Pokud je na Korfu něco jednoduché, pak to jistě není zimní opouštění ostrova. To je totiž poměrně nejisté a složité. Ať už se chce člověk odtud dostat letecky či lodí, musí si uvědomit několik rizikových faktorů:
Může se v den odjezdu zrovna stávkovat nebo může nastat jeden z typických zimních korfských nečasů, takže nelétají letadla a nevyplouvají lodě, což je nepříjemné zvláště, pokud má člověk odněkud navazující let.
Já jsem naši vánoční cestu plánovala pečlivě, tak, aby nás, pokud nenastane konec světa, nemohlo nic zaskočit. Jediné, co mě i po těch letech vždycky znovu zaskočí, je cestovní flegmatismus mého muže.
Adonis se mi pravidelně směje (není úplně od věci říct že se mi vlastně trochu vysmívá), že začínám chystat a blit naše věci alespoň pět dní před odletem. Pěkně si rovnám hromádky pro sebe a dvě děti na volnou postel, zapisuju si, co v těch hromádkách mám, pak peru, dodávám další věci a přemýšlím, co by mi mohlo ještě chybět, či co naopak přebývá.
Je pravda, že s blížícím se odjezdem trošku ztrácím nervy a několikrát vždy urguji Adonise, ať už si začne chystat věci, protože je potřebuji naskládat do společných prostor v kufrech. Adonis pak vždycky obrátí oči v sloup a poslední večer jde ke skříni, vezme štos pověšených věcí, které nikterak neprohlíží, vyndá z kupy ramínka a kupu mi vloží do kufru. Pěním, ale nechci se hádat, tak opatrně vyndávám košile s krátkým rukávem a místo toho beru košile s dlouhým. Vyřazuji dvoje kalhoty, protože vzhledem k tomu, že Adonis nosí většinou jedny třeba deset dní, připadají mi patery kalhoty na tři týdny jako zbytečný přežitek (zvláště když máme kde prát), napočítám s údivem 31 párů ponožek a přihodím jeden svetr.
Adonis mě pak ještě požádá, abych do přiručního zavazadla vložila dvě pětisetstránkové knihy o cestě bývalých komunistických zemí ke svobodě, které si objednal, aby sev Praze nenudil, a cesta může začít.
Omlouváme děti ze školy, prázdniny jsou jen dva týdny a my budeme chybět přes tři týdny, naštěstí to celkem nikomu nevadí, naopak, Janýskova učitelka si viditelně oddychla..
Cestu máme mít vskutku zajímavou, to ještě netuším, že bude zajímavá až tak, že se mi to vůbec nebude líbit. Odjíždíme první ranní lodí do Igoumenitsy. Je zázrak, že loď odplouvá, protože moře je rozbouřené a z nočního vichru sedm na Beaufortově stupnici, se stává povolených pět. Pokračujeme autem do Soluně a navzdory pesimistickým předpovědím je krásně a svítí slunčko. V Soluni je místo zimy nádherné jaro. Moje zimní kozačky mě hřejí na místech, kde to vůbec nepotřebuji a děti běhají v tričkách po městě.
Jedeme do bytu Adonisova kolegy Pavlose (ano, to je ten, který hraje na lyru a zpívá tklivé písně) a večer k Pavlosovi na večeři. Povídáme si, večeříme a poslechneme několik tklivých písní.
Na druhý den, ještě před odjezdem na letiště procházíme po okolí a hledáme nějaký supermarket, kde bychom si nakoupili jídlo na cestu. Narážíme na minimarket Praha, který vlastní moc příjemná česká Řekyně Kiki, u které si nakupujeme jídlo a jednu Plzeň.
Let do Berlína je celkem krátký a příjemný, i hotel hned u nádraží čistý a pohodlný. Vydáváme se na procházku nehostinným Berlínem, ale brzy se vracíme, neboť Ofélii je zima. Děti si celé téhle cesty užívají, poprvé jsou v hotelu a připadá jim to dobrodružné.
Večer si s Adonisem říkáme, že je neuvěřitelné, jak krásně a bezchybně všecko probíhá. (Nikdy jsem nevěřila na uhranutí, ani nebyla jinak pověrčivá, ale před 14 dny jsem totálně ignorovala svátek svatého Spyridona.)
Ráno v klidu vstáváme, snídáme a připravujeme se na odjezd vlaku, který má k naší nelibosti skoro hodinové zpoždění. Ofélii je strašná zima. Zdá se mi, že má teplotu, tak kupuji ještě na nádraží Nurofen a dávám jí dávku a doufám, že je t jen něco malého. Ofélie totiž nebývá nemocná skoro nikdy, takže se nijak neznepokojuji.
Vlak konečně dorazí, a tak nasedneme, Ofélie usíná, sundává ale předtím ze sebe všechny bundy a já si oddychnuji, že medicínka zabrala a poštíme se s Janýskem do hry Scrabble.
Asi za dvě hodiny se Ofélie probouzí, je jí zase zima, dávám jí opět sirup a právě přejíždíme české hranice. Mobily pípají, všichni operátoři vítají celý vlak v Česku, zastavujeme v Děčíně, Ofélie s sebou několikrát prudce škubne, modrají jí rty a upadá do bezvědomí. Neím, co se děje. Adonis ji bere do náručí a zjišťuje, zda dýchá, Janýsek brečí, já vybíhám ven, kde odchytnu průvodčí, která se zrovna chystá ukázat vlaku zelenou plácačku a křičím na ni, ať přivolá sanitku.
A pak už je všechno jako ve snu. Ofélie nereaguje, doktor ze sanitky vbíhá do vlaku, kontroluje tep a dech, bere ji do sanitky, píchá jí kapačky, zatímco my vytahujeme kufry z vlaku a vystupujeme. Adonis pak jede v sanitce a já s Janýskem a se zavazadly taxíkem za nimi. Nevím, co se děje, v rádiu podvědomě poslouchám zrávy a zdá se mi, že hlásí, že umřel Václav Havel, snažím se ale uklidnit Janýska, který má strach o sestřičku, ale statečně se drží a pomáhá mi s těžkými kufry a čas se nějak neposunuje.
Celé odpoledne strávíme na JIPce. Personál, který řeckou rodinku na dětském oddělení ještě zřejmě nezažil, je nesmírně příjemný a vstřícný. Sráží horečku, dávají kapačku, Ofélie se probírá a je celkem veselá a moji naprosto úžasní kamarádi Mája s Danem se nabízejí, že přijedou autem pro Adonise s Janisem, aby je odvezli k babičce a dědečkovi, protože všichni v nemocnici zůstat nemůžeme.
A tak sedím v dětské herně, Ofélii opět klesá horečka ze 40,5 a spinká v postýlce napojená na nejrůznější přístroje. Já dokončuji tohle psaní, které jsem začala včera v letadle a těšila se, jak dnes dopíšu o soluňském letišti a frontě Řeků, kteří se tlačí a svorně tvrdí, jak se těší do Německa, kde panuje přísný řád a pořádek, o Němcích, kteří mají zavřené všechny stánky na buřty, jen jeden u Brandeburské brány je otevřený a hlásá, že má grilované buřty na otevřeném ohni, ale oheň nikde, buřty se nám řejí v mikrovlnce (kde by prý vzali otevřený oheň ve středu města…) a různé jiné veslé postřehy, ale moje myšlenky utíkají pořád k mé malé holčičce, která vypadá v bílé posteli tak bezmocně.
Zítra by se mělo ukázat, co se vlastně děje, ale zdá se, že to budou horečkové křeče, které mají normáně jen velmi malé děti, snad počínající angina a nic jiného, vážnějšího.
Říkám si, že máme štěstí v neštěstí. Kdyby se nám thle stalo v Řecku, nikam bychom neodjeli. Kdyby v letadle, nevím, co by se dělo, asi mezipřistání? To je ale na dost dlouhé lokte. Pokud bychom byli ještě v Německu, rodina by se musela ubytovat někde v hotelua félie poslouchat neznámou němčinu lékařů místo známé češtiny, a kdyby vlak neměl zpoždění, zolabovala by zřejmě někde v polích před Prahou a ja bych nevěděla, zda mohu zatáhnout za záchrannou brzdu a co vlastně dělat. A taky byl s námi tentokrát Adonis, což je v takovéhle situaci jednoznačně velikánské plus.
Děčín tímto dnem přejmenovávám na Vděčín. Jsem vděčná, že jsme tady, i když jsem si začátek naší dovolené představovala trošku jinak.
Držte nám palce a prožijte krásné Vánce.
Ještě pořád telefonuješ, nebo jsi na mě jen zapomněla ?:o)
uf, tak to byla pěkně strašidelná příhoda, ale jak píšeš, je dobře, že se to stalo až v ČR. Držím palce a Ofélii posílám pusu na čelíčko, ať je brzy fit.
Držím palce a věřím, že i při stavu českého zdravotnictví vše dopadne výborně. Proto přeju krásné české vánoce, dospělým klid a pohodu, dětem bohatého ježíška a spoustu štěstí všem.
Drama se šťastným koncem ….… aspoň doufám a rozhodně autorce a Ofélii moc přeji! Mj. – moc hezky vylíčeno! Hezké Vánoce a PF 2012!!!!!!!!
Tvoj popis cesty, hlavne jeho záver, mi nahnal na tele zimomriavky. Naozaj ste mali šťastie v nešťastí. Prajem Ofélii čo najrýchlejšie uzdravenie a celej rodinke už len príjemne strávenú dovolenku a krásne Vianoce. Daniela
Přeji Tvé rodince a vím, že nakonec budete stejně mít v Praze Šťastné a veselé!!
…hlavne ze to dobre dopadlo, Stastne a Vesele 🙂 !
hodně blbej začátek dovolený… hlavně ať je je brzo a pustěj vás co nejdřív!
nějak mi vypadlo slovíčko "fit"
Tedy – to byly nervy!!! Snad už je všechno v pořádku, děti regenerují hodně rychle. Přji všem a hlavně Ofélii krásné české Vánoce!
Joj – takové drama:-(Ještě, že to dobře dopadlo. Jako malej jsem trpěl na vysoké horečky, ale většinou mi to včas srazili studenejma zábalama. Tak přeji Ofélii, ať je co nejdříve fit! Vždyť ježíšek už čeká za dveřma. Tož sa držte rodinko!
drzim moc palce paji!!! uvidis, ze na stedry den budete vsichni pohromade!!!
Horor na druhou.
Zdravím Pavli.Kdyby tuhle anabázi zfilmoval Hitchcock,tak by to bylo skoro na Oscara.Neni co závidět.Ale špatný začátek,dobrý konec.A jen možná blbý dotaz.Je plánovaná i návštěva Valašska?Pevné zdraví celé rodince a všechny pozdravuje Zdenek
vsem moc dekuji za prani. ofelie dnes bez horecek a jestli bude i do zitrka, uz nas snad propusti. takze srdecne pozdravy z decina a vse dore!!
Pavlo, tak som si poplakala…Neviem co by som robila v takej situacii ja, zrejme by som aj ja lezala niekde na JIP-ke.Prajem skore uzdravenie, pozehnane Vianoce, vela lasky a pohody. Na tuto cestu do Ciech asi nikdy nezabudnes. Bud rada, ze sa ti to nestalo na Slovensku, tu lekari bud strajkuju alebo su v strajkovej pohotovosti. Uz skoro ako v Grecku :(Vsetko dobre!
mám slzyčky v očích, jak moc to s vámi prožíívám, prosím tě, držte se, pořád na vás myslíme a pokud se ti bude chtít, určitě se ozvi. Bude líp..já to vím..Přeji brzké uzdravení maličké i ostatním a všem krásné vánoce, ať všechno zlo jde k čertu a je už jen dobře a veselo. Krásné vánoce a Boží požehnáníčko Vám všem a celé rodině…Edita a spol.
Ufff, pravidelně čtu i když nekomentuji, ale dneska udělám výjimku- přeji Ofélii brzké uzdravení. Museli jste si prožít chvilky hrůzy. Tak ať už je holčičce lépe a vánoční svátky prožijete v poklidu.
… držím palce …
Uf, tak to jsem přehltala jedním dechem, doufám že bude "Ofi" v pořádku a bylo to způsobené i vzrušením a cestovní horečkou. Přeji už jen klidné vánoční svátky a žádné doktory (krom toho vlastního).
Koukám,že Ty jsi vše zvládla statečnějc, než některé komentující.
buteo: nezvladla, prozila jsem nejhorsi hodinu sveho zivota…
vsem: jeste jednou moc diky. zrovna nas propustili, tak uz jen cekame na odvoz a snad uz bylo konec dramatu v cechach!
Pajo, Ofelie at je brzo fit a ty si koukej toho Spyridona udobrit.
mazec…hlavne, ze tovsecko dobredopadlo…uzijte si Cechy 🙂
Pajo, to mě mrzí,ze vas me rodné město Vdecin přivítalo zrovna takto, ale na druhou stranu jsem moc rada, ze se o vás v naši nemocnici na kopci dobře postarali a ze je Ofelie v pořádku a můžete si užít krasne česke Vánoce
Ofelii preji perastika a vam klidne a stastne vanoce. Doufam ze se po ceste nazpet ozves at muzem zajit na pivo 😉
Pavli,bylo by dobre udelat Ofelii EEG dokud jste v Cechach.Take pak pri T nad 38,5 mít prevenci febrilních kreci, tedy vzdy 1/2 5mg Diazepamu.Bude to dobre,zvladli jste to!
Uffff! Jsem moc rád, že to nakonec dobře dopadlo. Přeju celé rodině a Ofélii tentokrát zvlášť krásné Vánoce a ať se vám už na vánočním výletě vše jen a jen daří.
Ted uz muze byt jen lepe!
tak uz lennech tie sviatky su prijemne a stastne 🙂 a najma plne zdravia
Milá Pavlo, pravidelně a s radostí čtu Váš blog, ale sama jsem nepsavec 🙂 Moc jsem vám držela palce a jsem šťastná, že je vše v pořádku. Přeji ať prožijete krásné Vánoce, všechno nejlepší celé rodině a šťasný rok 2012!
Co je s Ofelií ?Srdecne zdravim lae nemohu se dopatrat jak vse dopadlo.Ozvete se.Zdravi M.Kment
Snad už je vše v pořádku a zlá horečka se nevrátí. Jste obě statečný holky, zvládli jste to všichni na jedničku. Přeji klidné Vánoce bez teplot. A ať se co nejdříve přijde na to, co se vlastně Ofélce v tělíčku stalo… Držte se a užívejte si krásný čas Vánoc v Čechách. Petra a Kuba
Držím palce. Mrazivá situace. A díky Děčínu za rychlou záchranu.
Přeji Vám a Vašim blízkým hodně zdraví a štěstí v novém roce. Doufám, že už je Ofélie v pořádku a užíváte si vánoční svátky! Hana
Ufff. Tak krásný zbytek svátků 🙂 Nemocný děti jsou můj největší stres. Ať jde o obyčejný nachlazení nebo zablokovaný koleno nebo cokoliv…
Moc dobre si pamatuju, jak se to same stalo nasi nejtarsi dceri a to hned dvakrat!!! Od tech dob jsem zasadne proti horeckam a bojuju s nima ze vsech sil! At se mala brzo uzdravi! Inka a Honza
Hlavně, že to dobře dopadlo!
Tedy, ja ctu cely vanocni popis pozpatku (od historky se zatcenim sem) a je mi moc lito, ze se toho na Tebe na Vanoce navalilo tolik. Preju hodne sil do roku 2012.
Drama s dobrym koncem, z nehoz plyne par pouceni:- libovat si pred dosazenim cile, ze jde vsechno az prilis dobre, zarucene ‚privola‘ neprijemnosti- proti prochladnuti je nejlepsi dat si nohy do lavoru s horkou vodou se soli a vypit hodne opepreny napoj, coz zvysi telesnou teplotu a funguje jako prevence a lek pri nachlazeni- vsechno se deje v pravy cas (zde zpozdeni vlaku); kdo si tohle uvedomi, prestane se bat nejiste budoucnostiPreji vse nejlepsi v novem roce.
jezis to jsou dramata! 18.12 jsme odlitali do Nigerie. Taky me tam v jednu chvili napadlo pri prejezdu dlouheho treku busi ze jsme uprostred niceho a co kdyby ty krece v brise byl slepak, ze by to asi bylo blby (byly to jen zarazeny prdy) …Zadny z deti mi jeste nikdy nezkolabovalo, asi bych byla hodne hystericka. Znamy se stalo uplne tohle samy, 3leta dcera zkolabovala z horecky, byla zrovna s obema detma v lekarne, to maldsi (1r) tam nechala a bezela s holcickou vedle do baraku kde je obvodak, a tam nez ji stacili prohlidnout se probrala. Jo a ten Adonisuv pristup k baleni ma Franklin uplne stejnej, uplne NACHLUP.
Pingback: Nádherný svět (Wonderful world) | Ostrovanka bloguje