Výročí a narozeniny, to je je moje noční můra. Vlastně nesnáším jakékoliv plánované večírky, kde je víc než 5 lidí. Kdybych měla vrátit čas o 24 let, ani takovou svatbu, jakou jsme měli, bych nikdy nedělala, i když moje retro video pobavilo spoustu lidí, takže beru zpět, a za to to stálo…
S naším výročím je to taky každoroční kříž. Je to pořád ještě hlavní sezona, Adonis většinou někoho ošetřuje do pozdních večerních hodin, a po celém létě jsme tak unavení, že nemáme moc chuť nikam vyrazit (tedy Adonis bojkutuje restaurace celoročně, já jen v létě), nemáme většinou ani moc chuť někoho pozvat k nám, protože je prostě konec srpna…
Musíme se vždycky smát, kolik nevydařených oslav už jsme absolvovali. Adonis mi vždycky na poslední chvíli koupil nějakou kytku, většinou na hřbitově (snad ji neukradl!), protože tam je květinářství otevřeno snad non-stop. Z pugétu se stávaly po letech spíše osamocené stonky růží, až jsem tuším loni dostala takovou ubohou chuděrku, která byla asi vážně vzkříšená z nějakého hrobu, kde už delší čas ležela. Takže jsem mu včera říkala, ať mi kytky nenosí, že stejně žádné nechci, ať raději přinese dobré víno.
A Adonis zase ošetřoval do pozdního večera, takže žádné víno nekoupil, ale naštěstí jsme měli doma nachlazenou retsinu (a sodu – já to míchám a říkám tomu šampaňské chudých a je to fakt dobré) a on se mě ptal, co mi má udělat k jídlu, tak jsem říkala, že by mi klidně stačila volská oka a slanina, prostě taková anglická snídaně k večeři. A tak Adonis vytáhl plynový vařič a udělal mi tu nejlepší večeři, kterou jsme zapili retsinou a v 11 večer šli spát, a pak přišla úplně šílená bouře, venku se honili čerti a hromy a blesky práskaly neuvěřitelně hlasitě všude okolo nás.
My ale máme místo hromosvodu věž svatého Spyridona plus svatého Spyridona, který na nás dohlíží, takže jsme klidně spali a já si říkala, jaká to byla prima oslava ve dvou. Asi stárnu stejně jako to naše manželství… 
I mě retro video moc pobavilo, děkuji za zprostředkování :-).
Náhodou, tenhle způsob oslavy mi připadne výborný, ale na druhou stranu musím upozornit na svou chronickou nechuť slavit jakákoli výročí, takže můj názor asi v tomhle punktu není zrovna směrodatný :-). A kromě toho – těch, kdo si dnes mohou takovou oslavu s vlastními hromy a blesky za laskavého dohledu svatého Spyridona dopřát, rozhodně není moc :-).
To máš pravdu!! Člověk pokukuje po luxusu u ostatních, a přitom zapomíná, že žen největší má přímo doma na terase!