O křehkých vztazích a dorůstajících křídlech

Jak děti rostou, všímám si čím dál více jejich výrazných osobností. Kde jsou ty doby, kdy stačilo se zamračit a děti poslouchaly jako hodinky! Kde jsou ty doby, kdy mě děti potřebovaly jako matku! Teď už nás s Adonisem potřebují jako kuchaře (mého muže) a sponzory (mě), jinak o nás víceméně ztratily zájem. Ten nový upírají mnohem důležitějším věcem.

Je pravda, že zaujmout dospívajícího syna je pro matku docela oříšek. S Ofélií si sem tam přece jen ještě uděláme „náš“ den, procházku, jdeme se spolu vykoupat, nakoupit, dát si něco dobrého a přitom si popovídáme.

Janisovi se ale nechce ani na výlety ani na procházky, pokud nabídnu výlet s cílem si posedět v kavárně a dát si wafle, žádá mě, aby mohl procházku vypustit a přijít jen na wafle, které pak sní, poděkuje a po anglicku zase zmizí.

Minulé léto se ale všecko začalo měnit. Janise totiž chytla internetová hra zvaná „geocaching“, což je vlastně moderní hledání „pokladu“ za pomoci internetu a GPS.

Někdo schová na nějaké pěkné místo krabičku s lístečkem (a občas i nějakou maličkostí, kterou nálezce může vyměnit za jinou), toto místo označí na mapě hry a ten, kdo „poklad“ najde, se za lísteček zapíše, a posléze se zapíše i na internetový seznam, kam také zhodnotí, jak se mu místo líbilo.

Jednoho letního rána se mě nečekaně zeptal, když mě viděl se oblékat do uniformy cestovky a připravovat na cestu: „Kam dnes jedeš, mami?“ Překvapeně jsme se na něj podívala, protože mi jeho zájem připadal trochu podezřelý. „Odkdy tě zajímá, kam jedu?“

Pak jsem pokračovala: „Dnes jedu na sever do hotelů.“ Janis se na mě zvědavě podíval: „Pojedeš kolem Kassiopi a Acharavi? A mohl bych jet s tebou?“ zjišťoval dál, zatímco se díval do svého tabletu.

Můj patnáctiletý syn chce jet se mnou? Neuvěřitelné, pomyslela jsem si, ale nahlas řekla: „A nebudeš se nudit? Já budu mít schůzky s turisty a co budeš dělat ty?“

„Já budu hledat „kešky“,“ odpověděl Janis se zájmem. A tak jsem měla několikrát tu čest přibrat svého syna na cestu autem. Janis mi zapáleně vyprávěl o systému „kešek“, o tom, jak jich sám pár schoval v Kerkyře a jaké jsou na ně na internetu reakce, a kolik lidí už je našlo. O tom, jak se díky nim seznámil se spoustou zajímavých lidí, třeba s nějakým člověkem, který dělá pro NASA a občas mu pomáhá řešit matematické úkoly do školy. Potom mi vyprávěl o svých kamarádech a o muzice, která ho tak baví.

A pak mě dokonce požádal, abych šla pro několik „kešek“ s ním, protože se bude cítit bezpečněji. (Je pravda, že na některá místa bych zase bez jeho doprovodu nešla já, ale to jsem si raději nechala pro sebe).

A tak jsem objevila mnoho nových krásných míst, která jsem na Korfu vůbec neznala, ale především jsem znovuobjevila své dítě a s velkým potěšením zjistila, že je to skvělý kluk, ze kterého mohu mít opravdovou radost.

Příspěvek byl publikován v rubrice Řecká rodinka. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na O křehkých vztazích a dorůstajících křídlech

  1. Sim napsal:

    Ahoj.
    Geocaching FTW! Vidim ze prebieha vymena generacii, nas to bavilo tak 2003-2006, potom tomu spravili deti a ine zaujmy koniec…

    A trosku som sa zlakol ze sa syn kamarati so starsim panom cez Internet , co mu pomaha s ulohami do skoly, nastastie to dopadlo dobre 🙂 Nase decko si zatial len vysluzilo nezmyselnym vyplnenim formulara na alza.cz dopis z ich HR oddelenia.

    • ostrovanka napsal:

      🙂 ahoj!! dokud je pa z NASA na Floride a pomaha s domacimi ukoly, jsem klidna:) jinak ja mela vzdycky za to, ze ten geocaching je pro magory, ale ted jsem v tom zacala videt ten smysl. Jak se mate?

  2. Čerf napsal:

    Vida, k čemu taky mohou být kešky dobré! A byly na závěr výletu ty zmiňované „wafle“? 🙂

  3. Vladimír napsal:

    Neztratily zájem,to jen chtějí být samostatné.Jsou rády,že vás mají.Více vás budou potřebovat v pozdějším věku,třeba (hlídání).To já bych zase chodil tam u vás na vycházky pořád.Kešky jinak dobrý způsob zábavy.

    • ostrovanka napsal:

      snad ano. clovek na jednu stranu pociti obrovskou ulevu, kdz se nemusi porad starat, ale na druhe strane je to vlastne trochu znepokojujici pocit.

  4. Pavel napsal:

    Zdravím na Korfu. Už se nemůžeme dočkat června až zaparkujte v Karousades a vyrazíme nějakou tu kešku na ostrově najít. Před šesti lety se moc nezdařilo. Taky jich bylo na Korfu jen pár. Ale je pravda, že při hledání doma jsme si s dětmi o lecčems promluvili. Někdy pořádáme i třígenerační výlety. 🙂

    • ostrovanka napsal:

      fakt? to je skvele. ted uz je jich opravdu dost! tak najdete taky ty meho syna. musim se ho zeptat na prezdivku. ale vim, ze jednu schoval ve meste a jednu na vyhlidce cape drastis:)

Napsat komentář: Sim Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *