Kuplířství (a mezinárodní vztahy…)

I já jsem se do toho párkrát namočila. Seznámila jsem svoji polskou kamarádku Moniku se svým Holandským kamarádem Raoulem. Za rok se vzali v Praze, i přesto, že mě chtěli za svědka, nemohla jsem jít, neboť se brali v katolickém kostele a já katolička nejsem. Co na tom, že Monika byla v tu dobu v 6. měsíci těhotenství, tudíž její svatební šaty byly zároveň těhotenské. Dnes už mají tři děti a poměrně uštěkané manželství.

Od té doby seznamuji každého s každým. Škoda jakékoliv promarněné šance. Lidé se pořád hledají a nemají se kde seznámit. Už jsem si poměrně podrobně vypracovala seznam svých nezadaných a hledajících známých. Problém tkví v tom, že se na seznamu objevují nové a nové ženy a pořád jen jeden či dva muži. Jeden můj dobrý kamarád už byl na rande s více než deseti ženami, mnou dohozenými. Nikdy to ale neklaplo.

Každopádně mě ale tohle téma seznamování a téma vztahů vždycky nesmírně zajímalo. Onehdá jsem seděla na Korfu v jedné milé hospůdce s pár kamarády a přistihla jsem se, že nejsem schopna se účastnit společenské konverzace, neboť sleduji dva lidi u vedlejších stolků. Ona, původem zřejmě Asiatka, ale hovořící britskou angličtinou, seděla u stolu sama, pojídala řecký salát a pila pivo zn. Heineken. On seděl sám u vedlejšího stolu, objednal si řecký salát a pivo Heineken& Pohledný mladík, podle přízvuku též britský občan.

Jeden druhému se chvíli dívali na stůl, pak se jejich pohledy střetly, zjistili, že mají stejné jídlo a začali se smát. Potom pomalu konverzovat. Odkud je on, odkud ona, co zde dělají, jak milují Řecko a řecký salát. A pivo Heineken. Takhle se domlouvali od sousedících stolů snad hodinu a já jsem nechtěla propásnout moment, kdy si sesednou či spolu odejdou, nebo alespoň moment rozloučení. Kamarádi ze mě byli trošku nervozní a mě zase bylo lehce trapně, že se nebavím. Podívala jsem se na poloviční láhev jejich piva a uklidnila se, že mám ještě čas a začala se konečně bavit. Jen jsem se ale otočila zpátky, byli oba pryč. Jaká škoda, ještě dlouho mě to mrzelo.

Nedávno jsem po svém příjezdu čekala na své dávné kamarádky v kavárně Ypsilon, popíjela kávu a četla si. Vedle mého stolu seděly dvě dámy a jeden pán s flaškou vína na stole, na pět hodin odpoledne byli ve značně podroušeném stavu. Upřela jsem svůj zrak k jejich stolu a nemohla se odtrhnout, protože to, co jsem viděla, bylo možná lepší představen, než jaké se ten den hrálo ve vedlejším divadle.

První dáma, kolem šedesátky, zřejmě představila poměrně pohledného pětapadesátníka své asi tak padesátileté kamarádce. Starší žena seděla u dvojice jako páté kolo u vozu, zatímco muž se snažil sbalit padesátnici, což se mu pod vlivem alkoholu dařilo velmi rychle. Na stole měl položeny tři mobilní telefony a každou chvilku některý z nich zazvonil. Pokud byl pět minut klid, začal muž sám vytáčet nějaká čísla a s někým hovořit. S každým dalším douškem vína se jeho slovník stával vulgárnějším. Padesátnice se ve chvilkách, kdy zrovna hovořil, vždy naklonila k šedesátnici a poměrně nahlas si povídaly, že tohle je teda úlovek a vzpomínaly své bývalé manžely.

První odešla na záchod šedesátnice. Muž se zuřivě vrhnul na padesátnici a začal ji nepokrytě líbat. Pak odešla na záchod padesátnice a muž vyprávěl šedesátnici, že její kamarádka je šťabajzna, která rozhodně stojí dneska v noci za hřích. Po další láhvi vína odešel na záchod muž a obě ženy se rámci možností co nejrychleji zvedly a odpotácely se ven z kavárny. V tu chvíli už jsem nebyla zdaleka jediná, kdo divadlu přihlížel.

Ženy se stylem krok sun krok potácely ven z průchodu. Muž se vrátil z WC a když ženy nespatřil, vyrazil ven, ač mu na stole ležely všechny tři mobily, šrajtofle a deštník. Konec si mohu už jen domýšlet.

Při mojí loňské rozlučce v hospodě Žlutá Pumpa, kam přišli moji kamarádi, kteří se ale mezi sebou neznají, se seznámila jedna mladá inteligentní dívka s jedním sympatickým milým chlapcem. Trošku jsem pak napomohla při výměně čísel a teď po roce dostávám od obou vzkazy z daleké Ameriky, jak se strašně milují a jak jejich setkání bylo osudové.

Protože jsem stará kuplířka, nemohu si odpustit tohle: příští víkend se budu zase loučit. Ve Žluté Pumpě bude minimálně jeden nezadaný kamarád a nezadaná kamarádka&

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Kuplířství (a mezinárodní vztahy…)

  1. Gomba napsal:

    No tedáááá – kdo by to byl do Tebe řekl*smích*

  2. Nikos napsal:

    No jestli mas na seznamu nejakou modrookou blondynku 175 cm 90-60-90 okolo 20 let tak mi ji posly do Thess :o) Kuplirko jedna :o)

  3. buteo napsal:

    Pájo,Ty přece v dobré víře lidi seznamuješ, tedy správně dohazovačka . Co pak dělají o svém rozhodnutí, to přece není Tvůj problém, pokud nemáš za každé to, nějaké tamto/groš/. Probůh, co to je Žlutá pumpa? Ale jinak se měj hezky a opět se ozvi, ale z Y raději ne.Hezký večer

  4. Terezula napsal:

    no co, někdo tomu přece musí napomáhat. Akorát na to musí být ta správná povaha a cítění :-)Tak teda ať to příští týden zase vyjde 🙂

  5. Leni ze Sevilly napsal:

    no pri me situaci bych mela rychle prijet do Prahy do Zlute Pumpy :))))

  6. sonja napsal:

    asi taky zajdu…

  7. Ostrovanka napsal:

    gomba: a proc ne? u nas se to v rodine zrejme dedi. moje maminka ma taky potrebu porad nekoho s nekym seznamovat.
    nikos: s blondynama s temahle mirama se temer nekamaradim a kdyz nahodou jo, vetsinou nemaj problem se seznamit:)
    buteo: mas pravdu, zadna kuplirka, ale dohazovacka. jinak zluta pumpa je hospoda moji kamaradky v belgicke ulici u miraku, pred niz stoji pumpa natrena nazluto. a maji tam nejlepsi nakladany hermelin na svete.
    terezula: pokud vyjde, dam vedet…
    leni, sonja: dobra, objednavam o dve mista navic, jo?

  8. Nikos napsal:

    Tak ja teda slevim z mych pozadavku, muze to byt i cernovlaska 😉 Huraaa, pri me pristi navsteve v Praze jdu do Zlute pumpy na hermous :o)

  9. Eliza napsal:

    Pájo, ty to máš už jako živnost, né? Ale proč ne, co se v mládí naučíš, ve stáří to ještě zdokonalíš….

  10. Manželka napsal:

    Až mi dojdou muži,Přihlásím se u tebe! 🙂 (Ale ten titulek mne trošku polekal)

  11. melounek napsal:

    tak koukam, ze aspon ty jsi uspesna! 🙂 me uz se mi znami boji, bo jsem taky s kuplirenim koketovala, jenze vsechny pary do jednoho, ktere jsem dala dohromady, se rozesly.. a proto se mi znami boji seznamovat s mymi znamymi a naopak, bo maji obavy z dalsiho nevyvedeneho vztahu.. 🙂 ze bych je poslala do zumpy??

  12. spoon napsal:

    pajo, posli mi mejlem adresu, mam pro tebe jednu knizku 😉 tebou vyse popsana scena je tam v detailu (i se zaverem) 😉

  13. Nigeria napsal:

    teda škoa, že jsem do tý svatby s manželem hupla tak po hlavě, kdybych to věděla, nechala bych si d Tebe dohodit nějakou lepší partii:)))

Napsat komentář: Ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *