Bílá sobota (a příběh lásky)

Na Bílou sobotu se v jedenáct hodin dopoledne na Korfu vyhazují z oken keramické nádoby naplněné vodou. Snad proto, aby s nimi člověk vyhodil své staré prohřešky a začal nový život, snad proto, aby se lomozem zahnali zlí duchové, kdoví. Každopádně se tato tradice udržuje pouze na Korfu. I letos bylo několik zraněných, kteří nevěřili a neuposlechli a neschovali se při zdech starých benátských domů.

My jsme se letos rozhodli obnovit doma naši starou tradici ranních „večírků“ a pozvali jsme k nám několik přátel, aby si přišli vyhodit to, čeho se chtějí zbavit. /Tchýně neplatí./

Adonis začal nakupovat a vařit už dva dny předem. Sedm litrů vína, padesát piv značky Zubr, kyselé ančovičky, pečenáče, lasagne, pečená krůtí prsa, několik druhů salátů, kyperský pečený sýr chalumi, quiche lorrain, ryba pečená, smažená, ryba v zeleninovém loži, hovězí maso v tuňákové omáčce a další pochutiny.

V půl jedenácté dopoledne už se stova dalo projít městem a ve tři čtvrtě se u nás sešlo asi dvacet pozvaných i nepozvaných známých. V jedenáct udeřily zvony na věži kostela sv. Spyridona a z oken začaly padat džbány a nádoby různých tvarů a velikostí. Prááááásk a buuuum!

Děti se radovaly. Dospělí pili a jedli, až už nemohli dál a opodál postával Jan s Natálií. Jan, náš irsko-polský kamarád truhlář, který se dal dohromady s Ruskou ze Saratova na Volge.

Natálie přišla před několika týdny o práci a nastěhovala se k Janovi domů. Ten, jako zázrakem, najednou sehnal práci a začal pilně vydělávat. Natálie oprášila jeho zanedbanou domácnost, začala mu vyvařovat a Jan má opět radost ze života a celý září.

Po několika měsících, co jsou spolu, dokáží vykomunikovat ty nejběžnější věci a zdá se, že spolu našli opravdové štěstí.

Natálie k nám přináší své dokonalé pirohy se zelím a Jan si dolévá devátou skleničku vína. Jeden k druhému se tulí a smějí se kdoví čemu.

Na chvilku se s nimi dávám do řeči, vlastně s každým zvlášť, dohromady to ani nejde. Natálie mi vypráví, že Jana miluje a on ji. Ale jí končí po třech letech povolení k pobytu, které teď několik let nemůže dostat. Nejlepším řešením by bylo, kdyby se vzali, ale ani jeden z nich ještě není rozveden.

Janovi skápla slza do vína a Natálie se hlasitě vysmrkala a otřela si zvlhlé oči.

Celá společnost se dobře bavila a nikdo si nevšiml, že tady, v koutku naší kuchyně, se právě odehrává ten nejdojemnější příběh velké lásky. Žádná krása, mladí, peníze a drahá auta. Prostě jen dva úplně obyčejní lidé za zenitem, kteří se mají rádi, ale nemohou být spolu.

Kolem kostela právě prošla dechová kapela hlasitě vyhrávající melodii k prvnímu vzříšení Ježíše Krista.

Jan s Natálií se loučí a já je pozoruji z okna, jak si ruku v ruce jdou zapálit svíčku ke svatému Spyridonovi. Kéž by jim pomohl….

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecké svátky a povedené akce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Bílá sobota (a příběh lásky)

  1. Bára napsal:

    To je hezká tradice, takhle se sejít s přáteli a ještě se u toho zbavit starých prohřešků ;-).A láska? Kdy jsou lidé za zenitem? Myslím, že věk nehraje žádnou roli, je to krásné v každém věku, ale v tom vyšším je to asi ještě vzácnější, když se to stane.

  2. edith napsal:

    s natálií a janem to dopadne dobře..cítím to v kostech…přeji jim aby vše dopadlo jak má..a vám do kerkyry krásné jaro a úžasné lidi kolem! Edita a spol. z valach

  3. Gomba napsal:

    quiche lorrain
    jaké je tohle jídlo?já totiž znám jen tuhle Lorrain http://lorrain.bloguje.cz a i když je jistě k sežrání, tak to asi nebude ona:)))

  4. Eja napsal:

    to je krásný, úplně mě to dojalo…!Já jsem jim nedávala moc šanci, a podívejme se! Jak to že se nedomluví – Jan neumí Polsky? Závidím korfanům tuhle tradici, to musí bejt strašně hezký!!!

  5. Ostrovanka napsal:

    baro: jasne, ze vek nehraje roli. o to je to hezci, ze v jejich pripade nejde ani o mladi, krasu nebo penize…
    edith: ja taky jim to preju. hezke jaro na valassko!
    gomba: tuhle lorrain znam taky, ale ta tu na stole nelezela:) je to proste takovej „slanej kolac“.
    eja: jan umi jen anglicky, jeho tatinek je sice polak, ale vzdycky na nej mluvil anglicky. jan toho ted strasne lituje.ta tradice je fakt super, mozna byste ji mohli zavest v praze?:)

  6. maria napsal:

    Jako vždy jsi napsala naprosto dojemný příběh, takže teď marně zamačkávám slzu :o) Moc jim přeju, aby jim to vyšlo a byli spolu. Jinak to vyhazování z oken je jen v hlavním městě, nebo to tak slaví i jinde na Korfu? V souvislosti s Prahou mě napadlo něco jako malá defenestrace :o)

  7. NULI napsal:

    S tím vyhazováním nádobí je to fakt zajímavé. A jen rozbitné (čili porcelán, sklo, keramika) nebo i normální hrnce? A kdo to pak uklízí – město? Napadá mě víc praktických otázek – a přitom byl podstatou příběh o lásce! Kaju se, ale dnes jsem v nějak moc „konkrétní náladě“.

  8. Ostrovanka napsal:

    maria a nuli: vyhazuje se z oken na celem korfu, ale v hlavnim meste to ma zvlastni puvab vzhledem ke starym benatskym domum.vyhazuji se zasadne keramicke nadoby!! neuklizi to vicemene nikdo, ono se to pak nejak samo rozslape a smyje to dest:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *