Život přistěhovalce II. (…agresivita a sblížení…)

Tu agresivitu pociťuji někdy dodnes. Cizinec má totiž pořád tendence srovnávat s domovinou. Kolikrát už jsem tady zaslechla:“No tak tohle by se v Čechách stát nemohlo…“ Nejenže mohlo, ale taky stává a často v mnohem horším měřítku. Špatné zdravotnictví, školství, korupce, šílená politika a nenažraní politici. Ale my tady v cizině jako bychom si svůj domov náhle idealizovali a viděli růžovými brýlemi.

Ohrnujeme nos nad místními úředníky, kteří nás k agresivitě přivádějí. Jenže pak si potřebuju vyřídit něco v Čechách a úředníkům, kteří mluví mojí řečí, vůbec nerozumím a začínám zuřit taky.

V nemocnicích se tu tísní desítky rodiček či pacientů spolu s desítkami je opečovávajících příbuzných. Člověk nemá chvilku klidu.

Zatímco v Čechách nás nepoštějí na návštěvu ke staré babičce po operaci, protože s sebou máme děti a ty tam nesmějí… „A ty kytky vyhoďte, ty do nemocnice nepatří…,“ slyšíme volat naštvanou sestru. /V duchu si říkám:“tak tohle by se v Řecku stát nemohlo…/

Agresivita se často projevuje i při setkání s místními obyvateli, kteří na nás, cizince, nejsou zvyklí a rozhodli se nám tak trošičku udělat ze života peklo. Na cizinecké policii nás nechávají potupně čekat na špinavé chodbě celé hodiny, zatímco si uvnitř dávají kafe a cigaretu. Napětí vrcholí a překračuje moji únosnou hranici a tak bez vyzvání vcházím do dveří a s těžce potlačeným vztekem se ptám, co se bude dít. Podívá se na mě policajt v uniformě, zvědavě mě změří od hlavy až k patě, popotáhne z cigarety a zavolá na svého šéfa vedle, že je tu ta „xéni“ /cizinka/, jestli může dál. Odvedle se ozve zaskuhrání: „ochi tóra,“ /teď ne/ a policajt típně cigaretu do přeplněného popelníku, kývne hlavou jako ať neotravuju a zavře za mnou dveře. Chce se mi vraždit.

Pomalu tak ale přenechávám veškeré vyřizování Adonisovi, ten se vzteká sice ještě víc než já, ale není xénos a dovede si svoji prosadit poměrně rychle.

U mě totiž nastává fáze sblížení.Konečně se dorozumívám slušně řecky a říkám si, že všecko byla jen otázka jazyka. Domlouvám se s několika Řekyněmi, které jsem potkala na dětském hřišti, že půjdeme na kafe. Řekyně ale chtějí na Liston, centrální promenádu s nejdražšími kavárnami, aby byly vidět. Mají totiž nové kožené sáčko a epesní kozačky…. No dobrá, sblížení sice neproběhlo tak, jak by mělo, ale na hřišti se pořád ještě zdravíme a prohodíme spolu pár slov.

Několikrát pak ještě přijímám pozvání do ryze řecké společnosti, do kavárny nebo taverny. Naučím se pár řeckých písní, abych se mohla přidat k jejich zpěvu. Ale pomalu zjišťuji, že fáze sblížení není o tom, kolik budu nebo nebudu mít řeckých přátel, ale jestli se zde budu cítit dobře. A tak vzdávám své další kostrbaté pokusy o navázání hlubokého přátelství a začínám si užívat úsměvů a pozdravů na ulici, které sice neznamenají nic víc, než že mě tu lidé poznávají a rádi vidí, ale já je s radostí opětuji.

Jsem šťastná za své kamarádky z Čech a Slovenska, Irska, Francie, Ukrajiny, Německa či Holandska a přestávám skuhrat nad tím, jak se Řekyně zajímají jen o šminky a parfémy.

A zatímco se moje mezinárodní kamarádky chystají k cestě na vánoce „domů“ do své vlasti, já si užívám neskutečných bouřek a dešťů na ostrově a těším se na naši štědrovečerní chobotnici tady na Korfu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Život přistěhovalce II. (…agresivita a sblížení…)

  1. Gugu napsal:

    K tomu abychom dosahli k usmireni je treba notna davka sebevedomi. Proste se povysit nad tim, ze mam nejaky prizvuk, ze mam trosku svetlejsi vlasy a plet a udelat si z toho prednost. Ze zacatku jsem byla nastvana, kdyz se me Reci hned po prvni otazce (jak se jmenuju,) zeptali odkud jsem. A ja zacala vysvetlovat, ze jsem CechoRekyne a ze nejsem z Prahy. Booze jak me to stvalo.Dneska se vubec nenamaham a hned rikam ze jsem z Ceska, protoze stejne nikdo nechtel slyset ze jsem take ze Solune. To se mi potvrdilo pri nasi svatbe. Jake bylo prekvapeni pro hosty zjistit, ze vlastne nejsem az tak uplne Ceska, protoze na pozvance bylo napsane me rodne RECKE prijmeni. Zacinam byt ovsem cim dal vic hrda na to, ze jsem i Ceska a mluvim nahlas na syna cesky (dekuji Pajo) a vsichni se otaceji a me to dela dobre. Mam to tady ovsem tezsi nez ty Pajo v tom, ze tu zadni cizinci nejsou. Nafpaktos neni turisticka oblast. Takze mam spoustu znamych Rekyn a Reku, ale za kamarady mam jen sveho muze a celou jeho rodinu. Coz neni malo… dekuji za to

  2. sauvignon napsal:

    Fakt chobotnici? Každej jedno chapadlo?

  3. Portokali napsal:

    To o idealizaci domova přesně sedí, kolikrát slýchám od Řeků, jak „u nich“ je všechno lepší než v ČR (je zajímavé, že se ale nijak zpátky do Řecka nehrnou), lepší školy, milejší úředníci…jsem si jistá, že bych Česko taky začala vidět přes růžové brýle, kdybych žila jinde.

  4. Bára napsal:

    S těmi růzovými brýlemi je to pravda, ale asi je normální, že v každé zemi je něco jinak a člověk to hned srovnáná. Bohužel si ale myslím, že u nás je chování k cizincům lepší než v Řecku, vždycky se hrozně stydím, když vidím ty ohromné fronty u cizinecké policie. Samozřejmě by to šlo zařídit líp během chvíle, ale nikomu se očividně nechce.

  5. Gugu napsal:

    Baro myslim, ze fronty u ciz. policie je docela maso,ale takovy pristav v Patre a stovky Kurdu a Iracanu v zubozenem stavu jak se vrhaji na ostnate draty to je teprv neco. Vzdycky si uvedomim jake stesti me potkalo, ze jsem se narodila v evropske zemi a muzu jit kam chci…

  6. Ostrovanka napsal:

    gugu: ano, davka sebevedomi je nutna!! souhlasim. a blahopreju, ze se ti podarilo na maleho mluvit cesky!
    sauvignon: jasne, tys necetl moje vanocni blogy poslednich dvou let??:) nejlepsi jsou ty hnusne vypadajici bradavice:)))
    portokali: z vlastni zkusenosti vim, ze clovek porad na neco nadava a predstavuje si, ze jinde je to lepsi. vetsinou neni, jen je treba si upravit svoje naroky…
    baro: vsecko nejlepsi k svatku. a k tomu vsemu, co rikas, muzu jen poslat odkaz: http://www.manzelka.bloguje.cz/745782-z-listopadoveho-denicku-silene-maticky.php … myslim, ze to u nas lepsi neni.

  7. L. napsal:

    jojo..sminky a parfemy….

  8. sauvignon napsal:

    Promiň, člověk si to nemůže všechno pamatovat… Omlouvám se… Dneska jsem Ti poslal to cédéčko Poletíme? Kdybyste to chtěli poslouchat i další, dá se to stáhnout legálně a zadarmo na http://www.poletime.info … Anebo mi dejte vědět, oni to pošlou. Jasně, dělám jim tu reklamu 🙂

  9. Ostrovanka napsal:

    L: a kadernice k tomu:)
    sauvignon: moc dekuju. a rada poslouzim jako nosic tehle reklamy.

  10. edita napsal:

    Užívejte krásné i když deštivě vánoce na Kerkyře a věř, že nejdůležitější jsou tví blízcí, které máš u sebe. A za to to stojí…Krásný večer do Kerkyry z valach. P.S. Mám poslat slivovici k chobotnici?-)

  11. starik napsal:

    sminky, kadernice, parfemy… Tak uplne stejny problem ma moje zena Ceska s ostatnimi Ceskami na ceskem piskovisti :)Mohl bych taky napsat Prazacka mezi Brnankami, ale v tom to opravdu neni, ani v te Praze by to v tomto ohledu nemela lepsi.

  12. Ostrovanka napsal:

    edita: no baze! slivovica sa sikne vzdycky!
    starik: asi jo. asi je to opravdu vsude stejne…

  13. Veroula napsal:

    paja, starik: vsude se najdou vyjimky – ja mam tady jednu kamaradku Rekyni, ktera o ostatnich rika, ze ji nejvic vadi, ze se zajimaji jen o to, co je vne (obleceni, sminky) a to, co je uvnitr, je vubec nezajima. Pristehovala se sem z Aten, ale jeji rodina pochazi z Krety.

  14. NULI napsal:

    Vaše postřehya pocity jsou mi hodně blízké.Přiznám se, že s tou chobotnicí bych trochu problémy měla. Ale možná jen napoprvé.

  15. sedmi napsal:

    Opožděně všechno nejlepší do nového roku na Korfu 😛 nějakou dobu jsem tady nebyla, vypadla mi adresa ze čtečky, tak teď pilně dočítám:)

Napsat komentář: NULI Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *