O konci léta a začátku školy

Letos bylo překrásné září. Teplé moře, pořád svítilo sluníčko a léto, jako by si chtělo vynahradit dobu karantény, nechtělo skončit.  Až do té doby, než jsem předevčírek usedla k psaní tohoto blogu a vše se změnilo. Už včera celý den vytrvale pršelo a teplota klesla o dobrých deset stupňů. V noci byla taková bouře, že odnesla slunečníky z kaváren na náměstí, vyvrátila obrovské kaktusy, polámala stromy, vyhodila lodě z moře na břeh a zaplavila přízemní byty a krámky. Ráno je vidět jen ta spoušť, ale sluníčko zase pomalu vykukuje z mraků.

Moje plavací kamarádka Kim je tak unavená, jak celý den stojí v obchodě, kde nikdo nic nekupuje, že už se ke mně přes měsíc nepřipojila. A tak vycházeíme každé ráno s Adonisem, on se před větrným mlýnem odpojí a jde dál a já plavu. Teplá voda mě hladí po těle, já pozoruji vycházející slunce – jeden z největších zázraků světa, a přitom něco tak všedního a obyčejného- a přemýšlím o světě, o lidech, jak se mění nebo jak se možná měním já, o letech, která uplynula tak rychle, i o těch, která, doufám, ještě přijdou.

Ve vzduchu je cítit září, i barvy se trochu proměnily. Slunce už tolik nepálí, a tak i to léto bude muset nakonec ustoupit podzimu. U mlýna se dnes potkávám jen s jedním pánem, který sem v tuto ranní hodinu chodí pravidelně. Přijdu tak o svvoji  denní dávku místních zaručených zpráv a drbů. Pán mi jen povypráví, jaké škody viděl on po cestě k moři.

Ofélie ještě spí. Před deseti dny začala chodit na střední školu. Chtěla jít tam, kam její ostatní kamarádi, ale podle bydliště patřila do jiné, která je sice ve stejném areálu, ale to prostě není ono. Tak dlouho pprosila Adonise, aby to šel nějak zařídit, až ji poslechnul a šel do školy za místoředitelem. Ten ho vyslechl a poslal nahoru za ředitelem. Ten ho také vyslechl a poslal o patro níž za místoředitelem. Tam už ale Adonis před chvilkou byl, a to mu také řekl. A tak se ředitel ptal, proč že chce Ofélie změnit školu. Někdo Adonisovi poradil, že má říkat, že Ofélie čelí problémům s dětmi v té nové škole, které už zná a šikanují ji. Jenže Adonis, když do ředitelny vstoupila už pátá matka a tvrdila, že její dcera má problémy s dětmi, které mají jít do druhé školy, a proto chce své dítě v této škole, a poté, co ředitel odpověděl během čtvrt hodiny na osm telefonátů s podobnými požadavky a stejnými výmluvami, pochopil, že tudy cesta  nevede.

Ředitel se na něj vážně zadíval a říkal: „Jaké problémy má vaše dcera? Je nějak postižená? Podívejte se, měli jsme tu holku, která v té druhé škole (do které, nevím proč, nikdo nechce) dostávala amok a plivala na spolužáky a kopala učitele, takže jsme ji museli přeřadit do naší školy. Ale má vaše dcera nějaké podobné příznaky?“

Adonis se trochu zastyděl a odpověděl po pravdě: „Víte, pane řediteli, tak přímo takhle špatně na tom moje dcera snad ještě není… Ale znáte to, kamarádky a tak…“ Ředitel zřejmě ocenil jeho pravdomluvnost a slíbil, že uvidí, co se dá dělat a že se ozve.

Kupodivu se den před začátkem školy skutečně ozval, že Ofélie může nastoupit k nim. Ofélie jásala a do školy se po půl roce skutečně těšila, ale trochu předčasně. První týden totiž byla zařazena s cizími dětmi do tmavé třídy bez oken, kde místo nařízených sedmnácti dětí, se jich na sebe mačkalo dvacet pět. Po několika dnech ji však přeřadili i bez naší intervence ke kamarádům, a za týden, kdy se učitelé teprve představovali a rozdávali se knížky, které však nezbyly na každého, se mělo začít vyučovat.

V pondělí o týden později tedy Ofélie nastoupila znovu do školy (která silně připomíná budovy albánského komunistického vězení ze sedmdesátých let, které jsem viděla na fotkách), dostala knížky a celá radostná (vidíte, co může udělat dlouhodobá absence ve škole? Děti se začnou těšit!) se chtěla připravit na druhý den. Jenže ještě večer jsme dostali omluvný email od ředitele, že děti zahájily okupační stávku a nechtějí pustit učitele a ředitele do školy, takže se pár dní, než se situace vyřeší, škola konat nebude…

A tak je tomu každým rokem v mnoha školách v Řecku: po týdnu začnou stávkovat buď učitelé nebo děti. Není mi úplně jasné, jak nezletilé děti mohou okupovat školu a nikdo je odtamtud není schopen dostat. Prý sice bojují za jakási svá práva, ale často se k nim přifaří mládež, která se školou nemá nic společného a svorně začnou ničit majetek školy a hrát si na partyzány a nikdo na ně nemá žádnou páku. Druhý den napsal ředitel další omluvný dopis, že škola ještě stále situaci nevyřešila, protože děti měly schovaný klíč od budovy ze stávky z minulého roku, tudíž se tam zabarikádovaly a on jen doufá, že škody nebudou velké. Prý nikdo nechce vzít zodpovědnost a vyjednávat o podmínkách ukončení stávky. Až mi ředitele bylo tak trochu líto, i když se ve mě tento pocit pral s naštváním, jak může být tenhle člověk, který si nedovede poradit s mláděží, vůbec ředitelem.

Takže druhý týden školy je fuč a ten další se možná školy uzavřou, pokud se v nich objeví nákaza. Vysoké školy zatím vůbec neotevírají a budou prý vyučovat distančně, což v řeckých podmínkách nevidím jako moc reálné.

Ale zase si říkám, že tak, jak vysvitlo sluníčko po noční apokalyptické bouři, i tady se situace musí zase nějak zlepšit. Přála bych to dětem, které sociální kontakt potřebují přinejmenším stejně jako vzdělání, ale hlavně také jejich rodičům, kteří po půl roce už vážně nemůžou…

Příspěvek byl publikován v rubrice Instituce, nemocnice, černá složka zdraví, Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na O konci léta a začátku školy

  1. Simča napsal:

    Hezké povídání. V Řecku dostávají učebnice i děti na SŠ?

    • Ostrovanka napsal:

      teoreticky ano 😀 v Čechách ne?

      • Darina napsal:

        Ne, v Čechách si na střední kupují děti už učebnice samy. Ve školách bývají burzy knih kde starší prodávají učebnice nižším ročníkům.

        • ostrovanka napsal:

          tak vida, co se tu člověk všechno nedozví! to se tedy od našich madých let změnilo. ale já myslím, že je to dobře, protože studenti si budou na knihy dávat větší pozot. zde se po konci školního roku vyhazují nebo pálí. strašné 🙁

  2. Alena Orendášová napsal:

    Krásně napsáno. Problémy jsou všude. Možná u nás v Čechách ještě větší. Snad bude zase lépe. Až skončí tento nešťastný rok, bude se všechno vracet k normálu. Kéž by!!

    • Ostrovanka napsal:

      Také si to velmi přeji. Hlavně to opravdu přeji těm dětem, myslím, že jejich duši se to podepisuje daleko nejvíc. Ten strach z neznámého, z budoucnosti, ze všeho 🙁

  3. Čerf napsal:

    Je vidět, že bych nemohl být ředitelem školy, protože bych nejspíš stávku ukončil nějakou nepředpisovou formou a šel bych bručet. Asi nejhůř právně napadnutelný by byl vysokofrekvenční zvukový „plašič na teenagery“, který vyluzuje vysoké tóny neslyšitelné pro uši starších lidí, ale špatně snesitelné pro mladé stávkující :-). A celkem bezpečná špetka kyseliny isomáselné v rohu okupovaného prostoru taky udělá svoje :-).

    • Ostrovanka napsal:

      jo, mám to podobně. já prostě nechápu, že nezavolaj rodičům a neřeknou, ať si ty děti trošku zpacifikujou. ale to by asi narazili. fakt nevím…

    • Sim napsal:

      myslim, ze nejnesnesitelnejsi a nejtrapnejsi je hudba starych lidi po ctyricitce. dal bych pred skolu repraky a pustil Michaela Jacksona, Madonnu a tak. za pul hodky by je presel usmev a za hodinu by videli, ze to myslim vazne. pak bych pritvrdil s Georgeom Michaelom a to by uz utikali.

      • ostrovanka napsal:

        myslím, že jsi právě vyhrál konkurz na ředitele školy! prosím, dostav se do pondělka do 10.00 v kravatě a roušce do ředitelny 🙂

  4. Jiří Dlouhý napsal:

    Zajímavý popis reality řeckého školství. Přeji Ophelii, ať se jí ve čkole líbí.

  5. Moc pobavilo. I když ono je to spíše „smutné kino“… Nezbývá než tento divný rok doškobrtnout do konce a těšit se na lepší dny. Moc zdravím na ostrov!

    • ostrovanka napsal:

      ano, je to smutné, ale kino… já už to sleduji jen tak zpovzdálí a nenechám se tím moc rozhodit. nic jiného mi stejně nezbývá.

  6. nominek napsal:

    Moc pěkně se to četlo, byť obsah není úplně nejveselejší. Krásně napsané a snad bude opravdu co nejdřív zas slunečno! 🙂
    To s tou stávkou – taky mi připadá nepochopitelné.

    • ostrovanka napsal:

      díky! mně taky. vůbec nevím, proč se dospělí nebrání, ale mám dojem, že je to kvůli nějaké ochraně dětí, která bude ukotvena v nějakém řeckém zákoně.

  7. Svět Helgy napsal:

    Vůbec jsem netušila, že se tohle může vůbec v Řecku dít! Myslela jsem že výhradní experti na stávky jsou francouzi a ejhle. I když máme známé pocházející z Řecka a je pravda, že jejich děcko řídí celou rodinu, tak asi je to standard, tak zase pak z nich nevyrůstají takoví přizdisráči jako z nás, co je správně? Asi nějaká zlatá střední cesta.

    • ostrovanka napsal:

      s těmi přizdisráči nevím… podle mě je tohle chování jakákoliv absence respektu k ostatním. asi by se mnou mnozí nesouhlasili, ale když někdo stávkuje proti špíně a binci a sám ho pak dělá, proti mnoha žákům ve třídě a pak se ale sám shlukuje s ostatními na improvizovaném mejdanu ve škole, kde ničí zařízení a nechává po sobě spoušť, nevidím v tom žádnou odvahu nebo hrdinství. když totiž pak přijde ředitel či policie, najednou se všichni schovávají a nikdo nechce být ten, kdo to vyvolal. takže bohužel v tomto případě to tak asi úplně neplatí. je to totální anarchie, která ubližuje všem.

  8. Martin Jaros napsal:

    Uz dlouho a rad ctu vase prispevky. Uzila jste si za ta leta s reckym skolstvim svoje. Ale kdyz jsou rodice sikovni, tak se to podda… I tak jste vlastni silou vychovala tak sikovne a schopne deti – mate na to co byt hrda…

    • ostrovanka napsal:

      Od Vás mě to obzvlášť těší, děkuji! Já, popravdě řečeno, jsem děti zas tak moc nevychovávala, protože jsem líná matka. Ony jsou nějak tak šikovné samy, i když je pravda, že v poslední době se občas ptám sama sebe, když vidím svého nepraktického syna a línou dceru, zda jsem opravdu něco hrubě nezanedbala 🙂

  9. Slavo napsal:

    Popsala jste současný stav velmi pravdivě. Bohužel tyto poměry nejsou jen v Řecku a jelikož jsem děda čtyř vnoučat školou povinných a znám se s několika kantory, tak hodně podobné poměry panují u nás. Největší problém u učitelů je, že když je problémové dítě, na vině je vždy kantor a je proti němu nejen veřejné mínění, ale i zákon.
    Zamýšlel jsem se, jak dlouhý je vlastně školní rok. Po dvouměsíčních prázdninách jsou prázdniny podzimní (letos jsou prodloužené o korona prázdniny), pak jsou prázdniny vánoční, následují pololetní pak jarní. Jsem ročník 1952 a jen zírám. Jak je to v Řecku?
    Děkuji a přeji zdraví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *