Pošmourno (Ach, dneska nemám náladu)

Celou noc jsem nespala. Janýsek v jednom kuse strašně kašlal a Ofelie se budila z neznámých důvodů kažou půlhodinu. Asi se jí prořezávají stoličky. Chtělo se mi spát tak strašně, že bych byla v tu chvíli schopna zaplatit nemalé peníze, jen abych měla chvíli klid.

Dnes ráno místo krásného slunečného dne je pošmourno. Venku se mračí celá obloha a vítr ohýbá koruny cypřišů. Moře zčernalo a v obrovské mase jen sem tam probleskují bílé čepičky napěněných vln.

Janýsek se ráno rozplakal, že se na něj prý s tátou nesmějeme a smějeme se jen na Ofelii. Chuděrka. Pak nechtěl snídat a oblékat se. Pak si lehl na zem a začal kopat nohama a křičet, že chce čokoládu na cestu. Dala jsem mu lipový čaj. Proti kašli.

Před domem už čekala Danielle s Alexem. Janýsek pořád nešel. Dole v přízemí hledal nějaké kartičky, které jsou nezbytně nutné pro kamarádství s ostatními kluky ve školce. Nemohl je najít a tak vyšel ven s brekem.

Z kostela sv.Spyridona se ozývá ranní mše. V tomhle počasí má úplně deprimující dopad. Z kostela vycházejí lidé se svíčkami, zřízenec je opět hned po jejich odchodu sfoukává a hází do pytle. Oúúúúúúúúú, kyrie eleison, oúúúúúúú, ozývá se táhlá středověká melodie.
Danielle vytahuje dva desetníky a dává dětem, aby si mohly jít zapálit svíčky. Oba přicházejí zrovna ve chvíli, kdy už na stojanu skoro žádné jiné zapálené nejsou.
-proč ty svíčky bereš?, rozčileně se ptá malý Alex zřízence.
Ten něco nesrozumitelně zamumlá.
-Tu moji ale neber, slyšíš? Alexovi přeskakuje hlas rozčilením.

Obě děti si zapálí svíčky a odcházejí do školky. Zřízenec okamžitě sfoukne ty jejich a hodí do pytle. Já se vracím od okna a vrhám pohled na neskutečný nepořádek v kuchyni. Ofelie je podezdřele zticha. Najdu ji na záchodě, jak do záchodové mísy namáčí komboloi /takové ty korálky se kterými si řečtí muži neustále pohrávají mezi prsty/. Namočí, vytáhne, namočí, vytáhne. Normálně by mě to rozesmálo, teď ji naštvaně zvedám a umývám jí ruce.

Zítra mi začíná sezona. Přijedou mi první hsoté. 4. Slovy čtyři. A maminka. Ta mi pomůže s tím šíleným nepořádkem a s Janýskovými návaly smutku. A s mými taky.
Od pátku se má ochladit a začít pršet. Zaplaťpánbůh, že přijedou ti turisté jen čtyři. Doteď tady bylo nádherně.

Začíná hřmít. Řekové dětem vyprávějí, že Pán Bůh na nebi louská ořechy. Musím sklidit prádlo než začne pršet.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Pošmourno (Ach, dneska nemám náladu)

  1. bbvozickarka napsal:

    …moc hezky napsané. Včera jsem byla u kámošky kadeřnice, zajímá ji velmi řecká kultura…letos(jako vždy)odjíždí 21.6. na dovču na Korfu, učí se řečtinu už několik let. Tak jsme mezi řečí nadávali na počasí. Říkala, že na Rhodosu je kolem 30…což je moje „krevní skupina“…Miluji léto a jak vidím tak na něj všichni po dlouhé zimě netrpělivě v česku čekají. Teď 12stupńů, deštivo.Ráda se sem vrátím, je tu pohoda, teplíčko…:-))Měj se krásně se všemi!

  2. Helena napsal:

    Paní Pavlo,
    schválně jsem vyhledala první příspěvek.
    Podívejte se, co jste psala kdysi, 31. 5. 2006 – a kde jsou ty dětské smutky, prořezávající se stoličky a tehdejší starosti vůbec, chladno a očekávaný příjezd čtyř hostů…
    Jen pohodový a vyrovnaný blog vzácně normální autorky zůstal! Díky.

  3. ostrovanka napsal:

    Milá Heleno, to je neuvěřitelné, kam se ty roky poděly? Tohle ale není první příspěvek. Ten první jsem, tuším, psala někdy 14.5.2006. 14 let!!!
    moc Vás zdravím a přeji vše dobré. pavla

Napsat komentář: ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *