Po škole (na kafíčku…)

O mé francouzké kamarádce Danielle už jsem popsala několik stran. Dnes jsme se opravdu nasmály. Potkaly jsem se před školou v půl jedné, obě jsme si šly vyzvednout své děti. Byla docela zima, avšak slunečno a tak Danielle usoudila, že bychom s dětmi mohly zajít na náměstí na kafe, aby si mohly trošku pohrát.

Danielle měla na svých havraních vlasech bílý baret, na očích luxusní velké bílé sluneční brýle, červěně namalované rty, bílou blůzku, kterou překrývala hnědá kožešinová vestička, douhou bílou rozevlátou sukni a hnědobílé mokasínky. Po cestě ze školy se snažila přemluvit Alexe, aby si nasadil čepici a šálu, ten ale striktně odmítal s tím, že Janýsek ji taky nemá. Danielle argumentovala, že Janýsek pochází ze studené země a proto mu nikdy není zima. Alexe to ale evidentně nezajímalo a k Daniellině zlosti si Janýsek, jakoby tušil, o čem se bavíme, přišel svléknout bundu, že je mu hrozné horko…

Sedly jsme si na náměstí, kde bylo příjemně a teplo a já, aby řeč nestála, jsem se zeptala Danielle, jak se má jejich perská kočka. Danielle si vložila tenkou cigaretku do špičky, zapálila, otřela pot z čela hedvábným kapesníčkem a začala vyprávět:

Její manžel, Panos, našel před rokem na vedlejším ostrově Paxos malinkaté koťátko. Rozhodl se, že kotě vezme synkovi domů. Danielle se celá zhrozila, neboť po celý svůj život kočky opravdu nesnáší. Uvolila se, že kočku domů vezmou pod tou podmínkou, že se o ni bude Panos a Alex starat. Po roce ale situace vypadá tak, že kočka, která mezitím ztloustla a zmacatěla, utíká rychlostí blesku, když spatří jakoukoliv lidskou bytost kromě Danielle, kterou si naprosto zamilovala. Od nikoho jiného se nenechá pohladit, nakrmit, odchytit. Každé ráno však, k Daniellině nelibosti, vyhrabe hlínu ze všech květináčů a pak se jde s ušpiněnýma pacičkama natáhnout do ložnice na manželskou postel. „Madonna mia“, vzdychá Danielle při vyprávění, odklepává popel z cigarety a obrací oči v sloup. „Já, která kočky nemusím, mě odjakživa smrděly, teď nacházím po celém bytě kočicí chlupy, krmím kočku dvakrát denně, ne jen tak lecčíms, ale musím kupovat krabičky GOURMET ROYAL DE LUXE, abych se jí zavděčila, protože nic jiného nechce žrát. Večer, když si sednu na pohovku a chci si přečíst knížku, sedne si mi kočka do klína, olizuje mi zápěstí a hlasitě přede!!“ Při představě, jak extrémně čistotná Danielle uklízí kočičí chlupy a výkaly, jsem se docela dobře bavila.

Poté přešla řeč na děti a na školu. Já, ač jsem se bála, že Alex , známý raubíř, bude Janýska ve škole rušit, jsem se těžce přepočítala. Nejen, že Alex začal ve škole poslouchat na slovo, ale je tak ctižádostivý, že chce být ve všem první. Každý den mají děti za úkol napsat celou stránku nějaké věty, např. Ema má maso. Druhý den to musejí napsat zpaměti do sešitu, jak jim to paní učitelka nadiktuje. Alexe našla jeho maminka ve 4 ráno v obýváku na pohovce. Spal s obličejem pokřiveným drsnými sny. Na břiše mu ležel sešit s domácím úkolem, který se ještě v noci snažil nadřít, ale usnul u něj. Ráno pak poprosil maminku, aby mu větu napsala na lísteček a celou cestu do školy poctivě memoroval.

Když přišel ze školy domů, v sešitě měl jen půlku napsané věty, celou stranu přeškrtnutou a učitelčiným písmem nějakou poznámku. Danielle se ptala, co to má znamenat. Alex první nechtěl s barvou ven, ale pak se přiznal. Ten lísteček, který mu maminka ráno napsala a který po cestě do školy tak studoval, použil jako tahák a paní učitelka na to přišla!!

Když už jsme se o Alexovi bavily, začala mi vyprávět příběh o tom, jak se Alex před dvěma lety /v 5 letech/ zamiloval nesmrtelnou láskou do dlouhovlasé spolužačky Athény, kterou si chce vzít za ženu a dodnes je o tom skálopevně přesvědčen, i přesto, že Aténa už chodí do jiné školy. Nedávno se prohraboval v Danielliných vzácných špercích /a že jich má opravdu hromadu/, vybral její nejcennější prsten s diamantem, strčil si ho do kapsičky u tepláčků a s vážným výrazem řekl: „Mami, tenhle si beru, ten musím dát Aténě. Víš, já ji miluji tak, že bych pro ni klidně i umřel…“.

Dopíjela jsem svoji kávu a s lehkou melancholií se dívala na naše skotačící děti. Alex a Janýsek mají mezi sebou jen devítidenní věkový rozdíl. Jinak jsou ale jako černá a bílá nebo oheň a voda. Jsem zvědavá, jak dlouho bude Janýskovi ještě trvat, než se zamiluje nesmrtelnou láskou a než začne podvádět ve škole. Snad to mému nevinnému andílkovi ještě nějakou chvíli potrvá…