Češi v cizině – Monika Srncová – Tenerife (Kanárské ostrovy – součást Španělska)

 Líbí se mi bezprostřednost, klídek, pohoda, podnebí. Naučila jsem se od nich to, že je někdy nutné poslat lidi do háje, pokud už nemůžu. Hodit všechno za hlavu a zklidnit se. 

Ahoj Moniko, jsi jediná česká hudebnice studující na univerzitě na Kanárských ostrovech, kterou znám. Jak ses na Tenerife dostala?

Ve dvaceti jsem měla chuť někam odcestovat. Lákal mě Island nebo Dubaj, chtěla jsem procestovat kus světa, nasbírat pracovní zkušenosti a vydělat si nějaké peníze.  Nakonec jsem ale našla inzerát hotelu na Lanzarote. Ten hledal zaměstnance, který by se staral o českou klientelu.  Po roce a půl, když mi skončila smlouva, jsem se vydala zkusit štěstí na větší vedlejší ostrov Tenerife.

Tam jsem dělala taneční a animační inscenace v hotelech, show s ohněm a další programy. Na housle jsem  hrála odmala, ale v patnácti letech jsem je musela prodat, protože jsem potřebovala peníze na studia.

Když mi bylo dvacet čtyři let, koupila jsem si znovu housle a začala chodit na hodiny a jeden profesor mě přemluvil, ať se přihlásím na zdejší konzervatoř v Santa Cruz de Tenerife, kam mě opravdu přijali. Velmi mě to překvapilo a povzbudilo. Vystudovala jsem ji tedy s houslemi  a  do vyššího stupně vzdělání jsem přešla již s violou.

Čím se živíš?

Dříve jsem se živila právě prací v hotelové animaci, ale teď už dva roky kvůli zdravotním problémům nemohu. Takže sem tam mám nějaký koncert nebo vystoupení s ohněm, ale díky pandemii tu práce teď není.

Žiji momentálně z úspor a za dobré výsledky ve škole jsem dostala prospěchové stipendium. Letos bych měla skončit se studiem, tak budu muset vymyslet, co dál.

Vím, že aktivně propaguješ české a moravské lidové písně na Kanárských ostrovech. Jak tě to napadlo?

Jako malá jsem zpívala v cimbálovce, a to mi zde chybělo. A tak jsme se spolužačkou založily duo Šuhajky. Já zpívám české a moravské folklorní písně a hraji na housle a ona mě doprovází na klavír. Jsou to vlastně naše hudební úpravy na základě starých lidových melodií.  Tím se ale zatím neživím, i když bych chtěla.

Náš největší úspěch prozatím bylo vystoupení v Národním antropologickém muzeu v Madridu , dále jsme hrály v královském kasínu na Tenerife, v kulturní nadaci Mapre a také v koncertním sále univerzity s kapacitou téměř šest set míst.

To je úžasné. Jak na Šuhajky reagují Kanářané a jak projekt financujete?

Šuhajky jsou závislé na darech, příspěvcích, grantech a dotacích. Někdy dostávám různé folklorní předměty, části krojů, staré panenky, knihy či publikace, které  s sebou vezmu vždy na koncert a v předsálí dělávám malou informativní výstavu, abych obecenstvo trochu vzdělávala. Lidi to tu zajímá. Je to něco, co vůbec neznají. O České republice nemají moc ponětí.

My jsme vděčné za jakoukoliv nabídku vystupování kdekoliv nebo i finanční podporu. Je pro nás důležité šířit ve světe povědomí o našem překrásném folkloru..

I když jsme malá země, máme obrovské kulturní bohatství.

Je něco, po čem se ti stýská?

Po chlebíčkách, jitrnici, vánočním cukroví, věnečkách, špičkách. Tohle Kanářané neznají. Mají úplně jiný druh sladkého pečiva. Na Vánoce mají turrón, velmi sladkou pochoutku z mandlí, která mi al vůbec nechutná.

Když už jsme tedy u jídla: jaká je kanárská kuchyně?

Typické jídlo jsou papas arrugadas con mojo rojo nebo verde, což jsou malé brambory vařené ve slupce a jí se s takovou zelenou nebo pálivou červenou omáčkou. Tomu jsem po letech přišla na chuť. Také kozí sýry z malých farem, které dosahují světového věhlasu, jsou tu velmi oblíbené. A víno z hor, hlavně z oblasti Vilaflor, což je jedna z nejvýše položených vesnic ve Španělsku.

Nemám moc ráda marisco, to jsou mořské plody. Malé chobotničky, mušle a různé potvory, na to já moc nejsem. Já mám radši steak, protože jsem prostě holka z hor.

Jak vypadá tvůj normální den?

Ráno bývam na konzervatoři, kromě individuálních hodin, máme taky hodiny komorní hudby, symfonickeho orchestru či klavírní korepetici. Teorické hodiny jsem si všechny už, chvála bohu, odbyla v minulých ročnících.

Poté jdu pěšky domu , naobědvám se a odpočinu si. K večeru pospíchám do jazykovky, kde se učím německy a rusky, což jsou po angličtině nejdůležitější řeči v cestovním ruchu

O víkendech někdy vyrazím za město s kamarádkou. Dříve jsem vždy o víkendu navštěvovala koncerty, bylo mi jedno, zda to byla opera, symfonie nebo jazz, ale s tím je bohužel kvůli pandemii na nějaký čas konec, a tak se snažím využít čas a učím se a pracuji na své dizertační práci.

A kolik umíš jazyků?

Anglicky  umím už od střední školy. Němčinu a ruštinu si zlepšuji v jazykovce a samozřejmě umím španělsky.

Jak dlouho ti trvalo naučit se španělsky?

Naučila jsem se tak trochu za pochodu na ulici. Nechodila jsem na žádné kurzy ani se neučila z knížek. Na Lanzarote jsem řeč moc nepotřebovala, ale na Tenerife to byla nutnost. Takže mi to trvalo asi pět let, než jsem se naučila opravdu dobře. Samozřejmě mám pořád český přízvuk, ale studuji ve španělštině, píšu dizertační práci ve španělštině a navíc mám výhodu – mnozí o mě říkají, že vypadám jako jedna z nich, tak sem dobře zapadám.

Jací jsou Kanářané? Máš mezi nimi přátele?

Miluji jejich družnost, život venku, na zahrádkách. Kdykoliv ti někdo může zavolat a říct, ať jdeš na rychlou kávu, bez předchozí domluvy. Líbí se mi bezprostřednost, klídek, pohoda, podnebí. Naučila jsem se od nich to, že je někdy nutné poslat lidi do háje, pokud už nemůžu. Hodit všechno za hlavu a zklidnit se. Oni umějí žít, nežijí pro práci, ale umí si užívat života. Jsou rodinně založeni, mezi sebou si velmi pomáhají.

Mám mnoho přátel mezi místními lidmi. Toužila jsem zapadnout do španělské společnosti , a tak jsem taková pošpanělštěná. Až teprve poslední dva roky jsem se začala stýkat s Čechy, kteří tu žijí.

Je u vás početná česká komunita?

Je nás zde dost, ale žádné přesné číslo neznám. Zatím zde nemáme žádný klub, i když o jeho budoucnosti už se začíná v českých kruzích mluvit. Ale opět tu začal fungovat honorární konzulát,  při jehož slavnostním otevření jsem měla možnost zazpívat českou hymnu .

Já osobně se scházím se  třemi nebo čtyřmi holkami, které jsou fajn. Máme tady na jihu českou restauraci, kde se Češi scházejí. Většina z nich žije právě na jihu. Na severu je nás jen pár.

Co bys poradila Čechům a Češkám, kteří se na Kanárské ostrovy chtějí přistěhovat ?

Určitě se nejdříve naučit španělsky. To je naprosto zásadní, na rozdíl od doby před deseti lety, kdy stačila angličtina. A v době pandemie, kdy je velmi těžké, skoro nemožné, sehnat práci, bych doporučila, aby sem přijeli, jen pokud mají zabezpečenou práci z domova online nebo dostatek financí.

Máš nějaký sen, který by sis chtěla splnit?

Ráda bych cestovala se svým projektem po světě a získala práci v mezinárodní kulturní instituci, kde bych uplatnila svoji lásku k umění, ale také své jazykové znalosti.

Díky za rozhovor a Šuhajkám přeji hodně štěstí! Pevně doufám, že o tobě ještě hodně uslyšíme!

Zde si můžete pustit video Šuhajek. Pokud chcete dostávat upozornění na nová videa, stačí kliknout pod videem na subscribe nebo česky odebírat.

A ja taká dzivočka, Šuhajky project, Monika Srncová, Rebeca Píriz – YouTube