Mezi domovy

8

Praha se mi letos chtěla ukázat ve svých nejkrásněsnějších barvách. I přes nepříznivé předpovědi jsem zde zažila snad nejkrásnější babí léto za posleních deset let. Barevné padající listí, podzimní sluníčko, hřející, ale trochu zrádné. Lodičky a šlapadla na Vltavě se předhánějí ve svých tvarech a barvách a já si, stejně jako spousta Pražanů a turistů, užívám ty nádherné chvíle.

Baví mě pražské zahrádky  a parky: Letná, Ladronka, Klamovka, Petřín, Kampa a spousta dalších. Když zasvítí sluníčko, na chviličku mě přepadne pocit, že bych snad v Praze mohla i žít. I když ten většinou zmizí stejně rychle, jako se slunce obalí mraky.

Potkávám se s přáteli, ale na většinu z těch, které bych ráda viděla a kteří by rádi viděli mě, nemám čas.  Snažím se být nablízku svým stárnoucím rodičům, kteří moji přítomnost potřebují. Na nich si uvědomuji, co je největší úskalí života v cizině.

Mezitím doma na Korfu mají myši pré.  Ofélie podle Adonisových slov přijde ze školy, odhodí batoh a lehne si s telefonem v ruce na pohovku a z té vstane až večer, kdy jde spát. Někdy ale ani to ne, takže ji Adonis načapal tuhle asi v jednu ráno, kdy se snažila předstírat, že usnula v oblečení v obýváku, takže když slyšela jeho kroky, rychle zhasla. Adonis si šáhnul na ještě teplou lampu, sebral jí mobil a zahnal ji do postele.

Já jsem s ní několik dní před tím mluvila po telefonu a Ofélie mi říkala: „Mami, kdy už přijedeš?“ Nevěděla jsem, zda se na mě těší nebo to chce vědět, protože chce doma uspořádat s kámoškami nějaký mejdan. „Příští pátek. Proč?“ ptala jsem se opatrně. „No, když tu nejseš, to je takový nezodpovědný…,“ pokračovala Ofélie a já se lekla, že mi bude vyčítat, že jsem odjela a nechala tam nebožátka jenom s tatínkem. „Jak jako nezodpovědný?“ snažila jsem se pochopit více. „No, když tu nejsi, tak si někdy zapomenu vyčistit zuby, sprchuju se třeba jenom jednou za dva dny, chodím pozdě spát a ráno chodím pozdě do školy, moc necvičím na nástroje a moc se ani neučím a jsem dost na mobilu…,“ vyjmenovávala Ofélie seznam svých hříchů. „Jo aha, takže tím myslíš, že se chováš nezodpovědně?“ zeptala jsem se a tak trochu mi spadnul kámen ze srdce. „Jo…,“ přitakala Ofélie.

Přemýšlela jsem, jak se výchovně zachovat, ale vzhledem k tomu, že se na vzdálenost dvou tisíc kilometrů děti vychovávají poměrně obtížně, zvlášť, když přítomný tatínek na výchovu dáno rezignoval, rozhodla jsem se být alespoň sympatickou matkou, když už ne pořádnou:  „Zlatíčko, to je jedno, tak si užij téhle nekonečné svobody, dokud tam nejsem, a až přijedu, tak tě srovnám trošku do latě, jo?“ „Tak jo,“ odvětila s úlevou má dvanáctiletá dcerka…

Janis už stavět do latě nepotřebuje, respektive už by to asi nemělo žádný přínos, protože se stal samostatnou jednotkou. O jeho škole a učení nevím skoro nic, ale říkám si, že v necelých sedmnácti už snad má svůj rozum a rozhodne se sám, zda má smysl se učit nebo ne (tvrdí, že nemá), po škole jezdí desítky kilometrů na kole a hodiny hraje na svoji flétnu, takže na nic jiného nemá prakticky vůbec čas.

Když byl v létě na brigádě ve Švýcarsku, říkali mu tam Ten chlapec, který pije vodu a moji známí, kteří ho pozvali několikrát na oběd, se ho ptali, čím to, že je mnohem serioznější, než jsem byla v jeho věku já (já jsem byla Ta dívka, co pije pivo…). Na to jim Janis odpověděl: „To bude tím, že já na rozdíl od mámy nepiju…“

Zase tak seriozní ale úplně není, má svůj skrytý smysl pro humor, i když většinou dost suchý. Nedávno jsem mu totiž v nějakém návalu stesku napsala, že na něj myslím, ale nevolám mu (na rozdíl od Ofélie), protože vím, že to nemá moc rád. Na svůj emocionální výlev jsem dostala tříslovnou odpověď:  Srdečně tě zdravím…

A já se začínám na tu svoji ostrovní partičku strašně těšit, protože v Praze je sice blaze, ale doma je tam, kde jsou mé děti a můj šílený Adonis..

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje, Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Mezi domovy

  1. Ahojky, ráda jsem Tě zase jednou viděla i u nás na Seči! Škoda jen, že zrovna tady jste nechytli dobrý počasí. Takže zase za rok jo? Nebo dřív? 😉

  2. Renata napsal:

    Pavli nádhera…:-D úsměvné, trochu k zamyšlení, hodně čtivé a hlavně ze života !!!!

  3. buteo napsal:

    Báječně napsané, pro mně životně nutná dávka pohody. Proč, protože jsem na duševní pohodě těžce závislý a k tomu mi je dobrá naše Pavla. Takových je čím dál méně a tak index Pavlínky neustále roste. Před 14 dny jsme se vrátili z koupáni v Atlantiku. V Cadizu byl přímo hic. Už se nedivím, že ten Kolombuso z vedra zblbnul a popletl světové strany a vydal se hledat Indii místo na východ , plul na západ a teď tady máme něco navíc a vadí.

    • ostrovanka napsal:

      teda buteo, vy jste cestovatelé, to je super!! tu pohodu si musím někdy tak trošku uměle vytvářet, když to nejde samo :))

  4. Moc hezke Pavlo, tak to presne s zivotem venku je. Clovek je rozpulen mezi deti a rodice, a pak uz vlastne i mezi ty kultury a zeme. Cim dal od nich zijes, tim jsi vdecnejsi, ze neni zadny svetovy konflikt, ktery by umoznoval nasednout na letadlo a za rodici zaletet.
    Ja tam mam nastesti bajecnou sestru (a obcas i fungujiciho bratra), takze se mi dycha o to volneji. A deti jiz dospele, coz je take vyhoda, i kdyz potrebnou mamou zustavas navzdy.
    Casto premyslim o svych pribuznych, kteri odesli kvuli komunismu a nemohli se domu vratit 40 let (nekteri se nevratili uz nikdy). Zameskali nemocne, umirajici rodice, sourozence, kamarady…kontakt tehdy nebyl, telefonni rozhovory byly prerusovany stb, takze pak zbyvaly jen dopisy a ty sly 3 tydny. Casto take dosly proskrtane cernou fixou. Moje maminka presto hrdinne o stavu babicky (jejich maminky) sve sestry informovala vselijakou cestou, i kdyz ji to vlastne tehdy mohlo stat vezeni. Jsem vdecna za jinou dobu.
    Nezpodpovedny – skvele slovo!

  5. Pavlína napsal:

    Cit pro krásu spojený s humorem, velkou dávkou nadhledu a špetkou jemné nostalgie – tak vnímám ostrovanku. Dík. Stává se ze mne závislák. Uplynulý víkend jsem se také po dlouhé době pokochala pohledem na podzimní Prahu a místa, kam jsem jezdila k babičce pred více nez 30 lety.

  6. Hana napsal:

    Jste skvělá rodina…baví mě tvé vyprávění♥♥♥

  7. Čerf napsal:

    Moc pěkný a velmi citlivě napsaný článek. Letos se říjnová Praha povedla. Normálně bývám na přelomu září a října v Řecku, letos jsem zůstal doma a Řecko jsem odložil až na květen, tak doufám, že to vyjde.

    • ostrovanka napsal:

      tos udělal dobře! opravdu nejlepší říjen, který jsem zažila, co pamatuju. ale je fakt, že už si toho moc nepamatuju…

  8. Vlaďka napsal:

    Dnes dopoledne jsem prohlížela fotky z červnové dovolené a odpoledne se objeví Vaše krásné video. Hned jsem se díky němu do hlavního města vrátila aspoň na chvíli. Pavlo, máte pravdu, že se tyhle pohledy nikdy neomrzí, už jsem se dívala znovu. Mezi domovy je hezké počtení. Mějte se krásně, doufám, že se na Korfu ještě aspoň jednou vrátím.

  9. Dáša napsal:

    Moc se mě líbil příspěvek na YouTube z výletu na pevninu, krásný podzim a aspoň chvilku jsem cítila vůni moře, děkuji. ☺️ Dáša

Napsat komentář: Světlana Glaserová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *