Prokletá (Na ostrově)

Dnešní ráno bylo dost pošmourné. Na to, že už je sezona v běhu a mě zítra přijedou první hosté, by mělo být lepší počasí, ale co nadělám.

Včera jsem konečně vyfasovala auto, zeleného citroena C3. Měla jsem ho mít postaveného na parkovišti, auto otevřené, klíče pod rohožkou. Klasika.

Vypravila jsem tedy dnes Ofelii, protože jsem se ji chystala vzít s sebou do své zbrusu nové kanceláře, abych si nachystala věci pro zítřejší první přílet, a vydala se k autu.

Po cestě jsem potkala dvě staré Cigánky. Přesně ty, kterým jsem před několika týdny dala oblečení a které mě pak ještě hnaly pro těstoviny do supermarketu. Stály u parkoviště a jakmile mě spatřily, vrhly se ke mě. „Nosíš v sobě nějaké napětí“, řekla mi ta starší, bezzubá, v květovaném šátku. „Dej mi Euro a já ti řeknu, co tě čeká“. Neměla jsem čas se s nimi zastavovat ani na kus řeči, dost jsem spěchala a tak jsem řekla, že už musím jít a na opakovanou žádost o Euro jsem jim připomněla, že jim přece porád nosím nějaké věci.

„Proklínám tě“, řekla naštvaně ta starší a zle se na mě zamračila. Já jsem pospíchala dál, došla až k zelenému autu, ze kterého se ozývala hlasitá hudba z rádia. Se strachem jsem usedla dovnitř a samozřejmě auto nenastartovala, protože tam rádio někdo nechal zapnuté už od včerejška. „Cigošky“, pomyslela jsem si s téměř posvátnou hrůzou.

Ofelie se začala trochu vztekat a já, zaklíněná mezi dvě další auta, předkem ke zdi, uvažovala, co bude dál.

„Přece nebudu pověrčivá a věřit, že mě ty Cigošky fakt proklely“, snažila jsem sama sebe přesvědčit. Jaká úleva, když se najednou objevil majitel vedlejšího vozu. Štěstí. Šance 1:1000. Hned jsem ho se slzou na krajíčku prosila, jestli by mi pomohl. Neměl ale kabely a tak se nabídnul, že mi počká u otevřeného auta a Ofelie a ať je zkusím někde sehnat.

To se mi po pěti minutách vytrvalého sprintu opravdu podařilo, půjčil mi je jakýsi bezruký chlapík z nedaleké půjčovny aut. A můj soused mezitím trpělivě čekal a hrál si s Ofelií.

Zanedlouho jsem tedy mohla vyjet, ale Cigánky zase u mě. Ať jim dám prý Euro, nebo mi to příště takhle lehce neprojde… Dělala jsem, že je nevidím a uháněla dál. Snad už je prokletí zažehnáno. /Tedy ne, že bych byla pověrčivá…/

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Prokletá (Na ostrově)

  1. sauvignon napsal:

    Jasně, nenech se zblbnout. To byl hodnej pán, že Ti tam počkal. Vy si tam takhle předáváte auta?

  2. Ivana napsal:

    To jsou můry nevděčný!

  3. KIKINA napsal:

    Ahojky, já si myslím, že ty máš svůj osud pevně ve svých rukách, jsi to silná žena. Takže tfuj, tfuj, a žádné Euro cigoškám. U nás taky žebrají, ale bezdomovci, jsou ofrklí jak hrom. Cigáni tady berou tvrdě od státu, tak nežebrají, ale zato rodí děti jak na běžícím páse.(Nejsem rasista, tak jen kdyby náhodou, není cigán jako cigán, najdou se i vyjimky.)No my makáme jak mourovatí a jak máme den prodlení na sociálu, tak to jsou lidi penále….Jinak se mějte krásně báječná rodinko, sluníčko a supr náladu.Pa Morava

  4. Mirka napsal:

    Pajo, Jezinky taky, že jen prstíček…Tohle tedy já znám hodně dobře!Ale ty se nedej!!!

  5. Ostrovanka napsal:

    sauvignon: jo, tady se fakt moc nekrade a auta uz vubec ne.
    ivana: jo, mury. jestlis to byla ty, kdo mi poslal vzkaz, tak moc diky, nebyla tam mailova adresa.
    mirka: diky, nedam!!
    kikina: no, ja s nima doposud docela sympatizovala, ale asi se budu trosku drzet stranou.

  6. Simka napsal:

    tedy, to euro bych jim asi dala – možná už napoprvé – euro není tak moc a co kdyby náhodou …., je mi jasný, že s tím přesně počítají.

  7. Ivana napsal:

    Dobré ráno, jsem moula, už jsem ti tam toho maila šoupla do vzkazu.

  8. Leni ze Sevilly napsal:

    vykasli se na ne baby vychcane (s prominutim;))tady zase chodi s jmelim a ze vesti z ruky, otravny sou a nebo se postavi rumunky pred obchodak, do ruky kus kartonu, na ktery naskrabou kolik maji deti, manzela v kytickach, jsou bez prace samozrejme a ze nemaji co jist….tam obcas „vymeknu“ a vyuziju takoveto rumunske „pomocnice“ na to, ze ji necham vozik, at ho vrati a veme si to 1€ (a ja tak usetrim aspon trosku casu…)

  9. Manželka napsal:

    Cikánky jsi měla bez mrknutí oka proklít zase zpátky i s jejich dětma, a viděla bys… Nebo si pořiď škapulířek ;o)

Napsat komentář: Simka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *