Po škole (na kafíčku…)

O mé francouzké kamarádce Danielle už jsem popsala několik stran. Dnes jsme se opravdu nasmály. Potkaly jsem se před školou v půl jedné, obě jsme si šly vyzvednout své děti. Byla docela zima, avšak slunečno a tak Danielle usoudila, že bychom s dětmi mohly zajít na náměstí na kafe, aby si mohly trošku pohrát.

Danielle měla na svých havraních vlasech bílý baret, na očích luxusní velké bílé sluneční brýle, červěně namalované rty, bílou blůzku, kterou překrývala hnědá kožešinová vestička, douhou bílou rozevlátou sukni a hnědobílé mokasínky. Po cestě ze školy se snažila přemluvit Alexe, aby si nasadil čepici a šálu, ten ale striktně odmítal s tím, že Janýsek ji taky nemá. Danielle argumentovala, že Janýsek pochází ze studené země a proto mu nikdy není zima. Alexe to ale evidentně nezajímalo a k Daniellině zlosti si Janýsek, jakoby tušil, o čem se bavíme, přišel svléknout bundu, že je mu hrozné horko…

Sedly jsme si na náměstí, kde bylo příjemně a teplo a já, aby řeč nestála, jsem se zeptala Danielle, jak se má jejich perská kočka. Danielle si vložila tenkou cigaretku do špičky, zapálila, otřela pot z čela hedvábným kapesníčkem a začala vyprávět:

Její manžel, Panos, našel před rokem na vedlejším ostrově Paxos malinkaté koťátko. Rozhodl se, že kotě vezme synkovi domů. Danielle se celá zhrozila, neboť po celý svůj život kočky opravdu nesnáší. Uvolila se, že kočku domů vezmou pod tou podmínkou, že se o ni bude Panos a Alex starat. Po roce ale situace vypadá tak, že kočka, která mezitím ztloustla a zmacatěla, utíká rychlostí blesku, když spatří jakoukoliv lidskou bytost kromě Danielle, kterou si naprosto zamilovala. Od nikoho jiného se nenechá pohladit, nakrmit, odchytit. Každé ráno však, k Daniellině nelibosti, vyhrabe hlínu ze všech květináčů a pak se jde s ušpiněnýma pacičkama natáhnout do ložnice na manželskou postel. „Madonna mia“, vzdychá Danielle při vyprávění, odklepává popel z cigarety a obrací oči v sloup. „Já, která kočky nemusím, mě odjakživa smrděly, teď nacházím po celém bytě kočicí chlupy, krmím kočku dvakrát denně, ne jen tak lecčíms, ale musím kupovat krabičky GOURMET ROYAL DE LUXE, abych se jí zavděčila, protože nic jiného nechce žrát. Večer, když si sednu na pohovku a chci si přečíst knížku, sedne si mi kočka do klína, olizuje mi zápěstí a hlasitě přede!!“ Při představě, jak extrémně čistotná Danielle uklízí kočičí chlupy a výkaly, jsem se docela dobře bavila.

Poté přešla řeč na děti a na školu. Já, ač jsem se bála, že Alex , známý raubíř, bude Janýska ve škole rušit, jsem se těžce přepočítala. Nejen, že Alex začal ve škole poslouchat na slovo, ale je tak ctižádostivý, že chce být ve všem první. Každý den mají děti za úkol napsat celou stránku nějaké věty, např. Ema má maso. Druhý den to musejí napsat zpaměti do sešitu, jak jim to paní učitelka nadiktuje. Alexe našla jeho maminka ve 4 ráno v obýváku na pohovce. Spal s obličejem pokřiveným drsnými sny. Na břiše mu ležel sešit s domácím úkolem, který se ještě v noci snažil nadřít, ale usnul u něj. Ráno pak poprosil maminku, aby mu větu napsala na lísteček a celou cestu do školy poctivě memoroval.

Když přišel ze školy domů, v sešitě měl jen půlku napsané věty, celou stranu přeškrtnutou a učitelčiným písmem nějakou poznámku. Danielle se ptala, co to má znamenat. Alex první nechtěl s barvou ven, ale pak se přiznal. Ten lísteček, který mu maminka ráno napsala a který po cestě do školy tak studoval, použil jako tahák a paní učitelka na to přišla!!

Když už jsme se o Alexovi bavily, začala mi vyprávět příběh o tom, jak se Alex před dvěma lety /v 5 letech/ zamiloval nesmrtelnou láskou do dlouhovlasé spolužačky Athény, kterou si chce vzít za ženu a dodnes je o tom skálopevně přesvědčen, i přesto, že Aténa už chodí do jiné školy. Nedávno se prohraboval v Danielliných vzácných špercích /a že jich má opravdu hromadu/, vybral její nejcennější prsten s diamantem, strčil si ho do kapsičky u tepláčků a s vážným výrazem řekl: „Mami, tenhle si beru, ten musím dát Aténě. Víš, já ji miluji tak, že bych pro ni klidně i umřel…“.

Dopíjela jsem svoji kávu a s lehkou melancholií se dívala na naše skotačící děti. Alex a Janýsek mají mezi sebou jen devítidenní věkový rozdíl. Jinak jsou ale jako černá a bílá nebo oheň a voda. Jsem zvědavá, jak dlouho bude Janýskovi ještě trvat, než se zamiluje nesmrtelnou láskou a než začne podvádět ve škole. Snad to mému nevinnému andílkovi ještě nějakou chvíli potrvá…

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Po škole (na kafíčku…)

  1. hanele napsal:

    myslela jsem, že nás nesmrtelná láska už potkala, ale jaký byl můj údiv, když po třech letech je Terezka nenápadně nahrazována Haničkou… 🙂

  2. buteo napsal:

    O dětech umíš moc hezky Pour Madame Danielle, kočku večer na celou noc ven, bude jíst všechno, nebude po ní hledat chlupy a uklízet Le merde.Hezký den

  3. sonja napsal:

    tak takovouhle zenskou, jak ji popisujes, jsem potkala v londynskym metru. vypadala jako kruela z pohadky o 101 dalmatinech:)

  4. Zuzka napsal:

    Hele, je ta tvoje Danielle fakt kamoska, nebo si nad ni a jejim synackem jenom trochu skodolibe mnes ruce? 😀

  5. Ostrovanka napsal:

    hanele: ach ty deti. jak jsou nestale:)
    buteo: madame to vyridim:))
    sonja: jo, tak cruella, to je presne ono.
    zuzka: ne, zuzko, naopak, ja ji strasne obdivuju. je to siroko daleko nejlepe oblecena a upravena zena, zrejme na celem ostrove,ne-li na vsech jonskych. kazdopadne ji tak popisuju, protoze tak vypada a mozna ze me mluvi tak trosku i zavist:) ale opravdu: nic nepridavam, nic neubiram. a opravdu se spolu kamaradime, je strasne mila!!

  6. Jižní mlok napsal:

    Ahoj Pavlo,Danielle jsi mi minule v kavárně ukázala a vypadá přesně tak jak ji popisuješ a jak jsem si ji vždy podle toho představovala. Jinak těším se na vaši návštěvu. Dej vědět kdy. Pa

  7. Zuzka napsal:

    ostrovanka: Tak to se na ni teda na jare musim podivat 🙂

  8. NULI napsal:

    Jsem zase potěšená,Janýsek asi se školou už normálně „počítá“. Je to fajn. M.

  9. lebedr napsal:

    pro lasku se ma umirat
    nedovedu si predstavit nic silnejsiho nez absolutni agonii z lasky a kdyz uz nejaky chlap rekne ze by kvuli lasce umrel…. a je jedno v jakem veku,tak hlasite tleskam a preji jen same totalni agonie a taky krasne dny .

  10. pavel napsal:

    Perfektní, jako vždy,nejvíc se mi líbil vtip, jak Janýsek pochází ze studené země, připomnělo mi to sqěle napsaný zážitky z Portugalska od Ofelie- cituji: >>Pondělí, prosinec 11, 2006Otázky a odpovědi Teplota klesla k nule a na řadu přicházejí debaty o počasí. Dneska se mě asi tak 20 spolužáků ptalo, jestli je mi taky zima, že přece musím být zvyklá.“Máte tam přece větší zimu, ne?““To jo, ale jen venku.“ My v Čechách totiž máme topení.Právě jsem v kuchyni potkala paní domácí ve flanelovém pyžamu, tlustých ponožkách, s ohřívací lahví v ruce. Já spím v roláku, teplákách a tlustých ponožkách. Jde to, ale upřímně, těším se domů, k radiátoru.

  11. Terezula napsal:

    děti
    zase krásné vyprávění.. no jo ty děti umí vždy překvapit.. a to je to teprve na začátku:-)

  12. Jarmila napsal:

    naše deti
    Veľmi zaujímavé a pútavé čítanie. Každý deň otváram tieto stránky a teším sa na ďalšie články. Mám už dospelé deti 21 a 20 rokov, ale sestra má dve vo veku 3,5 roka a 7 mesiacov. Staršia začala chodiť do škôlky, len je dosť často chorá. Zo začiatku aj plakala, ale iba ráno. Teraz sa už aj teší, no ako kedy. Momentálne je chorá, no už po pár dňoch povedala, že jej je smutno za detičkami. Tak jej sestra hovorí, že veď už nekašle a zajtra môže ísť. Tak sa nejak zamyslela, nasilu zakašlala a povedala maminka ešre trošku kašlem, tak nemôžem ísť do škôlky. Je to malá maska.

  13. Ostrovanka napsal:

    jizni mlok: diky za podporu. papa v sobotu!
    zuzka: rada ukazu a seznamim
    nuli: zda se, ze mu nic jineho nezbyva:)
    lebedr: a co nejdelsi trvani, nez vystrizlivi…
    pavel: presne. danielle nas popisuje, jako kdybychom pochazeli ze sibire:)
    terezula, jarmila: dik. s detma je proste legrace /nekdy/

  14. Manželka napsal:

    Alexova láskamě dojala. Copak mi dospělí víme o tom, jak vážné to je, být zamilovaný jako dítě…

  15. Ostrovanka napsal:

    manzelka: to je pravda, dodnes na to taky vzpomínám…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *