Když ženy svému muži servírují jídlo, pokleknou si u něj a podrží mu misku s vodou, aby si mohl umýt ruce.
Ahoj Zuzko, Zambie je pro nás země, kterou by málokdo dovedl najít na slepé mapě. Co tě tam přivedlo?
Ono to Zambií vůbec nezačalo, ale bylo to mnohem složitější. Za svých studentských let jsem odjela na rok do Švédska a tam začala chodit s Italem, který jezdil dobrovolničit do Keni. Později začal pracovat pro neziskovku a odjel do Ugandy. Já jsem dodělávala bakaláře enviromentální studia a sociální antropologii a pak jsem odjela za ním.
Našla jsem si stáž s pražskou charitou v Kampale a přítel byl na severovýchodě Ugandy na hranici Jižním Súdánem, kde žijí pastevci podobní Masajům, Karamojongové. Taková typická Afrika, pili krev s mlíkem, nosili korále a klasické oblečení, jaké známe z filmů o Africe.
Po dvou letech v Ugandě jsem ale potřebovala změnu a našla jsem si práci v neziskovce v Zambii. Nevěděla jsem nic, jen že tam jsou Viktoriiny vodopády. Pracovala jsem v uprchlickém táboře, kde byli lidé z Angoly, Konga a Rwandy a Somálska a Burundi.
Takže Zambii sis zamilovala a zůstala tam?
I to bylo trochu složitější. Přítel za mnou přijel asi dvakrát, ale byli jsme mladí a hloupí a já se za ním ve 26 letech podruhé vypravila, tentokrát do Tanzánie, i když se mi ze Zambie nechtělo odjet, protože jsem si to tu zamilovala. I přesto jsem dala v Zambii výpověď a odstěhovala jsem se za ním do Dar Es Salaamu.
V Tanzánii jsem byla asi devět měsíců, je to krásná země, má pláže a úžasnou přírodu. Ale mně se tak stýskalo po Zambii, po lidech, které jsem si tak oblíbila. Na rozdíl od jiných afrických zemí, kde jsem byla, se v Zambii dá s místními lidmi mnohem lépe dorozumět a je jednodušší si najít kamarády.
Náš vztah s přítelem ale už nebyl tak pevný jako dřív, a tak jsme se po zvážení všech pro a proti rozešli a já jsem se do Zambie vrátila.
A tam, přepokládám, jsi potkala muže svých snů?
Ano. Zambii jsem ale milovala dřív, než jsem potkala svého muže. On tančil salsu a moje česká kamarádka si ho najala na filmový festival, který pořádala. A tak jsem se seznámili. Já, která neumím tančit, jsem skončila s tanečníkem. Jmenuje se Chris. Je o devět let starší než já a byla to víceméně láska na první pohled z obou stran. Protančili jsem spolu celý večer a druhý den jsme se potkali znovu a od toho dne jsme spolu už nikdy nepřestali mluvit.
Jaký je tvůj muž?
Můj manžel je hodně názorově jiný než ostatní Afričani. Možná na něj měl vliv život v Kanadě a v Americe, kde strávil několik let, těžko říct. Mezi námi jsou normální rozdíly, ale jen jako mezi mužem a ženou.
Jsem ráda, že po mně nechce dodržování některých místních zvyklostí. Například když ženy svému muži servírují jídlo, pokleknou si u něj a podrží mu misku s vodou, aby si mohl umýt ruce. Zde je to otázka úcty k manželovi a ženám to nepřijde vůbec ponižující.
My dva máme stejný smysl pro humor. Děláme si rasistické legrácky, což někdy okolí šokuje, ale my se snažíme bořit tabu tím, že tato témata neignorujeme a děláme si z nich srandu.
.
Jaké jsou výhody nebo naopak nevýhody svazku s Afričanem?
Na našem svazku vidím většinou samá pozitiva. V minulém vztahu jsem měla spíš úlohu muže. Tady to tak není. Teď mám doma chlapa, který je hlavou rodiny v pravém slova smyslu. Ve vaření se například střídáme, ale kdyby mi do domu přišel zloděj nebo náš synek musel do nemocnice, tak on začne okamžitě jednat, a to mi vyhovuje.
Zmínila jsi, že máš malého synka. Jakým jazykem se doma dorozumíváte?
Mému synkovi je skoro rok a mluvím na něj česky, když jsme spolu. Když jsme s manželem, tak anglicky a manžel na něj mluví Bembou, což je jeden z tradičních zambijských jazyků.
Existují nějaké zvyky, které tě šokovaly?
Ano. V některých částech země je tradice prodlužování stydkých pysků. Natahují se tak, aby byly co nejdelší. Prý už ve školách je velký sociální tlak, aby si to dívky dělaly, protože je to pro muže atraktivnější a pak údajně podvádějí ženu méně. Někdy se to dělá děvčátkům od malička postupně, což snad není tak bolestivé. Ženy často to samy chtějí, aby měly větší šance u mužů.
Je něco, co ti na Zambijcích vadí?
Zambijcům se moc nedá věřit, co se romatických vztahů týče. Jsou pěkní, umí se hezky obléct a umí ženskou ukecat. Je tedy docela problém najít muže, který to myslí vážně. Prý když rozdával Bůh šarm a krásu, rozsypal se mu pytel nad Zambií. Ale muži často lžou, že jsou nezadaní a když žena přijede jako nová, slyší příjemné lichotky, kterým je těžko odolat.
Měla jsi někdy chuť se vším třísknout odjet zpět domů?
Někdy mi to tu leze na nervy, ale neuvažuji o tom, že bych odešla. Je to můj domov a cítím se tu šťastná. Začala jsem konečně psát blog Tvé africké štěstí a mým cílem je, abych přivedla zkreslené představy o Africe na pravou míru. Nejsou tu jen děti s nafouklými bříšky, ale také krásná nákupní centra, kavárny a velmi elegantně oblečení lidé. Afrika má mnoho tváří.
Myslíš, že v Zambii zůstanete?
Zatím tu chceme zůstat, ale až půjde syn na střední školu, budeme zvažovat, zda se nepřestěhujeme, i když můj muž do Evropy nechce.Rozhodně není pravda, že by všichni Afričani chtěli do Evropy. Zambijci jsou patrioté a svoji zemi vůbec nechtějí opouštět.
Díky, Zuzko. Hodně štěstí a krásný Advent!
