Jachtaři IV. (s nejasným koncem…)

Před sedmi lety v zimě na Korfu dorazili John a Kim se dvěma dětmi. John je Angličan a Kim Jihokorejka, jejich děti, tehdy 12 a 14 let, jsou pochopitelně míšené.

John měl stavební firmu, ale ve svých pětačtyřiceti letech si řekl, že mu život protéká mezi prsty a tak firmu prodal. Utržil za ni dost velký obnos a tak prodal ještě dům, auto a všechen majetek. Potom si s Kim pořídili 14 metrovou plachetnici, nic luxusního, jen takovou, aby se tam dalo ve čtyřech slušně pár měsíců bydlet a vyrazili na moře. Anglie je prý netěší a tak jí dali navždy sbohem.

Plachtili si tak po Středozemním moři, až je vítr /doslova/ zavál až k nám na ostrov. Když jsme se s nimi seznámili, byli nám tak příjemní a sympatičtí, že jsme je pak často zvali k nám a měli pocit, že se známe odjakživa.

Kim s Johnem dokonec chvilku uvažovali, že by si koupili dům tady, kde je jim dobře, ale pak se rozhodli, že chtějí pro děti přece jen nějaké slušné vzdělání a tak po několika měsících zvedli kotvy a odpluli na jih Francie.

Tam prodali plachetnici, postavili si penzion, děti se během půl roku naučily francouzsky a teď už dokonce studují na univerzitě a všichni jsou spokojení. Během let, co jsme se neviděli, jsme si vyměnili pár mailů, ale pak naše komunikace tak nějak bez důvodu vyprchala a tak už jsme o nich možná dva roky neslyšeli vůbec.

V pátek večer zazvonil telefon. „Tady je John a Kim….“. Adonis byl tak v šoku, že se nejdříve Johna zeptal do telefonu, jestli mluví česky. Pak mu došlo, o koho se jedná a hned to řekl mě a tak jsme se upřímně zaradovali a pozvali manžele na oběd.

Oba dva vypadali stejně jako před lety. Vůbec nezestárli, nezměnili se. Asi po pěti minutách se zdálo, že jsme se naposledy viděli včera a tak jsme si dolévali víno, jedli Adonisovy pochoutky a mile se bavili.

Kim říkala, že bychom je měli přijet navštívit, je tam tak strašně krásně!! Bydlí na úplné samotě někde u oceánu.

John byl trošku zamlklý a tak jsem se ho ptala, jestli se jim splnil opravdu jejich sen beze zbytku. Trochu smutnýma očima se na mě podíval a odpověděl, že vlastně skoro ano.

Adonis se dostal do ráže a nabídnul jim, ať neodjíždějí na druhý den, ale zůstanou ještě pár dní u nás. John se zase smutně podíval a řekl:“Děkujeme, ale to nejde. Kim má ve středu zase terapii…“.

Všichni jsme zmlkli. Jakou terapii? Děje se něco? Ptaly se naše oči beze slov. „Kim má rakovinu slinivky a chodí každý měsíc na jakousi formu chemoterapie. Objevili jí to už před více než rokem a už má za sebou operaci a chemoterapii, ale potřebuje teď další…,“ říkal John bezbarvým hlasem.

Kim se tvářila jako bychom se bavili o chřipce a pokyvovala hlavou. K večeru se s námi srdečně rozloučili a když za nimi zaklaply dveře, mně začaly kanout slzy po tváři. Už zase? Tohle už je třetí jaro po sobě, kdy má někdo z našich přátel rakovinu slinivky. Dva z nich už tu nejsou…..

Příspěvek byl publikován v rubrice Život na ostrově. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Jachtaři IV. (s nejasným koncem…)

  1. b.nikos napsal:

    Hmmmmm, ja taky zacinam mit posledni dobou cim dal vetsi pocit ze mi zivot proteka mezi prsty. Asi krize bliziciho se stredniho veku…I mne nedavno umrel kamarad na tuhle nemoc , mel pouhych 52 let ale slo to s nim hodne rychle, za tyden po obeveni nemoci to mel za sebou… Takze huraaaaa do ulic si uzivat zivota plnymi dousky dokud je jeste cas 😉

  2. Gomba napsal:

    … do pihele tmavýho …… nenávidím tyhle diagnózy :((

  3. buteo napsal:

    Někdy zubatá přijde rychle a někdy se jeden dlouze trápíTo takhle jel pan autem a stopla ho tetka s kosou /smrtka/. Kam to bude teto? Ále synku, jen do první zatáčky. Hezký večer do teplého Řecka. Dnes /za hodinu/ mi tam odlétají sousedé.

