Korfu, korona a jiné příběhy

Je to tak. Korona je pro nás všechny dost velkým strašákem. I když jsem se poslední dny snažila nedívat se na zprávy, nečíst pojednání expertů, blokovat fake news o strýčcích z Itálie, ktří jsou lékaři a radí zaručené tipy, jak se ubránit, a rozhodla se vyhýbat  facebookovým diskuzím. Korona je prostě všude. Ta internetová pandemie je prozatím mnohem horší než ta reálná. Pokud se totiž člověk nenakazí koronavirem, pak se nakazí tak depresivní náladou, že to lze jen těžko ustát.

Na Korfu sice nebyl zatím zaznamenán jediný případ, ale v celém Řecku jich je už něco přes sto a jeden  člověk včera zemřel. V Řecku se, stejně jako v Čechách, v úterý uzavřely školy, a tak děti i učitelé mají radost, protože venku je krásně a řecká škola je stejně nuda, kde se toho člověk moc nedozví.

Na Korfu asi před týdnem dovolily úřady zaoceánské lodi, aby zakotvila. Ta vyplivla několik tisíc turistů včetně těch italských, ale místní lidé, kteří normálně takovou příležitost k byznysu po zimě vítají, byli tak vystrašeni, že zavřeli i ty obchody, které bývají v zimě otevřené.

Já jsem tu měla na návštěve kamaráda ze Švýcarska s jeho korejskou švagrovou. Ten den jsme si chtěli v kiosku na náměstí koupit vodu, ale prodavač zavřel skleněné okénko a tvářil se, že nás nevidí. Až když jsem přistoupila přímo k němu a řecky se ptala, zda je otevřeno, zkoumavě se na nás zadíval, jestli jsme vystoupili z lodi a když jsem řekla, že ne, teprve pak otevřel a vodu nám prodal. Poté ale zase rychle zavřel.

Ten den  jsme vyrazili na výlet po ostrově. Zastavili jsme se v tradiční vesničce Agios Matthaios, která se počítá mezi ty největší na Korfu. Je zde dokonce celoročně otevřeno několik kaváren na hlavní ulici protínající toto ospalé místečko v jižní části ostrova. V jedné kavárně seděly matky čekající na konec školy svých dítěk, a vesele si povídaly. V druhé seděli dědečci u řecké kávy a každý z nich držel v ruce komboloi- korálky, se kterými si pohrávali..

My jsme si sedly do kavárny staré babičky, která neměla žádné hosty. Dívala se na nás trošku vyděšeně, hlavně na naši asijsky vyhlížející kamarádku, a ptala se, odkud jsme přijeli. Odolala jsem pokušení jí říct, že jsme začli ve Wuhanu a vzali to přes Seoul, Benátky až na Korfu a popravdě jí řekla, že já jsem Češka, kamarád Švýcar a kamarádka z Jižní Koreje. Než babička přijala objednávku, trochu stydlivě se zeptala, jak jsme sem přijeli. Uklidnila jsem ji, že já tu bydlím a přátelé přiletěli ze Švýcarska. Omluvně pokrčila rameny, zamumlala, že – to víte, ale máme strach z korony, a odešla dovnitř vařit kafe. Pak, asi jako akt vděčnosti, že to snad nebudeme my, kdo ji nakazíme, nám každému do šálku nalila kapku ouza.

Nikdo z nás netušil, že kamarádi sice ještě odjedou, ale další česká kamarádka už nepřijede, protože se zavřou hranice.

Samozřejmě, že my, kteří se živíme cestovním ruchem, máme obavy z toho, co bude. A moji úžasní zákazníci, kteří mají naplánovanou dovolenou na Korfu, jsou trpěliví a nebombardují mě téměř žádnými dotazy. Asi si uvědomují, že nikdo z nás nezná odpověď.

Je jasné, že korona může zlikvidovat nejen lidstvo, ale celý cestovní ruch a ekonomiku vůbec. Ale nezlikvidujeme se my sami svými obavami dříve?

Včera jsem se rozhodla, že tedy s virem zatočím sama. Nechci už prostě sledovat, kde na světě přibylo kolik nakažených. Budu se snažit využít čas, který normálně věnuji přípravě dovolených. Začala jsem po delší době číst zase knihy, třeba Nebe nad Jemenem od Tomáše Šebka je skvělý lék na to, abychom si uvědomili, jak se máme skvěle i s koronou.  Zase začnu psát a hrát na piano a saxofon a zpívat s Ofélií. Pak jsem si dala sraz se svojí kamarádkou Kim, šly jsme se projít k větrnému mlýnu, kde už seděli naši zimní spoluplavci, popíjeli tsipuro a živě diskutovali. Sice většina z nich o koroně, jak jinak, ale amtosféra mezi nimi byla uvolněná a veselá. Ve vedlejší kavárně bylo plno, jako by do světa ostrovanů problémy světa nepronikaly.

S Kim jsme skočily do studeného moře a já jsem si uvědomila, že stejně nevíme, co bude dál, a proto je zbytečně se stresovat dopředu a  je třeba, právě teď ještě víc než jindy, prožít každičký den a radovat se z něho. Slíbila jsem si, že na to budu denně pamatovat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Korfu, korona a jiné příběhy

  1. Jana Stejskalová napsal:

    Milá Pavlo, opět jsem si přečetla tvůj báječný článek. Bydlím v Praze, strach nás všechny teď hodně svírá, v Praze je to hodně vidět. Okolí Hradu je je poloprázdné, pár turistů na Karlově mostě, skoro prázdné restaurace, je to divné, to už bylo minulý týden, na to jsme si trochu zvykli. V obchodech trochu zmatek, ale lidi jsou rozumní, nedělají obrovské nákupy, aspoň u nás ve Vršovicích. Pozoruji se strachem staré lidi, kteří statečně se snaží o sebe postarat, pomáhám jim jako vždy ukládat věci do tašky, když je třeba. Včera od 12 hodin se zrušil provoz ve všech velkých podnicích, divadlech, zavřené jsou základní, střední a vysoké školy, odložené jsou přijímačky dětí na střední školy a je mnoho dalších opatřeních. Zvykáme si, určitě to je to nejlepší opatření. Máš pravdu, že potřebujeme všichni trochu uvolnit atmosféru, zítra se setkám s přáteli, bohužel si myslím, že hlavní téma nebude jiné. Včera jsem se dozvěděla, že vnučka lékařka pracuje na Bulovce a intubuje nemocné, mám hrozný strach, ale je to její práce, stejně jako tisíce lékařů a sester ji dělá zodpovědně. Potřebujeme všichni trochu času, abychom si na novou situaci zvykli a jenom doufám, že ji zvládneme se ctí a pomocí druhým. Pavlo, měj se hezky, držím palce milovanému Corfu

    • ostrovanka napsal:

      milá jano, děkuji moc za vzkaz a držím nám všem palce. obdivuji všechny sestry a lékaře a pokladní v supermarketech a všechny další, kteří pomáhají a nepodléhají strachu a panice. moc zdravím!!!!

      • Jana Stejskalová napsal:

        Milá Pavlo, děkuji moc za odpověď, v této době využíváme daleko víc propojení s oblíbenými lidmi přes internet, ještě, že ho máme. Tento týden se už nemůžeme na živo s přáteli setkat. U nás ve Vršovicích máme malý supermarket Penny, je tam tak osm lidí ve směně, obdivuji je, jsou to taky hrdinové, starají se jak můžou, aby nám v sortimentu nic nechybělo a jsou v přímém styku s neomezeným množství lidí. Praha je skoro vylidněná, lidi si nakoupí a jsou doma. Musíme to nějak vydržet. Pavlo, mějte se moc hezky, zdfravím milovanou Kerkyru a Korfu

  2. Mirka Nulíčková napsal:

    Milá Pájo, děkuji Ti za vyprávění, věcné, ale nadějeplné. NULI

  3. Monika Braňková (Kašníková) napsal:

    Ahojky Pavli…
    Krásná slova,hezky napsáno jako vždy. Je to tady ted masakr spousta věcí které jsme brali jako samozřejmost teď neplatí a všichni to musíme zvládnout a přizpůsobit se momentální situaci. Opatruj se a těším se na další články

  4. Čerf napsal:

    Potíž je, že souvisejícím obavám a strachu nikdy nikdo nezapočítá všechna ta ukrácení životů a zhoršení jejich kvality, aby bylo aspoň zpětně možné odpovědně porovnat, co bylo ve výsledku škodlivější. Držím palce všem ostrovankám a ostrovanům, jakož i všem na pevninách :-).

    • ostrovanka napsal:

      přesně tak! já když vidím tu šílenou paniku okolo sebe, ač tu žádné případy zatím nejsou, říkám si, kolik lidí asi umře na infarkt z toho strachu…

  5. Pavla napsal:

    Moc pěkný článek, nad vêcí a s pozitivním úhlem pohledu, což je mi milé. Myslím, že to teď všichni potřebujeme. Děkuji. V podobném duchu psal o současné situaci Tomáš Sedláček. Nezlehčuji. Očekáváme v brzké době už čtvrté vnoučátko, pár starostí màm jako každý a přeji si, aby byl svět v pohodě. U nás I jinde.

    • ostrovanka napsal:

      milá pavlo, vnoučátku i mamince přeji hodně zdraví a nám všem taky, s trochou nadhledu. toho tomáše sedláčka jsem pak taky četla. moc se mi to líbí. zdravím!!

  6. Josef Bufner napsal:

    Velice hezky napsáno, já myslím že pozitivní myšlení dělá moc, když se budu obávat že ten virus chytnu tak na mně asi skočí. Jinak doufám že se situace brzo uklidní a začneme žít normální životy tak jako jsme žili před Koronou. No a doufám že se na Nejkrásnější ostrov, který jsem si zamiloval, opět brzo přijedu podívat.

    • ostrovanka napsal:

      milý josefe, jsem podobného názoru. i když možná bychom měli začít žít po koroně trošku jinak než před ní…
      každopádně taky doufám, že se sem zase brzy budete moci vypravit!

  7. Dania napsal:

    Úžasný blog!
    Řecko mám moc ráda a zajímá mě, jak se tam žije.
    Blog jsem objevila asi před rokem. Máte zde moc vtipné a zajímavé články. Je toho tu tolik ke čtení!

    Přeji Vám, ať to tam zvládnete.

  8. Jirka Plzeňák napsal:

    Ahoj Pájo,
    rád bych se zeptal, zda je možné přijet na Korfu, když mám dialýzu (umělá ledvina)
    Pokud ne, tak se tam již nikdy nepodívám. Jezdil jsem tam 13 let.
    Díky moc a držme se !!!
    Jirka Plzeňák

    • ostrovanka napsal:

      ahoj jirko, myslím, že to nějak lze, ale musí se to domluvit s místní klinikou. až to bude aktuální, tak zkusíme zjistit, ano?

  9. Markéta napsal:

    Ahoj Pavli,

    mně je z toho úzko. Ne tak z viru, ale z toho, jak se díky mediální masírce a šířícímu strachu lidem zatemňuje mozek. Nejsou schopni vůbec racionálně uvažovat…. Plus všechna ta opatření jako nošení roušek, rozestupy v obchodech atd., na jednu stranu to chápu, na druhou se bojím, aby si to lidé nenesli i dál a nechovali jsme se k sobě, jako bychom byli prašiví. Snad ne. Přitom si málokdo z nich uvědomuje, že nakazit se mohou mnohem horšími věcmi, kdykoliv předtím a kdekoliv, jenže si o tom nikde nepřečetli a nebyly o tom celé večerní zprávy (teda asi, my televizi nemáme).

    Zdravím na Korfu.
    Markéta (ex-M.Amar)

Napsat komentář: Dania Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *