Jachtaři I. (1. díl dlouhého seriálu)

Sem na ostrov se sjíždějí jachtaři z celého světa. Mají tu dobrou startovní pozici pro své letní vyjížďky, je tady celkem levný přístav, nekrade se tu a je tu hezky. Ovšem s některými jsme si občas užili.

Dnešní díl bude o Australanovi jménem Tony Palmer.

Tony sem dorazil jednoho letního dne na svojí 17metrové plachetnici se svojí německou ženou Beate a labradorem Nukim. Trochu zvláštní člověk, něco kolem pětašedesátky, trochu zarostlý a trochu špinavý, ale v zásadě celkem dobrák. Beate byla jeho pravým opakem. Krásná asi padesátiletá žena, hodně podobná herečce Michelle Pfeifer, vžycky hezky oblečená a upravená. S Tonym se seznámila přes inzerát, potom si nějakou dobu mezi Austrálií a Německem posílali faxy a nakonec se setkali na letišti v Melbourne a okamžitě se vzali. Oba už za sebou měli předchozí manželství a oba už meli dospělé děti. Tento vztah byl pro ně úplně nový.

Když dorazili sem a rozhodli se, že tu nějakou dobu pobudou, spřátelili jsme se s nimi a oni k nám chodili často na jídlo. Tony ve svých špinavých džínách, které byly obráceny na ruby, aby se využila i jejich druhá strana, než je dá vyprat a s ním Nuki a nažehlená a navoněná Beata.

Jednoho dne pozvali pro změnu na večeři oni nás na svoji loď. Beata se starala o jídlo a Tony o pití. Při otázce, co si dáme, si stříhal kleštičkami nehty, které lítaly všude okolo. Pak nám rozlil nějaké drinky, které, pokud nebyly dopité, pak naléval ze skleniček zpět do jejich původní lahve… Neměla jsem ani moc chuť se u nich najíst.

Jejich manželství dlouho nevydrželo. Beatě se dělalo špatně na lodi /asi kombinace mořské nemoci a Tonyho/, měla velmi odlišné představy o partnersví a životě a tak jejich vztah skončil. Beata se vrátlia do Německa a Tony ještě rok obeplouval zeměkouli a pak se vrátil do Austrálie. Tehdy jsme si mysleli, že už Tonyho asi nikdy neuvidíme.

Loni touhle dobou mi najednou ale přišel e mail. Adresát Tony Palmer. Psal nám, jak na nás s láskou vzpomíná a chce nás přijet navštívit, loď totiž prodal a bude cestovat autem po Evropě. Nějak jsem na jeho mail pozapomněla, takže jsem Adonisovi vůbec nic neřekla.

Jednoho červnového dne tedy přicházím domů z práce a před domem stojí bezdomovec, zarostlý, špinavý a smradlavý. Rovnou jsem mu naznačila, že nic nemám, když tu ke mě přišel blíž a oslovil mě jménem! Tony, problesklo mi hlavou. Pozvala jsem ho dál a hned poslala smsku Adonisovi, ať mě okamžitě přijde zachránit. Tony se rohodl, že u nás několik dní bude bydlet, ale byl v tak strašném stavu, že jsem i přes veškerou svoji pohostinnost neměla moc chuť ho ukládat do naší čisté postele. Ale nedalo se odmítnout, Tony totiž řekl, že se vyspí klidně i na zemi a tak ho nakonec Adonis odvedl do přízemního pokojíku svého bratra, který tam nebydlí, ale svým životním stylem Tonyho dost připomíná.

Já jsem v tu chvíli už měla poměrně hodně práce, různé návštěvy a dvouměsíční Ofelii, takže jsem z návštěvy Tonyho nebyla zrovna nadšená.
Druhý den v poledne jsem přišla domů. Pozvala jsem si jedny své přátele, kteří by mohli být ve věku mých prarodičů a chtěli jsme si u nás sednout na čaj. V obýváku ale ležel na gauči Tony a hlasitě chrápal. Moji přátelé byli z počátku trošku zděšeni a báli se, aby ho nerušili, ale pak jsme si na jeho přítomnost zvykli a snažili jsme se předstírat, že tam nikdo není.

Tony si později Adonisovi stěžoval, že pokojík jeho bratra smrdí/!!/ a je mu tam hrozné vedro, že by si tedy lehl raději do našeho hostinského pokoje, kde je větrák a čistá postel. Už nebylo cesty zpátky. Začala jsem ztrácet veškerou naději, že Tony ještě někdy odjede. Večer vždycky šel, přinesl deset plechovek piv a pak seděl u nás u stolu, Adonis mu vařil večeři a Tony diskutoval o Bohu, o smyslu života a o tom, jak jsou lidé materialisticky zaměření. Mě se každou chvilku budila Ofelie z vedlejšího pokoje, takže jsem mezi hustým dýmem z Tonyho doutníků a plechovkami od prázdných piv kojila a tiše doufala, že tu s námi Tony není navždy.

Asi po týdnu, kdy u nás Tony pobýval, přišel za Adonisem a říkal mu: – tak se mi zdá, kamaráde, že mě tu ta tvoje žena moc nechce. Tváří se na mě celou dobu kysele a já jsem přitom přijel až sem, abych vás navštívil. Tak já se sbalím a pojedu. Adonis mu vysvětlil, že jsem unavená, ale že proti němu nic nemám. Já jsem se cítila hrozně, že někdo, poprvé v životě, se kvůli mě sbalil a odjíždí. Ale nedokázala jsem Tonyho přemlouvat, aby zůstal, na to jsem neměla nervy.
Ten den, kdy odjel, jsme s Adonisem oslavili.

Nedávno přišel od Tonyho mail: koupil jsem si novou plachetnici a za týden přijížím na ostrov, těším se, že se uvidíme.

No a tak já se těším taky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zážitky s turisty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Jachtaři I. (1. díl dlouhého seriálu)

  1. eja napsal:

    tak to bude jeste zajimavy… tesim se na pokracovani historky s Tonym… chapu, ze ty asi moc ne:-)).

  2. buteo napsal:

    Už jsme dvaJsou lidi, kteří bez jakýchkoli společenských skrupulí si berou co potřebují na jedné straně a na druhé straně se rozdají a dají Ti poslední dolar. Myslím, že z Tonyho se ještě vyvrbí slušný člověk. Tak už nenapínej, čekáme dva s eja.

  3. Ostrovanka napsal:

    to mas naprostou pravdu. on je hodny a slusny clovek, akorat ho moc nechci mit neomezenou dobu doma…ted je tady, ale ja jsem ho jeste nevidela. nevim, zda to bude mit pokracovani.

  4. vozíčkářka napsal:

    …jsem zvědavá na další dění!

Napsat komentář: buteo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *