Příběh řecké… (…lásky)

Píše se rok 2011 a můj spoluhráč na saxofon Dimitris si před zkouškou jde zapálit ven jednu cigaretu. I když jsem v téhle saxofonové skupině jediná žena a kromě baryton saxofonisty nejstarší a ostatní si ode mě udržují odstup – sice slušně pozdraví, ale více se se mnou nebaví, Dimitris je občas sdílný. Možná i proto, že letos pracoval na letišti v ochrance a tak jsme se tam často potkávali a při dlouhém čekání se spolu sem tam bavili.

Ze začátku byl trošku stydlivý. Všimla jsem si ho už před dvěma roky, když jsem začala v kapele hrát. Při prostojích mezi průvody se vždy baví s jednou mladou klarientistkou Jorgií. On kouří a ona postává vedle něj, chvilku se spolu baví, chvilku mlčí. Nebo on se baví s někým z mužských hráčů a ona stojí vedle něj a pozoruje ho.

Na letišti se ho vyptávám, odkud je, co studoval a co chce dělat do budoucna, snad ne na letišti celý život? Balí si další cigaretu a vypráví, že žije s rodiči nedaleko letiště. Ve škole se moc dobře neučil, ale jeho rodiče chtěli, aby šel na nějakou vyšší školu, tak šel studovat první obor, na který ho vzali – pomocník veterináře. Jenže s touhle profesí si tady na Korfu práci nesežene a tak dělá, co se mu zrovna namane.

S Jorgií už chodil před vojnou, teď jsou spolu už tři roky. I ona bydlí u svých rodičů a v létě pracuje jako pomocná síla v kuchyni v jednom hotelu v Kerkyře. Potkávat o samotě se ale nemohou, jejich rodiny jsou velmi tradiční. A tak Dimitris jde někdy za ní potají, když rodiče nejsou doma. Ona zase může za ním v přítomnosti jeho rodičů. Ti ji zvou na večeře a pak celá rodina sedí doma u stolu a povídají si všichni společně. Její rodiče zatím Dimitrise poznat nechtějí, dokud to s ní nebude myslet vážně, tedy dokud se s ní nezasnoubí.

Dimitrisův tatínek má dům po rodičích na vesnici. Momentálně je prázdný a tak když Jorgía doma řekne, že jde s kamarádkou do kina, mohou na pár hodin spolu vyrazit do toho opuštěného domu, hodinu cesty z města. Pak ji ale Dimitris vysazuje z auta na předměstí, aby je spolu nikdo neviděl.

Rozhodl se, že na podzim, až mu skončí práce na letišti, půjde za jejími rodiči a dá slovo, že si Jorgii příští rok vezme za manželku. Tedy místo tzv. Arravonas – zásnub, které bývají velkolepé a u kterých často bývá přítomen prvoslavný pop a celé příbuzenstvo, si pouze dají slovo – tedy Logodosía, což je tedy slib muže rodičům budoucí nevěsty, že si ji v blízké budoucnosti hodlá vzít za manželku. I když dnes už rozdíly mezi těmito dvěma obřady skoro vymizely.

Poté, co otec nevěsty bude souhlasit, může se mladý pár vídat i bez přítomnosti rodičů.

Udiveně jsem naslouchala asi pětadvacetiletému mladíkovi, který na mě vždycky působí tak sebejistě, až trošku frajírkovsky a nevěřila, že se vážně podřizuje svým konzervativním rodičům s takovou samozřejmostí a bez jediného slova odporu.

Dimitris dokouřil a vrací se zpět do zkušebního sálu a usedá vedle mě. Ráda sedím vedle něj, protože dobře hraje a já, když se někdy ztrácím v notách, se podle něj pak zase celkem dobře orientuji. Kromě toho počítá pomlky mnohem zdatněji, než já, takže si můžu sem tam dovolit cestovat v myšlenkách, aniž bych ztratila návaznost.

Dimitris začíná hrát Verdiho Traviatu a já se po očku dívám, jak se mu na levé silné ruce blýská masivní zlatý prsten. Při první příležitosti do něj šťouchnu a ptám se, jestli už je zasnouben? „Ne, nejsem zasnouben, jsem „logodosmenos“ odpovídá pyšně. „Tenhle prsten jsem dostal od svého tchána, když jsem předal já svůj prstýnek Jorgii…“

Dohráváme Traviatu a já přemýšlím o tom, že některé tradice mohou být docela romantické.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Příběh řecké… (…lásky)

  1. Mne sa to vôbec nezdá romantické. Nechce sa mi veriť, že to je príbeh z Európy a že sa odohráva v 21. storočí. Predsa tí mladí nakoniec robia to isté, čo mladí ľudia inde. Veď načo by chodili do opusteného domu vzdialeného hodinu od mesta? A som tiež presvedčená, že ich rodičia robili rovnako.

  2. Jobie napsal:

    Surreálné, ale milé 🙂Náhodou, je to pěkné. Sice takové rádoby "zastaralé", ale něco na těch tradicích je.

  3. Sim napsal:

    ja chapem tento prispevok inac ako predchadzajuci diskuteri.podla mna je hlavny doraz v tom, ze Pavla pozna chlapa, ktory nosi prsten, ktory mu dal jeho svokor. to je totalna bomba a kuriozita, ovela lepsie ako sa zamyslat nad moralkou greckeho vidieku.

  4. Ostrovanka napsal:

    mimi tulipanova: co robi v zavretom dome som sa nepytala. ale mozna, ze chteji mit i chvilku pro sebe, at delaji cokoliv. ano, je to lehce sokujici, ale zase na druhou stranu me spis prekvapilo to, ze je to dobrovolne…
    jobbie: taky to tak vidim. a komu se to nelibi, at to nedela:) nemyslim si, ze by dimiho rodice byli tak zamozni, ze kdyby ho vydedili, byl by na tom nejak zvlast spatne…
    sim: bingo!!!!!!:)

  5. Mod. napsal:

    No je to takové pomalo, pozvolné, řecké, v mezidobí si dáme několiknáctkrát ledové kafe, ouzo, nějaké řecké papu, zatancujem, zazpíváme a vmezidobí zjistíme, že nám zkrachovala země, a tak si dáme kafe a ouzo nějaké dobré řecké papu, zatancujem, zazpíváme píseň truchlivou a poslední zhasne:o)

  6. idol napsal:

    Jiný kraj – jiný mravPro mne – velmi zajímavé povídání a hezky podané! Jinak, platí: Jiný kraj – jiný mrav /x/.x) popsaný mrav zcela jistě nepatří k zavrženíhodným

  7. Ostrovanka napsal:

    mod: na to zhasnuti cekame na tebe:)) mezitim si tedy budeme popijet ouzo a cekat, az budes mit volno.
    idol: presne tak to vidim. a kdyz jim to takhle vyhovuje, proc ne? ja se zdraham hodnoti, jen popisuji, co mi prijde zajimave.

  8. Edita napsal:

    moc hezké, dojemné a až to je až neuvěřitelné v této hektické a drsné době…krásný večer na Kerkyru z Valach…P.S. Příští pátek už v plné sestavě..bereme si tátu domů napořád..:-))

  9. Ostrovanka napsal:

    edi: tak to jsem moc rada! drzim palce.

  10. Mára napsal:

    Zajímavé čtení – trocha historických tradic v naší uspěchané moderní době. Těžko hodnotit..

  11. Ostrovanka napsal:

    mara: tak tak…

  12. anna napsal:

    ještě že tak
    Sestra jednoho mého řeckého kamaráda, když jí matka nepouštěla ven, tak utíkala oknem, v 16 otěhotněla, samozřejmě, že se musela vdát, porodila jedno dítě, po 3 letech druhé, aby pak od nich utekla, aby se nakonec po 14 letech vrátila, je na heroinu a ještě stihla porodit třetí dítě. Ono sice dodržování tradicí má něco do sebe, ale všeho moc škodí. Nebo jedna moje známá z Kréty, když po roce školy v Aténách se vrátila domů, protože jeden večer byla s nějakým člověkem v baru (to, že Kréta nejsou Atény si neuvědomila), tak si ho musela vzít, protože to nejde, aby byla s někým do 2 do rána v baru. Svatba stála strašně peněz a po půl roce se rozvedli.

  13. Ostrovanka napsal:

    anna: jasne, kazda mince ma dve strany. ani se nezastavam, ani neodsuzuji, jen popisuji:)

Napsat komentář: Mára Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *