V polovině srpna je na Korfu vždycky velký šrumec. Nejen, že sem najíždí spousta turistů z Itálie, Řecka a nejrůznějších koutů světa, ale hlavně se slaví spousta slavností po celém ostrově.
Náš big band poctivě nacvičoval už celý červenec na srpnový koncert na náměstí. 11. sprna se konal velký průvod u příležitosti svátku sv. Spyridona. Ten se totiž v roce 1716 zapřičinil o to, aby ostrov nebyl dobyt Turky. Ti nakonec, když Spyridon seslal velkou bouři, byli nuceni odpolout s nepořízenou. 15. srpna se zase slaví nanebevstoupení Panny Marie. (Na nějž se vymlouvá spousta lidí, kteří mají nějaké resty, jako třeba prodavačka, která nechce vyměnit Janýskovy boty, prý se se mnou spojí až po Panence Marii, ale o tom až jindy…)
Ve čtvrtek se koná procesí v čele s popy a relikviemi svatého Spyridona. Opět se vpředu nese stříbrná schránka s jeho rukou, opět hrají uniformované kapely a na konci slavnosti, před kostelem, kam nesou na nosítkách svatého Spyridona, leží postižení lidé na chodníku a čekají na zázrak, který má nastat, až nad nimi schránku popové přenesou. Zázrak je podle mého to, že ležící nemocní nejsou na ulici zaživa ušlapáni.
Večer se koná na náměstí koncert pod širým nebem. Sedmdesát hudebníků v bílomodrých uniformách se stěží vejde do malého altánku. Náměstí je zcela zaplněno davem lidí. Je zvláštní hrát na takovém místě. Jsem ráda, že nás je tolik a nejsou slyšet moje chyby, kterých se často dopouštím.
V sobotu se ukládají vystavené ostatky svatého zpět do stříbrného sarkofágu, takže hrajeme zase. Tentokrát uvnitř v kostele, kde po minulém neúspěchu leží opět postižení na zemi a úpěnlivě prosí o zázrak. Pokud se nestane, zkusí to zase příště a pak znovu a zase. Naděje umírá poslední.
V neděli je velká pouť v Mandouki u přístavu. Scházíme se a rovnáme v parném podvečeru do řad. Měsíc nad přístavem vypadá jako velká červená vánoční ozdoba. Začínáme hrát pochod zvaný Mantzaros a kráčíme uličkami periferie. Tisíce lidí tvoří špalír a se svíčkami v ruce tiše přihlížejí. Staří pánové nastrojeni v bílých košilích, s kravatou a v saku, kouří přemýšlivě svoji cigaretu. Babičky drží vnoučky za jednu ruku a ve druhé mají svíčku. Děti s panenkami a autíčky, nintendy nebo zmrzlinou se honí mezi sebou. V popředí jdou popové z Mandouckých kostelů a za nimi v modrých hábitech podivní muži nesoucí velikánské těžké svícny. Ti muži mají výrazy šílenců jako z obrazů Cyrila Boudy. Ptám se kolegy, který hraje na lesní roh, proč tihle muži v modrých hábitech vypadají, jako by zrovna utekli z blázince. Šeptá, že chtějí dát šanci i těm, co jinak šanci nemají. Někteří z nich jsou alkoholici a takhle si prý přivydělají nějakou kačku.
Procházíme kolem ztmavlého hřbitova. Další pochod hrajeme víceméně po paměti, protože na noty nám svítí jen měsíc vykukující těsně nad vysokánskými siluetami cypřišů.
Z kostelů burácejí zvony. Postupně přicházíme do centra dění. Na velkých rožních se opékají jehňata, na grilech voní souvlaki. Na některých stolech před domy lidí jsou talířky plné kostí a papírových ubrousků. Samozřejmě nesmí chybět cikáni se svými nafukovacími balonky a Albánci s umělohmotným brakem pro děti.
Procesí končí, slavnost pokračuje. Na mě čeká Adonis, který mě na motorce vyváží z davu. Měsíc se odráží v mořské hladině a v přístavu troubí vyplouvající parník na rozloučenou.
Pěkné počteníčko.Když člověk zavře oči,vidí to skoro jako film.Ještě by to chtělo nějaké videjko.A hlavně ozvučené,abych si ty tóny(i ty drobet falešné) patřičně vychutnal.:-)))Přeju fajn večer na ostrůvek,tak hluboce zapsaný v mém srdíčku.Zdravím celou rodinku.Zdenek
moc pěkně se to čte a ještě je to hezčí, když zavřu oči a všechno si to předtavuji…akorát ten klid a ticho mi tu jaksi k tomu nějak chybí…:-))zdravím za všechny valachy z valach. edita
V ten den jsme tam byli na výletě a lidí opravdu víc než dost :-D. Nástup hudebníku i kousek koncertu jsme viděli, ale vás jsem bohužel nepoznala 🙁 jinak moc pěkné… 🙂
wilson a edita: prave jsme meli navstevu z valasska, tak jsme zavzpominali!!
lucka: byli jsme v te besidce jak sardinky, tak to neslo moc videt. neva, o me tam stejne neslo:)
Večerní Kerkyra je moc romantická i bez Spyridona a Marie:o), ovšem, ehm, ten poslední odstavec, hned mi naskočily pupínky :o))
Σίβυλλαno přece Ty, ten poslední odstavec ve dvou řádcích vydá za dlouhý článek. Navíc, na rozdíl od té pravěké báby se Tvá předpověď splní docela brzy, jen co prostí lidové z Německa, Francie a tak, se správně naséřou a vezmou své Merkely, Šar kozy a jiné holí přes záda a přestanou bezuzdně živit některé rozjuchané národy. K mému velkému očekávání se Řecko zase stane /jak poipisuješ v posledním odstavci/ tou bývalou krásnou a romantickou středomořskou zemí, plnou myslících Sokratů a Euklidů a jiných trojuhelníků . Národ samoživitel bude víc v práci než pod prapory v ulicích, děti třeba jako dnes německé už chodí 14 dní do školy a já se na delší dobu nakvartíruji do Kerkyry, kde občas posedím večer ve stínu košatého stromu třeba s už nevirtuální kámoškou u dobré kávy. Přeji tomuto národu, aby se mi vše splnilo a já se té návštěvy ještě dožil. Nuž tak
Pro neznalé ta hatlamatilka v nadpisu je řecky napsáno Sibyla
Moc zajímavé povídání, vidím to před sebou úplně živě. Odhadoval bych, že heslo sv.Spyridona bylo: "Ruku na to!" 🙂
mod: pupinky z mesice nad morem nebo z odplouvajiciho trajektu:)??
buteo: uz aby to bylo! myslim to posezeni pri kave ve stinu fiku. recke moresy jsou totiz prudce nakazlive:)
cerf: hahahahahah. diky za pobaveni:))))))
No jo.Když Valaši jsou takoví kočovníci.:-)))Hlavně Ti dovolenkoví.:-)))Všechny na ostrůvku zdaví Zdenek
Pupínky při představě Adonise, kličkujícího na motorce mezi auty, motorkami a tůristy:o))
hezkééé. :)Panenku Marii jsem tenkrát prožila v kuchyni u nádobí, ale prej je to hezká slavnost. 🙂
mod: a ja myslela, ze se ti jizda na motorce libila:)
papaja: ty jsi zase v recku?
Ne, probůh! 😀