  4. Gimly napsal:

    Pájo tak do třetice všeho dobrého.Hlavu vzhůru, Kim nemusí být další v řadě. 🙂

  5. Stáni napsal:

    žijme a nepřežívejme
    Tohle není sutné ani dojemné, ona stále žije, tak nebreč nad živým! Oni už dávno žijí podle svého snu! Jsou bohatší než kdy bude plno lidí z nás… diagnóza je děsná,ale ona bojuje a nic nevzdává!Jsou to vzácné duše, které k otevření očí a žití naplno nepotřebují děsivý zážitek,aby si uvědomili, že žijeme jen 1xKim a Johne jste 1* bojujte přeju vám ještě dlouhý život. Stáni

  6. sauvignon napsal:

    Jak říká Pavel – dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval. Co taky jiného, když jsme bezmocní? Kim se nevzdává…

  7. Jirka napsal:

    Smutné, také kruté, ale i takový je život… Bohužel. Nejsi ale Pavlo sama, komu se takové tragédie stávají. Čtu tady, že i Nikos nyní zažil něco podobného, tak přidám trochu i ze svého života…. Půl roku zpět ve dni, kdy má svátek jak Česká republika, tak i Řecko ( už víte ??? ) mi po statečném boji zemřel můj otec na rakovinu jícnu. Tu u něj v zárodku našli asi rok a půl před tím. Absolvoval chemoterapie, ozářky, ale od konce Srpna 08 to s ním šlo s váhou dolů… nemohl už ani téměř nic sníst. Tahle nemoc je opravdu strašná, protože vidíte, jak vám někdo tak blízký se strácí před očima. Zemřel v nedožitých 61 letech. Jsme 3 bráchové, kteří drží spolu se svými rodinami. Pomáháme mamce jak to jde. A sama nezůstává, je to sice jen pár měsíců, ale pomalu pomalu se vrací zpět do života ( Byli s taťkou 36 let společného života). Příští týden pojede s bráchou na Balkán na dovolenou letecky do Bulharska. Bude u moře poprvé po asi 25 letech… (Má taky slíbené ode mne řecko, ale až příští rok…snad už budu mít o něco větší auto,abyhom se tam v 5-ti poskládali) Opravdu je důležité, aby rodina byla vždy oporou. Když tomu tak je, můžou se mnohé těžké a tragické chvíle života zmírnit. Všem lidem přeji hodně sil, vytrvalosti a odvahu postavit se takové události života.Jirka

  8. NULI napsal:

    Souhlasímse sauvignonem, na delší rakci nemám.

  9. Portokali napsal:

    Držím Kim palce a také tobě, ať nepřijdeš o dalšího blízkého člověka. Alespoň se léčí, určitě má šanci se z toho dostat:) Není to tak dávno, co nám zemřel někdo blízký, lékaři ho v nemocnici 3 měsíce léčili na vysoké teploty (doslova!!!) a když po třech měsících zjistili, že je to rakovina, bylo už pozdě a pak už jsme ho znali jen napumpovaného morfiem. Kim evidentně není tenhle případ, tak věřím, že vše dopadne ok:) Doufám.

  10. eja napsal:

    ach jo… člověk si furt na něco stěžuje, a pak v jiném světle vidí, jaký jsou to prkotiny..

  11. Dita napsal:

    K tomu nevím, co říct…hlava je prázdná a na duši smutno…Kim neznám, ale člověka to rozesmutní, protože ví, že se to může stát i jemu a jeho blízkým a tak trochu si umí představit, jak jim asi je. Držím nám všem palce, abychom toho byli ušetřeni a dožili se klidného stáří.

  12. Ostrovanka napsal:

    děkuju moc za vaše názory. já nerada píšu něco smutného, a vlastně jsem to sem ani moc psát nechtěla. jenže k životu i tady na ostrově patří i neveselé věci a pro mě je vypsání se formou terapie. takže od té doby, co jsem sem tenhle příběh napsala, už zase můžu spát…všem, kteří prožívají něco smutného proto přeji hodně sil. p

  13. Ostrovanka napsal:

    tak mi napsal john, ze kim pred mesicem svuj boj prohrala:( …

    • Ivana napsal:

      Bala jsem se cist dal a je to tady. :((( Jako jedna z moznych prevenci rakoviny je pry dobre koreni kurkuma (turmeric).

Napsat komentář: Ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *