Po třídenní tmě a proudech deště, které zaplavily celý ostrov, dnes konečně zase vysvitlo sluníčko. Nebe bez mráčku, něco přes dvacet stupňů, na horách na protější pevnině se objevil první sníh. Nádhera. Vyrazila jsem s Ofélií na projížďku na kole a na cestě zpět potkala dvě staré cikánky sedící na lavičce, bezzubé, s cigárem v puse.
Vrátila jsem se k nim a zeptala se, jestli chtějí nějaké oblečení. Jedna mi okamžitě začal chtít věštit z ruky, ale druhá ji napomenula, ať mě nezdržuje a prý ať utíkám, že tam moc dlouho nebudou.
Šla jsem rychle domů a vzala pytel, kam už několik měsíců schovávám hračky, oblečení po dětech, po mě a to, co jsem tajně vyřadila Adonisovi a bežela nazpět.
S cikány je to tady docela zábavné. V Řecku jsou víceméně kočovní, někde si vždycky rozbijí svůj stanový tábor a poté muži jezdí po vesnicích s dodávkami a megafonem vykřikují, co nabízejí:- Kuuuuuuřatáááá živá, pláááástikové židlééé, kobercééé, sluuunečníkýýý, papíííírovííí draciii, vejcéééééééé- atd. Ženy většinou prodávají na náměstí nafukovací balónky plněné heliem za nehorázné ceny a děti chodí bosé po ulicích a prodávají papírové kapesníky nebo žebrají. Tady na ostrově existuje jedna cikánská osada, kde si její obyvatelé načerno postavili fušované baráčky, místo střechy igelity a mezi tím vším ohniště a hromada odpadků.
Ty dvě stařeny na mě opravdu čekaly a zíraly směrem, odkud jsem měla přijít. Samozřejmě jsem očekávala, že mi řeknou i o peníze, to už je u nich takový zvyk místo poděkování. Mám vždycky pro tuto příležitost připravenou historku, jak jsem nezaměstnaná matka od dvou dětí a proto jim můžu dát oblečení, ale peníze ne. To je většinou už v půlce věty přestane bavit a nechají mě být. Tentokrát jsem se ale přepočítala. Kritickým okem začaly okamžitě prohlížet pytel s věcmi a pak jedna z nich dodala:- holka, a kilo špaget bys mi dát nemohla, ať mám co uvařit rodině?
Rozloučila jsem se a odešla. Pak jsem si to ale rozmyslela, zašla do místního supermarketu a koupila dvě balení těstovin. Ještě jsem je odchytila právě ve chvíli, kdy byly na odchodu. Předala jim igelitku s nákupem a popřála hezký den. Jedna z nich se na mě otočila a povídá: -penenko a 5 eur bys mi nedala?
Ani tentokrát nezklamaly. Otočila jsem se a šla se projít podél moře. Letošní podzim je opravdu nádherný.
Prekvapeni
Jak Tebe jejich reakce nezklamala, tak me hodne prekvapila – prijemne. Nemyslim tim penize, ale ty spagety. Vetsinou chteji penize na jidlo pro ubohe deti {cigarety a alkohol jsou drahe}, ale kdyz jim das jidlo, tak ho vyhodi.
jasne, me taky prijemne prekvapila, proto jsem je sla koupit, ale nakonec ty penize babci stejne chtely…ale ja uz je znam a oni me, takze je to ok…
Mila Ostrovanko, nehodila by jsi sem pribeh, jak se Ostrovanka se svym muzem seznamila a dve krasne deti mu povila:-))Samozrejme, pokud to neni pouze soukrome tema
terezo,urcite to udelam, ale musim mit k tomu momentalni inspiraci. takze dockej casu…
Přidávám se k Tereze. To víš, zvědavé jezinky.. 🙂
Špitání s Adonisem hned nemusím, ale jak se tvoří dětičky v Řecku moc povědomí nemám, zatím. Takže čekám taky na článeček
Uf cikani, to ses na ne tedy hodna…ja na to nemam nervy… Tady se potuluji trebas okolo pamatek cikanky vestkyne, otravujic kazdeho. Jinak to bydli celkem „civilizovane“ takove slumy jsem tu nevidela.
no já se taky přidávám ke zvědavým jezinkám 🙂