Malé radosti

„Tak fajn, tak si ty brambůrky snězte, ale ne celé, jen půlku,“ souhlasně jsem odpověděla na žadonění dětí, než jsme s Adonisem odešli včera večer na návštěvu. Brala jsem to jako malý úplatek za to, že odcházíme a děti jdou spát bez našeho večerního rituálu, kdy si čteme a zpíváme.

Normálně doma ani brambůrky nemíváme, ale tentokrát se u nás ocitly takovou legrační náhodou. Volala jsem Adonisovi, který jel právě na motorce a telefon vzal za jízdy, takže moc neslyšel, aby koupil CIF, měla jsem na mysli čistící prostředek a on rozuměl chips a koupil brambůrky.

Když jsme přišli domů, dlouho po půlnoci, děti spokojeně oddychovaly v Janýskově posteli. Dala jsem jim pusu a šla do kuchyně. Tam jsem na stole našla pytlík od chipsů, na jehož dně bylo pár drobků a tento dopis:

Zdá se, že jsme snědli toho až moc. Ale ve skutečnosti jsme snědli jen půlku, protože ti lumpové, co to vyráběli, tam dali strašně málo a ani jsme si na tom tak nepochutnali.
Tak si pobouřené děti stěžujou na TSAKIRIS chips.
Podpis Jannis a Ofélie

Usmála jsem se a pomyslela si, jak málo stačí k radosti. Jeden prázdný pytlík od brambůrek a pár slov.

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Malé radosti

  1. Veru napsal:

    No, kdyby postavil někdo chipsy přede mě, tak by tam taky zůstaly jenom drobky a možná ani to ne. Mám takový dojem, že Vaše děti chytly básnickou můzu po Vás.

  2. Čerf napsal:

    Ještěže takoví báječní lumpové, kteří dokážou vybudit dětské tvořivé síly, existují 🙂 Půlka brambůrků ostatně není dobrá míra, je nejednoznačná a počítání v celých pytlících je jistě lepší. Úplná čipsová kvantová teorie! :-).

  3. adaluter napsal:

    Ať počítám, jak počítám, dvě děti – jedny brambůrky – (každý) půlku – rovná se prázdný pytlík, vždyť poslechly na slovo. Ty zbylé drobky byly vlastně laskavost. :-))

  4. Eva G. napsal:

    Pavli, Vaše drobné postřehy z běžného života a čtení Vašich knížek jsou fajn, většinou jako milé pohlazení, asi protože mají tu rodinnou a člověčí duši a půvab drobných okamžiků, které máme časem tendenci zapomenout, pokud si je někam nepoznamenáme :-). Vlastním obě dvě knížky – „Příběhy olivového…“ i „Když na Korfu…“a často se k nim vracím. Moc Vám fandím a přeji mnoho další inspirace a energie pro další psaní a také, aby Vám vzájemná láska v rodině i nadále tak krásně proudila:-). Zdravím z Českých Budějovic.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *