úryvek z připravované knížky…
…Ali nás zavedl do chrámů v Karnaku i Luxoru, do sfingový aleje, k hrobce Tutachámona a k chrámu královny Hatšepsovet, před kterým zanedlouho po naší návštěvě postříleli teroristi desítky turistů. Úplně si to dovedu představit, jak na tom vyprahlým prašným místě, kde není kousek stínu a slunce tam praží na plný pecky, vyhmátli úplně každýho, kdo se jim dostal na mušku. Fakt mi přebíhal mráz po zádech, když jsem se to dozvěděla. Jinak stavby tam jsou vážně monumentální.
Odpoledne jsme naši skupinu ubytovali na lodi a tu druhou, která se právě vrátila z plavby, jsme převzali a Ali absolvoval celý kolečko ještě jednou, zatímco já jsem se šla projít po okolí na vlastní pěst.
Všude mě zvali lidi do svejch krámků a stánků, něco na mě pokřikovali, jenže já se nedala, tyhle triky už znám. Pak jsem ale došla úplně na konec jakýkoliv civilizace, kde byla taková polorozpadlá barabizna, ze který vylezlo snad osm malejch špinavejch dětí a před tim baráčkem prala ve škopku prádlo mladá Egypťanka s šátkem na hlavě.
Zastavila jsem se tam a chvíli je tiše pozorovala. Děti na mě začaly něco pokřikovat, jenže já, poučená už z Káhiry, jsem jim nic nedala, jen jsem si sedla na prašnou zem blízko nich, vyndala si z baťohu vodu, abych se napila, svůj bloček, kam si píšu různý svý postřehy, a tužku.
A tak jsem si tam psala a malovala, kouřila si svoje cigára a pila vodu a po očku pozorovala děti i pradlenku. Najednou přišla malá holka, tak desetiletá, a nesla mi šálek mátovýho čaje a lámanou angličtinou mi říkala, že mi to posílá její maminka. A hodila hlavou směrem k pradlence v šátku. Já jsem se na ni zadívala, abych jí poděkovala, ale ona dělala, jakoby nic a pořád si tam šudlila ty svoje hadry.
Tak jsem vypila čaj, vzala šálek a šla za tou mámou, která mohla bejt o něco starší než já, ale řekla bych, že ne o moc. Chtěla jsem jí poděkovat arabsky a říct jí pár slov, co jsem se naučila. Najednou ona odložila hadry, sedla si na zápraží, tu malou holku poslala pro židli a perfektní angličtinou mě pobídla, ať si sednu.
Nechtělo se mi ani věřit, že jsem měla takový štěstí. Sedla jsem si a přijala další šálek čaje. Mladší brácha holky přinesl na tácku baklavu, to je takový příšerně sladký medový pečivo, a tak, i když teda prostředí moc čistě a vábně nevypadalo, jsem si jednu vzala (pak to propláchnu vodkou, snad mi nic nebude, pomyslela jsem si) a čekala jsem, co mi ta ženská bude říkat.
Byla strašně milá, jmenovala se Aziza. Chvilku jsme se bavily, odkud jsem (neskutečný, jako jedna z milionu věděla, kde leží Praha), vyprávěla jsem jí, co dělám, a ona zase mně, jak se v patnácti provdala za nějakýho svýho vzdálenýho bratrance, kterej měl zlatnickej krámek v Luxoru, rodiče to tak chtěli, protože sami neměli nic a doufali, že se bude mít ona líp. Prej sice ze začátku byla nešťastná, ale pak, jak jí její víra káže, měla svýho muže prostě ráda a o ostatních věcech nepřemejšlela.
Jenže její muž před rokem tragicky zahynul (nechtěla jsem se vyptávat na podrobnosti), Aziza zůstala sama a posléze zjistila, že měl její manžel docela velký dluhy, takže jí sebrali ten krámek. Do práce nemohla, měla čtyři děti (dozvěděla jsem se, že ty další čtyři patřily její sousedce, která chodí někam uklízet), a tak pere prádlo sousedům, hlídá jim děti, žije z toho, co jí dá rodina a nekouká do budoucnosti, protože musí žít přítomností.
Takhle jsme si povídaly snad dvě hodiny, já jí zase říkala o tom, jaký to u nás bylo za komunistů, jak se žije v Praze a pak jsem jí pomáhala věšet prádlo a kdybych nemusela odjet do hotelu (bylo mi strašně trapný jí říkat, do jakýho jedu hotelu), kde jsem musela uvítat novou skupinu, snad bych tam s ní bejvala zůstala….
Jsem na tebe čím dál zvědavější. Ty fakt přitahuješ příběhy. :-)) (Takových lidí moc není.)
no, spis pribehy pritahujou me…
Trochu mě při čtení ruší ten slang….
Mně zase ruší spisovná Čeština, když si chcu vykládat a když su z Brna. :-))
ten slang je tam nezbytne nutny. jsou to pribehy mlade holky, ktere by ve spisovne cestine vubec nevyznely, jak maji. tak snad si, lili, po case zvyknes:)
To dá rozum, mladá a spisovná prostě neexistuje.
..“já jí zase říkala o tom, jaký to u nás bylo za komunistů,“.. copak za komunistů.., ale jak se žije v novodobém otrokářství v sametové demokracii, jste měla Azize povyprávět, to by byl teprve bestseller!
to eva on: ….no ona si to Azíza třeba časem porovná sama, navštíví naši „otrokářskou sametovou demokracii“ a pak třeba Severní Koreu.
myslim, ze aziza, ktera nema cim nakrmit sve deti, by asi pribehy o novodobem otrokarstvi fakt neocenila 😀
Dobře vybraná ukázka. Jako obyčejně se zajímavým příběhem a o zajímavých lidech. Mimochodem, já v té naší „sametové demokracii“ žiju rád a i když se mi spousta věcí nelíbí, myslím si, že jako společnost jsme dost rozmazlení, protože to, na co se dnes ze všech stran tolik nadává, se jednou bude zpětně posuzovat jako zlaté časy.
Souhlasím.
ja taky souhlasim uplne!!
zlaté časy již byly za komunistů, to jsme byli skutečně rozmazlení a nevěděli co chceme, a protože si nyní uvědomujeme, že klíči už si cestu zpět tak snadno jako tenkrát nevycinkáme, tak si mnozí raději vědomě naivně, nebo spíše zbabělě namlouvají, jaké že si to dnes užíváme svobody…
Hezký den.
mila evo, dekuju za komentar. vsechno je o uhlu pohledu. nekomu se za komunistu darilo lip a nekomu zase hur, nez ted. mne osobne se treba ted dari lip, takze krok zpet bych delala opravdu nerada. pro me osobne zlate casy nebyly v dobe, kdy se nesmelo nic rict, nic napsat, kdy jsme stali fronty na uplne zakladni veci, kdy nam reznik ke kusu liboveho pripocital povinne i kus tlusteho masa, kdy nebyly vlozky ani poradne toaletni papiry. kdy se zavirali lidi do vezeni kvuli svym nazorum.
ale dnes ma nastesti kazdy pravo na svuj nazor a ja jsem vdecna i za ten vas, protoze i kdyz mam ja nazor jiny, ten vas obohacuje diskuzi.
Souhlas, cítím to úplně stejně! A přidám jeden můj oblíbený citát (myslím, že Seneca?) : “ Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do krve se budu bít za to, abys to říkat mohl!“
Opravuji – Voltaire. Měla jsem si to ověřit dřív. moje chyba! :-))
Ano – byl to Voltaire a ten citát měla velice oblíbený moje starší učitelka němčiny. Často nám ho „vtloukala“ do hlavy. Nesouhlasím s tebou, ale budu se vždy bít za to aby jsi mohl svobodně vyjádřit svůj názor.
Osobně mi též komunismus a s ním spojená nesvoboda nechybí i když jsem ho naštěstí zažil jen v dětství. Ať je to jak je to, tak se tu určitě máme lépe než 50% světové populace a to ještě určitě hodně podsazuju.
Pořád se o dost raději budu naivně či zbaběle těšit ze současné svobody, než moudře a odvážně z té předchozí :-).
🙂
Soňo,Ostrovanko-přesná a výstižná odpověď pod kterou se podepisuji a všichni moji kamarádi.Ať si lidé aspoň uvědomí že bez toho Sametu by neexistoval ani tanto blog ,ani Tvoje zážitky o které se mužeš podělit s celým světem.Věřím tomu že by u nás nebyl aní web jelikož by byl prohlášen za´impearilistický nástroj,dříve nemohl mít člověk ani kopírku.Proč lidé tak rychle zapomínají.Jsem šťastný že žiju teď,Howg-
🙂
nevim jak se do mého jmena přimotala ta Soňa omlouvám se.
sonja se pise s j:) a je to ostrovancino alter ego, takze to je ok..
já vim pravopis ale o to tady nejde ne?Sonju i Ostrovanku mám naštudovanou jenom se neumím tak dobře vyjadřovat a proto nepíšu žadný blog,vy pokračujte dál protože to umíte a spoustě lidem přinášíte radost a to je dar který je skoro povinost využít.
dekuji moc a preji hezké velikonoce!