před chvilkou ještě údajně nešlo). “No jo, tady jsme v Řecku,” prohlásila oblíbenou formulku.

Po dalších asi dvaceti minutách, kdy hrozilo, že Slávek dostane infarkt a Klára hysterický záchvat (“Hlavně klid,” tišila jsem je. “Když se paní Eleni rozhodne, že se jí do toho nechce, a že si máme tamhle vytáhnout pořadové číslo, jsme nahraní, tak si ji hlavně nenaštvat” vysvětlovala jsem. “Tohle je fakt prostě Řecko, co naděláme,” krčila jsem rameny a paní Eleni, která za sebou měla celou plejádu fotografií ve stříbrných rámečcích, jsem se zeptala, zda ten hezký muž je její syn. Poprvé za celou dobu se usmála, a když jsem dodala otázku, zda je to ten, co pořád volá kvůli té fyzioterapii, přikývla a úsměv jí rychle zmizel z tváře.

Pak najednou paní Eleni vítězoslavně prohlásila, že částka vůbec nebyla připsána na účet obchodu, a že si má Slávek promluvit se svojí bankou. To už se pokoušely mrákoty i o mne. Klára, s už lehce nervozním hlasem, paní Eleni začala zasvěcovat do světa platebních karet a ukazovala jí, že částka 476 eur, přičtená na účet 21.6. je právě ta kýžená částka, ale bez stržené provize.

Paní Eleni znovu bezradně potáhla z elektronické cigarety, kterou už do šuplíku raději nevracela. Pak vytočila číslo obchodu a poprosila prodavačku, aby zákazníkům vrátila částku v hotovosti. To ale nešlo, protože prodavačka tolik peněz v hotovosti vůbec neměla, a tak nakonec, po téměř hodinovém čekání se paní Eleni uvolila, že částku tedy vyplatí ona.

Chvilku ještě něco ťukala do počítače, potom vytáhla ze zázračného šuplíku tři sta eur volně položených a ze své osobní kabelky peněženku se zbylým obnosem, nechala Slávkovi podepsat papír, že peníze převzal, a tím byla celá záležitost vyřešená. Milá účetní, bez které bychom to celé nebyli schopni vyřídit, se omluvně usmála a poznamenala: “Tohle je prostě Řecko…”

A zrovna dnes mi psala jedna kamarádka, která má v neděli přijet na Korfu na dovolenou, jestli bych řekla majitelům, že přijede až pozdě v noci. Napsala jsem jí: “Oni to vědí, to je jedno, klíče  budeš mít v zámku a zaplatíš, až je potkáš.” Na to jsem dostala místo odpovědi překvapeného smajlíka.

I tohle je totiž Řecko a já ho mám ráda i s tím přidruženým úředním a bankovním šimlem.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Instituce, nemocnice, černá složka zdraví, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na „To je prostě Řecko…“

  1. Čerf napsal:

    Ano, občas šílené, občas nádherné. Téměř vždy obtížně pochopitelné. Prostě Řecko! 🙂

    • Lenka napsal:

      Jó Řecko. Vybavilo se mi, jak jsem po kontrole výpisu z banky musela volat majitelům penzionu, že platba přes booking proběhla dvakrát. Naštěstí se ukázalo, že slečna v recepci sumu při naší rezervaci blokla a po platbě během pobytu prvotní blokaci prostě jen zapomněla zrušit. Nikde jinde v Evropě se nám něco podobného nestalo a že se nacestujem :-)!

  2. Vladimír napsal:

    U vás asi trpělivost a pozitivní nálada je na prvním místě.Technika občas zklame.Všechno se pomalu a v klidu dá vyřešit.V Řecku je to už asi takové,ochota ale nechybí.

  3. Martina napsal:

    Zdravím Ostrovanku a Korfu zvlášt!
    Navštívili jsme tento krásný ostrov v červenci a inspirací k cestování po ostrově nám byly i Vaše knihy.
    Také jsem hojně využívala placení kartou,ale byly to vesměs menší částky a nikdy nebyl problém,po návratu jsem si zkontrolovala výpis a vše bylo ok.
    Ale co mě zarazilo-náš příjezd byl pozdě vnoci-okolo druhé hodiny a delegátka nám při opuštění autobusu řekla,že klíč bude ve dveřích.A taky byl,tak jsme se ubytovali a prvních pár dní jsme vůbec netušili,kdo je majitelem „našeho“penzionu,ani kde vlastně v domě bydlí,až jsme se doptali u již déle ubytovaných.
    Asi je to hodně o důvěře,nejsme na to moc zvyklí.
    Ostrov je nádherný,moc jsme si to užili,půjčili jsme si auto a objeli co se dalo.
    Jediný problém byl po návratu,když přišel účet za telefony,synovi naúčtovali,že používal data v Albánii,nevšiml si že se připojil na asi silnější albánskou sí´t a v blahé víře že data jsou po zrušení roomingu za stejnou cenu jako u nás si to užíval a kdeco dával do „světa“.No stálo to asi patnáct stovek,za blbost se platí!Albánie holt není v Unii.
    Přeji Vám krásný podzim a těším se na další Vaše psaní!

    Martina

  4. Káča napsal:

    Už to bude rok, co jsme v podstatě jako letenku použili u cestovky koupený týdenní pobyt ve studiích v Sidari , abychom pak větší část týdne strávili „na vlastní pěst“ na Erikuse, kde jsme přes net měli domluvený ubytování, pak jsme se tam ty čtyři dny „na futro“ stravovali a až těsně před odchodem ( se slzou v oku – v našem oku pochopitelně ) do přístavu na zpáteční cestu nám byl vystaven účet. No taky jsme koukali jak blázni. . . .
    Na druhou stranu se člověk nesmí vztekat, když na San Roku čeká na bus přes půl hodiny i když mezi tím už měly jet aspoň tři. A tak to tam milujeme se vším všudy a momentálně jsme moc smutný, že letos se tam podruhý nedostaneme. . .
    Přeju krásný korfský babí léto!!!

  5. Veri Vestra napsal:

    Zdravíme Pavlo.
    Taky máme milou vzpomínku,kdy jsme se vydaly na Angelo hrad a při vstupném jsme chtěly zaplatit 50Eury,na které nám daný prodejce neuměl vrátit.Tak jsme vytáhly drobné,’centy‘,ve kterých bychom to napočítaly,ale to zase nechtěl,že to nejsou peníze.Nakonec nás raději pustil zadarmo.I takové je Řecko,Korfu,kterè tak milujeme.

  6. Štěpán napsal:

    To je prostě Řecko…
    Volám do půjčovny aut, odkud máme už tři dny zapůjčenou Pandu a dráždíme s ní Korfu křížem krážem, že náš výpůjční čas vypršel a chceme se domluvit, jak auto vrátíme.
    „Kde je auto zaparkované?“ zeptal se hlas na druhé straně sluchátka.
    Prozradil jsem ulici a zhuba místo.
    „Tak nechte klíče v zapalování a auto samozřejmě nezamykejte.“ zaznělo.
    Udělal jsem, jak poručili. Když jsem od odemčeného auta s klíčky v zapalování odcházel, neměl jsem úplně příjemný pocit. Duruhý den ráno, tak auto už nestálo.

    Dodnes nevím, jestli je zpátky v půjčovně nebo teď jezdí někde jinde. A pár dnů jsem se ještě namátkově díval na zaparkovaná auta, jestli náhodou také nemají klíče v zapalování. 🙂

    To je prostě Řecko.

    • ostrovanka napsal:

      presne…. asi to dobre dopadlo, jinak uz bych o tom vedela. drive dokonce rikali, at lidi nechaji penize pod rohozkou s klicem a auto odemcene. dnes uz to tak vetsinou nedelaji, ale bylo neuveritelne, ze to fungovalo. nejen, ze nikdo penize neukradl, ale nikdo ani netvrdil, ze je tam dal a ted, ze tam nejsou, neni jeho chyba.

  7. Karel Štrobl napsal:

    Jo, přesně poznavam…!!! A to už se mnoho věcí za 10 let zlepšilo. Ale doposud musime jit zaplatit ucet za vodu osobně na úřad, prevodem to prostě neni možné! Takže jsme jednou prisli na úřad, s tim, že už 14 dni čekáme na roční ucet za vodu a nic a ze si pro nej tedy jdeme a rovnou zaplatíme. Paní se usmála a řekla, že skutečně maji ucty 14denní zpoždění, ale centrálně a že se s tim neda nic delat. Kontroval jsem, že za 2 dny odjíždíme a vratime se opet za 2-3 mesice a nechceme platit pokutu za pozdní platbu, ktera sou každý den vyšší a vyšší.. usmála a že s tim nejde nic delat a že to budeme muset zaplatit až se vratime… horem spodem jsem hledal moznost, převod, daval penize předem – NE, neni jiná moznost !!!
    Až jsem bouchnul… „Takže kvuli vašemu bordelu mám platit pokutu a vy se mi ještě smejete… ??!!““ A už me vedli ven z budovy… naštěstí pred budovou je ouzerie, kde jsem se při tzipuru dozvěděl, že tam chodí klidnit nervy spousty lidí po jednání na úřadě….

  8. Bohdana napsal:

    Letos jsem byla poprvé v Řecku a lidé byli opravdu velmi vstřícní, kdykoliv jsme potřebovali pomoci. Také se nám stalo, že obchodník místo 4 eur na platební terminál zadal 40 eur, ale hned nám je vyplatil v hotovosti a moc se omlouval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *