Stará přátelství podle Sonjina deníku

 

Na podzim mi napsal můj starý známý, švýcarský kuchař Henri, se kterým jsem tři léta pracovala v kuchyni, že mu zemřel milovaný pes, tak že mohou s manželkou zase cestovat a chtěli by přijet na Korfu na tři týdny, aby mě po dlouhé době viděli a oslavili také jeho osmdesáté druhé narozeniny.

Byla jsem nadšená. Henriho jsem měla vždycky ráda a jeho žena Esther, o dvacet let mladší než on, je taky skvělá. Věděla jsem, že Henri přežil dva různé druhy rakoviny a snaží se si užívat života, jak jen to v jeho věku jde.

Po příletu jsem je zavezla do ubytování a chtěla je vzít do jedné prima restaurace u moře, která se jmenuje Moby Dick. Dívala jsem se na facebook, zda tam mají otevřeno, ale jak jsme ji hledala, vyskočil mi Moby Dick v Egyptě v Hurghadě, kam jsem tak ráda chodila. Napsala jsem jim zprávu, zda je tam ještě majitel Sheriff a okamžitě mi přišla odpověď, že ano a že mě zdraví. A pak jsme si chvíli psali. Po více než dvaceti letech, kdy jsem do Moby Dicku chodila jako domů a kde na mě všichni byli neuvěřitelně laskaví, což jistě nesmírně pozitivně ovlivnilo můj pohled na muslimy, jejich země, kulturu i mentalitu. Sheriff mi psal, že si pamatuje, jak jsem jim na rozloučenou dala dva kanárky a že mě má ve svém srdci zapsanou jako představitelku naprosto ryzího přátelství. To mě opravdu potěšilo.

Henriho a Esther jsem pak vzala do korfského Moby Dicku, kde jsme vzpomínali na staré dobré časy, protože není pochyb o tom, že právě moje mladá léta strávená o prázdninách ve Švýcarsku, zase formovala můj náhled na svět.

Za pár dní jsem tuhle úžasnou dvojici vzala zase na výlet po našem krásném ostrově a pak  pozvala na návštěvu k nám domů.

Adonis usmažil ančovičky a připravil svůj skvostný rajčatový salát a my jsme seděli a hodovali a můj muž, kterého jen tak něco nezajímá, poslouchal Henriho, jak vypráví o přípravě jídel, koření, pečení chleba a o svém domácím systému topení. Pak si vyměnili pár receptů, společně jsme vypili několik lahví vína a léto tím započalo úplně úžasně.

Ta stará přátelství jsou pro mě drahocenným pokladem a je skvělé, že takových pokladů mám na světě několik.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostrovanka cestuje, Řecká rodinka, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Stará přátelství podle Sonjina deníku

  1. Čerf napsal:

    Takový způsob léta zdá se mi velmi velmi šťastným :-).

  2. Němcová Světla napsal:

    jj, není nad dobrá přátelství! 🙂

  3. matouš napsal:

    Jak ty to umíš napsat a jak rád čtu takové příběhy.

  4. Vladimír napsal:

    Mít dobré opravdové přátele nás naplňuje být šťastnými.Ne každý se jím může stát.Krásné jsou vzpomínky na mladá léta.

  5. Skilos napsal:

    Sry, trocha OT, ale nemůžu si odpustit přípodotek – nebýt textu pod obrázkem, zeptal bych se: kdes mi cvakla? Neuvěřitelné! Dvojník ze švajcu…
    MSF

Napsat komentář: Ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *