Silvestr v Albánii IV.

Na Nový Rok je pochopitelně zavřeno taktéž téměř všude, tak jsme vyparkovali svůj ohromný BENZ a jeli se podívat do horské vesničky Kruje, o které nám všichni znalci říkali, že ji nesmíme vynechat. Za tu hodinovou cestu to podle mého názoru nestálo, ale chvilku jsme pochodili po hradbách staré zříceniny, pokochali se výhledem na krásnou přírodu a na Jadranské moře a vydali se k pobřeží do druhého největšího města a zároveň nejdůležitějšího přístavu spojujícího Albánii s italskou Anconou, do Durres, který se česky jmenuje Drač. Tam se nachází údajně největší amfiteátr na Balkánském poloostrově. Kasa byla sice zavřená, ale amfiteátr je krásně vidět z venku, takže kulturu jsme měli za chvíli odbytou a těšili se na něco dobrého k jídlu.

Obrovské nábřeží lemované palmami a kavárnami  a restauracemi vypadalo jak někde na Floridě (tam jsem sice nikdy nebyla, ale tak nějak si to tam představuji), všude se procházely rodinky s dětmi, narazili jsme na další pouť s kolotoči a dalšími atrakcemi a pak si vyhlédli jednu restauraci, kde jsem se skutečně dobře najedli a když si po obědě chtěla Ofélie dát zákusek a my se rozhodli před další cestou si dát kávu, poprosili jsme číšníka italsky (v Drači mluví italsky snad úplně každý) o jedno espreso a jedno kapučíno. Asi po čtvrt hodině přišel číšník s tím, že káva zrovna došla… Zaplatili jsme tedy a vydali se do jedné kavárny, kde ale neměli k Oféliině zklamání žádné dezerty a vzápětí přinesli celkem pitelné espreso a kapučíno z prášku… Po tolika dnech v Albánii jsme nenarazili ani jednou na nějakou alespoň trochu slušnou kávu a doteď si nedovedu vysvětlit, čím to je. Ví to někdo?

Ale sluníčko svítilo, moře se lesklo, racci nám kroužili nad hlavami a nám bylo dobře. Tak jsme nasedli a jeli další dvě hodiny po pobřeží směrem na jih do města Vlore. Tam jsme měli jednu noc přespat, takže jsem si vybalili věci a vyšli, už zase za tmy, na průzkum města, které vlastně vypadalo jako mladší sestra Drače. Na promenádě byla další pouť a spousta lidí. Adonis opět našel jakousi místní restauraci, která se nám líbila pro svůj nevábný balkánský půvab. A taky tam měli jakási elektrická kamínka, takže tam bylo celkem příjemně. Místní lidé si objednávali hory masa a dva mladíci u stolu vedle nás, pojídali syrové krevety! To Adonise zaujalo, protože nikdy nic takového nezkoušel a zjištění, že má ve svém pokročilém věku možnost ochutnat něco poprvé, ho vyloženě nadchlo.

Já jsem byla k syrovým krevetám trošku skeptická, ale uvolila jsem se (protože se musela objednat jen poměrně velká porce), že je vyzkouším taky, a kupodivu souhlasila i Ofélie. Adonis byl blahem bez sebe, když se zakusoval do šedivých vykuchaných mořských potvor. Já i Ofélie jsme tedy povinně vyzkoušely, ale že bychom byly nějak super nadšené, se říct tak úplně nedalo. Adonis se pak rozhodl, že se chce podívat, jak tohle kuchař připravuje, a tak se vnutil do kuchyně, odkud ho ale vyhodil kuchař, že krevety právě došly.

Ofélie si objednala jako hlavní jídlo mušle a já chobotnici. Po hodině přišel číšník a snažil se nám místo mušlí vnutit kalamáry a když jsme řekli, že jsme chtěli mušle, oznámil, že mušle taky došly. Pak mi přinesl grilovanou chobotnici, která byla tak tvrdá a spálená, že se nedala pozřít, takže jsem ji vrátila a s povzdechem si dolila sklenku vína. Rozjezd byl fajn, ale dojezd nic moc, i když Adonis nepřestával nadšeně filozofovat nad tím, kde na Korfu sežene čerstvé tygří kalamáry a pro koho je připraví. Když jsme požádali o účet, přinesl nám ho číšník se slovy, že by byl rád, kdybychom ty kalamáry zaplatili, protože jinak je bude muset zaplati ze své kapsy. Vzhledem k tomu, že to nebyla žádná láce a kalamáry jsme si ani neobjednali ani je nesnědli, přišel nám takový požadavek jako docela drzost, tak jsme  sice odmítli, ale nechali docela velké dýško  a lehce znechuceni a hladoví odešli. Pro jednou jsme se holt netrefili…

Každopádně ale bylo pozitivní, že Adonis tento den nepozval nikoho k nám domů.

 

pokračování brzy…

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Silvestr v Albánii IV.

  1. Sim napsal:

    Ja se tesim na Albanie VIII – After Party.

    Plny trajekt albanskych kucharu, recepcnich, pumparu a hospodskych se vylodi v Kerkyre, spolecne zamiri pred Spiridona, kde se do krve pobije s protijdoucim davem touzicim videt relikvie, pak se zaseknou v uzkem schodisti stareho benatskeho domu a nakonec zabrani Adonisovi mesic v praci a v kutilstvi. Az Adonis po dvou dnech odpadne, tak se smiluji a budou se u kamen stridat. Padne 50 sudu vina, hory syrovych krevet, domaciho chleba a hektolitry perfektne pripravene kavy. Nakonec Adonis zjisti, ze prave ta kava brani Albancum v odchodu a tak je vypravi zpatky i se svym novym strojem na espresso a cerstve prazene pytlem Nikaraguy. V Albanii pak nastane nova epocha – doba kavova.

  2. Pavla napsal:

    Krasne… A s dodatkem od Sim jsem se chechtala nahlas a zive si predstavovala situaci. A pak mi to nedalo a vyhledala jsem si na YouTube nekolik dokumentu o Albanii. O kave jsem se docetla, ze se tam pry pripravuje jinak, specialitou je silna kava smichana nejdriv s cukrem a teprve pak zalita horkou vodou. Jinak je mozne, ze Adonisova kava fakt nema konkurenci….. ☺.

    • Ostrovanka napsal:

      ne, je to opravdu balkánský styl vaření kávy, tady v Řecku je to taky, ale spíš mě překvapilo, že tam prostě neznají klasické espreso a kapučíno, když tam mají tolik Italů…

Napsat komentář: Pavla Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *